č. j. 20 Az 1/2022‑ 29
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. ve věci
žalobce: H. M., narozený dne X
státní příslušnost Ukrajina
bytem v ČR X
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2021, č. j. OAM-783/ZA-ZA11-VL13-2021,
takto:
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo podle ustanovení § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) zastaveno řízení o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany z důvodu, že tato žádost byla shledána nepřípustnou podle ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu.
2. Žalobce v podané žalobě označil napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné kvůli vadám předcházejícího řízení. Obecně namítl, že celé řízení bylo jednostranné a neobjektivní, a že žalovaný porušil svou povinnost postupovat řádným procesním postupem v souladu s právním řádem České republiky a zásadami a principy činnosti správních orgánů. Taktéž žalovaný podle žalobce napadené rozhodnutí nedostatečně odůvodnil a vyložil zákon chybně.
3. Dále žalobce uvedl, že napadá rozhodnutí žalovaného v rozsahu výroku o zastavení řízení o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle ustanovení § 25 písm. i) zákona o azylu, a rovněž namítl, že žalovaným použité informace nejsou aktuální, k čemuž dodal, že žalovaný by měl při rozhodování o udělení či neudělení mezinárodní ochrany posoudit aktuální informace o zemi původu a přesně a úplně zjistit skutečný stav věci.
4. Na závěr své žaloby tedy žalobce navrhl zdejšímu soudu, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 14. 1. 2022 shrnul obsah žalobcem podané žaloby a uvedl, že popírá její oprávněnost, neboť nezákonnost napadeného rozhodnutí neprokazuje. Přitom odkázal také na obsah napadeného rozhodnutí a správního spisu.
6. Dále žalovaný podotkl, že neshledal důvody pro opakované meritorní posuzování žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, neboť ten neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení. Na Ukrajině podle něj nedošlo od předchozí meritorně posouzené žádosti k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu ustanovení § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu.
7. Rovněž žalovaný konstatoval, že žalobce uvedl naprosto stejné motivy odchodu z vlasti a neochoty se tam vrátit, jako uváděl v průběhu správního řízení o své předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Zmíněnými skutečnosti se však žalovaný podle svého vyjádření již detailně zabýval v rámci tohoto předchozího správního řízení, přičemž neshledal důvody pro udělení mezinárodní ochrany žalobci a správnost tohoto rozhodnutí potvrdily i Krajský soud v Brně a Nejvyšší správní soud.
8. Závěrem svého vyjádření označil žalovaný napadené rozhodnutí za zákonné, přezkoumatelné, vycházející z dostatečně zjištěného stavu věci a respektující ustálenou judikaturu. Navrhl tak zdejšímu soudu, aby podanou žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.
9. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti.
10. Žalobce podal dne 13. 9. 2021 žádost o udělení mezinárodní ochrany, přičemž následně byl žalovaným vyzván k poskytnutí údajů k této žádosti. Údaje k podané žádosti poskytl žalobce dne 22. 9. 2021, když mimo jiné uvedl, že je narozen X v obci X v Luhanské oblasti na Ukrajině, je státním příslušníkem Ukrajiny X národnosti, dorozumí se rusky a ukrajinsky, je X vyznání, není členem žádné politické strany či skupiny, nikdy nebyl politicky aktivní a je svobodný a bezdětný, přičemž má družku, se kterou žije již rok a půl. K poslednímu místu bydliště ve vlasti se vyjádřil tak, že registrován byl v bytě své matky v obci X, ale bydlel v domě babičky, který se také nachází v obci X. Doplnil, že v současné době je tento dům prázdný, přičemž v něm rozbili okna, o což se musí jeho matka postarat, a otrávili tam jejich psa. Měsíc před odjezdem bydlel u kamaráda v X. Dále uvedl, že dne 13. 7. 2019 odcestoval letecky z Kyjeva do Prahy a stejného dne vstoupil na území České republiky. V minulosti byl jako turista v Bulharsku a rovněž v Turecku. O udělení mezinárodní ochrany žádal v České republice již v roce 2019 a nyní žádá podruhé. Ohledně svého zdravotního stavu sdělil, že vše je zatím v pořádku. K důvodům své žádosti uvedl, že se nemůže vrátit domů, protože situace se tam nijak nezměnila a stále jej hledají. Podotkl, že od syna známé pracujícího u národní policie se jeho matka dozvěděla, že na něj čekají nadále. Lidé v situaci, v níž byl on sám, se tam podle žalobce ztrácejí, přičemž poslední dobou se tak ztratilo 75 lidí. Tyto lidi někam odvezou, zavřou do sklepa a poté vydírají rodiče, aby zaplatili, případně je odvádějí na kopání zákopů a stavbu opevnění nebo je posílají do přední linie jako maso na odstřel. Ten, kdo nesouhlasí nebo neustoupí, je terorizován. Doplnil také, že před odjezdem sice žil měsíc v X, ale lidé, s nimiž měl problémy, si už v roce 2014 nakradli peníze, přivlastnili majetek a zbraně a odjeli i na západ Ukrajiny, takže jsou všude. Nikdo navíc na Ukrajině nedodržuje lidská práva a v současné době berou do luhanské armády úplně všechny a v X odvádějí každého. Navíc měl na západě Ukrajiny problém najít si ubytování a práci, když pochází z východu země. Shrnul, že na Ukrajinu se vrátit nemůže, protože mu tam hrozí fyzická likvidace, když ho hledají separatisté, kteří byli ve vězení a nemají co ztratit. Dodal rovněž, že tam dochází i k zabavování majetku.
