[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Láníčkem v právní věci
žalobce: A.T. P.
státní příslušnost Vietnamská socialistická republika
zastoupený advokátem Mgr. Faridem Alizeyem
sídlem Stodolní 834/7, 702 00 Ostrava
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-779/ZA-ZA11-HA13-2022 ze dne 27. září 2022, ve věci mezinárodní ochrany
takto:
- Žaloba se zamítá.
- Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
- Žalobce je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky a dne 23. 8. 2022 podal v České republice opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný rozhodnutím identifikovaným v záhlaví tohoto rozsudku (dále též „napadené rozhodnutí“) rozhodl o nepřípustnosti této žádosti podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona číslo 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil.
- V důvodech rozhodnutí žalovaný především poukázal na předchozí žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, které nebylo vyhověno s tím, že rozhodnutí žalovaného bylo „potvrzeno“ rozsudkem Krajského soud v Ostravě rozsudkem č.j. 20 Az 4/2022. Žalovaný dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že žalobce při podání opakované žádosti uvedl naprosto stejné motivy své neochoty se do Vietnamu opětovně vrátit, jako uváděl v průběhu správního řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tj. ekonomické důvody. Ve Vietnamu ani nedošlo od doby, kdy byla posuzována předchozí žádost žalobce, případně od ukončení soudního řízení v červnu 2022, ani k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, nebo by svědčila o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu, nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a téhož zákona.
- Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včasnou žalobu, ve které navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě namítl, že při projednání jeho žádosti došlo k pochybení správního orgánu a rozhodnutí považuje za nezákonné a nepřezkoumatelné. Žalovanému vytýká porušení § 2, § 3, § 4 odst. 1, § 50 odst. 4 a § 68 odst. 3 zákona číslo 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“). Žalobce vyjádřil přesvědčení, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu stanovené v § 12 zákona o azylu, dále nelze vyloučit ani možnost udělení humanitárního azylu podle § 14, nebo doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, když na sociálních sítích kritizoval současný režim v zemi původu a z toho důvodu se reálně obává, že bude v zemi svého původu pronásledován. Jedná se o nové skutečnosti, které ve své předchozí žádosti neuvedl, ale žalovaný jím uváděné důvody nevzal na vědomí. Žalobce dále poukázal na to, že veškeré jeho ekonomické zázemí a sociální vazby jsou v České republice. Má sice v zemi původu rodinu, nicméně tuto nebude schopen zajistit a poskytnout jí adekvátní podmínky pro společný život v případě hrozícího nebezpečí a pronásledování jeho osoby z důvodu politických názorů a opakované kritiky tamějšího politického režimu. Dalším významným důvodem je, že pro něj ve Vietnamu neexistuje žádné zázemí, které by mu umožnilo věnovat se podnikání v maloobchodu, případě jiným aktivitám směřujícím k živobytí pro jeho rodinu. Veškeré toto zázemí má v České republice. Nemožnost zajistit si ekonomickou činnost by vystavila existenčním problémům nejen jeho, ale také jeho rodinu v zemi původu, která je od jeho pomoci odvislá. V případě nuceného vycestování zpět do země původu bude celá jeho rodina vystavena existenčním problémům, a tyto skutečnosti považuje za důvody zvláštního zřetele hodné pro naplnění podmínek pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Podle názoru žalobce navíc všechny v rozhodnutí citované zprávy o stavu dodržování lidských práv a bezpečnostní situaci svědčí o tom, že ve Vietnamu vládne autoritativní a autokratický režim, který nedodržuje lidská práva, práva jednotlivce, režim zasahuje do nezávislosti soudu, jsou tvrdě potlačovány jakékoliv demonstrace projevující jakýkoliv názor a veřejnou aktivitu. Žalobce poukázal na pohovor ze dne 26. 8. 2022, ve kterém žalovanému rozsáhle uvedl nové důvody své druhé žádosti, zejména zdůraznil, že nikdy nebyl členem komunistické strany a na sociálních sítích šířil komentáře proti současnému režimu, a za tyto komentáře mu bylo vyhrožováno, že se nesmí vrátit do země původu, avšak správní orgán uvedenou skutečnost nebral v úvahu jako novou. Takový výklad §10a zákona azylu považuje žalobce za nepřípustný, zužující a rozporný se zásadou in dubio mitius. Podle žalobce jsou dány důvody minimálně pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu.
- Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě zdůraznil právní režim posuzování opakovaných žádostí o udělení mezinárodní ochrany a poukázal na to, že žalobce v opakované žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti, kterými by se měl žalovaný zabývat meritorně a jeho tvrzení o pronásledování v zemi původu není založeno na reálném základě. Žalovaný dále uvedl, že žalobce ve správním řízení netvrdil, že by měl vyjadřovat na sociálních sítích své názory proti vietnamskému režimu.
- Krajský soud v Ostravě přezkoumal u ústního jednání napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona číslo 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.
- Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany pro její nepřípustnost podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, t.j. proto, že se jedná o opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, aniž by byly uvedeny či zjištěny nové rozhodné skutečnosti oproti stavu, kdy žalobce žádost podával poprvé.
- Krajský soud předně uvádí, že je mu známo z úřední činnosti (viz řízení sp. zn. 20 Az 4/2022, které projednával stejný soudce), že žalobce podal v České republice první žádost o udělení mezinárodní ochrany již dne 9. 11. 2021 a k důvodům žádosti uvedl, že odcestoval do Evropy z ekonomických důvodů, aby si zde vydělal finance a mohl pomoci rodině. V jejich oblasti jsou povodně, pole jsou neúrodná, není to tam výdělečné a má tak dluhy. Žalovaný žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, protože podle výpovědi žalobce byly důvodem jeho odchodu z vlasti pouze ekonomické důvody, jelikož do České republiky přicestoval za prací. Jiné důvody odchodu z vlasti a následného podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce nesdělil a neuvedl ani žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být ve vlasti vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu tam hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Následně podanou žalobu zdejší krajský soud rozsudkem ze dne 23. 5. 2022 č. j. 20 Az 4/2022-30 zamítl (kasační stížnost proti rozsudku podaná nebyla).
- Dále krajský soud ze správního spisu zjistil, že žalobce podal dne 23. 8. 2022 novou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 26. 8. 2022 poskytl k žádosti údaje a mimo jiné v kolonce „Politické přesvědčení“ uvedl „Žádné nemám. Nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany.“ K důvodům žádosti pak konkrétně uvedl, že si vzal půjčky od svých známých, kvůli povodním, potřeboval opravit dům. Chtěl si peníze vydělat v Rumunsku, ale protože jej propustili, tak neměl dluh jak splácet, potřebuje si někde vydělat peníze na svůj dluh. Žalovaný zajistil aktuální podklady o zemi původu, a to jednak informaci odboru azylové a migrační politiky (OAMP) ze dne 14. 6. 2022 o Bezpečnostní a politické situaci v zemi - „Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv“ a zprávu Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) z července 2022 - „Přehled údajů o zemi za rok 2021 Vietnam“. Dne 27. 9. 2022 rozhodl žalovaný o žádosti žalobce, jak shora uvedeno.
- Podle § 25 písm. i) zákona o azylu řízení (o udělení mezinárodní ochrany) se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.
- Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.
- Podle § 11a odst. 1 téhož zákona platí, že podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.
- Mezi účastníky není sporné, že žalobce v přezkoumávaném správním řízení žádal o udělení mezinárodní ochrany již podruhé a jeho předchozí žádost byla zamítnuta. Jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, institut opakované žádosti neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti, ale jeho hlavním účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit bez vlastního zavinění během předchozího řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009 č. j. 9 Azs 5/2009-65, a rozsudek rozšířeného senátu téhož soudu ze dne 6. 3. 2012 č. j. 3 Azs 6/2011 - 96, publ. pod č. 2642/2012 Sb. NSS). Koncept opakovaných žádostí je založen na existenci nových skutečností nebo zjištění, které musí mít určitou přidanou hodnotu a kvalitu oproti předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Věcné projednání opakované žádosti je výjimkou, kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté.
