[OBRÁZEK]č. j. 51 A 91/2022 - 64

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců
Mgr. et Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci

žalobkyně: M. A.

narozená X, státní příslušnost Spojené státy americké
adresa pobytu na území X

 zastoupená Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem
sídlem Opletalova 25, Praha 1

proti

žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců

sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4

za účasti: A. M.

narozený X, státní příslušnost Ruská federace
bytem X

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 11. 2022, č. j. MV-160256-4/SO-22

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 9. 11. 2022, č. j. MV-160256-4/SO-22, a rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 11. 9. 2022, č. j. OAM-8015-41/DP-2021, se ruší a věc se
vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 18 580,50 Kč,
a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce,
Mgr. et Mgr. Marka Čechovského, Ph.D., advokáta.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje: J. N.

2 51 A 91/2022

Odůvodnění:

Zamítnutí dlouhodobého pobytu

1. Dne 31. 3. 2021 žalobkyně požádala o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za
účelem společného soužití rodiny na území podle §42a odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu
cizinců“).

2. Dne 12. 11. 2021 Ministerstvo vnitra (dále „ministerstvo“) vypracovalo předkládací zprávu
k vydání povolení. V ní uvedlo, že ke dni zpracování zprávy nebyl zjištěn žádný zákonný důvod
pro nevydání povolení a navrhuje žádost vyřídit jeho vydáním.

3. Následně (nedatovaným přípisem) ministerstvo udělilo pokyn zastupitelskému úřadu k udělení
víza žalobkyni k pobytu nad 90 dnů za účelem převzetí povolení k dlouhodobému pobytu dle §
30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců.

4. Dne 10. 1. 2022 se žalobkyně omluvila z úkonu pořízení biometrických údajů pro účely převzetí
pobytového oprávnění plánovaného na 11. 1. 2022.

5. Dne 11. 3. 2022 se žalobkyně vyjádřila k postupu ministerstva v řízení. Z jejího vyjádření plyne,
že dne 6. 2. 2022 byl její zástupce uvědomen o tom, že došlo ke zrušení termínu pořízení
biometrických údajů pro účely převzetí pobytového oprávnění a k vrácení věci k novému
projednání. Podle žalobkyně je takový postup teoreticky možný, ale v daném případě neúčelný a
pochybný z hlediska nejlepších zájmů jejích nezletilých dětí. Dále z vyjádření plyne, že s ní bylo
zahájeno správní řízení o vyhoštění z důvodu, že se nachází na území ČR bez platného
pobytového oprávnění. To nepopřela, ale případné vyhoštění stejně jako případné zamítnutí
žádosti o dlouhodobý pobyt označila za nepřiměřený zásah do jejího soukromého a rodinného
života i práv jejích nezletilých dětí. Tvrdila, že ČR je centrum jejích nejdůležitějších rodinných
vztahů. Její manžel (osoba zúčastněná na řízení, pozn. soudu) zde žije na základě povolení
k trvalému pobytu již 17 let a také její syn (ročník X) se zde narodil, chodil zde do mateřské školy
a chodí zde do základní školy. V ČR se narodila i její dcera (ročník X), která zde také
navštěvovala mateřskou školu a nyní zde navštěvuje základní školu. Dcera absolvuje úkon
pořízení biometrických údajů dne 15. 3. 2022. Všichni její nejbližší rodinní příslušníci tedy budou
pobývat v ČR na základě nejvyššího pobytového oprávnění. Ke svému pobytu na území
žalobkyně sdělila, že do ČR přicestovala se svojí dcerou před počátkem pandemie na základě
bezvízového styku. Od počátku pandemie zde zůstala a přesáhla dovolenou délku pobytu. Situaci
se snažila řešit v době zákazu letů se zastupitelskými úřady, ale neúspěšně. Následně se snažila
řešit pobytovou situaci podáním žádosti o dlouhodobý pobyt, které bylo ministerstvem
vyhověno. Pro zachování všech rodinných vztahů žalobkyně žádá, aby bylo o její žádosti
rozhodnuto kladným způsobem.

