č. j. 19 A 17/2022 - 43

 

 

 

 

[OBRÁZEK]

 

ČESKÁ REPUBLIKA

 

ROZSUDEK

 

JMÉNEM REPUBLIKY

 

 

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

 

žalobce:  J. V.

zastoupen Mgr. Janem Konečným, advokátem sídlem 613 00 Brno – Černá Pole, Žampachova 1729/12

proti

žalovanému:  Krajský úřad Moravskoslezského kraje

sídlem 702 18 Ostrava, 28. října 117

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2022 č. j. MSK 62838/2022, o přestupcích

 

 

takto:

 

  1. Žaloba se zamítá.
  2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 

 

Odůvodnění:

 

  1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo k odvolání žalobce rozhodnutí Městského úřadu Bruntál ze dne 5. 4. 2022 č. j. MUBR/86731-21/Mor-SO-10768/2021/Mor o přestupcích dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o silničním provozu) změněno tak, že z výrokové části rozhodnutí správního orgánu I. stupně byl vypouštěn text označený pod písmenem b) a uložená pokuta byla snížena z částky 2 500 Kč na 2 000 Kč. Ve zbývající části bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno.
  2. Žalobce namítal, že v průběhu řízení před správním orgánem navrhoval provedení důkazů za účelem prokázání popisu skutkového děje, který předcházel jeho zastavení hlídkou Policie České republiky dne 14. 12. 2021, a to především kamerovými záznamy z míst, kudy projížděla jak hlídka PČR, tak on sám, eventuálně přímo kamerového záznamu pořízeného zasahujícími příslušníky Policie České republiky. Má za to, že vozidlo PČR se prvně dostalo do vizuálního kontaktu s jeho vozidlem jinak, než jak popsali příslušníci policie. Pokud by se uvedené prokázalo, byly by výpovědi policistů nedůvěryhodné. Zároveň by z odlišného způsobu setkání obou vozidel vyplynulo, že zasahující policisté jej zkrátka nemohli vidět tak, jak popsali, a mohli jen stěží vidět údajný telefon v jeho ruce. Správní orgán I. stupně však dospěl k závěru, že další dokazování je nadbytečné a z tohoto důvodu se dalším dokazováním nezabýval. Zejména se nezabýval kamerovým záznamem, který zasahující policisté pořídili dne 14. 12. 2021, avšak následně jej správnímu orgánu neposkytli, neboť vyhodnotili jeho kvalitu jako příliš nízkou. Správní orgán se ani dále nezabýval tou možností, že pouliční kamery mohly zachytit v dotčené době jak jeho vozidlo, tak vozidlo policistů. Správní orgán tak rezignoval na zajištění jakýchkoli objektivních důkazů o tom, co setkání obou vozidel předcházelo. Proces před správním orgánem považuje za vadný, neboť nebyl proveden důkaz, který zjevně existoval, či alespoň nebyl učiněn pokus o jeho zajištění – kamerový záznam pořízený policisty, jehož existenci sami přiznali při své výpovědi, aniž by byl takový postup řádně odůvodněn. Správním orgánům dále vytkl, že neučinily žádný pokus o to, jak verifikovat pohyb vozidel v dotčené době. Pokud tedy nejsou k dispozici pouliční kamery na křižovatkách ulic Olomoucká, Zeyerova a Olomoucká – Dolní, jak je označoval, neučinil správní orgán ani žádný pokus zajistit jiný, obdobný důkaz. Např. se správní orgány vůbec nezabývaly tím, zda pohyb vozidla policistů byl trasován za užití GPS či jiné technologie, a bylo tak možné jednoduše zjistit, kudy vozidlo projíždělo. Žalobce dále namítal, že se správní orgány nevypořádaly s podezřelým postupem Policie České republiky, která zjevně nepředložila důkaz (kamerový záznam přímo ze zásahu), ačkoliv ten zjevně existoval. Technickou kvalitu mohl a měl posoudit správní orgán. Dle žalobce, pokud by tyto důkazy provedeny byly, má za to, že by se prokázalo, že výpověď zasahujících policistů nebyla ani přesná, ani důvěryhodná a on by se měl být schopen obhájit.
