[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci

o ochraně před nezákonným zásahem

takto:

1. Žalovaný je povinen zajistit sponzorovaný (bezplatný) přístup k technickým pravidlům TPG, která se vztahují k požadavkům zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), a to ve lhůtě 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
2. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 200,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I.

Základ sporu

1. Žalobce je zapsaným spolkem, jehož členy jsou fyzické a právnické osoby, které pracují či podnikají v oboru technických zařízení. Žalobce ze své podstaty a dle schválených stanov pro své členy zajišťuje pomoc při prosazování společných zájmů v oblasti technických zařízení, přičemž dbá, aby společně s dodržováním platných právních a technických předpisů bylo rozvíjeno podnikání jeho členů. Dalšími cíli žalobce je ochrana spotřebitele a ochrana profesních, hospodářských a právních zájmů jeho členů, včetně ochrany před nezákonnými zásahy ze strany orgánů veřejné moci, s čímž nutně souvisí i ochrana jeho členů v rámci soudních sporů.
2. Žalobce se žalobou původně podanou dne 6. 10. 2021 u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhal po České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu jako ústřednímu orgánu státní správy, pod který oblast technických zařízení spadá, uložení povinnosti zajistit bezplatný přístup k technickým pravidlům TPG, které se používají ve spojení se sponzorovaně (bezplatně) přístupnými normami ČSN a ČSN EN, zajistit sponzorovaný (bezplatný) přístup k technickým pravidlům TPG, které se vztahují k požadavkům zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, případně jiného právního předpisu a zajistit používání vyhlášky ministerstva průmyslu a obchodu č. 571/2020 Sb.
3. Svůj návrh odůvodnil tak, že některé závazné právní předpisy přímo ve svém znění přikazují, aby bylo v určitých případech postupováno dle technických norem a s nimi souvisejících technických pravidel TPG (viz ust. § 62 odst. 4 energetického zákona). Pokud tedy na užití technických dokumentů odkazuje přímo zákon či jiný právní předpis, je povinností žalovaného, aby k němu zajistil pro třetí subjekty bezplatný přístup. Ze strany žalovaného je zajištěn bezplatný (sponzorovaný) přístup jen k technickým normám a třetí subjekty musí za přístup k technickým pravidlům platit nemalé poplatky a navíc cena za přístup není jasně daná a liší se případ od případu.
4. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 12. 4. 2022, čj. 63 C 357/2021-13, vyslovil, že není věcně příslušný k projednání a rozhodnutí věci a věc, kterou posoudil jako žalobu na ochranu proti nečinnosti, postoupil Městskému soudu v Praze.
5. Městský soud v Praze dovodil, že je zřejmé, že žalobkyně svou žalobou brojí proti nečinnosti žalovaného avšak spočívající v jiné nečinnosti než je vydání rozhodnutí nebo osvědčení dle ust. § 79 odst. 1 věta první s.ř.s., dle kterého ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.
6. Soud proto žalobce poučil o tom, že předmětem řízení bude nezákonný zásah dle ust. 82 a násl. s.ř.s. spočívající v nekonání žalovaného, s tím, že žalobce měl možnost se k tomuto postupu ve lhůtě 14 dnů vyjádřit, popř. doplnit svou žalobu o skutečnosti týkající se toho, jak byl tímto nezákonným zásahem přímo zkrácen na svých právech.
7. Žalobce ve svém podání ze dne 21. 11. 2022 doplnil, že výše poplatků za přístup k technickým pravidlům není pro subjekty podnikající v odvětví plynárenství zanedbatelná a například plnohodnotná abonentní licence je na jeden rok zpoplatněna částkou 16 500,- Kč, ačkoliv má být v na základě uvedených tvrzení žalobce bezplatný. Právě nutností zajišťovat placený přístup k technickým pravidlům je zasahováno do práv stěžovatele a členských subjektů stěžovatele, protože ti se obrací na základě jejich členství na stěžovatele, který se jako zapsaný spolek ve stanovách zavázal chránit zájmy a práva svých členů. Proto se dle názoru stěžovatele jedná o přímý zásah do jeho práv, neboť on sám je nucen zajistit placený přístup k technickým pravidlům a je na základě podnětů jeho členů povinen konat a jejich práva chránit.
8. Žalobce při jednání soudu následně upřesnil, že se svou žalobou domáhá bezplatného přístupu k pravidlům TPG, která se vztahují k požadavkům energetického zákona.