6. Dne 21. 3. 2022 Krajské ředitelství Policie hl. m. Prahy zastavilo řízení o vyhoštění žalobkyně,
neboť dospělo k závěru, že její pobyt na území od 22. 11. 2021 nebyl s ohledem na vydané
dlouhodobé vízum neoprávněný.

7. Dne 25. 7. 2022 ministerstvo záznamem do spisu dalo žalobkyni s odkazem na § 36 odst. 3
zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále „správní řád“), na vědomí, že v jejím případě jsou
podkladem pro rozhodnutí i písemnosti a záznamy, které jsou dle § 169m zákona o pobytu
cizinců uchovávány odděleně mimo správní spis. S ohledem na povahu těchto podkladů není
možné, aby se s nimi žalobkyně v jakékoliv podobě seznámila, neboť by došlo ke zmaření účelu

Shodu s prvopisem potvrzuje: J. N.

3 51 A 91/2022

jejich utajení. Z tohoto důvodu ministerstvo sděluje žalobkyni alespoň v obecné rovině, že
představuje bezpečnostní riziko stran veřejného pořádku v ČR. Vykazuje totiž četné vazby na
osoby blízké či přímo aktivní v kriminálním prostředí a v ruskojazyčném organizovaném zločinu.
Tyto vazby jsou patrné v rovině osobního i profesního působení žalobkyně. Žalobkyně je rovněž
jako bezpečnostní riziko hodnocena i v zahraničí, jak dokládá například její zařazení mezi osoby
nežádoucí pro vstup do Schengenského prostoru na žádost členského státu v letech 2017–2019.

8. Žalobkyně reagovala vyjádřením ze dne 2. 8. 2022. Namítla, že její žádosti je již dlouhodobě
vyhověno, jak vyplývá z informačních internetových stránek ministerstva i správního spisu. Dále
poukazuje na nepřiměřenou délku správního řízení. Považuje za absurdní, že ministerstvo hodlá
její žádost zamítnout pouze a výlučně z důvodu, že zná někoho, kdo je blízký či aktivní
v ruskojazyčném kriminálním prostředí. To ale neznamená, že žalobkyně sama ohrožuje veřejný
pořádek či bezpečnost. Podle § 56 odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců musí představovat
toto ohrožení žádající cizinec. Záznam netvrdí, že by sama žalobkyně měla být součástí ruského
kriminálního prostředí. Dále namítla, že sdělením mimořádně neurčitých informací byla zbavena
svého procesního práva dle § 36 odst. 3 správního řádu, protože neví, co je jí konkrétně kladeno
za vinu. V tomto kontextu odkázala na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a
Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“). Dále opět akcentovala dopady případného nevyhovění
do života její rodiny. Přestěhování do USA není žádoucí, neboť pro její nezletilé děti jde o
prostředí prakticky cizí, navíc by mohly přijít o trvalý pobyt.

9. Rozhodnutím ze dne 11. 9. 2022 ministerstvo žádost žalobkyně zamítlo podle § 46 odst. 3 ve
spojení s § 56 odst. 1 písm. g) v návaznosti na § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců,
neboť s odkazem na utajované informace shledalo, že existuje důvodné nebezpečí, že žalobkyně
by mohla při svém pobytu na území závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Podle
ministerstva je obsahem utajované informace popis konkrétních skutkových zjištění učiněných
příslušným orgánem, popisující jednání žalobkyně ve vztahu ke konkrétním skutečnostem, které
jsou popsány do detailu, včetně časového rámce. Tím působí věrohodně a přesvědčivě.
Popisované jednání žalobkyně je relevantní ve vztahu k důvodům rozhodnutí, kterými je
nebezpečí narušení veřejného pořádku, a to tím, že směřuje proti nejzákladnějším hodnotám
společnosti, které jsou chráněny trestním právem. Podle ministerstva z utajované informace
vyplývá, že existuje riziko, že se žalobkyně podílí na popisovaném jednání. V informaci
popisované skutečnosti odporují normám, které jsou nezbytné pro fungování demokratického
státu a společnosti. Zdrojem těchto informací je operativní činnost příslušného orgánu dle
zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Bezpečnostní složka, která informaci poskytla,
jasně uvedla, že by byl její účel zmařen, pokud by s ní byla žalobkyně seznámena. Proto
ministerstvo založilo do správního spisu záznam poukazující na existenci této informace a
v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu v obecné rovině uvedlo, co z ní vyplývá.

