č. j. 16 Az 13/2022‑ 20

 

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 

Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci

 

žalobce:  R. D., nar. ,

stát. přísl. Moldavská republika,

v ČR bytem ,


 

proti

žalovanému:       Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky,

       sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7,

 

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2022, č. j. OAM-668/ZA-ZA11-K01-

2022,

takto:

  1. Žaloba se zamítá.
  2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 

Odůvodnění:

 

 

  1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž byla jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).
  2. Žalobce uvedl, že napadeným rozhodnutím byla zkrácena jeho práva coby žadatele o udělení mezinárodní ochrany. V důsledku toho mu hrozí vážná újma. Pokud by se měl vrátit do země původu, hrozí mu v Moldávii bezprostřední nebezpečí na životě a zdraví. V Moldávii začíná branná povinnost, on nechce jít bojovat a zabíjet nebo být zabit. Vyšel tam zákon, že se musí dostavit na vojenskou správu, pokud tak neučiní, hrozí mu trest odnětí svobody. V ČR má partnerku, se kterou žije. Nemá na koho se obrátit pro pomoc. V případě návratu se rovněž obává války na sousední Ukrajině. Žalovaný špatně posoudil jeho životní situaci a o jeho žádosti rozhodl nesprávně.
  3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že vycházel především z výpovědí žalobce, dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a dodržování lidských práv a svobod v žalobcově zemi původu. Bylo postupováno v souladu se zákonem o azylu a jednotlivými ustanoveními správního řádu, byl zjištěn skutečný stav věci a opatřeny objektivní informace o politické situaci a stavu dodržování lidských práv v Moldavsku. Po jejich posouzení však žalovaný shledal, že lze v případě žalobce Moldavsko považovat za bezpečnou zemi původu ve smyslu zákona o azylu. Žalobce v předmětné žalobě sdělil, že se obává svého návratu do země původu také kvůli aktuální bezpečnostní situaci, která je teď v Moldavsku v důsledku ozbrojeného konfliktu na Ukrajině. Žalovaný si je vědom aktuální situace v Evropě vzniklé v důsledku vpádu Ruské federace na území Ukrajiny i toho, že Moldavsko je zemí, jež bezprostředně s Ukrajinou sousedí, nicméně v době vydání napadeného rozhodnutí neexistovaly žádné zprávy o tom, že by se tento konflikt rozšířil mimo území Ukrajiny a že by byl žalobce přímo ohrožen na životě. Žalobce pochází z oblasti Moldavska (X), kde neprobíhá žádný ozbrojený konflikt a bezpečnostní situace je zde stabilní a pod kontrolou moldavské vlády. Z použitých zpráv vyplývá, že v zemi neprobíhal ani v současné době neprobíhá žádný vnitřní ozbrojený konflikt, i přes obavy z ruské agrese zůstává situace nadále stabilní, a to i na administrativní hranici mezi územím kontrolovaným centrální vládou a samozvanou republikou Podněstří. Nelze tedy bez dalšího dovozovat, že Moldavsko není bezpečnou zemí původu. K námitce týkající se možnosti udělení doplňkové ochrany ve smyslu ust. § 14a zákona o azylu, žalovaný sdělil, že nebyl povinen toto posuzovat s ohledem na ust. § 16 odst. 3 zákona o azylu. Dle žalovaného se s ohledem na pobytovou historii žalobce na území ČR jedná o účelovou žádost, kdy nežádal o mezinárodní ochranu bezprostředně po příjezdu do ČR. O azyl požádal až ve chvíli, kdy mu byl opakovaně udělen výjezdní příkaz, který nerespektoval a ČR neopustil. V této souvislosti poukázal žalovaný na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Azs 423/2004 ze dne 20. 10. 2005 a č. j. 2 Azs 137/2005 ze dne 9. 2. 2006.
  4. Soud ze spisu zjistil následující pro řízení podstatné skutečnosti.
  5. K žádosti žalobce uvedl, že nebyl nikdy politicky aktivní, je rozvedený, má jednu dceru, která žije s matkou v Moldavsku. Ve vlasti pobýval naposledy ve městě X. Do ČR přicestoval kolem 20. 10. 2019 autobusem. V ČR pobýval od dubna do října 2019 na biometrický doklad, poté se vrátil do vlasti, kde si vyřídil nový cestovní doklad a opět se vrátil do ČR. Nový doklad vyřídil proto, aby nemusel čekat 3 měsíce a mohl znovu legálně pobývat v ČR. Od ledna 2020 zde pobýval nelegálně. V jiných státech EU nepobýval. Je zdráv. Od roku 2012 do 2016 pobýval pracovně v Rusku. Důvodem podání žádosti je strach, že bude povolán do armády, neboť mu před dvěma měsíci bratr řekl, že se po něm doma ptali dva muži, kteří sdělili, že se má po návratu hlásit na vojenské správě.