11. Správní spis obsahoval také kopie předchozí žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 6. 10. 2019, protokolu o poskytnutí údajů k této žádosti, protokolu o pohovoru k této žádosti, protokolu o seznámí s podklady rozhodnutí a rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2020, č. j. OAM-882/ZA-ZA12-VL13-2019, jímž bylo o předchozí žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany rozhodnuto tak, že mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu se neuděluje.
12. Dále si žalovaný za účelem posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany opatřil i písemný materiál ze dne 1. 3. 2021, označený jako „Ukrajina, Informace MZV ČR, č.j. 102763-6/2021-LPTP ze dne 22. února 2021, k č.j. MV- 4158-5/OAM-2021 – Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí“, a písemný materiál ze dne 30. 6. 2021, označený jako „Ukrajina, Informace OAMP - Situace v zemi, Politická a bezpečnostní situace, mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, vojenská služba, vnitřně přesídlené osoby“.
13. Před vydáním napadeného rozhodnutí žalovaný umožnil žalobci, aby se seznámil s podklady rozhodnutí. Z protokolu o seznámení s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany ze dne 29. 11. 2021 se poté podává, že žalobce se s podklady rozhodnutí seznámil a sdělil, že k uvedeným zprávám a informacím se vyjádřit nechce, a že každý den sleduje zprávy o situaci na Ukrajině, přičemž tato situace se šestým nebo sedmým rokem nemění. Dále uvedl, že se nic nemění ani ohledně jeho situace, a že na Ukrajině stále umírají lidé a jeho známí vzkazují, aby se nevracel. Doplnil také, že jeho otec byl ředitelem tržnice, a že lidé po něm budou chtít peníze nebo auto, o čemž již hovořil. Žádné nové informace nebo skutečnosti neměl a nechtěl ani navrhnout doplnění podkladů rozhodnutí.
14. Následně tedy žalovaný vydal napadené rozhodnutí, k jehož převzetí byl žalobce předvolán. S napadeným rozhodnutím byl žalobce seznámen v ruském jazyce dne 21. 12. 2021 a stejného dne převzal i originální výtisk tohoto rozhodnutí, jak se podává z protokolu o předání rozhodnutí odboru azylové a migrační politiky MV ČR ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky ze dne 21. 12. 2021.
15. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), a dospěl k následujícím závěrům.
16. Podle ustanovení § 25 písm. i) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.
17. Podle ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.
18. Podle ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) musí žaloba kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3) obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.
19. Podle ustanovení čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice zajistí členské státy pro dosažení souladu s odstavcem 1, aby účinný opravný prostředek obsahoval úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU, a to alespoň v řízeních o opravném prostředku u soudu prvního stupně.
20. Předně zdejší soud považuje za nutné podotknout, že podanou žalobu vyhodnotil jako naprosto nedostatečnou, jelikož v ní nebyly vymezeny konkrétní důvody, pro které ji žalobce podává, a obsahovala pouze obecné floskule bez jakéhokoliv zárodku žalobního bodu či náznaku individualizace nebo vazby na konkrétní vytýkané vady. Proto usnesením ze dne 7. 2. 2022, č. j. 20 Az 1/2022-18, mimo jiné vyzval žalobce k doplnění žalobních bodů ve smyslu ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., když za zárodek žalobního bodu nepovažoval ani zcela obecné tvrzení o neaktuálnosti informací o zemi původu žalobce opatřených žalovaným (k tomu zdejší soud pouze na okraj podotýká, že informace o zemi původu opatřené žalovaným ke dni vydání napadeného rozhodnutí neaktuálními neshledal). Žalobce poté žalobní body k výzvě zdejšího soudu žádným způsobem nedoplnil.