10. K námitce žalobkyně, že její žádosti již bylo vyhověno, ministerstvo odpovědělo, že řízení o
žádosti nebylo pravomocně ukončeno. Do předání průkazu bylo ministerstvo oprávněno v řízení
pokračovat. Na internetových stránkách ministerstva, na které odkazuje žalobkyně, je
upozornění, že tam zveřejněný stav řízení je pouze orientační a nemá právní závaznost.
K námitce porušení § 36 odst. 3 správního řádu ministerstvo oponovalo, že žalobkyně byla řádně
seznámena s podklady pro vydání rozhodnutí. S odkazem na rozsudek NSS ze dne 4. 11. 2021, č.
j. 10 Azs 270/2021-54, ministerstvo konstatovalo, že žalobkyně byla seznámena s podstatou
vznesených „obvinění“. K námitce zásahu do rodinného života ministerstvo uvedlo, že v dané
situaci by mohlo být povolení vydáno pouze tehdy, kdyby byl tento zásah skutečně mimořádně
závažný. Ministerstvo také podotklo, že žalobkyně se nachází na území minimálně od začátku
roku 2020, kdy zde pobývala nejprve v souladu s bezvízovým režimem, ve stanovené lhůtě však
nevycestovala. Svoji situaci nikdy neřešila s ministerstvem či cizineckou policií. Podle ministerstva

Shodu s prvopisem potvrzuje: J. N.

4 51 A 91/2022

 může rodina nadále fungovat tak, že zde žalobkyně bude pobývat v mezích bezvízového styku, a
také poukázal na to, že i děti žalobkyně jsou státními příslušníky Spojených států amerických.
Nezletilý syn žije od svých 3 let na území se svým otcem. Dcera disponuje trvalým pobytem až
od března 2022, tudíž do té doby musela pobývat s žalobkyní, patrně v zemi původu žalobkyně.

11. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, které žalovaná shora uvedeným
rozhodnutím ze dne 9. 11. 2022 (dále „napadené rozhodnutí“) zamítla a rozhodnutí potvrdila.

12. V odůvodnění žalovaná uvedla, že se seznámila s obsahem utajovaných informací a ztotožnila se
se závěry ministerstva. Jedná se podle ní o věrohodné a přesvědčivé informace, konkrétně
vztažené k žalobkyni, získané na základě dlouhodobějšího monitorování. Podle žalované existuje
důvodné nebezpečí, že by žalobkyně při svém pobytu na území mohla závažným způsobem
narušit veřejný pořádek, neboť dlouhodobě rozvíjela a rozvíjí kontakt a činnosti ve vztahu ke
kriminálnímu prostředí a ruskojazyčnému organizovanému zločinu. Její zjištěné jednání směřuje
proti nejzákladnějším hodnotám společnosti, které jsou chráněny trestním právem. V případě
žalobkyně nelze hovořit o spořádaném životu neohrožujícím důležité zájmy české společnosti.
Jako bezpečnostní hrozbu žalobkyni hodnotili i zahraniční partneři. Žalovaná si je vědoma
možnosti žalobkyně pobývat zde v rámci bezvízového styku, ten má ale svá omezení. Proto i za
této situace dává smysl neudělení pobytu, neboť tím bude žalobkyně více omezena v rozvíjení
výše uvedených kontaktů a činností. Podle žalované se ministerstvo snažilo nastínit obsah
utajované informace, aniž by zmařilo účel utajení, a žalobkyni seznámilo s podstatnými důvody,
na kterých založilo prvostupňové rozhodnutí. Žalovaná se shodla s ministerstvem i v tom, že
veřejný zájem v daném případě jednoznačně převažuje nad zájmy žalobkyně. Žalovaná podotkla,
že žalobkyně není zbavena možnosti vést společný rodinný život. Shodně s ministerstvem
odkázala na možnosti bezvízového styku a také na možnost přemístění do jiné země, která její
rodině umožní pobyt. Žalovaná uzavřela, že žalobkyně neprokázala mimořádné okolnosti, které
by odůvodnily vydání kladného rozhodnutí o její žádosti.

