[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2022, č. j. PK-DSH/8184/22,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Horšovský Týn, č.j. MUHT 14213/2022 ze dne 15.6.2022, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s porušením ust. § 4 písm. c) téhož zákona, za což mu byl uložena pokuta ve výši 6.500 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců a náhrada nákladů řízení ve výši 1.000 Kč.
2. Žalobce v žalobě namítal, že nemohl dopravní značku B21a zakazující předjíždění vidět, jelikož v místě, kde daná dopravní značka stojí, předjížděl traktor. I přes tuto skutečnost dovodila žalovaná u žalobce zavinění u přestupku, který je mu kladen za vinu, a to ve formě nevědomé nedbalosti dle § 15 odst. 3 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky. S tímto však žalobce nemůže souhlasit. Aby byla naplněna subjektivní stránka přestupku ve formě nevědomé nedbalosti, musí být
   kumulativně splněny 2 podmínky. Za prvé žalobce neví, že svým jednáním může porušit nebo
   ohrozit zájem chráněný zákonem a za druhé toto však vzhledem k okolnostem a svým
   osobním poměrům vědět měl a mohl. U žalobce však byla splněna pouze první podmínka
   nevědomé nedbalosti, jelikož žalobce neměl a nemohl vědět o zákazu předjíždění na daném
   místě. Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje na ustanovení § 4 zákona o odpovědnost za přestupky, dle něhož má řidič povinnost řídit se dopravními značkami a zároveň má povinnost své chování přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu
   pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. Z tohoto žalovaná dovozuje, že žalobce byl povinen jet tak, aby mohl splnit příkaz či zákaz daný dopravními značkami a tomuto musí přizpůsobit své jednání, včetně případného předjíždění. Pokud této své povinnosti nebyl žalobce schopen dostát, neměl se dle žalované do předjíždění vůbec pouštět. S názorem žalované však žalobce v tomto směru nesouhlasí.
3. Žalobce v žalobě uváděl, že předjížděl traktor v místě, kde bylo předjíždění stále povoleno, nicméně musel aktivně kontrolovat, zda je předjetí traktoru možné vzhledem k dopravní situaci
   v protijedoucím pruhu. V souvislosti se svým úmyslem zahájit předjíždění žalobce tedy soustředil svou pozornost zejména na levou stranu a nikoli na pravou, kde byla umístěna předmětná dopravní značka. Je tak naprosto logické, že v momentě, kdy traktor začal předjíždět, již dopravní značku vidět nemohl. Takovéto jednání se dá naprosto důvodně očekávat u každé jiné osoby v obdobném postavení, kdy náležitou opatrnost v podobě neustálého sledování dopravního značení v situaci, kdy se chystá k předjíždění, by podcenil prakticky každý řidič. V daném případě tak nebylo naplněno objektivní kritérium potřebné pro zavinění ve formě nevědomé nedbalosti. Vzhledem k této skutečnosti a dálek přehlednosti místa, kde žalobce předjížděl i přes zákaz, tak žalobce podle svého mínění o zákazu  předjíždění ani vědět neměl. Pokud by měl žalobce a ostatně také jakýkoli jiný řidič neustále kontrolovat dopravní značení po pravé straně pozemní komunikace, nemohl by již z logiky věci nikdy předjet jakékoli vozidlo nebo překážku na silnici, jelikož by nemohl svou pozornost směřovat ke zhodnocení dopravní situace ohledně předjíždění. Žalobce měl za to, že zachoval povinnou míru opatrnosti vyplývající z ustanovení o pravidlech silničního provozu, ale i veškerou možnou míru opatrnosti, kterou byl jako řidič za daných okolností schopen vynaložit.
4. Dále podle žalobce nebyl dostatečným způsobem zjištěn úplný skutečný stav věci, správní orgány se nezabývaly tvrzením žalobce, že traktor skutečně předjížděl, a vycházely tak pouze z důkazů, které vyplývaly z policejní kontroly. Ani jeden ze správních orgánů neprovedl jakýkoli jiný důkaz, ačkoli svědek prap. J. T. na ústním jednání dne 16.5.2022 uvedl, že nemůže vyloučit, že by místem kontroly projížděl traktor.
5. Chybný postup správních orgánů spočíval podle žalobce v tom, že věc byla postupně vyřizována dvěma úředními osobami, které se v průběhu řízení střídaly. O tom, kdo je oprávněnou úřední osobou, však nebyl proveden záznam do spisu.
