22 A 39/2022-59

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Skřivanem ve věci

 

žalobce:  M. H.

bytem X

zastoupen Mgr. Michalem Krčmou, advokátem

  sídlem Navrátilova 675/3, Praha 1

 

proti

žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina,

sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava

 

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2022, č. j. KUJI 41407/2022, sp. zn. OOSČ 263/2022 OOSC/64,

 

takto:

  1. Žaloba se zamítá.
  2. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
  3. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

  1. Magistrát města Jihlavy (dále jen „magistrát“) rozhodnutím ze dne 8. 2. 2022, č. j. MMJ/OD/25123/2022-ZeJ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků dle § 125c odst. 1 písm. d), i) bod 2 a k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů („zákon o silničním provozu“). Přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu se žalobce dopustil tím, že se jako řidič motorového vozidla reg. zn. X dne 12. 8. 2021 ve 14:18 hod. na ulici Polní u domu č. p. 25a v Jihlavě odmítl v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu podrobit na výzvu policisty vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu se žalobce jako řidič uvedeného vozidla dopustil tím, že se v rozporu s § 4 písm. a) zákona o silničním provozu nechoval dostatečně ohleduplně a ukázněně a při vyjíždění z parkovacího místa ve 12:45 hod na totožném místě poškodil vozidlo reg. zn. X, a způsobil škodu cca 10 000 Kč. Přestupku dle § 125c odst. 1 písm. i) bod. 2 zákona o silničním provozu se žalobce dopustil tím, že jako účastník výše specifikované dopravní nehody, v rozporu s § 47 odst. 3 písm. b) a § 47 odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu, tuto neprodleně neoznámil Policii ČR. Za spáchání přestupků uložil magistrát žalobci pokutu ve výši 37 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Odvolání žalobce žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí magistrátu potvrdil.

II. Obsah žaloby

  1. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu. Namítá, že prvostupňový orgán rozhodl v rozporu s § 80 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), v jeho nepřítomnosti. Žalobce nebyl řádně a včas předvolán a nemohl se tak na ústní jednání připravit. Z ústního jednání se řádně, z důležitého zdravotního důvodu a včas omluvil a požádal o opětovné nařízení ústního jednání.
  2. Ústní jednání bylo nařízeno na 7. 2. 2022. V den ústního jednání, kolem 13. hodiny volala žalobci jeho babička, že má ve schránce dopis. Žalobce následně zjistil, že šlo o předvolání na ústní jednání, nařízené na tento den. Žalobce se z něj omluvil telefonicky, e-mailem a následně doporučeným dopisem, kdy uvedl, že od 31. 1. 2022 do 4. 2. 2022 byl v pracovní neschopnosti, měl zakázány vycházky a ve schránce se nic neobjevilo. Předvolání nelze v této situaci považovat za doručené fikcí dne 31. 1. 2022, jelikož žalobce objektivně neměl možnost se s obsahem zásilky seznámit. Fakticky se seznámil s předvoláním až v den konání ústního jednání. Pokud měl prvostupňový orgán za to, že jeho omluva není řádná, měl pochybnosti o náležitostech omluvy nebo o jejím důvodu, bylo jeho povinností vyzvat žalobce k doložení důvodnosti omluvy, resp. k předložení důkazů prokazujících důvod omluvy. To však neučinil.
  3. V pozdě doručeném předvolání žalobce nebyl informován o tom, že budou k jednání předvoláni svědci, tudíž se nemohl na ústní jednání řádně připravit. Jednání se nezúčastnil a nemohl svědkům klást otázky. Žalobci nebylo umožněno se k obsahům výpovědí ani vyjádřit. Tím došlo dle žalobce k porušení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Přitom má žalobce pocit, že ze svědeckých výpovědí není jasně patrná osoba řidiče, který měl způsobit dopravní nehodu. Žalobce neměl možnost navrhnout svědecké výpovědi dalších svědků, a to P. K., D. P. M. a zasahujících policistů. Tvrdí-li žalobce, že se skutek, jehož se měl dopustit, odehrál jinak, je v souladu se zásadou rovnosti zbraní nutné, aby správní orgány provedly důkazy, které žalobce navrhuje. Závěrem žalobce namítá, že žalovaný se nevypořádal se všemi odvolacími námitkami, napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné a v rozporu s § 68 odst. 3 a § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Z těchto důvodů navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného a další podání

