[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci

žalobkyně: MAWE CK s.r.o., IČO 28124359

sídlem Za Nádražím 199, 381 01 Český Krumlov

zastoupené Mgr. Michalem Postlem, advokátem

se sídlem Za Tiskárnou 327, 381 01 Český Krumlov

proti

žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje

  sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2022, č. j. KUJCK 96349/2022,

takto:

1. Žaloba se zamítá.

2. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

3. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Rozhodnutím Městského úřadu Český Krumlov, odboru správního (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 24. 6. 2022, č. j. MUCK 58070/2022/OS/Va (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustila tím, že jako provozovatel vozidla tovární značky Ford Transit registrační značky X (dále jen „vozidlo“) v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistila, aby při užití vozidla na pozemních komunikacích byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, neboť blíže nezjištěný řidič dne 22. 11. 2021 kolem 8:31:18 hodin v Českém Krumlově, na silnici č. I/39, ulice Chvalšinská, ve směru jízdy od Kájova, v úseku mezi sjezdem k benzínové čerpací stanici (č. p. 244) a křižovatkou s ulicí Špičák, řídil uvedené vozidlo a úsekovým měřičem rychlosti byla vozidlu naměřena rychlost jízdy 58 km/h, po odečtení možné odchylky (± 3 km/h) 55 km/h, tedy překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci, stanovenou na 50 km/h, nejméně o 5 km/h, čímž porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, neboť při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h, a tím naplnil přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu. Za uvedený přestupek byl žalobkyni uložen správní trest pokuty ve výši 1 500 Kč a zároveň jí byla uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč.
2. K odvolání žalobkyně ze dne 11. 7. 2022 proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 8. 2022, č. j. KUJCK 96349/2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), toto odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
3. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 4. 10. 2022 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterou se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobkyně v žalobě namítá, že správní rozhodnutí jsou nezákonná, vadná a nepřezkoumatelná. Dle žalobkyně stacionární měřící zařízení, z něhož pochází údaj o naměřené rychlosti v rámci daného úsekového měření, bylo (a stále je) umístěno neoprávněně na soukromém pozemku třetí osoby a nachází se zde tak bez souhlasu a vědomí vlastníka daného pozemku. Jedná se o pozemek parc. č. 1488/4 v k. ú. Český Krumlov a vlastník daného pozemku již vyzval město Český Krumlov coby provozovatele měřícího systému k vyklizení uvedeného pozemku. Konkrétně je měřící zařízení umístěno na lampě osvětlení, která se na uvedeném pozemku nachází. Žalobkyně správním orgánům předložila sdělení města Český Krumlov ze dne 16. 5. 2022, sp. zn. MUCK 39560/2022, dle něhož město Český Krumlov připouští uvedené pochybení a zavázalo se situaci řešit tak, aby došlo ke zjednání nápravy, k čemuž však ke dni podání žaloby stále nedošlo.
4. Dle žalobkyně je vzhledem k protiprávnosti umístění měřícího zařízení zjevně protiprávní i jeho provozování a údaje z něj pocházející proto nemohou sloužit jako podklad k zahájení či provádění jakýchkoli správních či jiných řízení, a tedy je nelze použít ani jako podklad pro rozhodování o přestupcích či jako důkaz v něm prováděný. Žalobkyně proto konstatuje, že v případě pořízení jakéhokoli záznamu se jedná o důkazy nepoužitelné. Na daném závěru dle žalobkyně ničeho nemění ani skutečnost, že byla uzavřena nájemní smlouva k měřičům, že byl vydán certifikát o schválení typu měřidla či že bylo místo měření schváleno Policií ČR. Prostřednictvím nájemní smlouvy k měřičům nemohlo dojít k nápravě ve věci umístění měřiče na pozemku třetí