- Závěry žalovaného jsou se shora uvedenými rozhodnutími Nejvyššího správního soudu v souladu. Z obsahu správního spisu je především zřejmé, že žalobce v opakované žádosti uváděl obsahově stejné (tj. ekonomické) důvody pro udělení mezinárodní ochrany, jako v řízení původním. Pokud v žalobě tvrdil, že v pohovoru ze dne 26. 8. 2022 nově hovořil o tom, že na sociálních sítích šířil komentáře proti současnému režimu a že mu bylo za tyto komentáře vyhrožováno, tak tato tvrzení nemají oporu ve správním spise. Podle správního spisu žalobce dne 26. 8. 2022 poskytl žalovanému údaje k žádosti o mezinárodní ochranu a k dotazu „Politické přesvědčení“ uvedl „Žádné nemám, Nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany“. O žádném „protirežimním“ vyjadřování na sociálních sítích nehovořil a jiný pohovor toho dne ani kdykoliv jindy v rámci přezkoumávaného správního řízení podle obsahu správního spisu neproběhl. Krajský soud umožnil zástupci žalobce na uvedený rozpor reagovat při ústním jednání u soudu, ale zástupce žalobce uvedl, že nedisponuje důkazy k prokázání svých tvrzení. Za této procesní situace krajský soud uzavírá, že žalobce se až v žalobě (prostřednictvím zástupce) poprvé zmínil o své údajné kritice současného (vietnamského) režimu na sociálních sítích a o obavách z pronásledování z tohoto důvodu, ale ani v soudním řízení svá tvrzení blíže nespecifikoval (nerozvedl) a především nedoložil, proto krajský soud tato nová tvrzení nepovažuje za osvědčená.
- Žalobce rovněž nezpochybnil ani nevyvrátil závěry žalovaného učiněné na podkladě aktuálních informací, shromážděných v průběhu správního řízení, že ve Vietnamu nedošlo od doby, kdy byla meritorně posuzována jeho předchozí žádost (případně od doby ukončení soudního řízení v červnu 2022) k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí se ve vztahu k situaci ve Vietnamu sice může jevit na první pohled jako poměrně kusé, ale za situace, kdy žalobce ve své opakované žádosti nezmiňoval žádné nové důvody v azylově relevantním významu, lze považovat takové odůvodnění za dostačující.
- K námitkám ohledně důvodů pro udělení tzv. humanitárního azylu (z důvodu tvrzené nemožnosti žalobce zajistit ve Vietnamu živobytí pro sebe a svou rodinu) krajský soud uvádí, že v případě opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany má žalovaný při posuzování její přípustnosti podle § 11a odst. 1 zákona o azylu zkoumat toliko, zda nové skutečnosti svědčí o tom, že by žadatel mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 (tj. nikoliv v § 14 upravujícím azyl z humanitárních důvodů) nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. Žalovaný proto nepochybil, pokud se důvody pro udělení azylu podle § 14 explicitně nezabýval. Krajský soud pouze pro úplnost odkazuje na dlouhodobě ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které obtíže žadatele o azyl stran obživy či možností seberealizace nelze bez přistoupení dalších okolností hodných zvláštního zřetele vnímat jinak, nežli jako důvody ekonomické, nepostačující k udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu [srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54 nebo usnesení téhož soudu ze dne 19. 11. 2020 č. j. 6 Azs 179/2020-32 (také v tomto usnesení Nejvyšší správní soud posuzoval důvody pro udělení humanitárního azylu u žadatele, který jako důvod obav z návratu do země původu uvedl strach ze ztráty obživy a nemožnost uživit rodinu, včetně dětí)].
- Nad rámec nutného krajský soud dodává, že nezpochybňuje tvrzení žalobce o tom, že Vietnamská socialistická republika je autoritářským státem, což vyplývá i ze zpráv shromážděných žalovaným. To však podle přesvědčení krajského soudu samo o sobě neznamená, že by všem vietnamským žadatelům o mezinárodní ochranu měl být udělen azyl či jiná forma mezinárodní ochrany bez vazby na konkrétní doložený azylově relevantní příběh a také bez ohledu na pravidla podmiňující přípustnost opakovaných žádostí o udělení mezinárodní ochrany. Pro takový postup není opora v zákoně o azylu ani v recentní judikatuře Nejvyššího správního soudu.
- Ve zbytku jsou již žalobní tvrzení o porušení některých ustanovení správního řádu a zákona o azylu uvedená v bodě III. žaloby formulována obecně. V rozsahu, v jakém byly provázány s dalšími konkrétními žalobními body (ohledně tvrzených důvodů, pro které by měla být žalobci udělena mezinárodní ochrana), se s nimi již krajský soud vypořádal výše a ve zbytku se krajský soud omezuje na konstatování, že z obsahu spisu se porušení § 2, § 3, § 4 odst. 1, § 50 odst. 4 a § 68 odst. 3 správního řádu ani § 12, § 14 či § 14a zákona o azylu nepodává. Bližší vypořádání těchto námitek již krajskému soudu neumožňuje jejich obecný obsah.
- Krajský soud z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
- Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. krajský soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, protože žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému podle obsahu spisu nad rámec jeho běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.
Ostrava 9. ledna 2023
JUDr. Martin Láníček
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje I.Ch.