Shrnutí žaloby

13. Dne 5. 12. 2022 žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí žalobu podle § 65 a násl. zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“).

14. Žalobkyně namítala, že její žádost byla od začátku roku 2022 dle informačního systému
ministerstva ve stavu „vyřízeno - povoleno“. Pak ale došlo k nepředvídatelnému a netransparentnímu
postupu ministerstva, které jí neumožnilo objednat se na pořízení biometrických údajů a
překročilo zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí. Podle žalobkyně bylo porušeno její legitimní
očekávání.

15. Také má za to, že na věc dopadá směrnice Rady 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny (dále
„směrnice o právu na sloučení rodiny“ či jen „směrnice“) a odkazuje na judikaturu Soudního
dvora Evropské unie (dále „SDEU“) a NSS akcentující restriktivní výklad výjimek z práva na
sloučení rodiny. Správní orgány v daném případě nesprávně vyložily pojem „závažné narušení
veřejného pořádku“ a následně nesprávně subsumovaly skutkové okolnosti věci pod tento neurčitý
právní pojem. Žalobkyně uvádí, že je osobou nemající žádný záznam v rejstříku trestů a nejsou jí
známy ani žádné jiné negativní poznatky o její osobě. Je matkou dvou nezletilých dětí, které
disponují povolením k trvalému pobytu. Též její manžel disponuje povolením k trvalému pobytu,
nikdy s ním nebylo zahájeno řízení o jeho zrušení a nemá žádný záznam v rejstříků trestů. Je
jednatelkou společnosti, jejímž předmětem podnikání jsou kosmetické služby. Má pochybnosti,
zda pouhé vazby na osoby blízké či aktivní v kriminálním prostředí lze považovat za postačující
pro aplikaci § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců, který výslovně předpokládá, že cizinec

Shodu s prvopisem potvrzuje: J. N.

5 51 A 91/2022

 (nikoli tedy osoba jemu blízká či známá) bude představovat hrozbu veřejnému pořádku. Vzniká
tak otázka, zda se utajované informace vztahují k samotné žalobkyni a zda jsou dostatečně
individualizované. Na tuto argumentaci žalobkyně v odvolání reagovala žalovaná v napadeném
rozhodnutí tak, že mělo jít přímo o jakési konkrétní osobní jednání žalobkyně. Pokud ale
žalobkyně vychází ze záznamu ministerstva ze dne 25. 7. 2022 a jeho rozhodnutí, tak ty
nepoukazují na žádné jednání žalobkyně, ale výlučně na její vazby na osoby blízké kriminálnímu
prostředí. Došlo tak k razantnímu a překvapivému posunu ve výkladu utajované informace.

16. Ani tvrzené zařazení do evidence nežádoucích osob nelze podle žalobkyně považovat za
dostatečně relevantní pro závěr o hrozbě narušení veřejného pořádku, neboť k tomuto zařazení
mohou vést různé okolnosti, například neoprávněný pobyt a uložení vyhoštění, což samo o sobě
nedosahuje intenzity závažného porušení veřejného pořádku.

17. Správním orgánům dále vytýkala, že navzdory její aktivitě a důkazním návrhům nezjistily
dostatečné okolnosti jejího rodinného a soukromého života, a tak ani nemohly adekvátně vymezit
újmu, která žalobkyni a její rodině hrozila v důsledku zamítavého rozhodnutí, a tu porovnat
s protichůdným veřejným zájmem.

18. Kromě toho namítala porušení svých procesních práv, protože v tomto řízení o jejím právním
nároku ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu měla právo seznámit se s podklady rozhodnutí.
I kdyby nešlo o řízení o právním nároku, měla být seznámena alespoň s podstatou důvodů pro
zamítnutí pobytu.