II.

Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

9. Žalobce zajišťuje pro své členy podnikající v oboru plynových zařízení placený přístup k technickým pravidlům, neboť jejich používání požaduje energetický zákon, a není bez nich možné plnohodnotně používat ČSN a ČSN EN. Výše poplatků za přístup k technickým pravidlům není pro subjekty podnikající v odvětví plynárenství zanedbatelná a například plnohodnotná abonentní licence je na jeden rok zpoplatněna částkou 16 500,- Kč, ačkoliv má být bezplatná.
10. Žalobce spatřuje nekonání žalovaného v tom, že jako ústřední orgán nezavedl bezplatný (sponzorovaný) přístup k technickým pravidlům, jejichž používání je závazné podle zákona a to konkrétně podle zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, a kde povinnosti k zajištění bezplatného přístupu jsou uvedeny v zákoně č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky.
11. Dále žalovaný u technických pravidel nezavedl užívání své vyhlášky č. 571/2020 Sb., která je prováděcím předpisem a která se zabývá zajišťováním technických pravidel, a která se užívá se zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky.
12. Přímý zásah do práv žalobce spočívá ve skutečnosti, že žalobce je nucený zajistit přístup k technickým pravidlům, protože v rámci své podnikatelské činnosti zajišťuje pro své členské subjekty odborné poradenství, stanoviska a školení v oboru plynových zařízení, v rámci kterých je řešena problematika používání technických pravidel. Žalobce v současné době a za současného stavu musí za takovýto přístup platit, ačkoliv by měl být dle výše uvedených právních předpisů bezplatný, což by měl zajistit právě žalovaný. Svou nečinností žalovaný zapříčinil stav, na základě kterého je žalobce zkrácen na svých právech a tímto mu vzniká škoda v podobě platby za zmíněný přístup.
13. Jako příklad uvedl žalobce normu ČSN EN 1775 ed. 2 „Zásobování plynem – Plynovody v budovách – Nejvyšší provozní tlak – 5 bar – Provozní požadavky“, která je bezplatně uveřejněna a sponzorovaný přístup zajišťuje žalovaný. Dle dikce kapitoly 1. této normy má být tato používána ve spojení s pravidly pro praxi, kterými jsou související technická pravidla TPG. Tato technická pravidla jsou zpracována Českým plynárenským svazem, zapsaným spolkem, IČ 004 09 928 a jsou dostupná u poskytovatele GAS s.r.o., IČ: 615 06 192, nikoliv bezplatně. Jedná se o pravidla TPG: TPG 700 01 Použití měděných materiálů pro rozvod plynu, TPG 702 01 Plynovody a přípojky z polyetylenu atd.
14. Dle ust. § 62 odst. 4 energetického zákona je vlastník nemovitosti povinen udržovat společné odběrné plynové zařízení sloužící pro tuto dodávku ve stavu, který odpovídá právnímu předpisům, technickým normám a technickým pravidlům a umožnit bezpečnou a spolehlivou dodávku plynu tak, aby se nestalo příčinou ohrožení života, zdraví či majetku osob a v případě zjištění závady tuto neprodleně odstranit.
15. Ačkoliv je dle §6c odst. 2 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, Česká agentura pro standardizaci primárně zřízena pro distribuci norem a technických dokumentů, tak právě výše uvedená technická pravidla TPG distribuuje Český plynárenský svaz, zapsaný spolek, prostřednictvím poskytovatele GAS s.r.o., což je v rozporu ust. § 6c odst. 3 zákona č. 22/1997 Sb., vyhláškou, judikaturou (rozsudky 1 As 162/2014) i názorem Legislativní rady vlády ze dne 19. 5. 2021 a Ministerstva financí ze dne 2. 9. 2021.
16. Žalobce se dopisem ze dne 8. 2. 2021 domáhal u žalovaného bezplatného sponzorovaného přístupu k těmto TPG. Bylo mu odpovězeno, že žalovaný zajišťuje sponzorovaný přístup pouze pro technické normy a technické dokumenty, které jsou spravované ČAS.
17. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, jelikož má za to, že z § 6c zákona č. 22/1997 Sb. je zřejmé, že se sponzorovaný přístup může vztahovat výhradně na dokumenty, které spravuje Česká agentura pro standardizaci (dále jen „Agentura“). Agentura zajišťuje tvorbu, vydávání a distribuci českých technických norem. Jedná se dokumenty, které byly Agenturou vytvořeny případně převzaty shodně s ust. § 4 odst. 2 a zároveň jde o dokumenty, které byly vytvořeny podle zákona a schváleny Úřadem pro technickou normalizaci pro opakované nebo stálé použití. Součástí databáze jsou tedy jen české technické normy a jiné technické dokumenty, k nimž Agentura vykonává autorské právo, ať již přímo nebo na základě licence nebo sublicence.
18. Technická pravidla (TPG), která jsou registrována u Hospodářské komory České republiky, však nebyla vytvořena Agenturou a rovněž se nejedná o technické normy nebo technické dokumenty, které je Agentura povinna zahrnout do své databáze. Autorské právo k nim svědčí jinému soukromému subjektu, který rovněž nese náklady na jejich tvorbu.
19. Žalovaný pro úplnost zdůraznil, že sponzorovaný přístup je dle Legislativních pravidel vlády čl. 45a, umožněn jen k technickým normám a dalším dokumentům spravovaným Agenturou jmenovitě uvedeným v legislativě, tj. nestačí tzv. indikativní odkaz.
20. Soud nařídil ve věci na den 14. prosince 2022 jednání, při kterém účastníci setrvali na svých postojích.