  1. Žalovaný je toho názoru, že se oba správní orgány vznesenými námitkami zabývaly již ve správním řízení. Napadené rozhodnutí považuje za věcně správné a zákonné, a proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl.
  2. Žalobce ve své replice pouze opakuje žalobní argumenty.
  3. Před jednáním zaslal žalovaný soudu doplnění svého vyjádření. Uvádí, že nedodržení lhůty 5 dnů ještě nemusí nutně znamenat, že obviněný není řádně předvolán a že došlo k porušení § 59 správního řádu. V tomto případě šlo již o druhý termín nařízeného jednání, jelikož první jednání nařízené na 12. 1. 2022 bylo na základě omluvy žalobce odročeno. V mezidobí nenastaly žádné změny, tudíž žalobce měl dostatek času na přípravu na ústní jednání. Předvolání bylo žalobci doručeno fikcí dne 31. 1. 2022, tj. 7 kalendářních dnů před nařízeným ústním jednáním. Předpokladem účinnosti doručení není vhození písemnosti do schránky – žalobce si písemnost mohl kdykoliv v úložní době vyzvednout, jelikož v té době ještě v pracovní neschopnosti nebyl. Bylo povinností žalobce, aby si ověřil, zda k odročení nařízeného jednání došlo. Žalobce dále ani v žalobě konkrétně nespecifikuje, se kterými důkazy hodlal svědky na ústním jednání konfrontovat. S tímto vyjádřením byl žalobce seznámen v průběhu jednání.