21. Zdejší soud však přesto napadené rozhodnutí meritorně přezkoumal, neboť nemohl přehlédnout, že od doby podání žaloby došlo na Ukrajině ke zcela zásadní a očividné změně situace, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a která takový postup dle jeho názoru vyžaduje. Zdejší soud totiž nemohl nevidět, že od 24. 2. 2022 na velké části území Ukrajiny po jejím napadení Ruskou federací probíhá mezinárodní ozbrojený konflikt. V důsledku tohoto konfliktu z Ukrajiny odešly do okolních států milióny uprchlíků a další stále utíkají. Jde o válečný konflikt dvou států, který nemá v Evropě po roce 1945 svým rozsahem, intenzitou bojů a dopadem na dotčené civilní obyvatelstvo obdobu. Přestože žalobce na tuto skutečnost sám nepoukázal, zdejší soud ji zohlednil z vlastní iniciativy. Přihlédl přitom k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2020, č. j. 1 Azs 288/2020-27, v němž Nejvyšší správní soud připustil, že mohou nastat určité zcela specifické situace, za nichž by byly soudy ve správním soudnictví povinny přihlédnout i k okolnostem nenamítaným žadatelem o mezinárodní ochranu, a to např. vypuknutí válečného konfliktu na celém území země původu žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Přitom tuto změnu okolností musel zdejší soud zohlednit, i když nastala až po vydání napadeného rozhodnutí, a to v souladu s čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice a judikaturou Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky ze dne 10. 8. 2017, č. j. 1 Azs 194/2017-30, a ze dne 15. 1. 2016, č. j. 5 Azs 20/2015-35).
22. Zdejší soud má rovněž za to, že v současné době probíhající válečný konflikt na Ukrajině v důsledku jejího napadení Ruskou federací dne 24. 2. 2022 je skutečností dnes již obecně známou (tzv. notorietou), kterou není třeba dokazovat.
23. Závěry žalovaného o absenci důvodů pro opakované (meritorní) posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak již s ohledem na aktuální situaci na Ukrajině neobstojí a skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, bude vyžadovat rozsáhlé doplnění [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].
24. Podle zdejšího soudu by návrat žalobce do země původu v současné době mohl být v rozporu s mezinárodními závazky, konkrétně pak se všeobecně uznávanou zásadou non‑refoulement. K tomu zdejší soud přiměřeně odkazuje na závěry uvedené v např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2022, č. j. 1 Azs 36/2022-31, či v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2022, č. j. 3 Azs 379/2021-48.
25. Žalovaný se tedy v dalším řízení s ohledem na změnu bezpečnostní situace, ke které zdejší soud přihlédl, přestože nastala až po vydání napadeného rozhodnutí, zaměří na meritorní posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, a to i s přihlédnutím k závěrům uvedeným v tomto rozsudku výše. Na místě patrně nebude ani případný postup podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona o azylu, protože Ukrajinu nyní nelze považovat za bezpečnou zemi původu.
26. Zdejší soud nepředjímá, jak žalovaný žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany meritorně posoudí, jakkoliv důvodné obavy z vážného ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitrostátního ozbrojeného konfliktu svědčí (při splnění dalších podmínek) udělení doplňkové ochrany podle ustanovením § 14a odst. 1 ve spojení s ustanovením § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu.
27. Zdejší soud si je zajisté vědom i existence prováděcího rozhodnutí Rady EU č. 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu čl. 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana, a také ustanovení § 6 odst. 5 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého podá-li cizinec, kterému byla udělena dočasná ochrana podle tohoto zákona, žádost o udělení mezinárodní ochrany nebo je-li v době podání žádosti o dočasnou ochranu podle tohoto zákona vedeno řízení ve věci mezinárodní ochrany podle zákona o azylu, řízení ve věci mezinárodní ochrany se přerušuje po dobu trvání dočasné ochrany podle tohoto zákona; o tom se učiní záznam do spisu ve věci mezinárodní ochrany. Cizinec není v postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany. To však nemůže ničeho změnit na závěru, že v současné situaci není možné posoudit opakovanou žádost žalobce jako nepřípustnou podle ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a zastavit tak řízení o ní podle ustanovení § 25 písm. i) zákona o azylu.
28. Zdejší soud tedy ze shora uvedených důvodů napadené rozhodnutí zrušil podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, neboť s ohledem na aktuální situaci vyžaduje skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, rozsáhlé a zásadní doplnění. Na závěr je již pouze nutné dodat, že ačkoliv žalobce výslovně žádal nařízení jednání, rozhodl zdejší soud ve věci samé bez jednání, neboť rozhodl právě podle citovaného ustanovení § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., jež takový postup umožňuje, když současně nepovažoval v tomto případě nařízení jednání za nezbytné.
29. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků rozhodl zdejší soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy žalobce byl sice v řízení úspěšný, avšak žádné náklady mu nevznikly a ani je neuplatňoval. Žalovaný poté neměl ve věci úspěch, a proto mu náhrada nákladů nenáleží. I v případě uplatnění nákladů ze strany žalobce by však bylo na místě uvážit v této věci postup podle ustanovení § 60 odst. 7 s. ř. s.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s., a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Praze, dne 12. ledna 2023
JUDr. Tomáš Švec, Ph.D. v. r.
samosoudce