Vyjádření žalované

19. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 5. 1. 2023 uvedla, že žaloba nepřináší žádnou novou
relevantní argumentaci, která by správnost napadeného rozhodnutí zpochybnila. Rodinnou
situaci žalobkyně správní orgány posoudily komplexně a vysvětlily, proč nepovažovaly za nutné
vyslýchat žalobkyni ani jejího manžela či si vyžádat zprávu od orgánu sociálně-právní ochrany
dětí. Protokolu o podání vysvětlení ze dne 25. 5. 2022 z jiného řízení, jehož použitelnost
žalobkyně zpochybnila, tak ani nebylo třeba. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

Vyjádření osoby zúčastněné

20. Dne 23. 2. 2023 se k věci vyjádřil též manžel žalobkyně. Uvedl, že je jediným živitelem rodiny a je
neustále zaneprázdněn. Jejich děti ve věku 9 a 10 let jsou v kritickém věku, kdy vyžadují zvýšenou
pozornost alespoň jednoho z rodičů. Tu on není objektivně schopen poskytnout. Neumí si
představit, že by je žalobkyně navštěvovala pouze jednou za 3 měsíce. Bylo by to komplikované a
děti by strádaly. Vzniklá situace u jejich rodiny vyvolává strach a obavy ohledně dalšího života
v ČR. Žádá soud, aby rozhodl, že všichni mohou žít společně.

Jednání před soudem

21. Při jednání dne 2. 3. 2023 obě účastnice setrvaly na svých procesních stanoviscích a odkázaly na
svá písemná podání.

22. Zástupce žalobkyně podotkl, že podle známých indicií není žalobkyně tou osobou, o kterou
správním orgánům jde, a není osobou, která by měla jakkoli ohrožovat veřejný pořádek či
bezpečnost ČR. Tou osobou, na kterou je mířeno, je její manžel. Přímo jim bylo sděleno, že ona
není tou zájmovou osobou. Správní orgány se zřejmě snaží manžela „vystrnadit“ z ČR tím, že
nepovolí pobyt jeho rodině. Korektiv soudu je o to nutnější, že účastník řízení, postaveném na
utajovaných informacích, se nemůže řádně hájit. Podle správních orgánů byla žalobkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje: J. N.

[OBRÁZEK]6 51 A 91/2022

 označena jako bezpečnostní riziko i zahraničními partnery, ale zjevně jde o odkaz na její záznam
v Schengenském informačním systému (dále „SIS“) vyplývající z dvouletého zákazu pobytu
uložený ve Švýcarsku na základě překročení maximální délky pobytu na území členských států.
Dovozovat z toho, že žalobkyně je bezpečnostní hrozbou pro státy schengenského prostoru,
není na místě. Žalobkyně dále nesouhlasí s tím, že dlouhotrvající nečinnost správních orgánů
nemohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Zástupce žalobkyně zopakoval, že test
proporcionality nebyl proveden odpovídajícím způsobem. Správní orgán paradoxně na jedné
straně odmítl důkazní návrhy ohledně rodinného života a nejlepšího zájmu dětí jako nadbytečné,
na straně druhé žalobkyni vytýká nedostatečná tvrzení.

23. Podle žalované žalobkyně nespecifikovala, jak byla porušena její procesní práva. Utajovaná
informace se dostatečně a pregnantně zabývala osobním jednáním žalobkyně, nikoliv odkazem na
jejího manžela. Žalobkyně nikdy nedisponovala pobytovým oprávněním, tudíž se napadeným
rozhodnutím její situace nemohla zhoršit. Zmínka o označení žalobkyně za bezpečnostní hrozbu
v zahraničí byla jen dodatkem, meritum věci leží jinde.

Posouzení věci soudem

24. Soud ověřil, že žaloba byla podaná včas, osobou k tomu oprávněnou a obsahuje všechny
požadované formální náležitosti. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel soud v souladu
s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalované. S ohledem na
zvláštní charakter tohoto řízení, v jehož rámci je pracováno s utajovanými informacemi, které ale
nejsou žalobkyni přístupné, má soud aktivnější úlohu oproti standardnímu soudnímu řízení
správnímu a při svém přezkumu není striktně vázán žalobními body dle § 75 odst. 2 věty první
s. ř. s. (viz např. rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2018, č. j. 1 Azs 439/2017-57, odst. 26, a tam
citovanou judikaturu).

25. Podle § 46 odst. 3 zákona o pobytu cizinců platí pro povolení k dlouhodobému pobytu za účelem
společného soužití rodiny nebo za účelem vědeckého výzkumu obdobně odstavec 1 věta druhá
a § 55 odst. 1, § 56 odst. 1 písm. a) až c), e), g), h), l) a m)), § 56 odst. 2 písm. a) a § 62 odst. 1
vztahující se na dlouhodobé vízum.