6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že odkazuje na závěry vyslovené v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 10. 2021, č. j. 17 A 82/2020 - 55, v němž je s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2022, č. j. 9 As 97/2011-132 uvedeno: „Ve správním soudnictví byl již vysloven právní názor, podle něhož má řidič přizpůsobit svou jízdy okolnostem, mezi něž patří i ztížený výhled. Řidič má přejet v jízdním pruhu vlevo, aby mohl zjistit stav v opačném jízdním
   pruhu, až poté, co se ujistí o případném dopravním značení před sebou, které by mohl v průběhu předjíždění přehlédnout. Proto je také jeho obecnou zákonnou povinností jet vpravo u kraje vozovky (§11 odst. 1 zákona o silničním provozu). Pokud by se řidič chystal k přejetí do levé části jízdního pruhu či přímo předjíždění a neměl by předtím možnost zkontrolovat dopravní značení po pravém okraji vozovky v dostatečné vzdálenosti před sebou, neměl by přípravu k předjíždění vůbec zahajovat. Přehlédl-li tedy řidič svislou dopravní značku zákaz předjíždění a v důsledku toho porušil jí uložený zákaz, je odpovědný za přestupek. Jeho zavinění má formu nevědomé nedbalosti, neboť nevěděl, že v daném místě svým předjížděním muže porušit či ohrozit zájem chráněný zákonem,
   ačkoli to vědět mohl a měl, pokud by řádně věnoval pozornost dopravnímu značení (srov. rozsudek NSS č. j. 9 As 97/2011-132 ze dne 31. 5. 2012)." Předmětný rozsudek přitom vycházel z prakticky totožné skutkové situace - týkal se předjíždění v tom samém úseku pozemní komunikace a porušení té samé dopravní značky B21a, přičemž rovněž argumenty žalobce byly totožné (že značku neviděl, neboť v jejím prostoru předjížděl před s předjíždění je náročný jízdní manévr, který není
   nezbytný, je spojený se zvýšeným rizikem a tudíž i zvýšenou odpovědností, čemuž odpovídá i potřeba dbát zvýšené pozorností jak situaci v provozu na pozemních komunikacích, stavebně technickému řešení komunikace, tak i dopravním značkám, které se v úseku, v němž je realizováno předjíždění, nacházejí. Z toho plyne, že řidič nemá předjíždět jiná vozidla nejen tehdy, pokud před sebe nemá dostatečný výhled do prostoru vozovky nezbytný k bezpečnému předjetí vozidla, nýbrž ani tehdy, pokud před sebe nemá dostatečný výhled vpravo od vozovky do prostoru, kde se nacházejí dopravní značky stanovující místní úpravu provozu na pozemních komunikacích. Pokud tedy odvolatel přehlédl dopravní značku B21a v důsledku toho, že při jejím míjení předjížděl traktor, a proto následně předjížděl v předmětném úseku pozemní komunikace další vozidla, jde
   toto pochybení k jeho tíži. Pokud odvolatel neměl dostatečný výhled do míst, kde byla v souladu se zákonem umístěna dopravní značka B21a, neměl v předmětném místě traktor vůbec předjíždět. Ke skutečnosti, zda žalobce předjížděl traktor, nemuselo být vedeno dokazování, neboť správní orgán I. stupně i žalovaný z tohoto skutkového tvrzení žalobce vycházely (nezpochybňovaly jej), avšak dospěly k závěru, že tato skutečnost nemůže vyloučit zavinění.
7. Žalobu soud neshledal důvodnou.
8. Soud především považuje za nezbytné zdůraznit, že žalobce v žalobě vznesl stejné námitky jako v odvolání, se kterými se žalovaný dle názoru soudu v napadeném rozhodnutí přezkoumatelným způsobem, dostatečně podrobně a logicky vypořádal a soud se s jeho závěry ztotožňuje.