  6. Při pohovoru sdělil, že do ČR přijel vydělat si peníze. Pracoval na chmelových polích. Jednalo se o nelegální práci bez smlouvy. V říjnu 2019 odjel do vlasti si vyřídit doklad, aby mohl v ČR pracovat legálně. Po návratu pracoval ve stavebnictví. Nechtěli mu zaplatit a musel čekat na mzdu. Poté začala karanténa z důvodu pandemie a nemohl se vrátit, věděl, že zde je nelegálně. V té době neměl práci. Odjel proto znovu pracovat na chmel, a to do konce srpna 2020. Poté začalo stavebnictví znovu fungovat a pracoval tak znovu v tomto oboru. Všude, kde pracoval, to bylo nelegálně bez smlouvy, bylo tomu tak z důvodu, že se nešlo vyřídit pracovní povolení a do Moldávie se nechtěl vrátit kvůli složité finanční situaci. V rámci pobytové kontroly mu bylo uloženo správní vyhoštění, a to opakovaně, avšak nevycestoval, chtěl v ČR zůstat. O možnosti žádat o udělení mezinárodní ochrany nevěděl. Do Moldávie se nyní nechce vrátit z důvodu obavy, že bude muset vstoupit do armády a mohl by jít do války. Dříve tam nechtěl kvůli špatné ekonomické situaci, kdy by v jejím důsledku nemohl živit dítě. Nikdy neabsolvoval ani základní vojenskou službu, nyní jej proto znepokojily správy od bratra o tom, že jej doma hledali muži, kteří měli sdělit, že se má po návratu hlásit na vojenské správě. V Moldávii sice ještě válka nepropukla, ale má v této souvislosti obavy. Od bratra tuto zprávu obdržel asi před dvěma měsíci, z vojenské správy jej poté nikdo nekontaktoval. Dříve o mezinárodní ochranu nežádal, protože mu nebyly známy podrobnější informace a myslel, že tato možnost zde je pouze pro uprchlíky, což on není. Před odjezdem do Ruska měl v Moldávii konflikt s bývalou manželkou. Ta jej dala k soudu, žalobce proto ještě před rozhodnutím odjel do Ruska a následně nerespektoval podmínečný trest. Z Ruska byl deportován do vlasti, kde mu byl uložen nepodmíněný trest 7 měsíců odnětí svobody, jiné zásadní problémy se zákonem neměl. Má obavu, že se válečný konflikt přesune do Moldávie.
  7. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.), přičemž při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.
  8. Soud vyšel v dané věci z následujících právních předpisů:
  9. Dle § 16 odst. 2 zákona o azylu jako zjevně nedůvodná se zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze.
  10.            Dle § 16 odst. 3 zákona o azylu jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.
  11.            Dle § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu pro účely tohoto zákona se rozumí bezpečnou zemí původu stát, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště, ve kterém obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, který jeho občané nebo osoby bez státního občanství neopouštějí z důvodů uvedených v § 12 nebo § 14a, který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků, a který umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv.
  12.            Podstatou žalobních námitek je, že se žalobce domnívá, že žalovaný posoudil špatně jeho životní situaci a o jeho žádosti rozhodl nesprávně. Domnívá se, že pokud by se měl vrátit do země původu, hrozí mu v Moldávii bezprostřední nebezpečí na životě a zdraví. V Moldávii začíná branná povinnost, on nechce jít bojovat a zabíjet nebo být zabit. V ČR má partnerku, se kterou žije.
  13.            Žalovaný vyhodnotil žádost žalobce jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona o azylu a rozhodl o jejím zamítnutí.
  14.            Zákon o azylu u zjevně nedůvodných žádostí dle § 16 zákona o azylu počítá s aplikací tzv. konceptu bezpečných zemí (bezpečná země původu, bezpečná třetí země a evropsky bezpečná třetí země). Tyto pojmy jsou definovány v § 2 písm. k) zákona o azylu (bezpečná země původu), § 2 písm. l) zákona o azylu (bezpečná třetí země) a § 2 písm. m) zákona o azylu (evropsky bezpečná třetí země). Podle unijního práva je třeba, aby existoval seznam takových zemí. Tento seznam obsahuje vyhláška č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců.
