9 As 67/2023 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců Mgr. Michala Bobka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Svaz vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO, se sídlem Žižkova 1867/93, Jihlava, zast. JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem se sídlem Při trati 1084/12, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: obec Bítovčice, se sídlem Bítovčice 124, zast. JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 7. 2021, č. j. KUJI 64628/2021 a č. j. KUJI 64630/2021, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2023, č. j. 31 A 123/2021‑80, o návrhu osoby zúčastněné na řízení na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Osoba zúčastněná na řízení byla členem žalobce jakožto dobrovolného svazku obcí. Ke dni 1. 1. 2015 své členství ukončila. Mezi žalobcem a osobou zúčastněnou na řízení vznikl poté spor o vrácení vodohospodářského majetku vneseného osobou zúčastněnou na řízení do žalobce, resp. o finanční vyrovnání. V nynějším sporu se osoba zúčastněná na řízení domáhala mj. alikvótní části nájemného inkasovaného žalobcem v souvislosti s nájmem nevráceného majetku. Dne 28. 7. 2021 vydal žalovaný v tomto sporu rozhodnutí č. j. KUJI 64628/2021 a č. j. KUJI 64630/2021. Rozhodnutím č. j. KUJI 64628/2021 uložil žalobci povinnost zaplatit osobě zúčastněné na řízení částku 111 680 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a náhrady škody spolu s úroky z prodlení (výrok I.), ve zbytku návrh osoby zúčastněné na řízení zamítl, tj. ve výši 20 788 Kč (výrok II.). Dále žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Rozhodnutím č. j. KUJI 64630/2021 žalovaný uložil žalobci povinnost zaplatit osobě zúčastněné na řízení částku 670 080 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a náhrady škody spolu s úroky z prodlení (výrok I.) a dále částku 3 146 Kč jako náhradu nákladů řízení (výrok II.).
[2] Proti oběma rozhodnutím žalovaného podal žalobce samostatné žaloby ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud‘“). Ten žaloby spojil ke společnému projednání a poté v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozhodnutí č. j. KUJI 64630/2021 a výroky I. a III. rozhodnutí č. j. KUJI 64628/2021 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
II. Návrh na přiznání odkladného účinku a vyjádření žalobce
[3] Dne 22. 2. 2023 podala osoba zúčastněná na řízení (dále též „stěžovatelka“) proti v záhlaví označenému rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Současně navrhla, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek. Stěžovatelka poukázala na to, že žalobce již splnil závazek uložený rozhodnutími žalovaného. Obdržené peníze stěžovatelka vložila do veřejně prospěšných zařízení, přičemž se rozhodla pro realizaci záměru výstavby hasičské zbrojnice, jejíž stav je v současné době nevyhovující. Újma, která stěžovatelce při nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti hrozí, tak spočívá v ohrožení, resp. zmaření tohoto záměru, jenž je odvislý od momentálních finančních zdrojů obce. Tato újma je přitom větší, než újma, která může být způsobena žalobci, neboť ten nadále užívá majetek stěžovatelky a pobírá z něj i užitky.
[4] Žalobce navrhl odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznat. Předně poukázal na výjimečnou povahu institutu odkladného účinku. Podle jeho názoru stěžovatelka neunesla své břemeno tvrzení a důkazní ohledně tvrzené hrozící újmy, jelikož splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku opírá pouze o blíže nekonkretizovaná a nedoložená tvrzení ohledně nutnosti vložit inkasované finanční prostředky do „veřejně prospěšných zařízení“ a realizovat výstavbu požární zbrojnice. Žalobce navíc namítl, že případná újma spočívající ve vrácení finančních prostředků, jež hrozí stěžovatelce, je srovnatelná s újmou žalobce, který musel v důsledku vydání napadených rozhodnutí žalovaného uhradit stěžovatelce předmětné finanční prostředky, s nimiž nyní nemůže disponovat.
[5] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
III. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem
[6] Po zvážení všech důvodů a skutečností předložených stěžovatelkou a žalobcem dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že nejsou naplněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 107 odst. 1 s. ř. s.
[7] Podle § 107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním tří objektivních předpokladů: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu; 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (§ 73 odst. 2 s. ř. s.).
