USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: T. B. H. N., zastoupená advokátkou JUDr. Irenou Slavíkovou, Wenzigova 1871/5, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2023, čj. OAM‑852/ZA‑ZA11‑D02‑2022, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2023, čj. 21 Az 15/2023‑28, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1]               Žalovaný shledal žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť státem příslušným k posouzení podané žádosti byla podle čl. 3 Dublinského nařízení[*] Francouzská republika. Žalovaný proto řízení o žádosti v souladu s § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil. Žalobkyně se proti rozhodnutí žalovaného neúspěšně bránila žalobou u městského soudu.

[2]               Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti zamítavému rozsudku městského soudu kasační stížnost, se kterou spojila návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Ve stručném návrhu uvedla, že by v případě nepřiznání odkladného účinku musela opustit území ČR, kde má zajištěno bydlení, sociální zázemí i možnost studia.

[3]               Podle žalovaného neexistují žádné skutečnosti, které by v této věci svědčily pro přiznání odkladného účinku.

[4]               Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. NSS jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti NSS zjišťuje současné splnění zákonných předpokladů (§ 73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výrazného nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a 2) chybějícího rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[5]               NSS dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci nejsou splněny zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[6]               Skutečnost, že stěžovatelka bude muset opustit území ČR, sama o sobě nezakládá důvod k přiznání odkladného účinku (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, čj. 8 Azs 339/2019‑38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 58). Stěžovatelka sice v návrhu uvedla, že by jí nepřiznáním odkladného účinku vznikla újma, neboť má v ČR zajištěné bydlení, má zde díky matce sociální zázemí i možnost studia. Tato svá tvrzení ale nijak blíže nerozvedla ani je ničím nepodložila. Navrhovatel odkladného účinku přitom má povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy, která mu bude způsobena v případě nepřiznání odkladného účinku (usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012‑32). Tvrzená újma současně musí být dostatečně konkretizována a musí být zřejmé, že je natolik významná, že opravňuje k tomu, aby v jeho konkrétním případě nebylo pravidlo, že kasační stížnost odkladný účinek nemá, výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014‑58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25). Popsané požadavky stěžovatelka nesplnila. Její obecná tvrzení nemohou založit důvodnost návrhu na přiznání odkladného účinku.

[7]               NSS pouze pro úplnost dodává, že ze stejných důvodů nepřiznal odkladný účinek ani kasační stížnosti podané stěžovatelčinou matkou, která je ve shodné situaci jako stěžovatelka a která ve svém návrhu uvedla v podstatě shodné důvody (viz usnesení ze dne 22. 6. 2023, čj. 9 Azs 141/2023‑16).

[8]               S ohledem na shora uvedené okolnosti dospěl NSS k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku podle § 107 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. nejsou splněny. Tímto usnesením soud nepředjímá, jak rozhodne ve věci samé.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. června 2023

Ondřej Mrákota

předseda senátu

[*] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států