22 A 19/2022-123

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Skřivanem ve věci

žalobce:   L. V.

 bytem X

 

proti

žalovanému:  Krajský úřad Jihomoravského kraje

 sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno

 

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne X, č. j. X, sp. zn. X

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III.  Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

  1. Magistrát města Brna (dále jen „magistrát“) rozhodnutím ze dne X, č. j. X, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Přestupku se žalobce dopustil tím, že dne X ve 23:30 hod. řídil motorové vozidlo X v Brně na ulici X po parkovišti, a při vjíždění na kolmé parkovací stání zachytil pravým bokem vozidla o levý zadní bok a levý bok po pravé straně zaparkovaného vozidla X, reg. zn. X, majitele  X, čímž porušil povinnost dle § 5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu. Při střetu vznikla na obou vozidlech hmotná škoda. Ke zranění osob nedošlo. Magistrát současně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků dle § 125c odst. 1 písm. i) bod 2 a 4 zákona o silničním provozu. Těchto přestupků se žalobce z vědomé nedbalosti dopustil tím, že poté, co způsobil popsanou dopravní nehodu, z místa nehody odešel a nesplnil povinnosti účastníka dopravní nehody, čímž porušil § 47 odst. 3 písm. b) a § 47 odst. 4. písm. c) zákona o silničním provozu. Za spáchání přestupků uložil magistrát žalobci pokutu ve výši 5 000 Kč, a povinnost nahradit náklady řízení v částce 6 000 Kč.
  2. Opravným rozhodnutím ze dne 28. 7. 2021, č. j. č. j. ODSČ-16617/19-79, magistrát dle § 70 zákona č. 500/2004, správního řádu (dále jen „správní řád“), opravil chyby v písemném vyhotovení, které spočívaly v absenci označení prvního výroku římskou číslicí „I.“ a v absenci dovětku „ve znění pozdějších předpisů“ za označením právních předpisu ve stejné části výroku.
  3. Opravné rozhodnutí napadl žalobce odvoláním, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a opravné rozhodnutí potvrdil. Uvedl, že jelikož se oprava týkala nesprávnosti ve výroku rozhodnutí, byla v souladu se zákonem provedena formou rozhodnutí. Opravené chyby přitom nejsou způsobilé nijak ovlivnit zákonnost nebo správnost rozhodnutí ve věci.

II. Žaloba

  1. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu. Žalobce předesílá, že odvoláním napadl také rozhodnutí ve věci samé, o němž žalovaný taktéž rozhodl. Žalobce uplatňuje samostatně žalobu proti každému z rozhodnutí (tedy jak rozhodnutí ve věci samé, tak opravnému rozhodnutí). Žalobní důvody jsou však téměř totožné, proto žalobce žádá soud o spojení obou řízení do jednoho řízení a společné projednání. Ze stejného důvodu požádal žalobce o odpuštění soudního poplatku za podání této druhé žaloby, neboť tak činí z právní jistoty a zmatečnosti řízení vedeného žalovaným.
  2. Protože žalobce byl uveden do nejistoty, které rozhodnutí je vykonatelné, z tohoto důvodu napadá obě. Žalobci není zřejmé, zda by potvrzení rozhodnutí o opravě zjevných chyb prvoinstančního orgánu v plném rozsahu nakonec nepotvrzovalo plně původní sankci, která však byla rozhodnutím žalovaného ve věci samé upravena. V opravném rozhodnutí je navíc definován nový přestupek, který v původním rozhodnutí uváděn a ani odůvodňován není – žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. b), tj. řízení pod vlivem.
  3. Žalobce dále uplatňuje v žalobě veškeré námitky, které uplatnil v žalobě proti rozhodnutí ve věci samé a navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce

  1. Žalovaný ve svém vyjádření (souhrnně k oběma žalobám) uvádí, že žaloba proti opravnému rozhodnutí je vyloučena ze soudního přezkumu dle § 68 písm. e) s. ř. s., neboť toto rozhodnutí je přezkoumáváno v rámci žaloby proti rozhodnutí ve věci samé. Ve výroku opravného rozhodnutí magistrátu je sice chybně uveden jeden z přestupků, nicméně tato část výroku pouze identifikuje opravované rozhodnutí, o němž není pochyb, protože je označeno spisovou značkou a datem vydání. Napadené rozhodnutí tak nelze v žádném případě interpretovat tak, že by žalobce byl uznán vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu.
  2. V replice žalobce uvádí, že chaos a nejednoznačnost založil především žalovaný svými chybami, které následně zlehčuje.