  15.            Žalovaný konstatoval, že Moldavsko je s výjimkou Podněstří vyhláškou č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, považováno Českou republikou za bezpečnou zemi původu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Dále se žalovaný zabýval analýzou shromážděných podkladů a zkoumal obecné poměry v zemi. K tomu vycházel mj. z Informace OAMP Hodnocení Moldavska jako bezpečné země původu ze dne 1. 7. 2022. Konstatoval, že žalobce pochází z města X nacházejícím se na území, které je pod kontrolou ústřední vlády, žalobce nezmínil, že by kdykoli žil v Podněstří. Dle žalovaného v Moldavsku nedochází obecně a soustavně k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě konfliktu. Jeho občané zemi neopouštějí z důvodu dle § 12 nebo § 14a zákona o azylu. Moldavsko ratifikovalo a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách. Na straně 3 a 4 se žalovaný věnoval detailnímu zhodnocení poltické situace a vývoji v zemi. Dále uvedl, že si je vědom toho, že dne 24. 2. 2022 došlo ke vpádu vojsk Ruské federace na Ukrajinu, která bezprostředně s Moldávií sousedí. Nicméně v době jeho rozhodnutí neměl informace o tom, že by se tento konflikt měl na území Moldávie rozšířit. Dle zprávy z července 2022 v zemi zůstává situace stabilní a v zemi neprobíhal žádný vnitřní ani vnější konflikt. Moldávii je možné dle žalovaného na podkladě všech zjištěných skutečností považovat vůči žalobci za bezpečnou zemi ve smyslu zákona o azylu. V této souvislosti žalovaný rovněž zmínil, že v případě bezpečných zemí původu je na žadatele kladeno zvýšené důkazní břemeno, kdy žalobce dle žalovaného požadavkům pro unesení tohoto břemene nedostál.
  16.            Dále se žalovaný zabýval posouzením bezpečnosti země původu žalobce ve vztahu k jím tvrzeným důvodům. Dle žalovaného dále sice situace v zemi není bezesporu ideální a žalovaný nepopřel, že v zemi přetrvávají potíže v souvislosti s dodržováním práv a svobod, docházelo například k porušování práv ve vězeňském systému a psychiatrických léčebnách, nicméně dle žalovaného není situace žalobce nijak výjimečná. Dle žalovaného žalobce sdělil, že měl v zemi vykonat trest odnětí svobody, další problémy nezmínil. K obavě ze vstupu do armády a nasazení do bojů žalovaný uvedl, že žalobce nebyl k výkonu vojenské služby oficiálně povolán, bezpečnostní situace v Moldavsku zůstává stabilní. Žádost žalobce považuje žalovaný za účelovou podanou s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění.
  17.            Soud považuje zhodnocení žalovaného za adekvátní a dostačující vzhledem k důvodům, které byly žalobcem v průběhu řízení prezentovány. Žalovaný srozumitelně vysvětlil, z jakého důvodu považuje Moldávii vůči žalobci za bezpečnou zemi původu a proč neshledal, že by žalobce prokázal, že Moldavsko vůči němu za bezpečnou zemi původu považovat nelze. Soud se s posouzením ztotožňuje a má rovněž za to, že z žádných tvrzení žalobce jím uváděných v průběhu řízení nevyplynulo nic, co by mohlo jakkoli relevantně zpochybnit tento závěr.
  18.            Žalobce sdělil, že byl v zemi nejprve podmíněně a po návratu z Ruska, ze kterého měl být deportován, nepodmíněně odsouzen k  trestu k odnětí svobody na 7 měsíců. K tomu dodal, že jiné zásadnější potíže se zákonem neměl. V souvislosti se svým odsouzením neuvedl žádné podrobnosti ohledně toho, za co mu měl být zmiňovaný trest uložen a nezmínil ani to, jaký byl případný průběh jeho výkonu. Za relevantní tak soud v tomto ohledu považuje, že žalobce neuvedl naprosto žádné potíže, které by měl mít v souvislosti s tímto trestem či jeho výkonem. Nezmínil ani žádné problémy týkající se vězení či cokoli co by jakkoli naznačovalo možnému porušování jeho práv v souvislosti s trestním stíháním či odsouzením. Uvedl pouze, že soudní řízení mělo být iniciováno bývalou manželkou a že měl být deportován z Ruska. Proto soud považuje za adekvátní závěry žalovaného, který nepopřel, že v zemi dochází k porušování práv mj. i ve vězení, avšak žalobce neuvedl nic, co by svědčilo o tom, že by se jej měly takové potíže týkat. Nelze mít bez dalšího za to, že by se mělo cokoli z těchto zjištění automaticky na žalobce vztahovat. Žalobce ve vlasti nebyl dle své výpovědi ani nikterak politicky aktivní, v tomto ohledu na žádné problémy nepoukázal.
