[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci

žalobce: U. C. A., nar. X, státní příslušnost T. r.                        

zastoupen Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou

sídlem Milady Horákové 13, Brno 

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2023, č. j. OAM-1039/ZA-ZA11-ZA19-2022,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
3. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalovaný napadeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Příběh žalobce dle žalovaného nesvědčí o tom, že by žalobce byl v zemi původu pronásledován nebo mu hrozilo pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu či vážná újma ve smyslu § 14a zákona o azylu.

II. Obsah žaloby

2. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu. Uvedl, že je „kurdské státní příslušnosti“ a že se v domovské zemi necítil v bezpečí a nevěřil, že mu turecké bezpečnostní složky budou moci poskytnout dostatečnou ochranu. Podle žalobce je na kurdské obyvatelstvo nahlíženo jako na osoby nižší kategorie. V přesvědčení, že by mu nebyla poskytnutá dostatečná ochrana před pohrůžkami rodiny své partnerky, nevyčkával na šetření bezpečnostních složek. Opustil Turecko sice ze soukromých důvodů, ale především s ohledem na skutečnost, že by mu místní bezpečností složky s ohledem na jeho kurdskou národnost dostatečnou ochranu neposkytly.
3. Žalovaný se nezabýval otázkou, za je Kurdům v turecké společnosti poskytována ochrana a jak je tato ochrana účinná. Nezajímal se ani o to, proč se žalobce na bezpečnostní složky neobrátil. Odkázal na čl. 8 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod s tím, že etnickým Kurdům je poskytována mnohem menší ochrana jejich soukromého a rodinného života. Žalovaný měl podle žalobce zjišťovat, zda by byl na žalobcův požadavek na poskytnutí ochrany vůbec brán zřetel. Shromážděné zprávy k justičnímu systému v Turecku neřeší, zda mají Kurdové a Turci rovný přístup ze strany státní moci. Podle žalobce má taková privilegia pouze ta část Kurdů, který nechtějí poukazovat na svůj kurdský původ a vyznávat kurdskou kulturu.
4. Dále odkázal na usnesení Evropského parlamentu o zprávě Komise o Turecku za rok 2021 ze dne 7. 6. 2022 a na politickou situaci v Turecku v souvislosti s hrozícím zrušením strany HDP a pronásledováním členů a příznivců této strany. Otázka perzekuce členů a sympatizantů strany HDP souvisí s postojem společnosti ke Kurdům samotným a je zrcadlem postoje turecké většiny.

III. Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Odkázal na obsah správního spisu a podle jeho názoru zjistil skutečný stav věci, opatřil si všechny podklady a věcí se zabýval dostatečně. V průběhu azylového řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti jsou výhrůžky ze strany soukromých osob kvůli poměru s dívkou bez souhlasu její rodiny, k posouzení čehož si opatřil dostatečné podklady. Námitky ohledně politické strany HDP považoval za liché s ohledem na to, že žalobce netvrdil, že by měl jakékoliv politické přesvědčení. Stejně tak za nedůvodné považoval námitky ohledně příslušnosti ke kurdské menšině. Pokud jde o porušení čl. 8 Úmluvy, lze pobyt žalobce řešit v režimu zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.

