[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. v právní věci

žalobce:  P. B., nar. X

 státní příslušnost Ukrajina

zastoupen: Mgr. Tomášem Císařem, advokátem,

 se sídlem Vinohradská 22, 120 00 Praha 2, č. ev. ČAK 15 262

proti

žalovanému:  Ředitelství služby cizinecké policie,

  se sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. listopadu 2022, č. j. CPR-29921-3/ČJ-2022-930310-V235

takto:

1. Žaloba se zamítá.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání  proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 10. 7. 2022, č.j. KRPA-226589-9/ČJ-2022-000022-UA o správním vyhoštění žalobce podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), o stanovení doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, v trvání jednoho roku, a o tom, že se podle ust. § 120a zákona vztahují na žalobce důvody znemožňující vycestování podle ust. § 179 zákona.

2. Žaloba a její podstatný obsah

2. Žalobce ve své žalobě předně správním orgánům vytkl, že nezjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, ve smyslu ust. § 3 zákona č. 500/1999 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), když důkladně zjistily skutečnosti svědčící v neprospěch žalobce, ale nezjišťovaly skutečnosti svědčící v jeho prospěch v souladu s ust. § 50 odst. 3 správního řádu. Žalovaný rovněž nedbal, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem řešeného případu a byly šetřeny oprávněné zájmy osob, tj. v tomto případě žalobce, čímž došlo i k porušení ust. § 2 odst. 3, odst. 4 správního řádu.
3. Žalobce měl za to, že s ohledem na zásah napadeného rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života nebylo nezbytné a nevyhnutelné vydat rozhodnutí o správním vyhoštění, zvláště vzhledem k tomu, že správní orgány mají možnost postupovat podle ust. § 50a zákona a vydat rozhodnutí o povinnosti opustit území či řízení úplně zastavit. Odkaz správního orgánu na judikaturu Nejvyššího správního soudu reprezentovanou kupř. rozsudkem ze dne 22. 7. 2010, č.j. 9 As 5/2010-74 přitom žalobce považuje za nepřípadný, neboť jde o judikaturu 12 let starou z doby, právní řád neobsahoval institut povinnosti opustit území České republiky. Žalobce rovněž poukázal na to, že má na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání, což správní orgány nezohlednily buď vůbec anebo nedostatečně. Správní orgány rovněž nezmínily, že šlo o neúmyslné jednání žalobce, který spolupracoval a vylíčil správnímu orgánu veškeré okolnosti případu. 
4. Žalobce dále namítal, že ve správním řízení nebylo prokázáno, resp. z napadeného rozhodnutí, nevyplývá, zda se žalobce skutečně nacházel na území České republiky v rozporu s právními předpisy, neboť žalobce disponoval vízem typu C, po jehož vypršení je nutno dopočítat čerpání bezvízového styku. Takto nedostatečně zjištěný skutkový stav vedl ke zmatečnosti celého rozhodnutí, neboť si nalézací správní orgán ani nemohl přezkoumatelným způsobem posoudit zásah do soukromého a rodinného života žalobce.
5. V odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž podle žalobce absentují úvahy žalovaného, kterými se řídil při vypořádání se s námitkami žalobce brojícími proti nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí z hlediska jeho dopadu do soukromého a rodinného života žalobce. Dále žalobce namítl, že v jeho případě bylo rozhodnutí o správním vyhoštění nepřiměřené a také nepřezkoumatelné, pokud jde o stanovenou dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie. Tu považuje za neadekvátní okolnostem případu, když správní orgány nezohlednily to, že je žalobce bezúhonnou osobou a jde z jeho strany o jisté vybočení z jinak řádného života. Správní orgány podle žalobce nedostatečně individualizovaly konkrétní délku zákazu pobyt, byť byl uložen v rámci zákonného rozpětí. 
6. Správní orgány také podle názoru žalobce zlehčovaly integraci žalobce na území České republiky, když tento se na území České republiky trvale usadil, dlouhodobě zde pracuje a již se naučil českému jazyku. V České republice žije dostatečně dlouhou dobu na to, aby byly přetrhány jeho vazby k zemi původu. Vyhoštění na dobu jednoho roku žalobce považuje za naprosto nepřiměřené opatření, neboť jeho celkové porušení právních předpisů na území České republiky spočívá pouze v neoprávněném pobytu.
7. Následně žalobce uvedl, že se dopustil pouze nevědomého vlastnictví padělaného řidičského průkazu a šlo o jeho první a marginální porušení právních předpisů. Nedopustil se žádného jiného protiprávního jednání, a proto je jeho správní vyhoštění na dobu jednoho roku naprosto nepřiměřené. K tomu ostatně přihlédl i soud v trestním řízení, když jeho trestní stíhání podmíněně zastavil.
8. Žalobce také namítl nesprávný postup správních orgánů, když jej vyhostily coby občana státu, v němž probíhá ozbrojený konflikt s nejistým koncem, byť zároveň vyslovily nemožnost vycestování žalobce. V daném případě mělo být řízení přerušeno do doby, kdy celý ozbrojený konflikt skončí.

3. Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na shromážděný spisový materiál s tím, že neshledal ve svém postupu žádné pochybení, když v odvolacím řízení postupoval v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Navrhl proto zamítnutí žaloby.

4. Obsah správního spisu

10. Ze správního spisu soud zjistil tyto, pro řízení podstatné, skutečnosti.
11. Žalobce byl dne 10. 7. 2022 při řízení motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, VIN X, zastaven a kontrolován policejní hlídkou, které předložil řidičský průkaz č. X vydaný Ukrajinou. Pro podezření, že se jedná o padělaný doklad, byl žalobce podle ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zajištěn.
12. Ze zaměstnanecké karty žalobce č. X se podává, že žalobce má na území České republiky povolen pobyt za účelem zaměstnání od 9. 11. 2021 do 15. 7. 2023.
13. Z odborného vyjádření Policie České republiky, Odboru cizinecké policie, oddělení dokladu a specializovaných činností, ze dne 10. července 2022, č.j. KRPA-226656-2/ČJ-2021-000021, se podává, že shora označený žalobcem předložený řidičský průkaz je celkovým padělkem.
14. Dne 10. července 2022 proto správní orgán prvého stupně zahájil správní řízení ve věci správního vyhoštění žalobce, a to výslovně z důvodu podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona. Žalobce do protokolu o výslechu v procesním postavení účastníka řízení sepsaného téhož dne uvedl, že poprvé na území schengenského prostoru a do České republiky přicestoval asi před třemi roky kvůli práci. Pak sem jezdil střídavě na pobytové oprávnění postupně na delší a delší dobu, až tu nakonec začal normálně pracovat na základě povolení k pobytu za účelem zaměstnání. V České republice pobývá na adrese X. Pokud jde o jím předložený řidičský průkaz, tento si nechal udělat na Ukrajině za 200 dolarů. Na Ukrajině udělal zkoušky na řidičák i nějaké jízdy a pak odjel do České republiky. Bylo mu řečeno, že si může řidičský průkaz kdykoli vyzvednout nebo pro něj někoho poslat s tím, že se to dělá běžně. Při kontrolách neměl s řidičským průkazem nikdy problém. Už jej takto používá asi dva roky, řídit normálně umí, v tom nebyl problém. Ten doklad si nechal udělat, protože to u nich tak chodí a řidičák potřebuje. O tom, že je řidičský průkaz padělaný, nevěděl a neřešil to, když s ním nebyly problémy. Částku 200 dolarů za doklad poslal na Ukrajinu a doklad mu pak přivezl kamarád. Ke svým osobním a rodinným poměrům uvedl, že je svobodný a bezdětný. V České republice nemá žádné vazby ani aktivity, jen zde pracuje a pohybuje se v komunitě krajanů. Na území České republiky nemá žádné blízké osoby ani rodinné příslušníky, když veškeré takové osoby má v zemi původu. Jako překážku ve vycestování zpět na Ukrajinu uplatnil válku. V případě svého vyhoštění odcestuje, ale nechce se mu, když zde má platný pobyt a práci.
15. Ze závazného stanoviska Ministerstva vnitra ze dne 20. 5. 2022, č.j. MV-93965-1/OAM-2022, se podává, že vycestování žalobce na Ukrajinu není možné.
16. Správní orgán prvého stupně následně poté, co umožnil žalobci seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhnout jejich doplnění ve smyslu ust. § 36 odst. 3 správního řádu, vydal rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce, proti kterému se žalobce odvolal k žalovanému, který žalobou napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí nalézacího správního orgánu potvrdil.

5. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

17. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních námitek vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ve smyslu ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „s.ř.s.“). Rozhodoval přitom po projednání věci samé, ke kterému nařídil jednání poté, co žalobce vyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.
18. Soud v dané věci vyšel z následujících právních předpisů.
19. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona „[p]olicie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, prokáže-li se cizinec policii dokladem, který je padělán, anebo dokladem jiné osoby jako dokladem vlastním“.
20. Podle § 119a odst. 2 zákona „[r]ozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince.“
21. Podle § 174a odst. 1 zákona „[p]ři posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.“
22. Podle § 120a odst. 1 zákona věta první „[p]olicie v rámci rozhodování o správním vyhoštění podle § 119 a 120 je povinna si vyžádat závazné stanovisko ministerstva, zda vycestování cizince je možné (§ 179).“
23. Podle § 179 odst. 1 zákona „[v]ycestování cizince není možné v případě důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu tam hrozilo skutečné nebezpečí“.
24. Soud má v prvé řadě za prokázané, že se žalobce dne 10. 7. 2022 prokázal policejní hlídce padělaným řidičským průkazem, což vyplývá zejména z odborného vyjádření Policie České republiky, Odboru cizinecké policie, oddělení dokladu a specializovaných činností, ze dne 10. července 2022, č.j. KRPA-226656-2/ČJ-2021-000021, podle kterého je žalobcem předložený řidičský průkaz celkovým padělkem. Toto odborné vyjádření přitom nebylo ani žalobcem nikterak zpochybňováno. Pravomocným usnesením X ze dne X, sp.zn. X, provedeným k důkazu při jednání zdejšího soudu bylo rovněž podmíněně zastaveno trestní stíhání žalobce pro přečin padělání a pozměnění veřejné listiny poté, co žalobce v hlavním líčení u X uznal svoji vinu ohledně skutku, že dne 10. 7. 2022 v 9:05 hodin v Praze 10, v ulici V Korytech, na autobusové zastávce Želivecká, na výzvu k prokázání totožnosti a k předložení dokladů nutných k řízení motorového vozidla předložil hlídce Policie České republiky mimo jiné řidičský průkaz Ukrajiny číslo X, vystavený na jméno P. B., nar. X, opatřený jeho vlastní fotografií, ačkoli si byl vědom, že se jedná o celkový padělek dokladu. To se podává rovněž z protokolu o hlavním líčení u X konaného dne 14. 9. 2022 ve věci vedené tímto soudem pod sp.zn. X, který bylo rovněž proveden k důkazu při jednání zdejšího soudu. Na základě těchto dvou listin přitom nemůže obstát ani tvrzení žalobce v tom směru, že se dopustil pouhého nevědomého držení padělaného řidičského průkazu.     
25. K námitkám žalobce je předně třeba konstatovat, že žalobce nebyl vyhoštěn z důvodu jeho neoprávněného pobytu na území České republiky či na území smluvních států, pročež je žaloba v těch částech, ve kterých žalobce uplatňuje námitky odpovídající vyhoštění z důvodu neoprávněného pobytu, zcela bezpředmětná. 
26. S tím souvisí i nedůvodnost námitky spočívající v nevyužití možnosti správních orgánů uložit povinnosti opustit území ve smyslu ust. 50a zákona či řízení úplně zastavit. Institut uložení povinnosti opustit území ve smyslu ust. 50a zákona v případě žalobce nepřipadá v úvahu, neboť nejde o cizince, který by na území pobýval neoprávněně. Jestliže bylo v případě žalobce zahájeno správní řízení ve věci jeho správního vyhoštění pro naplnění skutkové podstaty podle ust. 119 odst. 1 písm. b) zákona, nebyl správní orgán oprávněn uložit žalobci povinnost opustit území ve smyslu ust. 50a zákona, ani v případě, že by dospěl k závěru o nepřiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života žalobce v důsledku rozhodnutí o správním vyhoštění.
27. Správní orgány se ovšem rovněž neopomenuly zabývat přiměřeností dopadů rozhodnutí o správním vyhoštění do rodinného a soukromého života žalobce ve smyslu ust. § 119a odst. 2 zákona. Nalézací správní orgán se řádně, dostatečně podrobně a tudíž přezkoumatelně vypořádal s přiměřeností dopadů rozhodnutí o správním vyhoštění do rodinného a soukromého života žalobce na str. 3 až 5 prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný pak nepochybil, pokud závěry nalézacího správního orgánu v tomto směru aproboval zejm. na str. 5 a 6 napadeného rozhodnutí. Zdejší soud má za to, že se správní orgány s otázkou možného nepřiměřeného zásahu rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce do jeho soukromého a rodinného života vypořádaly správní, dostatečně a přezkoumatelně, pročež nemůže přitakat ani námitce žalobce v tom směru, že řízení mělo být úplně zastaveno.     
