USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a  Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2022, č. j. 10 A 23/2022‑7,

takto:

I.                   Kasační stížnost se odmítá.

II.                 Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1]               Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti usnesení ze dne 9. 3. 2022, č. j. 10 A 23/2022‑7, kterým Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) odmítl žalobu stěžovatele proti svému usnesení ze dne 24. 11. 2021, č. j. 9 A 121/2021‑7, jímž byla odmítnuta žaloba stěžovatele směřující proti usnesení městského soudu ze dne 30. 8. 2021, č. j. 3 A 95/2021‑8.

[2]               Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je nepřípustná. Rozhodnutí soudů vydaná v soudním řízení nejsou rozhodnutími správních orgánů v oblasti veřejné správy, a proto nemohou být přezkoumávána ve správním soudnictví. Jako takovou je třeba ji odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 10 As 95/2017‑10, ze dne 11. 4. 2017, č. j. 4 As 72/2017‑10, ze dne 4. 5. 2017, č. j. 10 As 125/2017‑11, ze dne 9. 11. 2017, č. j. 4 As 216/2017‑13, ze dne 29. 11. 2017, č. j. 7 As 359/2017‑17, či ze dne 28. 5. 2020, č. j. 7 As 159/2020‑10). Ostatně stěžovatel nesplnil ani podmínku povinného zastoupení (§ 105 odst. 2 s. ř. s.), což má rovněž za následek nutnost odmítnutí kasační stížnosti podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. v návaznosti na § 120 téhož zákona (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2019, č. j. 8 As 22/2019‑9, ze dne 12. 2. 2019, č. j. 8 As 23/2019‑19, ze dne 19. 12. 2018, č. j. 8 As 390/2018‑9, ze dne 12. 12. 2018, č. j. 8 As 379/2018‑8). Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než kasační stížnost odmítnout.

[3]               S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat námitkami v ní obsaženými vč. namítané podjatosti soudců městského soudu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2017, č. j. 8 As 1/2017‑10, ze dne 26. 1. 2017, č. j. 8 As 7/2017‑8, ze dne 30. 3. 2017, č. j. 1 As 126/2017‑9). Z procesní opatrnosti soud dodává, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, resp. v jeho rozhodování, což je stěžovateli známo i z dřívějších rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (viz např. usnesení ze dne 17. 7. 2014, č. j. Nao 232/2014‑18, nebo ze dne 21. 10. 2014, č. j. 8 As 136/2014‑67).

[4]               Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla‑li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. března 2023

Tomáš Foltas

předseda senátu