osoby, která k danému umístění nedala souhlas. Protiprávní umístění měřiče na cizím pozemku rovněž nemůže legalizovat jakýkoli certifikát. Rovněž nemohla Policie ČR dát platně souhlas k umístění měřiče na cizí pozemek, neboť k danému úkonu není oprávněna. Žalobkyně tak shrnula, že město Český Krumlov inkasuje množství pokut a fakticky profituje z bezpráví, neboť ukládá řidičům sankce na základě měření z protiprávně umístěného měřícího zařízení. Danou skutečnost dle žalobkyně správní orgán prvního stupně i žalovaný přehlížejí a tolerují tak výběr pokut založený na protiprávním umístění měřícího zařízení. Předpoklad žalovaného, že jednání o vyřešení této situace aktivně probíhá, je dle žalobkyně nesprávný.
5. Žalobkyně rovněž brojí proti tvrzení žalovaného, dle něhož v průběhu samotného měření rychlosti projíždějících vozidel nedochází k žádnému narušení zájmu soukromého subjektu. Dle žalobkyně naopak k takovému narušení (a to zásadnímu) dochází, jelikož se jedná o trvalý zásah do vlastnického práva, což žalobkyně dovozuje z toho, že měřící zařízení je na pozemku soukromé osoby umístěno trvale. Současný přístup města Český Krumlov ignorující práva soukromé osoby dle žalobkyně nelze legalizovat domnělým vyšším veřejnoprávním cílem údajně legitimujícím protiprávní umístění měřícího zařízení na soukromém pozemku. Tvrdí-li žalovaný, že zájem soukromé osoby je narušován jen v případě nutnosti údržby zařízení, kdy dochází k přístupu na pozemek soukromé osoby, jde dle žalobkyně o absolutní nepochopení institutu vlastnického práva a jeho ústavněprávní ochrany. Na základě takovýchto úvah pak dle žalobkyně nemohl žalovaný ani správně uvažovat o předestírané proporcionalitě použití výsledku z protiprávně umístěného měřícího zařízení kolidujícího s ochranou soukromého práva, neboť žalovaný ve své úvaze obsah ochrany soukromého práva zcela vyprázdnil a bagatelizoval. Žalobkyně polemizuje se závěrem, dle kterého by jediným smyslem a účelem umístění měřícího zařízení byla ochrana bezpečnosti provozu. Podle ní je otázkou, do jaké míry je cílem spíše inkasovat nemalé finanční prostředky do rozpočtu města Český Krumlov, které tak z protiprávního umístění měřícího zařízení těží. Vzhledem k tomu jsou dle žalobkyně odkazy žalovaného na konkrétní judikaturu velmi zavádějící a nepoužitelné. Žalobkyně namítá, že město Český Krumlov tak postihuje subjekty na základě neoprávněného jednání, přestože u daných subjektů lpí na dodržování právních povinností, byť samo není schopno umístit měřící zařízení v souladu s právním řádem. Dle žalobkyně je nadbytečné jakékoli další ospravedlňování existence měřícího zařízení (ať již formou nájmu, kalibrace, povolení měření rychlosti včetně „jakéhosi veřejného zájmu“), neboť základní a zásadní porušení práva ze strany města Český Krumlov zůstává jasné a nezpochybnitelné.
6. Dle žalobkyně jsou správní rozhodnutí rovněž ve zjevném rozporu se základními zásadami správního řádu, neboť rozhodně není v souladu s veřejným zájmem akceptace porušení práv soukromé osoby územně samosprávným celkem a současná preference potrestání žalobkyně (rovněž soukromé osoby). Žalobkyně je naopak přesvědčena o zjevnosti toho, že pokud by se správní orgán proti protiprávnímu postupu územně samosprávného celku vymezil, že by tím bylo fakticky zajištěno dodržování práva, neboť město Český Krumlov by bylo nuceno umístit měřící zařízení v souladu s právem a tím by poté mohl být chráněn jak veřejný zájem, tak respektována soukromá práva, do nichž by již nebylo zasahováno protiprávním jednáním zmiňovaného města. Za službu veřejnosti nelze považovat takový postup a intepretaci právních předpisů, které akceptují důkazy ve formě obrazových záznamů pořízených z měřícího zařízení, které je dlouhodobě (resp. trvale) umístěno protiprávně na cizím pozemku a současná aprobace sankcionování zcela ojedinělého údajného přestupku provozovatele vozidla, který byl takovým trvale protiprávně umístěným zařízením zachycen.

2. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě, doručeném krajskému soudu dne 4. 11. 2022, navrhl její zamítnutí. Uvedl, že se s uplatněnými žalobními body již vypořádal v rámci napadeného rozhodnutí, neboť byly shodné s námitkami odvolacími, a proto primárně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ve zbytku žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2019, č. j. 2 As 284/2018–38 (konkrétně na jeho bod 23 odůvodnění) a na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2021, č. j. 43 A 4/2020-33. Žalovaný podanou žalobu považuje za nedůvodnou.

3.  Podstatný obsah správního spisu

8. Z oznámení o podezření ze spáchání přestupku vyhotoveného Městskou policií Český Krumlov dne 23. 11. 2021 plyne, že dne 22. 11. 2021 v 08:31:18 hodin byla vozidlu žalobkyně v Českém Krumlově, v ulici Chvalšinská ve směru na České Budějovice, naměřena rychlost jízdy 58 km/h, po odečtení možné odchylky (± 3 km/h) 55 km/h, a to v úseku, kde je nejvyšší povolená rychlost stanovena na 50 km/h. V návaznosti na tuto skutečnost byla žalobkyni coby provozovateli vozidla zaslána výzva k uhrazení částky 600 Kč, která jí byla doručena dne 25. 11. 2021.
9. Dne 31. 1. 2022 bylo správním orgánem prvního stupně vydáno usnesení o odložení věci, kterého se měl dopustit neznámý pachatel shora popsaným překročením nejvyšší povolené rychlosti, neboť do 60 dnů ode dne přijetí oznámení přestupku nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě. Následně byl dne 1. 2. 2022 vydán příkaz, kterým byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, za což jí byl uložen správní trest pokuty ve výši 1 500 Kč. Proti uvedenému příkazu podala žalobkyně dne 7. 2. 2022 u správního orgánu prvního stupně odpor, čímž byl příkaz dle § 150 odst. 3 správního řádu zrušen. Správní orgán prvního stupně následně dne 8. 2. 2022 žalobkyni uvědomil o pokračování v řízení o přestupku a oznámil jí možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí. Následně žalobkyně přípisem ze dne 11. 2. 2022 požádala správní orgán prvního stupně o nařízení ústního jednání. Ústní jednání se v této věci konalo dne 18. 5. 2022, přičemž protokol o něm je založen ve správním spise (č. l. 88-90). Na ústním jednání byly správnímu orgánu prvního stupně předloženy podklady, ze kterých dle žalobkyně vyplývá, že stacionární měřící zařízení bylo na pozemku třetí osoby umístěno protiprávně, z čehož žalobkyně dovozuje, že údaje pocházející z daného měřidla nemohou sloužit jako podklad pro zahájení správního řízení či rozhodnutí o správních deliktech.
10. Následně bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, popsané v bodu 1 odůvodnění tohoto rozsudku. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o kterém žalovaný rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora pod bodem 2 tohoto odůvodnění.

4.  Průběh jednání před soudem

11. Dne 16. 1. 2023 proběhlo v této věci ústní jednání, v rámci kterého obě strany sporu setrvaly na svých vyjádřeních a závěrech uplatněných v průběhu soudního řízení.