III.

Posouzení žaloby

21. Soud v mezích žalobních tvrzení přezkoumal postup žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 s. ř. s.). Po posouzení věci dospěl k závěru, že včas podaná žaloba je důvodná.
22. Podle § 82 s. ř. s., se může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl přímo zaměřen proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, žalobou domáhat u soudu ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.
23. Dle ust. § 87 odst. 2 s.ř.s., soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem.
24. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (k tomu více viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005-65, publ. pod č. 603/2005 Sb. NSS).
25. Nezákonným zásahem tak může být i nečinnost správního orgánu tam, kde by měl být dle zákona činný (mimo vydání rozhodnutí, kde by se jednalo o žalobu na ochranu proti nečinnosti dle ust. § § 79 a násl. s.ř.s.)
26. Žalobce se obrátil na žalovaného jako na ústřední orgán, do jehož pravomoci spadá oblast úpravy technických zařízení, dopisem ze dne 6. 8. 2021, ve kterém žalovaného vyzval k umožnění bezplatného přístupu k technickým normám a technickým pravidlům TPG, na které odkazuje energetický zákon č. 458/2000 Sb. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobce musí za zpřístupnění těchto TPG společnosti GAS s.r.o. platit, čímž je zkrácen na svých právech (1., 2. a 5. podmínka).
27. Soud má za to, že mezi stranami je sporné posouzení, nakolik se ust.  § 6c vztahuje i na tyto TPG, tedy nakolik má žalovaný zákonnou povinnost je bezplatně zpřístupnit, resp. zda je splněna i 3. podmínka tj. nezákonnost tohoto zásahu spočívajícího v nečinnosti žalovaného.
28. Dle ust. § 2 písm. h) zákona o technických požadavcích na výrobky pro účely tohoto zákona se rozumí

technickými požadavky na výrobek

1. technická specifikace obsažená v právním předpisu, technickém dokumentu nebo technické normě, která stanoví požadované charakteristiky výrobku, jakými jsou úroveň jakosti, užitné vlastnosti, bezpečnost a rozměry, včetně požadavků na jeho název, pod kterým je prodáván, úpravu názvosloví, symbolů, zkoušení výrobku a zkušebních metod, požadavky na balení, označování výrobku nebo opatřování štítkem, postupy posuzování shody výrobku s právními předpisy nebo s technickými normami, výrobní metody a procesy mající vliv na charakteristiky výrobků,

2. jiné požadavky nezbytné z důvodů ochrany oprávněného zájmu nebo ochrany spotřebitele, které se týkají životního cyklu výrobku poté, co je uveden na trh, popřípadě do provozu, např. podmínky používání, recyklace, opětovného použití nebo zneškodnění výrobku, pokud takové podmínky mohou významně ovlivnit složení nebo povahu výrobku nebo jeho uvedení na trh, popřípadě do provozu,