26. Podle § 56 odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců ministerstvo cizinci neudělí dlouhodobé
vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle
§ 33 odst. 3, jestliže jsou zjištěny skutečnosti uvedené v § 9 odst. 1 písm. a), b), g), h), i) nebo j).

27. Podle § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců policie odepře cizinci vstup na území, jestliže
je důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu,
závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ohrozit mezinárodní vztahy České republiky.

28. Žalobkyně má pravdu, že na případ dopadá též směrnice o právu na sloučení rodiny, v jejímž
světle je třeba příslušná ustanovení zákona o pobytu cizinců upravující dlouhodobý pobyt za
účelem společného soužití rodiny interpretovat (rozsudek NSS ze dne 19. 4. 2012, č. j. 7 As
6/2012-29).

29. Podle čl. 6 odst. 1 směrnice členské státy mohou zamítnout žádost o vstup a pobyt rodinných
příslušníků z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví. Při
přijímání takového rozhodnutí berou členské státy v úvahu kromě článku 17 také závažnost nebo
druh protiprávního jednání proti veřejnému pořádku nebo veřejné bezpečnosti, jehož se dopustil
rodinný příslušník, nebo nebezpečí, které od takové osoby hrozí.

Shodu s prvopisem potvrzuje: J. N.

7 51 A 91/2022

30. SDEU v rozsudku ze dne 12. 12. 2019, C‑381/18 a C‑382/18, nejprve zdůraznil, že citované
ustanovení (na rozdíl od čl. 27 odst. 2 směrnice Rady 2004/38/ES o právu občanů a jejich
rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států) výslovně
nevyžaduje, aby chování dotčené osoby představovalo skutečnou, aktuální a dostatečně hrozbu,
kterou by byl dotčen některý ze základních zájmů společnosti, aby tato osoba mohla být
považována za hrozbu pro veřejný pořádek. Jedná se tedy o podstatně nižší standard než
v případě občanů EU, kteří využili svého práva volného pohybu. Příslušné orgány tak nemusí
zamítnutí žádosti opřít o existenci skutečného a trvajícího nebezpečí, jež představuje jednání
dotčené osoby, a navíc citované ustanovení nezakládá ani vazbu mezi pojmem „hrozba pro
veřejný pořádek“ a hrozbou zásahu do některého ze základních zájmů společnosti. SDEU dále
podotkl, že v legislativním procesu bylo původně navrhováno, aby byly důvody veřejného
pořádku založeny výlučně na osobním chování dotčené osoby, ale unijní normotvůrce nakonec
toto omezení do čl. 6 směrnice nevložil. Současně však zdůraznil, že povolení sloučení rodiny je
obecným pravidlem a čl. 6 směrnice musí být vykládán restriktivně. Podle SDEU nemohou
příslušné orgány automaticky dovodit, že je dotčená osoba hrozbou veřejného pořádku ve smyslu
čl. 6 směrnice jenom proto, že byla jakkoli odsouzena za trestný čin. Zamítnout žádost podle
směrnice o právu na sloučení rodiny lze na základě trestního odsouzení během předchozího
pobytu, pokud byl spáchaný trestný čin dostatečně závažný k prokázání, že je nezbytné vyloučit
pobyt této osoby na území dotyčného členského státu.

31. Tyto závěry SDEU zrekapituloval NSS v rozsudku ze dne 24. 11. 2021, č. j. 5 Azs 135/2019-25.
NSS dodal, že „uplatnění této výhrady veřejného pořádku podléhá zásadě proporcionality a vyžaduje v každém
případě individuální posouzení závažnosti či povahy daného protiprávního jednání a nebezpečí, které od dané
osoby hrozí, ve smyslu čl. 6 odst. 2 druhého pododstavce směrnice o právu na sloučení rodiny, přičemž toto jednání
musí mít takovou závažnost či takovou povahu, že je nutné vyloučit pobyt tohoto cizince na území ČR“ (odst.
26).

32. Soud se seznámil s obsahem jemu předložené utajované informace z roku 2022 a dospěl
k závěru, že její obsah nesvědčí pro závěr učiněný správními orgány o důvodném nebezpečí, že
by žalobkyně mohla při svém pobytu na území závažným způsobem narušit veřejný pořádek ve
smyslu § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců.