5. Právní hodnocení krajského soudu

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“).
13. Žaloba není důvodná.
14. Krajský soud se na prvním místě zabýval žalobkyní tvrzenou vadou nepřezkoumatelnosti. Pokud by bylo napadané rozhodnutí skutečně nepřezkoumatelné, nebylo by možno přikročit k samotnému právnímu posouzení věci samé. Tato žalobní námitka však není důvodná. Krajský soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které „nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno“ (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74, publ. pod č. 1566/2008 Sb. NSS, či rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017‑38). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012–45, či ze dne 6. 5. 2021, č. j. 7 Azs 350/2020–22). Takovými vadami však napadené rozhodnutí netrpí a ostatně ani žalobkyně kromě zmíněné paušální obecné námitky neuvádí, v čem konkrétně vadu nepřezkoumatelnosti spatřuje. Nesouhlasí-li žalobkyně s odůvodněním a závěry napadeného rozhodnutí, nemohou tyto důvody samy o sobě vést k závěru o nepřezkoumatelnosti (přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 As 47/2013–30, či rozsudek téhož soudu ze dne 11. 5. 2021, č. j. 8 Azs 37/2021–81). Napadené rozhodnutí naopak je způsobilé k tomu, aby bylo podrobeno přezkumu v rámci soudní kontroly veřejné správy.
15. Svou stěžejní námitkou žalobkyně napadá skutečnost, že závěr o její odpovědnosti za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu (jež byla dovozena pro porušení § 18 odst. 4 téhož zákona – pozn. krajského soudu), byl opřen o údaje ze stacionárního měřicího zařízení, jež bylo neoprávněně umístěno na soukromém pozemku třetí osoby a nachází se tak zde bez souhlasu a vědomí vlastníka pozemku. Ani tato námitka však není důvodná.
16. Měření rychlosti proběhlo v Českém Krumlově, na silnici č. I/39, ulice Chvalšinská, ve směru jízdy od Kájova, v úseku mezi sjezdem k benzínové čerpací stanici (č. p. 244) a křižovatkou s ulicí Špičák. Žalobkyně již v rámci řízení o přestupku poukazovala na to, že stacionární měřící zařízení se nachází na pozemku parc. č. 1488/4 v k. ú. Český Krumlov, který je ve vlastnictví společnosti Grafitový důl Český Krumlov, spol. s r.o., a to na lampě veřejného osvětlení (ID stožáru 325, ID lampy 3423). Jelikož nebyl k umístění stacionárního měřícího zařízení udělen souhlas vlastníka předmětné nemovitosti, dovozuje žalobkyně nezákonnost rozhodnutí o přestupku (jakož i rozhodnutí napadeného) právě s odkazem na to, že údaje o naměřené rychlosti mají původ v nezákonně umístěném měřícím zařízení.
17. Na úvod je třeba uvést, že v řízení o přestupku je projednáváno, zda se stal skutek definovaný zákonem jako přestupek a zda byl subjekt obviněný z jeho spáchání jeho pachatelem (případně mohou být projednávány další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku). Otázka umístění měřícího zařízení není a ani nemůže být předmětem řízení o přestupku. To však ostatně žalobkyně ani netvrdí, její námitku chápe krajský soud tak, že se žalobkyně snaží poukázat na nezákonnost důkazu pocházejícího z protizákonně umístěného měřícího zařízení. Krajský soud proto v nynější věci přistoupil k posouzení, zda lze pro umístění měřícího zařízení bez souhlasu osoby, v jejímž vlastnictví je pozemek, na kterém se měřící zařízení nachází, konstruovat závěr o nezákonnosti důkazu (coby výstupu z daného měřícího zařízení), který by měl za následek takovou vadu napadeného rozhodnutí, pro kterou by bylo namístě přikročit k jeho zrušení. V předmětné věci je nesporné, že stacionární radarové zařízení je umístěno na lampě veřejného osvětlení, která se nachází na pozemku parc. č. 1488/4 v k. ú. Český Krumlov, který je ve vlastnictví společnosti Grafitový důl Český Krumlov, spol. s r.o. (zapsáno na LV 6981 – pozn. krajského soudu).
18. Podle § 13 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), je zařízení veřejného osvětlení příslušenstvím pozemních komunikací. Příslušenství věci je přitom vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby byla trvale užívána společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení (srov. § 510 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů). Lze proto mít za průkazné, že vlastníkem zařízení veřejného osvětlení je sám vlastník pozemní komunikace. Dle § 35 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích je vlastník nemovitosti sousedící s průjezdním úsekem silnice nebo s místní komunikací v zastavěném území obce v nezbytně nutných případech povinen strpět zřízení věcného břemene (ať je již zřízeno smluvně či rozhodnutím Silničního správního úřadu) na své nemovitosti spočívající v umístění mj. veřejného osvětlení, dopravních značek světelných signálů či dopravních zařízení. Lze tedy shrnout, že měřící zařízení je umístěno na lampě veřejného osvětlení (které není součástí pozemku ve vlastnictví soukromé osoby), které je příslušenstvím pozemní komunikace, jež se nachází ve vlastnictví subjektu, v jehož vlastnictví je sama pozemní komunikace.