IV. Posouzení věci krajským soudem

6. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná. Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání.
7. Žaloba není důvodná.
8. Součástí správního spisu jsou dvě vyjádření žalobce k důvodům, proč a jak přicestoval do ČR. Prvním je poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu. V rámci něho žalobce uvedl, že je Kurd, náboženské vyznání islám, nikdy nebyl členem politické strany ani skupiny, politické přesvědčení nemá. Jako jediný důvod žádosti o mezinárodní ochranu výslovně uvedl, že mu vyhrožovala rodina jeho přítelkyně, protože spolu měli intimní styk. Druhým vyjádřením žalobce je protokol k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, ve kterém pouze rozvinul již uvedené. Doplnil, že chtěl požádat o vízum, ale nestihl to, myslí si, že jako student by vízum dostal. Otec pracuje v úřadu pro přistěhovalce. V Turecku jiné problémy než v souvislosti s rodinou přítelkyně neměl, trestně stíhán nebyl, stejně tak neměl problémy se státními orgány Turecka. Pokud by se vrátil, má za to, že jeho situace by byla stejná. Turecko opustit nechtěl, ale byl donucen okolnostmi. K samotnému důvodu uvedl, že po dvouapůlletém vztahu mu začala vyhrožovat rodina jeho přítelkyně, která vztah neschvalovala. Výhrůžky začaly poté, co rodina viděla fotografie, na kterých se žalobce líbal s přítelkyní, vyhrožovali mu telefonicky a navštívili ho i v práci. Oznámil to policii, která mu ale ani po dvou měsících nedala vědět výsledek, rozhodl se proto vycestovat. V případě vnitrostátního přesídlení se domnívá, že by ho rodina přítelkyně našla.
9. Krajský soud předesílá, že žadatele o mezinárodní ochranu stíhá břemeno tvrzení. Je především na něm, aby v rámci pohovoru věrohodně tvrdil a v rámci svých možností prokázal skutečnosti, které mohou mít relevanci z hlediska některé z forem mezinárodní ochrany. Žalovaný mu k tomu zejména musí vytvořit prostor vhodně kladenými otázkami během pohovoru. Pokud žadatel o mezinárodní ochranu uvádí relevantní skutečnosti, je pak na žalovaném, aby si shromáždil dostatečné množství aktuálních a přesných informací o zemi původu žadatele a jeho tvrzení s těmito informacemi konfrontoval při posuzování, zda dotyčnému v zemi původu hrozí pronásledování nebo vážná újma. 
10. Žalobce v nynější věci v průběhu řízení o žádosti výslovně popřel, že by byl v Turecku politicky nebo nábožensky aktivní. Neuvedl, že by byl pronásledován státní mocí z důvodu politického nebo náboženského, ani že by mu v souvislosti s návratem hrozilo jakékoliv pronásledování ze strany státní moci. Problémy související se svoji kurdskou národností sice uvedl v souvislosti se svým studiem, ale o těchto problémech sdělil, že se jedná o běžné problémy, které by mu neznemožňovaly žít v Turecku. Další problémy v souvislosti s kurdskou národností konstatoval ve svém soukromém životě, kdy mu bylo vyhrožováno rodinou přítelkyně, která byla turecké národnosti. Skutečnost, že nebyl o výsledku vyšetřování policie informován do dvou měsíců, do souvislosti s kurdskou národností nedával.
11. Úkolem žalovaného bylo především opatřit takové informace o zemi původu, z nichž bude možné posoudit, zda osobám, které jsou kurdské národnosti, hrozí v současné době v Turecku pronásledování nebo vážná újma. Této povinnosti žalovaný dle krajského soudu dostál. 
12. Žalovaný krom azylového příběhu žalobce vycházel z informací o zemi původu, a to konkrétně z novinového článku novinky.cz „Turecko má inflaci 84,4 procenta. Po roce a půl mírně klesla“, ze zprávy OBSE ze dne 14. 2. 2022 „Profil země: Turecko“, z informace Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 13. 11. 2020 o tureckých občanech kurdského původu, z přehledu údajů o zemi (Turecko) za rok 2020 Mezinárodní organizace pro migraci a z informace OAMP z 8. 7. 2022 k bezpečností, politické situaci v Turecku.
13. Ve vztahu k neudělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu je podstatné, že žalobce ve vlasti nebyl pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. Citované ustanovení na žalobce v žádném případě nedopadá, neboť dle svého azylového příběhu není a nebyl nikdy politicky aktivní.
14. V případě žalobce je proto otázkou, za splňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, dle kterého se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
15. V kontextu tohoto ustanovení je rozhodující, zda jednání státní správy vůči žalobci z důvodu jeho kurdské národnosti naplňovalo podmínky citovaného ustanovení a zda žalobci může s přiměřenou pravděpodobností v budoucnosti hrozit pronásledování z téhož důvodu, případně zda by žalobci hrozil trest z důvodu jeho kurdské národnosti po návratu do vlasti. Žalovaný naplnění těchto skutečností neshledal a soud s ním souhlasí.