33. Informace je rozdělena na několik částí. V první je konkrétně popisováno závažné protiprávní
jednání, které též dle soudu nepochybně představuje vážnou hrozbu veřejnému pořádku, ale
neplyne z ní, že by se na takovém jednání jakkoli podílela, ať už přímo či formou pomoci
a podpory, sama žalobkyně. V druhé části jsou uvedena konkrétní zjištění přímo se vztahující
k profesnímu působení žalobkyně, nicméně ani v této části není zmíněna žádná její konkrétní
činnost nasvědčující tomu, že se v této souvislosti dopouštěla či napomáhala, potažmo v případě
povolení pobytu bude dopouštět či napomáhat protiprávní činnosti či jinak narušovat veřejný
pořádek. Informace uvedené v těchto částech pouze ukazují, že žalobkyně se stýká či je jinak
propojena s osobami, které by samy mohly představovat ohrožení veřejného pořádku.
Nedokládají, že žalobkyně sama se v rámci svých předchozích pobytů na území přímo dopouštěla
čehokoli protiprávního či že podporovala, pomáhala či byla jinak součinná ve vztahu
k protiprávnímu jednání jiných osob popsanému v utajované informaci. Ani nepoukazují na
případnou korelaci mezi předchozími pobyty žalobkyně v ČR a zvýšenou intenzitou protiprávní
činnosti těchto osob. Závěr žalované, že „zjištěné osobní jednání účastnice tak směřuje proti
nejzákladnějším hodnotám společnosti, které jsou chráněny trestním právem“, nemá oporu ve skutkových
zjištěních uvedených v utajované informaci.

34. SDEU ve výše citovaném rozsudku (viz jeho odst. 59) zmínil, že původně navrhované výslovné
zakotvení omezení důvodů veřejného pořádku na osobní chování dotčené osoby bylo

Shodu s prvopisem potvrzuje: J. N.

[OBRÁZEK]8 51 A 91/2022

 v legislativním procesu z návrhu směrnice o právu na sloučení rodiny vyňato. Čl. 6 odst. 1
směrnice tak hovoří o zamítnutí žádosti „z důvodů veřejného pořádku“, aniž by přímo výslovně
stanovil, že se tyto důvody musí vztahovat k osobě, která o povolení k pobytu žádá, a jejímu
jednání. Podle soudu to tak v zásadě přesto je. Samotný čl. 6 totiž ukládá členským státům, aby
braly v úvahu závažnost jednání proti veřejnému pořádku nebo veřejné bezpečnosti, „jehož se
dopustil rodinný příslušník, nebo nebezpečí, které od takové osoby hrozí“. Touto osobou, ve vztahu k níž
musí členské státy toto posouzení dle čl. 6 učinit, je v tomto případě žalobkyně [srov. čl. 4 odst. 1
písm. a) směrnice]. I samotný § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců předpokládá zamítnutí
pro případ, že by o pobyt žádající cizinec (tedy zde žalobkyně) mohl při svém pobytu na území
závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Uvedený přístup je samozřejmý, neboť se
rozhoduje o pobytu této osoby, nikoli osob jiných. S ohledem na uvedené nelze zamítnout
povolení k pobytu žadateli jenom s odkazem na jednání jiných osob vyvolávající obavy o veřejný
pořádek, s nimiž žadatel byl či je v kontaktu, pokud současně nebude možné dovodit, že se sám
žadatel na tomto jednání jakkoli účastní, resp. v případě povolení pobytu hrozí důvodné
nebezpečí, že se na něm bude účastnit. Pokud mají příslušné orgány za to, že osoby, jejichž
jednání je popsané v první části utajované informace, představují nebezpečí pro veřejný pořádek,
mají k dispozici zákonné nástroje, jak se s tímto nebezpečím vypořádat. Mezi tyto nástroje však
nepatří zamítnutí povolení k pobytu jiné osobě, u níž nebyl zjištěn žádný podíl na tomto
nezákonném jednání a nic nenasvědčuje tomu, že by se to v případě povolení jejího pobytu mělo
změnit.