9. Žalovaný k této námitce uvedl následující: „Odvolatel tvrdí, že o dopravní značce B 21a „Zákaz předjíždění" nevěděl. Byť do oznámení přestupku na místě silniční kontroly nic takového neuvedl, nelze mu tuto obhajobu vyvrátit. Odvolací správní orgán je však přesvědčen, že odvolatel o značce vědět měl a mohl. Řidič je krom § 4 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích, podle něhož je řidič povinen řídit se dopravními značkami, povinen dodržovat i ust. § 4 písm. a) téhož zákona, podle něhož je řidič své chování povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. Z uvedeného vyplývá, že řidič je povinen jet tak, aby mohl splnit příkaz či zákaz daný dopravními značkami a  této své povinnosti musí přizpůsobit své jednání, včetně případného předjíždění. Pokud by při předjíždění této povinnosti nebyl schopen dostát, nemá se do předjíždění vůbec pouštět. V daném případě Policií ČR pořízená fotodokumentace dopravní značky dokládá, že značka je umístěna na rovném úseku pozemní komunikace v dostatečné vzdálenosti od vozovky, aby byla pro řidiče jedoucí za rozměrným nákladním vozidlem nebo traktorem dobře viditelná, značka byla ve výborném stavu a nebyla zakryta vegetací (s ohledem na roční období byla okolní vegetace bez listů). Viditelnost této značky tedy nebyla jakkoliv ztížena. S ohledem na výše uvedené lze se správním orgánem I. stupně souhlasit, že odvolatel měl a mohl o dopravní značce vědět, neboť před předjetím traktoru se měl přesvědčit, zda se při pravém okraji vozovky nenachází nějaká dopravní značka. Takovýto požadavek rozhodně není nepřiměřený, neboť na pozemních komunikacích se nachází řada zákazových a příkazových značek upravujících bezpečnost silničního provozu. Bezpečnost silničního provozu je přitom společenský zájem, který převyšuje zájem odvolatele na rychlé a plynulé jízdě. Pokud výhledové poměry odvolatele neumožňovaly zkontrolovat prostor pozemní komunikace napravo od traktoru, tedy prostor, kde bývají umístěny dopravní značky, neměl se v tomto úseku komunikace do předjíždění traktoru vůbec pouštět. Odvolatel si měl v daném případě tento prostor podél pozemní komunikace před předjetím traktoru prověřit tím spíše, že traktor předjížděl v prostoru křižovatky. Podle § 6 odst. 3 vyhlášky č. 30/2001 Sb. platnost zákazových a příkazových značek končí na vzdálenějším konci křižovatky. Bývá proto obvyklé, že za křižovatkou se nacházejí nové značky upravující pravidla silničního provozu v úseku pozemní komunikace za křižovatkou. Tím spíše měl odvolatel býti obezřetný a existenci dopravního značení v prostoru za křižovatkou si ověřit. Výše uvedené úvahy jsou plně v souladu se správním orgánem I. stupně odkazovaným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 10. 2021, č. j. 17 A 82/2020 - 55, v němž je s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2022, č. j. 9 As 97/2011-132 uvedeno: „Ve správním soudnictví byl již vysloven právní názor, podle něhož má řidič přizpůsobit svou jízdy okolnostem, mezi něž patří i ztížený výhled. Řidič má přejet v jízdním pruhu vlevo, aby mohl zjistit stav v opačném jízdním pruhu, až poté, co se ujistí o případném dopravním značení před sebou, které by mohl v průběhu předjíždění přehlédnout. Proto je také jeho obecnou zákonnou povinností jet vpravo u kraje vozovky (§ 11 odst. 1 zákona o silničním provozu). Pokud by se řidič chystal k přejetí do levé části jízdního pruhu či přímo předjíždění a neměl by předtím možnost zkontrolovat dopravní značení po pravém okraji vozovky v dostatečné vzdálenosti před sebou, neměl by přípravu k předjíždění vůbec zahajovat. Přehlédl-li tedy řidič svislou dopravní značku zákaz předjíždění a v důsledku toho porušil jí uložený zákaz, je odpovědný za přestupek. Jeho zavinění má formu nevědomé nedbalosti, neboť nevěděl, že v daném místě svým předjížděním může porušit či ohrozit zájem chráněný zákonem, ačkoli to vědět mohl a měl, pokud by řádně věnoval pozornost dopravnímu značení (srov. rozsudek NSS č. j. 9 As 97/2011-132 ze dne 31. 5. 2012).“
10. Hlavní žalobní námitka spočívala v tvrzení žalobce, že nenaplnil subjektivní stránku předmětného přestupku ve formě nedbalosti nevědomé, neboť když předjížděl traktor, nemohl si všimnout značky zakazující předjíždění.