  19.            Žalobce v rámci své výpovědi uvedl, že primárním důvodem opuštění vlasti byl ekonomický stav v zemi, respektive jeho finanční situace a nemožnost v zemi původu uživit dítě, což koresponduje s jeho jednáním, kdy měl vycestovat za prací do Ruské federace a později do ČR, kde měl pracovat v zemědělství a stavebnictví. V této souvislosti rovněž zmínil, že veškerou práci v ČR vykonával opakovaně bez příslušného oprávnění. Také sdělil, že se z ČR navrátil do Moldávie vyřídit si nový doklad tak, aby mohl opět ihned odjet do ČR. Uvedl též, že mu v ČR bylo již dvakrát uloženo správní vyhoštění, kdy však nevycestoval, neboť chtěl v ČR zůstat. Na jiném místě sdělil, že nemohl vycestovat z důvodu karanténních opatření v roce 2020 a také z důvodu složité ekonomické situace. Prvotními motivy žalobce pro nevycestování tedy byly primárně ekonomické důvody či obecné vůle zde zůstat, k čemuž lze uvést, že případně nedobrá situace v zemi původu dotyčného či jeho samotného nemůže sama o sobě nic změnit na závěrech o bezpečnosti země.
  20.            Žalovaný poukázal v rámci svého odůvodnění na to, že se dle jeho názoru jedná v případě žalobce o žádost podanou účelově s cílem vyhnout se nucenému vycestování. K tomu lze doplnit, že žalobce mj. potvrdil, že si byl plně vědom svého nelegálního pobytu, uvedl, že mu bylo opakovaně uloženo správní vyhoštění. Rovněž sám zmínil, že dříve nevěděl o možnosti požádat o udělení mezinárodní ochrany, k čemuž dodal, že si myslel, že je tato možnost pouze pro uprchlíky, kterým on však není.
  21.            Z uvedených žalobcových tvrzení nevyplývá nic o tom, že by měl mít v Moldávii jakékoli problémy z hlediska porušování práv, kdy naopak jeho výpověď dokládá opětovné účelové cestování v rámci jednotlivých států za účelem výkonu práce či dokonce vyhnutí se trestu. Žalobce však v rámci těchto tvrzení nesdělil nic, co by mohlo zpochybnit závěr žalovaného o tom, že je pro něj Moldávie bezpečnou zemí.
  22.            K namítané skutečnosti, že má žalobce v ČR mít partnerku, soud dodává, že tuto žalobce uvádí až nyní v žalobě, žalovanému ke svým rodinným vazbám sdělil pouze to, že je rozvedený, má dceru a v minulosti měl mít problémy s bývalou manželkou. Tvrzení ohledně partnerského vztahu k ČR je v každém případě samo o sobě bez relevantního vztahu k posouzení Moldávie jako bezpečné země původu.
  23.            V souvislosti s aktuální situací se důvodem strachu z vycestování žalobce z ČR staly žalobcem zmíněné obavy z povolání o armády, kdy se údajně měl od bratra přibližně před dvěma měsíci dozvědět o tom, že byl doma hledán dvěma muži, kteří měli sdělit, že se má dostavit na vojenskou správu.
  24.            Jako hlavní aktuální důvod podání své žádosti žalobce tak žalobce označil obavy z možného vstupu do armády či nasazení do války. Soud si je shodně s žalovaným vědom toho, že na Ukrajině probíhá v důsledku invaze Ruské federace válečný konflikt, avšak shodně s žalovaným uvádí, že ani ke dni rozhodnutí soudu neměl soud žádné informace o tom, že by se zmíněný konflikt měl rozšířit na území Moldávie, nebo že by měla být bezpečnost v zemi zásadně zhoršena. Soud proto vycházel z dosavadních informací o stavu v zemi a ze skutečnosti, že je Moldávie považována za bezpečnou zemi původu ve smyslu vyhlášky č. 328/2015 Sb. V této souvislosti žalovaný také adekvátně podotkl, že žalobcovo místo posledního pobytu ve vlasti bylo ve městě X, tedy místě pod kontrolou centrální vlády nenacházející se v regionu Podněstří.