19. Z obsahu žaloby se podává, že samotná podstata námitky žalobkyně setrvává v soukromoprávní rovině, ve které jde o vztah provozovatele měřícího zařízení a vlastníka daného pozemku. Sama okolnost, že se měřící zařízení nachází na soukromém pozemku bez příslušné dohody o zřízení věcného břemene či dohody o instalaci a servisování měřícího zařízení, však nemá na zákonnost důkazu získaného prostřednictvím tohoto měřícího zařízení žádný vliv. Instalace a užívání měřícího zařízení bez patřičného ujednání s vlastníkem pozemku, na němž je měřící zařízení umístěno, má dopady toliko soukromoprávní. Nebyla-li za strpění věcného břemene sjednána příslušná náhrada, jedná se stále o otázku plynoucí ze soukromoprávního vztahu mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem zařízení veřejného osvětlení. V dané okolnosti proto nelze spatřovat důvod nezákonnosti obstarání důkazního prostředku, pro který by bylo vyloučeno jeho užití v řízení o přestupku.
20. Je-li mezi stranami soudního řízení nyní sporné, nakolik je dotčeno vlastnické právo k pozemku, na kterém se veřejné osvětlení s umístěným měřícím zařízením nachází (neboť žalobkyně nesouhlasila s tezí žalovaného, že toto dotčení přichází v úvahu pouze v případě údržby měřícího zařízení), uvádí krajský soud, že míra dotčení vlastnického práva k pozemku není v rámci tohoto řízení relevantní. Ani případným zásahem do vlastnického práva k pozemku totiž nemohou být nijak dotčena veřejná subjektivní práva žalobkyně v řízení o správním deliktu a námitka trvalého zásahu do vlastnického práva vlastníka předmětného pozemku z tohoto důvodu žalobkyni nepřísluší. Otázka dotčení vlastnického práva proto nemůže mít v této věci jakýkoli vliv na možnost užití údajů pořízených ze stacionárního měřícího zařízení pro účely řízení o přestupku. Ostatně daná námitka by mohla být vlastníkem pozemku efektivně uplatněna toliko v řízení soukromoprávním a nikoli v řízení o správním deliktu. Ani pochybení spočívající v absenci souhlasu vlastníka daného pozemku s instalací a údržbou měřícího zařízení by nemohlo mít žádný vliv na zjištěnou rychlost jízdy přestupce a následnou použitelnost takového výstupu měřícího zařízení, a mohlo by být řešeno toliko mezi vlastníkem pozemku, na kterém se stacionární měřící zařízení nachází, a provozovatelem daného zařízení (což už ostatně mezi danými subjekty řešeno bylo, jak vyplývá z obsahu správního spisu). Optikou žalobkyně by byl nepoužitelný každý záznam pořízený měřícím zařízením umístěným např. v policejním vozidle, které by stálo poblíž komunikace na pozemku v soukromém vlastnictví, a to bez souhlasu vlastníka tohoto pozemku. Takový závěr lze označit za neudržitelný.
21. Ze shora uvedeného tak plyne, že umístění stacionárního měřícího zařízení bez souhlasu vlastníka pozemku nemůže mít za následek nepoužitelnost výstupů z měřícího zařízení, neboť jde o soukromoprávní otázku, pro kterou nelze vyloučit použitelnost údajů z daného zařízení, které splňuje všechny požadavky na měření rychlosti dle veřejnoprávních předpisů. Je třeba připomenout, že na daný typ měřícího radarového zařízení byl vydán certifikát o schválení typu měřidla (č. l. 36–49 správního spisu), přičemž umístění na sloupu je opakovaně v daném certifikátu připouštěno, platnost tohoto certifikátu přitom byla předpokládaným způsobem prodloužena (č. l. 35 správního spisu). Na měření rychlosti v daném úseku pozemní komunikace byl vydán dne 21. 6. 2021 pod č. j. KRPC-65195-1/ČJ-2021-020206 předběžný souhlas s úsekovým měřením rychlosti za splnění podmínek v něm vytyčených (č. l. 30–32 správního spisu). Žalobkyně porušení těchto podmínek nerozporuje. Ze shora uvedeného proto vyplývá, že měřící zařízení splňovalo veškeré podmínky, které jsou zákonem pro měření rychlosti stanoveny.
22. Lze též uvést, že danou situaci je třeba zásadně odlišit od případu posuzovaného Nejvyšším správním soudem např. v rozsudku ze dne 30. 5. 2018, č. j. 10 As 107/2018–36, č. 3765/2018 Sb. NSS, ve kterém bylo měřící zařízení pronajato městem Šternberk od soukromého subjektu, který současně prováděl instalaci a nastavení přístroje, a který byl na výsledcích měření (resp. postihu za správní delikt) hmotně zainteresován (blíže viz bod 10 a násl. odůvodnění citovaného rozhodnutí, dále např. rozsudek téhož soudu ze dne 20. 1. 2022, č. j. 3 As 453/2019–43, bod 22 odůvodnění). V uvedeném případě bylo použití výstupů z měřícího zařízení vyloučeno právě z důvodu hmotných zájmů provozovatele měřícího zařízení, a tedy jeho možného zájmu na výběru pokut za spáchané přestupky. V nyní projednávaném případě je ovšem situace zcela odlišná, hmotná zainteresovanost vlastníka pozemku z povahy věci nepřichází v úvahu a je pojmově vyloučena již tím, že daný subjekt neprovádí nastavení a údržbu daného zařízení. Nic takového ani žalobkyně neuvádí. Otázka umístění radaru nemohla mít jakýkoli vliv na správnost měření předmětného vozidla, což ani žalobkyně netvrdí.
23. Již žalovaný přiléhavě odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2021, č. j. 43 A 4/2020-33, který v bodu 23 odůvodnění uvedl následující:

„Žalobce ani nenamítá, že by byl například výsledek měření nepřesný v důsledku nesprávného použití nebo umístění rychloměru. Podstatné dále je, že ať už se rychloměr nacházel u domu č. p. 106 či u domu č. p. 107, měření proběhlo v rámci úseku pozemní komunikace, pro nějž bylo povoleno Policií ČR. Žalobce pouze bez dalšího zmínil, že policisté prováděli měření ze soukromého pozemku. K tomu je ale třeba uvést, že dané tvrzení není ničím podložené, žalobce na jeho podporu nepředložil žádný důkaz. Navíc, i kdyby tomu tak opravdu bylo, nejednalo by se o skutečnost, která by nutně znamenala, že měření bylo provedeno nezákonně a jeho výsledek nemůže sloužit jako podklad pro potrestání žalobce.“

Zdejší krajský soud se ztotožňuje se závěry žalovaného i shora citovanými závěry Krajského soudu v Hradci Králové, přičemž nelze přitakat tvrzení žalobkyně, dle které jde o odkazy zavádějící a nepoužitelné. Podklad ze stacionárního měřícího zařízení je plně využitelný, a to i přestože měřící zařízení bylo umístěno na lampě veřejného osvětlení nacházející se na pozemku soukromého subjektu.

24. Žalobkyně dále namítá, že napadené rozhodnutí je ve zjevném rozporu se základními zásadami správního řádu, a to konkrétně proto, že není souladné s veřejným zájmem a veřejná správa v daném případě nekonala jako služba veřejnosti. Pokud jde o zásadu prvně zmiňovanou, zásada souladu přijatých řešení s veřejným zájmem je zakotvena v § 2 odst. 4 správního řádu. Krajský soud neshledal jakékoli porušení této zásady. Veřejný zájem představuje neurčitý pojem, který je v daném případě vždy naplňován za pomoci účelů, které zákonodárce stanovil (srov. SKULOVÁ, Soňa, a kol. Správní právo procesní. 4. aktualizované a doplněné vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2020. ISBN 978-80-7380-830-3, s. 68 – 69). Jde-li o účel, pro který byla trestní pravomoc správním orgánům na úseku dopravy stanovena, je jím nepochybně bezpečnost silničního provozu, a správními orgány přijaté řešení v daném případě nijak nekoliduje s veřejným zájmem. Naopak, argumentace přednesená ze strany žalobkyně se krajskému soudu jeví jako zcela účelová, neboť nijak nezpochybňuje předmětné přestupkové jednání samo o sobě, nýbrž opakovaně rozporuje toliko otázku umístění stacionárního měřícího zařízení. Jde-li o druhou žalobkyní explicitně zmiňovanou zásadu, je třeba uvést, že ani zásada veřejné správy jako služby veřejnosti (§ 4 odst. 1 správního řádu) nebrání řešení přijatému ve správních rozhodnutích. Je třeba mít na zřeteli, že pojem „služba veřejnosti“ je ve správním právu užit na základě promítnutí ústavněprávního východiska, dle něhož státní moc slouží všem občanům (článek 2 odst. 3 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Nelze přitom přehlédnout, že daná zásada nechrání toliko práva žalobkyně, nýbrž vyžaduje, aby správní orgány postupovaly tak, aby přijaté řešení sloužilo právu všech občanů. Postih deliktního jednání je přitom v naprostém souladu s bezpečností silničního provozu, a proto nelze spatřovat v tomto směru jakékoli deficity napadeného rozhodnutí. K otázce využití výstupu z měřícího zařízení a otázku jeho umístění, soud se k dané věci již dostatečně vyjádřil shora, pročež na danou argumentaci v zájmu procesní ekonomie plně odkazuje.

6. Závěr a náklady řízení

25. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

České Budějovice 16. ledna 2023

JUDr. Tereza Kučerová v. r.         

samosoudkyně