  3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. K námitce, že nebyl proveden důkaz záznamem z osobní kamery policisty, který byl nesporně pořízen, avšak nebyl správnímu orgánu předložen, žalovaný uvedl, že byť jde o nežádoucí postup policistů, nebyl jím žalobce krácen na právech, neboť přestupek byl prokázán provedenými důkazy. Žalovaný dotazem u Policie České republiky ověřil, že tento důkaz již neexistuje. Co se týká důkazního návrhu záznamy z pouličních kamer na křižovatkách žalobcem označených, se správní orgán I. stupně v rozhodnutí vyjádřil, přičemž uvedl, že na těchto křižovatkách se kamery nenacházejí. Důkaz tedy nebylo možno provést, neboť neexistuje. K námitce žalobce, že nebyly zajištěny jiné obdobné důkazy a že se správní orgán nezabýval tím, zda pohyb vozidla policistů byl trasován za užití GPS či jiné technologie, žalovaný uvedl, že mu není zřejmé, co má žalobce na mysli „jinými obdobnými důkazy“. Návrh na zjištění, zda je policejní vozidlo vybaveno GPS systémem, či na opatření výpisu z takového systému, nebyl ve správním řízení učiněn, přičemž se nejedná o standardní a běžný důkaz dokazování tohoto typu přestupku. Správní orgán tedy nebyl povinen takový důkaz opatřovat, resp. odůvodňovat jeho neprovedení, jestliže nebyl žalobcem navržen, za situace, kdy provedené důkazy, tj. výpovědi policistů, k prokázání přestupku postačovaly. K tomu žalovaný dále uvedl, že dotazem u Policie České republiky ověřil, že záznamy z GPS, kterým jsou vybavena policejní vozidla, jsou zálohovány po dobu 1 měsíce. Tento důkaz tedy rovněž neexistuje. Postup policisty, který nepředložil správnímu orgánu záznam z kamery, neboť ho sám vyhodnotil jako irelevantní, shledává žalovaný nežádoucím, nikoliv však „podezřelým“ (slovy žalobce). Pokud snad žalobce z tohoto postupu dovozuje nevěrohodnost svědků, či nepravdivost jejich výpovědí, pak takový závěr je absurdní, neboť pokud by policisté skutečně chtěli zatajit, jak se přestupek skutečně odehrál, pak by nebylo nic jednoduššího než tvrdit, že žádný videozáznam pořízen nebyl.
  4. Krajský soud na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů), a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s., a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. soud rozhodl o žalobě bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem výslovně souhlasili.
  5. Ze správních spisů bylo zjištěno, že dne 14. 12. 2021 bylo sepsáno oznámení přestupku, podle něhož dne 14. 12. 2021 v 13.06 hodin na silnici č. I/45 ulice Dr. E. Beneše, u autobusového nádraží – silnice č. I/45 ulice Olomoucká u domu č. p. 6, řidič motorového vozidla BMW X5 3.0D, registrační značky X, J. V., při řízení vozidla držel v levé ruce za jízdy mobilní telefon, čímž porušil § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Žalobce se do oznámení přestupku nevyjádřil a listinu odmítl podepsat. Oznámení přestupku sepsal policista D. V. Byl sepsán i úřední záznam dne 14. 12. 2021, v němž policisté pprap. J. R. a nstržm. D. V. konstatovali, že 14. 12. 