  25.            Co se týče obav z nastoupení do armády či zapojení do bojů, pak soud dále připomíná, že vojenská služba představuje legitimní občanskou povinnost a odmítání jejího výkonu nemůže samo o sobě založit pronásledování či skutečné nebezpečí vážné újmy. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 20. 12. 2017, č. j. 10 Azs 307/2017–33: „Obecně platí, že branná povinnost je legitimní povinností občana vůči domovskému státu a povinnost služby v armádě při mobilizaci (případně trest za její nesplnění) rozhodně nelze považovat za azylově relevantní (srov. např. usnesení ze dne 17. 6. 2015, čj. 6 Azs 86/2015-31, ze dne 22. 7. 2015, čj. 2 Azs 160/2015-43, ze dne 10. 9. 2015, čj. 2 Azs 175/2015-34, nebo ze dne 31. 8. 2016, čj. 2 Azs 141/2016-32). I pokud v právním řádu státu chybí zakotvení práva nevykonávat vojenskou službu, je-li to v rozporu s přesvědčením občana, není tato skutečnost dostatečným důvodem pro poskytnutí azylu. Teprve pronásledování či odůvodněný strach z něj jako následek absence takové úpravy by mohl být důvodem pro poskytnutí azylu. Za hrozbu pronásledování nelze považovat hrozbu trestního stíhání za trestný čin, pokud např. není důvodná obava, že toto trestní stíhání bude vedeno způsobem porušujícím lidská práva (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 10. 2003, čj. 2 Azs 15/2003-81, č. 77/2004 Sb. NSS, a usnesení NSS ze dne 23. 3. 2009, čj. 8 Azs 40/2008-57, a ze dne 16. 4. 2008, čj. 2 Azs 20/2008-69).“  Dále lze zmínit rozhodnutí Nejvyššího právního soudu ze dne 25. 7. 2017, č. j. 2 Azs 231/2017 – 24, ve kterém tento soud uvedl, že: „Samotné odmítání vojenské služby tedy odůvodněné obavy z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu ještě nezakládá, a to ani tehdy, pokud by výkon vojenské služby byl spojen s rizikem účasti při bojových akcích ve válečném konfliktu.“ 
  26.            I pokud by tedy byla pravdivá tvrzení žalobce o tom, že mu měl jeho bratr sdělit, že jej u něj doma hledali dva muži, kteří údajně měli uvést, že se má žalobce po návratu do Moldávie dostavit na vojenskou správu, nejedná se o relevantní skutečnost, která by mohla na závěrech žalovaného cokoli změnit. Obavy žalobce z výkonu vojenské služby a nasazení do bojů nemohou samy o sobě obecně bez dalšího zpochybnit závěr o bezpečnosti země. Obdobné platí, také pokud jde o tvrzení, že mu v Moldávii v případě nedodržení příslušných povinností ve vztahu k vojenské službě hrozí trest odnětí svobody. Z tvrzení žalobce nevyplynulo, že by měl jakékoli konkrétní obavy z jakéhokoli porušování práv v této souvislosti ve vztahu k jeho osobě.
  27.            Lze shrnout, že soud shodně s žalovaným má za to, že v případě žalobce bylo možné dospět k závěru, že Moldávie je pro něj bezpečnou zemí ve smyslu zákona o azylu. Žalovaný zamítl žádost podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, proto v souladu s § 16 odst. 3 téhož zákona se jí meritorně nezabýval, a tedy ani nezkoumal, jsou-li dány jednotlivé důvody pro udělení mezinárodní ochrany.
  28.            Soud nenalezl deficity v postupu žalovaného ani v žalobou napadeném rozhodnutí samotném, a to jak v odůvodnění, tak i výroku a poučení. Žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav, přičemž přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a uspokojivým způsobem své rozhodnutí odůvodnil, přijaté řešení také odpovídalo okolnostem daného případu; žalovaný postupoval v souladu se zákony a ostatními předpisy, opatřil si dostatečné podklady pro rozhodnutí, zjistil všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu, pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a provedl důkazy, které byly potřebné ke zjištění stavu věci. Všemi zjištěnými okolnostmi se žalovaný ve svém rozhodnutí dostatečným způsobem objektivně zabýval a uspokojivě odůvodnil, proč se v případě žalobce jedná o zjevně nedůvodnou žádost.
  29.            Ze všech shora uvedených důvodů soud neshledal žádnou z žalobních námitek důvodnou, a proto žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
  30.            O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

 

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

 

V Praze dne  11. 1. 2023

 

Mgr. Kamil Tojner v. r.

soudce

 

 

Shodu s prvopisem potvrzuje P. F.