IV. Posouzení věci krajským soudem

  1. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání.
  2. Žaloba není důvodná.
  3. Úvodem krajský soud považuje za vhodné znovu zdůraznit, že kromě nyní napadeného rozhodnutí žalobce napadl žalobou i rozhodnutí ve věci samé; tuto žalobu soud projednal pod sp. zn. 22 A 18/2022. Jelikož v obou řízeních jsou předmětem hodnocení jiná rozhodnutí a jiné skutečnosti (rozhodnutí o přestupku a jemu předcházející řízení v prvním případě, opravné rozhodnutí a jeho dopad do práv žalobce v nynější věci), nepovažoval krajský soud za vhodné spojit obě věci ke společnému projednání dle § 39 odst. 1 s. ř. s., na což ostatně ani není nárok.
  4. Žádost žalobce o odpuštění soudního poplatku za podání této žaloby „z právní jistoty a zmatečnosti řízení vedeného žalovaným“ krajský soud nevyhodnotil jako žádost o osvobození od soudních poplatků z důvodu nedostatku prostředků. Vyzval tedy žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Protože si soud je vědom, že žalobce je právním laikem, připojil k výzvě k zaplacení soudního poplatku mimo rámec svých procesních povinností poučení, že žaloba proti opravnému rozhodnutí je sice přípustná, nicméně jejím prostřednictvím je možné pouze bránit se proti provedené opravě a jejímu eventuálnímu dopadu na původní rozhodnutí. Zejména proti tomu, aby bylo opravou rozhodnutí měněno nad rámec zřejmých nesprávností (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2009, č. j. 1 As 112/2008 – 56). Žalobce byl poučen, že pokud nezákonnost neshledává v nesprávné opravě, ale primárně v původním rozhodnutí, je žaloba proti opravnému rozhodnutí „zbytečná“. Přes toto poučení žalobce soudní poplatek za tuto žalobu zaplatil.
  5. Citací uvedeného poučení krajský soud zároveň vyvrací úvahy žalovaného o nepřípustnosti žaloby proti opravnému rozhodnutí. Z uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2009, č. j. 1 As 112/2008 – 56, vyplývá, že opravné rozhodnutí vydané podle § 70 správního řádu, kterým se opravují zřejmé nesprávnosti ve výroku rozhodnutí, má hmotněprávní účinky. Takové rozhodnutí je proto rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. a žaloba proti němu je přípustná.
  6. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že „smyslem přípustnosti odvolání proti opravnému rozhodnutí podle § 70 správního řádu z roku 2004 není poskytnout účastníku řízení novou možnost podat opravný prostředek proti původnímu rozhodnutí, ale pouze bránit se proti provedené opravě a jejímu eventuálnímu dopadu na původní rozhodnutí a na právní sféru účastníka řízení […]. Jiné vady rozhodnutí, které nenaplňují hypotézu § 70 správního řádu, lze napravit jen cestou řádných či mimořádných opravných prostředků, mohou být též předmětem soudního přezkumu.“ Žalovaný tak postupoval správně, když se v řízení o odvolání proti opravnému rozhodnutí nezabýval námitkami směřujícím proti věcnému posouzení přestupkového jednání žalobce. Stejně tak v řízení před soudem je na místě se zabývat pouze tím, zda napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do vlastního věcného obsahu opravovaného rozhodnutí.
  7. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu lze institut opravy zřejmých nesprávností využít pouze v případě zjevných omylů ohledně údajů, dostatečně podložených zjištěními, jež prokazují jejich správné znění. Naopak není možné měnit vlastní skutková zjištění, na jejichž základě správní orgán ve věci rozhodl nebo jejich právní posouzení. Nelze proto připustit, aby se pomocí opravy zřejmých nesprávností měnil vlastní obsah (smysl) opravovaného správního rozhodnutí. Nejedná se o opravný prostředek ani o nové rozhodnutí. Možnost opravy zřejmých nesprávností slouží pouze k odstraňování různých méně významných překlepů, zkomolenin, k opravám dat, početních či „technických“ chyb, o jejichž existenci a povaze není pochyb. Opravu podle § 70 správního řádu nelze použít ke změně vlastních opravovaným rozhodnutím stanovených práv a povinností (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2016, č. j. 5 As 3/2016 – 20, ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 Afs 58/2009 – 541, nebo ze dne 25. 2. 2009, č. j. 1 As 112/2008 – 56).
  8. Z pohledu posouzení, zda jde o napravení zřejmé nesprávnosti nebo o věcný zásah do rozhodnutí je pak stěžejní, zda byla chyba zřejmá. Zpravidla by se mělo jednat o méně závažná pochybení, která při běžné pozornosti postřehne i s věcí neobeznámená osoba. Opravou těchto chyb pak nesmí být nijak zasaženo do smyslu, či obsahu výroku (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2020, č. j. 46 A 25/2017 – 78).