[8] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou takový postup odůvodňují. Je‑li přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to (mimo jiné), že újma, která žadateli hrozí, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, tedy taková, která odůvodňuje, aby v konkrétním případě pravidlo, že žaloba (resp. kasační stížnost) odkladný účinek nemá, nebylo výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019‑38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod [65], a ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014‑58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod [25]).
[9] Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku, tj. negativních právních důsledků spjatých s rozhodnutím krajského soudu, nese stěžovatelka. Ta musí hrozbu nepoměrně větší újmy dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě doložit. V tomto směru Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti. Kasační soud není povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74). Při rozhodování o odkladném účinku přitom Nejvyšší správní soud pomíjí, zda jsou námitky stěžovatele týkající se dané věci (zákonnosti napadeného rozsudku) důvodné či nikoli, neboť přezkum důvodů je vyhrazen až meritornímu posouzení věci a není předmětem rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku.
[10] V posuzované věci stěžovatelka neunesla břemeno dostatečně konkretizovaného tvrzení, natož břemeno důkazní. Stěžovatelka spatřuje hrozbu nepoměrně větší újmy zcela obecně v tom, že v případě nepřiznání odkladného účinku se žalobce může domáhat vrácení peněz, které jí uhradil na základě nyní pravomocně zrušených rozhodnutí žalovaného. Tím by podle jejího názoru došlo k ohrožení, resp. zmaření realizace projektu výstavby hasičské zbrojnice. Kromě toho poukazuje na vložení obdržených finančních prostředků do „veřejně prospěšných zařízení“.
[11] Stěžovatelka však žádným způsobem nedoložila, jaký konkrétní dopad do její majetkové sféry by případné vrácení sporných částek skutečně mělo. Omezila se pouze na obecná konstatování. Vůbec nedoložila, jaká je její aktuální majetková situace. Na podporu svých tvrzení stěžovatelka dokládá pouze rozpočet nákladů výstavby hasičské zbrojnice a žádost o dotaci. Nemožnost realizovat tento stavební projekt s využitím prostředků, které stěžovatelka obdržela od žalobce z titulu bezdůvodného obohacení, jehož právní nárok je předmětem sporu, jenž dosud nebyl pravomocně rozhodnut, však nemůže pro stěžovatelku znamenat konkrétní újmu, která by navíc měla být nepoměrně větší, než újma hrozící žalobci. Žalobci lze totiž přisvědčit, že tato hypotetická újma stěžovatelky zcela odpovídá možné újmě, která by žalobci mohla vzniknout přiznáním odkladného účinku za situace, pokud by se později ukázaly nároky stěžovatelky jako nedůvodné. Tvrzení stěžovatelky spočívající v tom, že její nárok je po právu, jsou přitom zcela irelevantní. Tato argumentace směřuje do merita věci, které není předmětem posouzení v případě rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[12] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že nebylo prokázáno naplnění základní podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyžadované v § 73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení § 107 s. ř. s. (vznik nepoměrně větší újmy na straně stěžovatelky, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám). Návrh stěžovatelky proto zamítnul.
[13] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti lze považovat pouze za rozhodnutí předběžné povahy a nelze na jeho základě předjímat, jak bude rozhodnuto o kasační stížnosti samotné.
[14] Podání návrhu na přiznání na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012‑32], přičemž poplatek je v takovém případě splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost poplatek zaplatit uložena (§ 7 odst. 1 citovaného zákona). Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.
[15] Soudní poplatek lze zaplatit:
- vylepením kolku (kolků) na tomto tiskopisu, nebo
- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1090406723.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
K výroku II.:
Nebude‑li soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán.
Pokud úhradu soudního poplatku provádí jiná osoba než povinná, je nutno do zprávy pro příjemce na příkazu k úhradě uvést, za koho se úhrada provádí.
Máte‑li za to, že jsou u Vás splněny podmínky pro částečné či plné osvobození od soudních poplatků, můžete ve lhůtě stanovené pro zaplacení poplatku požádat soud o osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 s. ř. s.).
V případě placení kolkovými známkami nalepte vždy oba jejich díly na tiskopis na vyznačeném místě. Tiskopis podepište a vraťte jej označenému soudu. Kolkové známky neznehodnocujte.
V Brně dne 12. dubna 2023
JUDr. Radan Malík
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní poplatek.
ke sp. zn.: 9 As 67/2023
podpis .................................................
↓ místo pro nalepení kolkových známek ↓