29. Dle ust. § 3 odst. 1 pak technickým předpisem pro účely tohoto zákona je právní předpis, obsahující technické požadavky na výrobky, popřípadě pravidla pro služby nebo upravující povinnosti při uvádění výrobku na trh, popřípadě do provozu, při jeho používání nebo při poskytování nebo zřizování služby nebo zakazující výrobu, dovoz, prodej či používání určitého výrobku nebo používání, poskytování nebo zřizování služby.
30. Dle ust. § 6c odst. 1 zákona o technických požadavcích na výrobky, sponzorovaným přístupem k českým technickým normám a jiným technickým dokumentům se rozumí bezplatné poskytování přístupu k české technické normě nebo jinému technickému dokumentu, které jsou pro účely uvedené ve zvláštním právním předpisu závazné, koncovým uživatelům na základě registrace způsobem umožňujícím dálkový přístup.
31. Odst. 2 tohoto ustanovení dále stanoví, že jsou-li česká technická norma nebo jiný technický dokument pro účely uvedené ve zvláštním právním předpisu závazné, zajistí ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, do jejichž působnosti tento zvláštní právní předpis spadá, u Agentury sponzorovaný přístup k této české technické normě nebo jinému technickému dokumentu.
32. Dle odst. 3 umožnění sponzorovaného přístupu k českým technickým normám a jiným technickým dokumentům sjedná Agentura s ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem, do jejichž působnosti zvláštní právní předpis podle odstavce 1 spadá, v dohodě o sponzorovaném přístupu k českým technickým normám a jiným technickým dokumentům.
33. Důvodová zpráva k tomuto novému ustanovení, které bylo do zákona č. 22/1997 Sb. vloženo zákonem č. 526/2020 Sb. kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů, kromě jiného uvádí:

„Podle § 6c mají ústřední orgány státní správy povinnost zajistit dostupnost technické normy, podle níž byla právním předpisem, který je v působnosti příslušného ústředního orgánu státní správy zavedena povinnost postupovat, a to postupem zde uvedeným. Jde o naplnění požadavku na zlepšení přístupnosti technických norem, podle kterých právní předpis stanovuje povinnost postupovat. Jedná se o technické normy, na něž je v příslušném právním předpise učiněn výlučný odkaz (ve smyslu čl. 45a odst. 2 Legislativních pravidel vlády) nebo o technické normy, které stanovují minimální standard, kterého dle právního předpisu má být dosaženo (což nevylučuje dosažení lepších hodnot). Tento přístup je povinen ústřední orgán státní správy zajistit u ČAS. Při zajišťování dostupnosti této technické normy je nutné tuto dostupnost zajistit tak, aby nebyly porušeny závazky, které vyplývají ze smluv, jimiž je založeno členství ÚNMZ (zřizovatele ČAS) v evropských a mezinárodních normalizačních organizacích.“

34. Dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) energetického zákona, držitel licence je povinen zajistit, aby k výkonu licencované činnosti byla používána technická zařízení, která splňují požadavky bezpečnosti a spolehlivosti stanovené právními předpisy a technickými normami, v plynárenství i technickými pravidly, která jsou registrována u Hospodářské komory České republiky.
35. Dle odst. § 62 odst. písm. b) energetického zákona vlastník nemovitosti, do které je zákazníkům v této nemovitosti dodáván plyn na základě smlouvy, je povinen udržovat společné odběrné plynové zařízení sloužící pro tuto dodávku ve stavu, který odpovídá právním předpisům, technickým normám a technickým pravidlům a umožňuje bezpečnou a spolehlivou dodávku plynu tak, aby se nestalo příčinou ohrožení života, zdraví či majetku osob a v případě zjištění závady tuto neprodleně odstranit.
36. Dle ust. § 2 odst. 2 bod 19 energetického zákona, dále se pro účely tohoto zákona rozumí v plynárenství technickým pravidlem pravidlo vyjadřující stav technického poznání a techniky v odvětví plynárenství.
37. Ze shora citovaných ustanovení energetického zákona je zřejmé, že technická pravidla, která jsou registrována u Hospodářské komory ČR, jsou závazná jak pro držitele licencí, tedy pro členy žalobce, tak pro vlastníky nemovitostí.
38. Soud si je vědom skutečnosti, že ustanovení § 6a, 6b a 6c bylo do zákona o technických požadavcích na výrobky vloženo s cílem zabezpečit bezplatný přístup k českým technickým normám, na které přímo odkazují jiné zákony, a zároveň dodržet mezinárodní smlouvy.
39. Proto zákon o technických požadavcích na výrobky v těchto ustanoveních rozlišuje české technické normy a jiné technické dokumenty zařazené do databáze, které nejsou závazné, ale jak uvádí i žalovaný, jsou harmonizované, s tím, že použití harmonizované české technické normy k vývoji, výrobě a posléze posouzení shody výrobku je nepovinné, ale pro výrobce velmi výhodné (viz komentář k ust. § 4a tohoto zákona Wolters Kluwer, Praha, 2016). Za získání znění těchto technických dokumentů musí žadatel zaplatit poplatek Agentuře, viz znění ust. § 6a a 6b. A jedná se o dokumenty, které má Agentura v databázi.
40. Pak jsou zde technické normy a jiné technické dokumenty, které jsou dle zvláštního zákona závazné a které mají být dle ust. § 6c bezplatně přístupné. S ohledem na to, že toto ustanovení nemluví o technických normách a dokumentech zařazených do databáze, není důvod výklad tohoto ustanovení zužovat. Není důvod, aby nebyl zabezpečen bezplatný přístup i k jiným technickým dokumentům, které jsou dle zvláštních zákonů závazné, ale které doposud nemá Agentura v databázi.
41. Ani z úvodních ustanovení tohoto zákona (např. ust. § 5 odst. 2 věta třetí, která říká: „Agentura zajišťuje tvorbu, vydávání a distribuci českých technických norem a vede databázi českých technických norem a jiných technických dokumentů (dále jen "databáze")“), nelze vyčíst, že by se tento zákon vztahoval pouze na technické dokumenty, které má Agentura v databázi. Naopak z tohoto znění lze dovodit, že Agentura by měla vést databázi všech technických norem, které jsou dle zvláštních zákonů závazné. O přístupu k technickým dokumentům, které má Agentura v databázi se hovoří pouze v ust. § 6a a 6b, avšak v souvislosti s poplatkem, který musí žadatel zaplatit, pokud se chce těmito dokumenty dobrovolně řídit.
42. Ust. § 6c je pak ustanovením navazujícím a zvláštním, které hovoří o bezplatném přístupu ke všem těm technickým dokumentům, na které odkazuje zvláštní předpis, nikoliv pouze k těm, které má Agentura k dispozici. Výklad žalovaného, že se jedná pouze o ty technické normy a technické předpisy, které má Agentura již k dispozici, proto nemůže obstát.
43. Odst. 2 a 3 § 6c pak přímo stanoví povinnost ministerstva, do jehož působnosti takový zvláštní zákon spadá, zajistit tento bezplatný přístup u Agentury, a to na základě dohody o sponzorovaném přístupu. Námitka žalovaného, že Agentura pravidla TPG nemá k dispozici, rovněž neobstojí, jelikož je na žalovaném, aby tato pravidla obstaral a bezplatně zpřístupnil a to za využití Agentury, která byla pro tyto účely zřízena.
44. Z ust. § 6c odst. 2 a 3 tedy dle soudu vyplývá povinnost žalovaného, do jehož působnosti spadá energetický zákon, zajistit bezplatný přístup k technickým dokumentům, které jsou dle tohoto zákona závazné. Nedodržování této povinnosti vyhodnotil následně soud jako nezákonný zásah do veřejných práv žalobce spočívající v nekonání ohledně bezplatného zpřístupnění těchto pravidel.

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

45. Vzhledem k tomu, že městský soud shledal žalobu důvodnou, ve smyslu ust. § 87 odst. 2 s.ř.s. zakázal žalovanému, aby v nezákonném zásahu pokračoval, resp. uložil mu povinnost zajistit sponzorovaný (bezplatný) přístup k technickým pravidlům TPG, která se vztahují k požadavkům zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), a to ve lhůtě 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Soud určil lhůtu delší, než kterou žádal žalobce, a to právě s ohledem na nutnost zajistit přístup k technickým dokumentům, které má v současnosti k dispozici jiný subjekt, než je žalovaný a plnění této povinnosti je zřejmě technicky i právně složitější.
46. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci úspěch, proto mu soud náhradu nákladů řízení přiznal. Tu představuje zaplacený soudní poplatek ve výši celkem 2 000 Kč. Dále má žalobce právo na náhradu nákladů právního zastoupení advokátem za tři úkony ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání) dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) po 3 100 Kč za úkon [§ 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) téže vyhlášky]. K odměně za tři úkony právní služby soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů zástupce žalobce ve výši 300 Kč za jeden úkon, tj. celkem částku 900 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení celkem 12 200 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 16. prosince 2022

JUDr. Slavomír Novák v.r.

předseda senátu