11. Soud v tomto směru považuje za správnou a přiléhavou argumentaci převzatou z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 10. 2021, č. j. 17 A 82/2020 - 55, který vychází z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2022, č. j. 9 As 97/2011-132 (dostupný na www.nssoud.cz). Nelze totiž akceptovat tvrzení žalobce, že zachoval potřebnou míru opatrnosti, když přehlédl při předjíždění většího vozidla závazné značení v pravém jízdním pruhu. I v takovém případě totiž pro něj dopravní značky platí v plném rozsahu a jde o poměrně obvyklou dopravní situaci. Často se tedy může stát při předjíždění většího vozidla, že přes ně v určitém okamžiku není vidět pravý okraj vozovky s určitou značkou. V tom případě je nutno od účastníků silničního provozu požadovat zvýšenou opatrnost při sledování dopravního značení. I v době, kdy se v důsledku předjíždění nacházejí v levém jízdním pruhu, totiž pro ně jsou závazné všechny dopravní předpisy. Je proto nutné manévr předjíždění většího vozidla zahajovat s velkou opatrností, aby k případnému přehlédnutí dopravní značky nedocházelo (např. pouze na dlouhém rovném úseku s takovým výhledem, který umožňuje mít předem přehled o platných značkách na celou dobu předjíždění).
12. Pokud jde o tvrzení o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu ohledně tvrzení žalobce, že předjížděl traktor, soud rovněž odkazuje na výše cit. odůvodnění napadeného rozhodnutí, ze kterého jasně vyplývá, že i touto otázkou se správní orgány zabývaly a správně a dostatečně své rozhodnutí odůvodnily. Soud má stejně jako správní orgány za nadbytečné další dokazování v dané věci, když nebyl zjištěný skutkový stav zpochybňován, zejména správní orgány vůbec nezpochybňovaly tvrzení žalobce, že předjížděl traktor. Zakročující policisté  při svém výslechu tuto skutečnost nepopřeli ani nevyvrátili, proto správní orgány správně vycházely z toho, že žalobce opravdu předjížděl traktor. Nicméně je zřejmé z napadeného rozhodnutí, že tato skutečnost nevedla k vyvinění žalobce z odpovědnosti za přestupek, s čímž se soud ztotožňuje. Nadto žalobce ani další konkrétní důkazní návrhy nevznesl.
13. Soud odůvodnění žalovaného považuje za vyčerpávající a správné. Soud k tomu pouze dodává, že nelze připouštět, že by bylo omluvitelné (a tedy nepostižitelné) porušování dopravních předpisů jen z toho důvodu, že si řidič nevšiml důležité zákazové dopravní značky. Pokud si žalobce nebyl jistý, jaké dopravní značky platí v úseku, v němž předjíždí, neměl zahajovat předjížděcí manévr, neboť i při předjíždění, tj. když se nachází v levém pruhu, pro něho platí všechny značky pro jeho jízdní směr, které jsou umístěné při pravém okraji vozovky.
14. Důvodnou neshledal soud ani námitku žalobce, že pokud se při vyřizování jeho věci střídaly vyřizující osoby, jde o pochybení v postupu správního orgánu. Jak správně uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, správní řád nestanoví, že by se na vyřizování věci nemohlo podílet více oprávněných osob. V dané věci jako oprávněné osoby jsou na deskách správního spisu uvedeny Mgr. R. M., M. W., N. S., Tyto osoby jsou tedy za oprávněné osoby řádně označeny a mohly se podílet na vyřizování přestupku žalobce. Ze spisu nevyplývá žádné procesní pochybení těchto osob a žalobce ani proti těmto osobám žalobce nevznesl námitku podjatosti, proto soud žádné pochybení správního orgánu ohledně oprávněných osob neshledal.
15. Jelikož v daném případě správní orgány opatřily dostatek důkazů svědčících o spáchání předmětného přestupku, především vlastní výpovědi policistů, kteří přestupek pozorovali vlastními smysly, a jelikož tyto výpovědi působí věrohodně, jsou úplné, konzistentní a navzájem souladné a jsou dále podpořeny i dalšími podklady ve spise (oznámení o přestupku, úřední záznam), má soud, stejně jako správní orgány, přestupek za dostatečně prokázaný a další dokazování za nadbytečné a v rozporu se zásadou hospodárnosti a účelnosti řízení.
16. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy by na náhradu nákladů řízení měl právo žalovaný, jenž měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, ani nepožadoval jakoukoli jejich náhradu, proto nebyla náhrada nákladů žádnému z účastníků řízení přiznána.

Poučení:

Plzeň 30. prosince 2022

Mgr. Jana Komínková  v.r.

samosoudkyně