16. Správní soudy setrvale zastávají názor, že z informací o Turecku, s kterými žalovaný pracuje, plyne, že samotná kurdská etnicita bez dalšího není důvodem pro udělení azylu. Nelze totiž tvrdit, že by každý Kurd čelil po návratu do Turecka pronásledování (shodně viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 11. 2019 č. j. 2 Azs 75/2019 – 46, ze dne 8. 4. 2021 č. j. 1 Azs 13/2021 – 25, ze dne 3. 3. 2022 č. j. 9 Azs 228/2021 – 26, nebo ze dne 14. 6. 2022, č. j. 6 Azs 118/2022 – 20). 
17. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dlouhodobě uznává, že Kurdové v Turecku čelí nesnázím. Ty ale bez dalšího nedosahují intenzity pronásledování podle § 12 nebo vážné újmy podle § 14a odst. 2 zákona o azylu. Naopak azylově významné jsou typicky až obavy (např. z pronásledování) politicky aktivních členů kurdské menšiny či účastníků pokusu o převrat z roku 2016 (srov. usnesení ze dne 14. 12. 2022, č. j. 2 Azs 48/2022 – 35, bod 12, a judikaturu tam citovanou, případně usnesení ze dne 16. 2. 2023, č. j. 7 Azs 314/2022 – 33; k problémům politicky aktivních Kurdů např. rozsudek ze dne 27. 10. 2020, č. j. 10 Azs 235/2020 – 35, body 13-14, či ze dne 26. 2. 2020, č. j. 10 Azs 278/2019 – 57, body 36 – 38).
18. Žalobce nijak nespecifikoval, že by proti němu bylo ve vlasti vedené jakékoliv trestní řízení, politického života se neúčastní a jediné důvody pro vycestování byly ryze soukromé povahy, tj. vyhrožování rodinou jeho turecké přítelkyně s ohledem na jeho kurdskou národnost. Tato otázka podle názoru soudu není azylově relevantní. Případná relevance by mohla vyvstat, pokud by žalobce byl v této souvislosti napadán i orgány státní správy, což ale netvrdí a ani to z jeho azylového příběhu nevyplývá.
19. Pokud jde o žalobní tvrzení ohledně neposkytnutí dostatečné ochrany soukromému a rodinnému životu žalobce (čl. 8 odst. 1 Úmluvy), případně ochrany před výhrůžkami rodiny jeho přítelkyně, tak soud, stejně jako žalovaný v příběhu žalobce neshledal důvody pro poskytnutí ochrany. Z příběhu žalobce vůbec neplyne, zda ověřil (ne)činnost policie, neplyne z něj ani to, že by útoky na žalobce v podobě vyhrožování pokračovaly poté, co se na policii obrátil. Z příběhu žalobce tak neplyne to, že by poskytnutá ochrana byla v jeho konkrétním případě neefektivní. V podané žalobě žalobce dovozuje paušální závěry o neochotě tureckých bezpečnostních složek poskytovat ochranu kurdské menšině, která vyznává kurdskou kulturu. Z azylového případu žalobce ale neplyne nic, co by nasvědčovalo tomu, že by jako Kurd měl jakkoliv nestandardně komplikovaný život. Sám uvedl, že kromě osobních problémů ho nic nenutilo Turecko opustit. Jeho otec je zaměstnán v turecké státní správě, on sám studoval vysokou školu a k přerušení studia došlo s ohledem na jeho vycestování. Soud nijak nezlehčuje situaci kurdské menšiny v Turecku, nicméně k udělení azylu v ČR musí vést skutečně zásadní důvody, které v této věci soud nespatřuje. Žalobce opustil Turecko kvůli soukromým důvodům, nikoliv kvůli institucionálnímu pronásledování nebo hrozbě a skutečnosti, že by jeho soukromým problémům in concreto nebyla ze strany státních orgánů poskytnuta ochrana, nic nenasvědčuje. Jestliže žalobce tvrdí, že se žalovaný měl zabývat tím, zda by bylo na žalobcem vznesený požadavek ochrany bezpečnostními složkami reagováno, tak soud konstatuje, že to byl právě a jedině žalobce, který mohl ve své jedinečné a konkrétní situaci poskytnout údaje o způsobu činnosti bezpečnostních složek v jeho věci. Na ověřování jejich činnosti ale žalobce rezignoval, i bez pokračování výhrůžek ze strany rodiny jeho přítelkyně (alespoň žalobce žádné další po jeho kontaktování policie nespecifikoval) opustil Turecko a ze soukromých důvodů požádal o azyl.
20. Soud je stejně jako žalovaný toho názoru, že žádost žalobce je v tomto rozsahu nedůvodná.
21. Pokud jde o podklady pro vydání rozhodnutí, považuje je soud v nyní projednávané věci v kontextu azylového příběhu žalobce za zcela dostačující.
22. Ve vztahu k humanitárnímu azylu nebo doplňkové ochraně žalobce ve správním řízení žádné relevantní tvrzení nevznesl. Neuváděl nic, z čeho by bylo možné dovodit, že by mu hrozil trest smrti nebo mučení či špatné zacházení nebo trest. Stejně tak netvrdil, že by mu hrozila vážná újma v souvislosti s ozbrojeným konfliktem nebo porušením mezinárodních závazků ČR. Nic takového netvrdí ani v žalobě.

V. Závěr a náklady řízení

23. Krajský soud z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s.
24. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o ní musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. 

Brno 31. května 2023

Petr Sedlák, v. r.

samosoudce