IV. Posouzení věci krajským soudem

  1. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).
  2. Žaloba není důvodná.
  3. Podle § 80 odst. 4 zákona o přestupcích k ústnímu jednání správní orgán předvolá účastníky řízení. Ústní jednání lze konat bez přítomnosti obviněného jen tehdy, jestliže byl řádně předvolán a souhlasí s konáním ústního jednání bez vlastní přítomnosti nebo pokud se na předvolání nedostaví bez náležité omluvy nebo bez dostatečného důvodu.
  4. Podle § 59 správního řádu správní orgán předvolá osobu, jejíž osobní účast při úkonu v řízení je k provedení úkonu nutná. Předvolání musí být písemné a doručuje se do vlastních rukou s dostatečným, zpravidla nejméně pětidenním předstihem.
  5. Krajský soud je přesvědčen o tom, že tato úprava odpovídá požadavkům čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Opak neplyne ani z toho, co v žalobě tvrdí žalobce. Ten ovšem dovozuje oproti správním orgánům odlišný okamžik doručení předvolání a má za to, že se z jednání náležitě a z důležitého důvodu omluvil.
  6. Co se týče doručení předvolání, obecně platí, že nebyl-li při doručování adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle § 20 správního řádu, písemnost se uloží (§ 23 odst. 1 správního řádu). Adresát se vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Je-li to možné a nevyloučil-li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil (§ 23 odst. 4 správního řádu). Zároveň s oznámením podle odst. 4 se adresát písemně poučí dle § 23 odst. 5 správního řádu. Jestliže si adresát uloženou písemnost nevyzvedne ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty (§ 24 odst. 1 správního řádu).
  7. Ze správního spisu vyplývá, že předvolání k ústnímu jednání bylo žalobci doručováno dne 20. 1. 2022. Žalobce tohoto dne nebyl zastižen, zásilka byla uložena, žalobce byl vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo mu zanecháno poučení. Po uplynutí úložní doby bylo proto předvolání žalobci doručeno tzv. fikcí dle § 24 odst. 1 správního řádu dne 31. 1. 2022. Pozdější vhození písemnosti do domovní schránky nebo faktické seznámení žalobce s obsahem písemnosti nemá na okamžik doručení vliv. K doručení tzv. fikcí dojde dokonce i v případě, že doručovaná písemnost není do domovní schránky vůbec vhozena (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016, č. j. 3 As 241/2014 – 41). Předvolání k ústnímu jednání bylo tedy žalobci doručeno 7 kalendářních dnů a 5 pracovních dnů před konáním jednání, zcela v souladu s § 80 odst. 4 zákona o přestupcích ve spojení s § 59 správního řádu.
  8. Zákon pamatuje i na situace, kdy si adresát pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout. V takovém případě může adresát dle § 24 odst. 2 správního řádu požádat o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku doručení písemnosti. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně vážného důvodu, pro který si nemohl písemnost vyzvednout, leží na adresátovi. V nynějším případě žalobce o určení neplatnosti doručení nepožádal. S takovou žádostí by ostatně stěží mohl uspět v situaci, kdy byl v pracovní neschopnosti (bez specifikace důvodů) pouze poslední den z desetidenní úložní doby. Odborná literatura dokonce uvádí, že jako objektivní okolnost bránící žalobci seznámit se s doručovanou písemností lze posoudit pouze situaci, ve které by prokázal, že si ji nemohl vyzvednout po celou dobu uložení (srov. MAREK, David. § 23 [Uložení]. In: POTĚŠIL, Lukáš, HEJČ, David, RIGEL, Filip, MAREK, David. Správní řád. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 149, marg. č. 13.). Námitky zpochybňující řádné a včasné předvolání k ústnímu jednání jsou tedy nedůvodné.
  9. Žalobce dále namítá, že se z konaného ústního jednání řádně omluvil. Žalobce se z ústního jednání omluvil v průběhu jednání telefonicky a e-mailem, omluvu následně zaslal také poštou. Jako důvod nemožnosti se dostavit uvedl, že se nemohl řádně připravit na ústní jednání, jelikož se s obsahem předvolání seznámil až v den konání ústního jednání. Zároveň uvádí, že od 31. 1. do 4. 2. 2022 byl dočasně pracovně neschopný a ve schránce se nic neobjevilo. Tím mu nebylo umožněno, aby se na jednání řádně připravil.
  10. Správní orgány tuto omluvu nevyhodnotily jako řádnou, neboť bylo pouze odpovědností žalobce, že se s obsahem předvolání neseznámil dříve, v čemž mu objektivně nic nebránilo (po dobu uložení písemnosti v pracovní neschopnosti nebyl). Bylo by jistě možné si představit obsáhlejší odůvodnění rozhodnutí správních orgánů. Ve skutkových okolnostech nynější věci ovšem toto odůvodnění bezesporu obstojí.
  11. Dostatečným důvodem omluvy z ústního jednání totiž nemůže být to, že se žalobce neseznámil s obsahem předvolání, které mu bylo řádně doručeno. Ani skutečnost, že po určitou dobu (zde od 31. 1. 2022 do 4. 2. 2022; jednání se přitom konalo až dne 7. 2. 2022) byl žalobce v pracovní neschopnosti, sama o sobě neznamená, že se nemohl ústního jednání zúčastnit nebo že se na něj nemohl řádně připravit. Samotná pracovní neschopnost a doložená neschopenka bez konkrétních důvodů neschopnosti neprokazuje nemožnost zúčastnit se jednání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2015, č. j. 10 As 251/2014 – 53), tím méně neschopnost se na jednání připravit. K důvodům pracovní neschopnosti žalobce ve správním řízení ani v řízení před soudem nic konkrétního netvrdil.
  12. To vše za situace, kdy se žalobce na ústní jednání mohl začít připravovat již mnohem dříve. Žalovaný přiléhavě v napadeném rozhodnutí zmiňuje, že žalobce byl k ústnímu jednání poprvé předvolán již dne 3. 1. 2022 (v předvolání byl informován o tom, že u jednání proběhne výslech svědků) a magistrát jeho první omluvu ze zdravotních důvodu vstřícně akceptoval, třebaže nebyla doložena.
  13. Žalobce dále namítá, že pokud magistrát nevyhodnotil jeho omluvu jako důvodnou, měl jej o tom informovat. Zdejší soud v tomto případě poukazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se žalovaný této námitce, vznesené již v odvolání, věnuje, a cituje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2014, č. j. 4 As 128/2014 – 26, dle kterého správní orgán nemá povinnost vyrozumět obviněného o tom, že posoudil jeho omluvu jako nedůvodnou, ani jej vyzvat k doplnění důvodů. Je na obviněném, aby se zajímal o to, zda jeho omluva byla posouzena jako včasná a důvodná.
  14. Skutečnost, že se žalobce nezúčastnil ústního jednání a neuplatňoval v jeho průběhu svá procesní práva, je proto důsledkem výhradně toho, že se k ústnímu jednání bez dostatečného důvodu nedostavil, třebaže byl řádně předvolán. Pokud jde o svědecké výpovědi policistů, či dalších osob, v jejich navržení žalobci nic nebránilo. Žalobce mohl činit důkazní návrhy po celou dobu správního řízení. Neomluvenou neúčastí na ústním jednání se žalobce připravil o možnost být přítomen výslechu svědků a bezprostředně se k jejich výpovědi vyjádřit. Této skutečnosti si měl být vědom, jelikož jej správní orgán prvního stupně v předvolání k ústnímu jednání řádně poučil o možnosti projednat přestupek v jeho nepřítomnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 10. 2012, č. j. 6 As 29/2013 – 87).
  15. Žalobce v žalobě vyjadřuje rovněž „pocit“, že svědci přesně neoznačili osobu pachatele přestupku. Zdejší soud se seznámil s obsahem výpovědí a konstatuje, že o osobě pachatele neměli svědci sebemenší pochybnosti. Svědkyně H. vypověděla, že: „v řidiči, který s vozidlem Audi couval, jsem poznala pana H., který bydlí v našem domě v 7. patře.“ a „Jsem si jistá, že řidičem byl pan H.“. Obdobně vypovídala také svědkyně S. Žalobce neuvádí žádné konkrétní důvody, pro které by měla být totožnost pachatele z výpovědí nejasná a ani zdejší soud žádné takové důvody neobjevil.
  16. Závěrečná námitka nepřezkoumatelnosti pro nevypořádání všech odvolacích námitek je zcela obecná, a proto krajský soud ve stejné míře obecnosti konstatuje, že namítané pochybení v napadeném rozhodnutí nezjistil.
  17. Lze shrnout, že magistrát žalobce řádně předvolal k ústnímu jednání. Ten se na něj nedostavil bez řádné a včasné omluvy a ústní jednání proběhlo v souladu se zákonem v jeho nepřítomnosti.

V. Závěr a náklady řízení

  1. Ze shora uvedených důvodů krajský soud žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s.
  2. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 s. ř. s. Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o ní musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. 

Brno 12. dubna 2023

 

Mgr. Filip Skřivan, v. r.

samosoudce