2021 v čase 13.06 hodin na ulici Dr. E. Beneše u autobusového nádraží v Bruntále si všimli protijedoucího osobního vozidla BMW, registrační značky X černé barvy, jehož řidič během jízdy držel v levé ruce mobilní telefon nebo jiné hovorové zařízení. Levou ruku měl ohnutou v lokti a dlaň se zařízením měl přiloženou u levého ucha. Řidič si ani nevšiml kolemjedoucí hlídky ve vozidle v policejním provedení. Vozidlo bylo následně v čase 13.07 hodin předepsaným způsobem zastaveno na pozemní komunikaci na ulici Olomoucká u domu č. p. 6 v Bruntále. Ve vozidle se nacházel pouze řidič. Nstržm. V. byl řidič vyzván k provedení dechové zkoušky přístrojem Dräger. Provedená dechová zkouška byla negativní. Řidiči bylo sděleno, že se dopustil přestupku tím, že během řízení vozidla držel při jízdě v levé ruce mobilní telefon nebo jiné hovorové zařízení. Řidič s přestupkem nesouhlasil, s hlídkou nekomunikoval a oznámení přestupku odmítl podepsat. Hlídka provedla fotodokumentaci vozidla. Fotodokumentace je součástí správního spisu, stejně tak i výpis z evidenční karty řidiče.
  6. Ze správního spisu se dále podává, že žalobce v průběhu správního řízení udělil plnou moc k zastupování advokátu Mgr. Janu Konečnému. K ústnímu jednání dne 11. 3. 2022 se žalobce nedostavil. Přítomen byl jeho zmocněnec Mgr. Jan Konečný. Správní orgán I. stupně u tohoto ústního jednání provedl důkaz listinami, a to oznámením přestupku, fotodokumentací, výpisem z evidenční karty řidiče a vyslechl svědky policisty pprap. J. R. a nstržm. D. V. Oba svědci vypověděli, že dne 14. 12. 2021 v době od 13.06 hodin do 13.07 hodin na silnici č. I/45 ulice Dr. E. Beneše, u autobusového nádraží v obci Bruntál, při míjení osobního vozidla tovární značky BMW X5 3.0D, RZ X, ve vzdálenosti cca 2 – 3 m, viděli, že řidič vozidla při řízení držel hovorové zařízení v levé ruce u levého ucha a nevšiml si protijedoucí motorizované hlídky policie České republiky. Viditelnost byla dobrá. Svědkové vozidlo zastavili za cca 20 až 30 vteřin na ulici Olomoucká. Po celou dobu do zastavení vozidla měli policisté vozidlo v dohledu. Svědek R. vyzval řidiče k předložení dokladů potřebných k řízení motorového vozidla. Svědek nstržm. D. V. vyzval řidiče k dechové zkoušce, která byla negativní. Svědek R. řidiči sdělil důvod silniční kontroly a čeho se dopustil, s přestupkem řidič nesouhlasil. Svědek V. sepsal oznámení přestupku. Řidič se nevyjádřil a oznámení přestupku odmítl podepsat. Na dotaz, proč odmítá listinu podepsat, řidič odpověděl, že právní kanceláře to vyřeší za něho. Na otázku správního orgánu, zda byl pořízen kamerový záznam, svědci odpověděli, že pouze na osobní kameru uloženou ve vozidle. Po shlédnutí kamerového záznamu na služebně byl kamerový záznam shledán nepoužitelným. Kamerový záznam byl nepoužitelný z toho důvodu, že kamera nesnímala detailně pohled do vozidla přes čelní sklo. K tomu kamera není přizpůsobena. Po tomto ústním jednání správní orgán správní spis o žádné další podklady již nedoplňoval a následně vydal dne 5. 4. 2022 rozhodnutí č. j. MUBR/86731-21/Mor-SO-10768/2021/Mor, jímž žalobce uznal vinným kromě jiného, a to výrokem a) že dne 14. 12. 2021 v době od 13.06 hodin do 13.07 hodin na silnici č. I/45 ulice Dr. E. Beneše, u autobusového nádraží – silnice č. I/45, ulice Olomoucká k domu č. p. 6 v obci Bruntál, jako řidič  osobního vozidla tovární značky BMW X5 3.0D, RZ X, při řízení vozidla držel hovorové zařízení, tj. v levé ruce u levého ucha, kdy svým úmyslným jednáním porušil povinnosti řidiče podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a dopustil se přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu. Žalobci byla za spáchání tohoto přestupku přestupku uvedeného pod písmenem b) uložena pokuta ve výši 2 500 Kč a dále mu byla uložena povinnost zaplatit náklady řízení spojené s projednáním přestupku a správní orgán rozhodl rovněž o splatnosti pokuty a nákladů řízení. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 14. 6. 2022 č. j. MSK 62838/2022, přičemž rozhodnutí správního orgánu změnil tak, že z výrokové části rozhodnutí vypustil text označený pod písmenem b), pokutu snížil na 2 000 Kč a ve zbývající části rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