28. Stanovená doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, se soudu nejeví jako nepřiměřená. Otázka stanovení doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, je předmětem správního uvážení správního orgánu, přičemž soud se při přezkumu úvahy správního orgánu může zabývat pouze tím, zda správní orgán nepřekročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej nezneužil (srov. kupř. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2019 č.j. 4 Azs 123/2019-42, bod 32.). K tomu v souzené věci nedošlo. Žalobci v daném případě byla délka správního vyhoštění v trvání jednoho roku uložena v pětině zákonem stanovené sazby podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 1 zákona. Správní orgán prvého stupně potom na straně 6 prvostupňového rozhodnutí řádně a přezkoumatelně odůvodnil dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, kdy soud pro stručnost na toto odůvodnění, se kterým se lze ztotožnit, plně odkazuje. Rovněž tak žalovaný na str. 6 a 7 řádně a přezkoumatelně odůvodnil, proč dobu správního vyhoštění žalobce v trvání jednoho roku posoudil jako přiměřenou zjištěnému stavu věci.
29. Soud má za to, že nelze ohledně žalobcem tvrzené nepřiměřenosti správního vyhoštění i stanovené doby, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členským států Evropské unie přijmout jeho argumentaci spočívající v nemístné bagatelizaci jednání, pro které byl vyhoštěn. Je mimo jiné třeba si uvědomit, že jednáním, pro které byl žalobce vyhoštěn, naplnil rovněž znaky skutkové podstaty přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle ust. § 348 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku se sazbou trestu odnětí svobodu až do tří let, pro který byl rovněž trestně stíhán. Páchání trestné činnosti tak podle zdejšího soudu rozhodně nelze označit za „marginální porušení předpisů,“ jak uvádí žalobce. Není také pravdou, že se předmětného jednání žalobce dopustil nevědomě, když v hlavním líčení u X prohlásil svoji vinu i v tom směru, že si byl vědom, že předmětný řidičský průkaz je celkovým padělkem.
30. Zdejší soud má rovněž za to, že správní orgány rovněž adekvátně posoudily žalobcem tvrzenou integraci na území České republiky, když z podkladů rozhodnutí (a zejména z jeho výslechu) vyplývá, že žalobce přicestoval pouze za prací a pohybuje se v rámci komunity svých krajanů, což o žádné zvláštní integraci ani dlouhodobosti jeho pobytu na území České republiky bránící vyhoštění žalobce nesvědčí. 
31. Správní orgány postupovaly správně rovněž, pokud jde o shledání důvodů znemožňujících vycestování žalobce. Zákonodárce pamatoval na situaci, kdy vycestování cizince není možné z důvodu jeho bezpečnosti v ust. § 120a odst. 4 zákona, podle kterého „není-li vycestování cizince podle odstavce možné, policie tuto skutečnost uvede v rozhodnutí o správním vyhoštění a ministerstvo cizinci udělí vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území (§ 33 odst. 3).“ Nalézací správní orgán pak postupoval správně, když po vyžádání závazného stanoviska Ministerstva vnitra uvedl v prvostupňovém rozhodnutí, že se na žalobce vztahují důvody znemožňující vycestování podle ust. § 179 zákona, čímž zajistil, že přinejmenším do odpadnutí těchto důvodů nebude muset žalobce z území České republiky bez dalšího vycestovat. Žalovaný pak nepochybil, pokud tento postup aproboval, když za současné platné právní úpravy nebyl ani důvod k přerušení správního řízení ve věci správního vyhoštění žalobce.   
32. Tam, kde žalobce dále nad rámec konkrétních námitek jen obecně vytýkal porušení § 2 odst. 3, odst. 4 § 3, § 50 odst. 2 správního řádu, k těmto výtkám neuvedl žádné další konkrétní pochybení, kterého se měl žalovaný dopustit v jeho případě. Soud v této obecné rovině sám nezjistil žádné pochybení, na základě kterého by došlo k porušení předmětných ustanovení.
33. V případě žalobce tak došlo k naplnění všech zákonných podmínek pro uložení správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona a správní orgány tedy postupovaly správně, pokud dospěly k témuž závěru.

6. Závěr a náklady řízení

34. Soud tedy se shora uvedených důvodů dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobních námitek v podobě, v jaké byly žalobcem uplatněny, když ani v rámci jednání neuplatnil nic dalšího a podstatného, co by vedlo soud k jinému závěru, a žalobu proto zamítl.
35. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s., a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze, dne 1. února 2023

JUDr. Tomáš Švec, Ph.D. v. r.

samosoudce