  9. Oprava zřejmých nesprávností v nynější věci spočívala v označení prvního výroku římskou číslicí „I.“ a doplnění dovětku „ve znění pozdějších předpisů“ za označením právních předpisů ve stejné části výroku. Dle krajského soudu je nepochybné, že touto opravou nebyl dotčen smysl ani obsah výroku a nedošlo k žádné změně skutkového či právního vymezení. Žalobce proto nebyl opravou výroku ve svých právech nijak dotčen.
  10. Ve výroku původního rozhodnutí nebyla první část výroku označena římskou číslicí „I.“; i bez tohoto označení však bylo možné seznat, že výrok obsahuje po skutkové větě tři části zabývající se právním hodnocením vymezeného jednání (z nichž pouze první nebyla označena) a následně ukládá správní trest.
  11. Druhá opravovaná nesprávnost pak dle krajského soudu ani materiálně nesprávností není. Naprosto obecný dovětek „ve znění pozdějších předpisů“ za označením právních předpisů totiž žádnou smysluplnou informaci o právním hodnocení nepřináší a ani krajský soud (minimálně rozhodující soudce) jej v písemném vyhotovení rozhodnutí nepoužívá. Pokud v tomto směru nevyvstanou v průběhu řízení pochybnosti nebo není třeba na to z jiných důležitých důvodů výslovně upozornit, lze rozumně předpokládat, že správní orgány i soud aplikují právní úpravu ve znění rozhodném pro posuzovanou věc.
  12. Žalobce pokládá zhojení vad opravným rozhodnutím až po podaném odvolání za projev neprofesionality žalovaného. Opravné rozhodnutí bylo v dané věci vydáno skutečně až po podání odvolání. Správní orgán je nicméně povinen vydat opravné rozhodnutí, jakmile se o zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí dozví, a to i z moci úřední. Magistrát se v dané věci dozvěděl o zřejmé nesprávnosti svého rozhodnutí teprve poté, co mu bylo doručeno odvolání proti meritornímu rozhodnutí, proto nepochybil, pokud následně vydal opravné rozhodnutí. Skutečnost, že opravné rozhodnutí bylo vydáno až po podání odvolání, sama o sobě nezakládá nezákonnost opravného (ani opravovaného) rozhodnutí či souvisejícího postupu žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2021, č. j. 8 As 154/2019 – 31).
  13. Konečně žalobce namítá, že byl opravným rozhodnutím přidán zcela nový přestupek dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu. Krajský soud ze spisu ověřil, že opravné rozhodnutí magistrátu skutečně obsahuje ve výroku chybu, neboť se v něm nesprávně uvádí, že původním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným také z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, což obsahu původního rozhodnutí neodpovídá. Toto ostatně uznává i žalovaný. Nejedná se však o tu část výroku, kterou se výrok původního rozhodnutí opravuje (o přestupku dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu ostatně v původním rozhodnutí není ani zmínka). Chybou je zasažena ta část výroku opravného rozhodnutí, v níž se opravované rozhodnutí identifikuje. I přes existenci této zjevné nesprávnosti ve výroku opravného rozhodnutí je však nepochybné, které rozhodnutí je opravováno, neboť je jednoznačně určeno datem vydání a odpovídající spisovou značkou. Jakkoliv zjevné omyly a nesprávnosti v rozhodnutí správních orgánů jsou jistě jevem nežádoucím (nota bene v opravném rozhodnutí, jehož účelem je nesprávnosti napravit), tuto konkrétní chybu při označení opravovaného rozhodnutí v opravném rozhodnutí nelze v žádném případě vyložit tak, že by byl žalobce uznán vinným ze spáchání dalšího přestupku.
  14. Ani další zřejmá nesprávnost (sic!), tedy zjevně chybně vyznačené datum na písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí (7. 1. 2021 místo správného 7. 1. 2022) nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Ze správního spisu je zřejmé, že se jedná pouze o chybně vyznačený rok, neboť dle správního spisu napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 12. 1. 2022 a žalobci doručeno dne 13. 1. 2022.
  15. Krajský soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že opravné rozhodnutí nemělo dopad do hmotných práv žalobce, neboť jím správní orgány nepřekročily rámec oprav zřejmých nesprávností ve smyslu § 70 správního řádu. Námitkami do rozhodnutí ve věci a řízení, které mu předcházelo, se krajský soud v této věci nezabýval, neboť to není předmětem tohoto řízení, nýbrž předmětem řízení o žalobě proti rozhodnutí ve věci projednávané pod sp. zn. 22 A 18/2022.  

VI. Závěr a náklady řízení

  1. Ze shora uvedených důvodů krajský soud žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s.
  2. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 s. ř. s. Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o ní musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.

V Brně dne 14. prosince 2022

 

Mgr. Filip Skřivan, v. r.

samosoudce