  7. Podle ust. § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, řidič nesmí při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení.
  8. Podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 téhož zákona, fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla v rozporu s § 7 odst. 1 písm. c) drží v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení.
  9. Krajský soud neshledal pochybení ze strany správních orgánů v tom, že nad rámec provedených důkazů listinných a svědectví policistů, žádné další důkazy neprovedly, neboť skutkový stav byl v dané věci provedeným dokazováním zjištěn v rozsahu prokazujícím závěr o spáchání přestupku ve smyslu § 3 správního řádu. V rozsudku č. j. 4 As 19/2007-114 Nejvyšší správní soud k osobě policisty a věrohodnosti jeho výpovědi uvedl, že „nemá důvodu pochybovat o pravdivosti jeho tvrzení, neboť na rozdíl od stěžovatele neměl policista na věci a jejím výsledku jakýkoliv zájem, vykonával jen svoji služební povinnost, při níž je vázán závazkem, aby případný zásah do práv a svobod, jimiž by v souvislosti s jeho činností mohla vzniknout újma, nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo úkonem; nebyl zjištěn žádný důvod, pro který by policista v této věci uvedené zásady překročil“. Uvedený judikát vychází z úvahy, že u svědka – policisty, který nemá žádný zájem na výsledku řízení, bude nanejvýš pravděpodobné, že bude tvrdit takové skutečnosti, o nichž je subjektivně přesvědčen, že jsou pravdivé. Při kolizi mezi tvrzením obviněného z přestupku a policisty je proto zpravidla věrohodnější svědectví policisty. Ve shodě s žalovaným krajský soud považuje výpovědi policistů za dostatečné k prokázání přestupku. Při hodnocení výpovědí svědků nebyly shledány žádné rozdíly, jsou konzistentní a ve shodě s oznámením přestupku a úředním záznamem policistů. Policisté měli dobré výhledové podmínky, také vzdálenost policistů od vozidla žalobce, jak bylo prokázáno výpověďmi svědků, vypovídá o tom, že svědci měli možnost spatřit spáchání předmětného přestupku. U policistů nebyl zjištěn ani žádný jiný motiv než prostý výkon služby. Soud dospěl k závěru, že správní orgány nepochybily, vycházely-li z výpovědí policistů, které byly konzistentní a ve shodě s oznámením přestupku a úředním záznamem policistů. Za tohoto stavu bylo nadbytečné zabývat se tím, že záznam z osobní kamery policisty, jehož kvalitu vyhodnotili policisté jako příliš nízkou, nebyl správním orgánům předložen a bylo rovněž nadbytečné se zabývat i tím, zda záznam existuje či nikoliv a proč a vést k tomu dokazování.
  10. Soud uzavírá, že neshledal vady řízení, které by založily nezákonnost napadeného rozhodnutí. S ohledem na shora uvedené soud jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
  11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

 

                                                                     Poučení:

 

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

 

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.

 

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

 

 

Ostrava 27.04.2023

 

 

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně

 

 

 

 

Shodu s prvopisem potvrzuje I. M.