10 Afs 148/2021 - 43
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Zdeňka Kühna a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: BAZARENT, s. r. o., v likvidaci, V Zátiší 810/1, Ostrava – Mariánské Hory, zastoupené advokátem JUDr. Alfrédem Šrámkem, Českobratrská 1403/2, Ostrava – Moravská Ostrava, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutím ze dne 10. 11. 2016, čj. 37607‑2/2016‑900000‑304.5, čj. 37899‑2/2016‑900000‑304.5, čj. 38175‑2/2016‑900000‑304.5 a čj. 38391‑2/2016‑900000‑304.5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 2021, čj. 22 Af 6/2017‑77,
takto:
Odůvodnění:
[2] Proti rozhodnutím o odvolání podala společnost žalobu; tu zamítl Krajský soud v Ostravě (rozsudkem ze dne 18. 3. 2021). Krajský soud byl ve svém rozsudku stručný: poukázal hlavně na to, že společnost v žalobě nijak nezpochybnila samotné uložení pokuty. Její žalobní námitky směřovaly výlučně proti okolnostem vyměření spotřební daně. Tyto okolnosti se řešily v jiných správních (a poté i soudních) řízeních. Z povahy věci však takové námitky nebyly s to zpochybnit zákonnost rozhodnutí o pokutách.
[3] Společnost napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností. Tu podala kvůli nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu věci ve správním řízení a kvůli nepřezkoumatelnosti rozsudku [§ 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.]. Ve vlastním textu kasační stížnosti společnost jen popisovala své výhrady proti tomu, jak správce daně zjišťoval stav věci v řízení vedoucím k vyměření spotřební daně. Až v závěru kasační stížnosti uvedla, že krajský soud vypořádal její žalobní námitky nedostatečně a z jeho rozsudku neplyne, proč považoval její tvrzení za vyvrácená. Proto je rozsudek nepřezkoumatelný.
[4] Kasační stížnost v převážné části ani neobsahuje řádné kasační námitky, a je tedy neprojednatelná (nepřípustná); ve zbylé části pak není důvodná.
[5] NSS se nijak nemohl zabývat těmi námitkami, jimiž společnost opětovně (stejně jako v odvolání a poté v žalobě) zpochybňuje postup správce daně ve vyměřovacím řízení. V těchto námitkách totiž společnost jako by úplně přehlížela, že na stejná tvrzení už reagoval napadený rozsudek. Kasační stížnost – jako opravný prostředek proti rozhodnutí správního soudu prvního stupně – musí polemizovat právě s těmi závěry, k nimž dospěl krajský soud. To ale v této věci nedělá. Krajský soud dal správním orgánům za pravdu v tom, že pokutu nelze – z povahy věci – úspěšně zpochybňovat námitkami, které míří proti postupu při vyměření daně. NSS k tomu dodává, že tyto námitky lze věcně hodnotit právě jen v řízeních, jejichž vlastním předmětem je samotné vyměření daně – tedy v řízení o odvolání proti dodatečným platebním výměrům; o žalobě proti rozhodnutí o takovém odvolání; nebo konečně o kasační stížnosti proti rozsudku, jímž se zamítá taková žaloba. Nelze je naopak hodnotit v řízeních, jejichž předmětem je příslušenství daně (penále, pokuta, úrok).[1]
[6] Společnost se nijak nevyjádřila k názoru krajského soudu na tuto otázku – jen zopakovala své námitky proti vyměření daně, jak je vznesla už v žalobě. Tyto námitky jsou proto nepřípustné (§ 104 odst. 4 s. ř. s.).[2] Je ostatně logické, že na takové námitky nelze nijak věcně reagovat: pokud totiž společnost sama krajskému soudu nic konkrétně nevytkla, těžko může jeho závěry nějak kriticky hodnotit NSS. Je také správné – a odpovídá to procesní odpovědnosti pána sporu (žalobce, stěžovatele), zvláště je‑li od počátku zastupován právním profesionálem – aby soud nevynakládal v reakci na podání účastníků více intelektuálního úsilí, než kolik ho vynaložil sám účastník, když psal své podání. V této věci je zřejmé, že advokát společnosti se už v žalobě ani nesnažil vysvětlit vztah mezi platebními výměry na daň a platebními výměry na pokutu. Jen okopíroval některé ze svých vlastních podání ve věci platebních výměrů na daň a na několika místech do textu vložil slovo pokuta, takto: „o odvolání žalobce – pokuta bylo rozhodnuto“, „s nedostatkem napadených platebních výměrů – pokuta se rozhodnutí nevypořádalo“.)
[7] Jedinou námitkou, kterou lze projednat, je námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Na tu však už NSS vlastně odpověděl výše. Pokud se krajský soud v řízení o pokutě za opožděné tvrzení daně odmítl věcně zabývat námitkami napadajícími samotné vyměření daně, nepochybil, naopak postupoval v souladu s judikaturou. Jeho rozsudek je tedy jednak přezkoumatelný, jednak obstojí i věcně.
[8] Protože námitky, které společnost uplatnila, nebyly dílem přípustné a dílem důvodné, NSS kasační stížnost zamítl. Společnost neměla v tomto soudním řízení úspěch, a nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 a § 120 s. ř. s.). Žalovanému úřadu pak nevznikly náklady, které by se vymykaly z jeho běžné činnosti.
[9] Současně se zamítnutím kasační stížnosti zrušil NSS první výrok svého usnesení ze dne 29. 4. 2021, jímž společnost vyzval k úhradě soudního poplatku za podání kasační stížnosti, protože toto usnesení bylo nesprávné (§ 12 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Až po vydání usnesení totiž NSS zjistil, že společnost byla od soudních poplatků osvobozena už v řízení před krajským soudem (usnesením ze dne 27. 3. 2017, čj. 22 Af 6/2017‑32). Osvobození přiznané před krajským soudem se přitom vztahuje i na řízení o kasační stížnosti (§ 36 odst. 3 s. ř. s.). Ve zbylých výrocích II a III, jimiž byla společnost vyzvána k předložení plné moci pro advokáta a k doplnění kasačních důvodů, zůstává usnesení ze dne 29. 4. 2021 nedotčeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2023
Michaela Bejčková
předsedkyně senátu
[1] Rozsudky NSS ze dne 30. 6. 2004, čj. 7 Afs 16/2003-79, a ze dne 29. 5. 2008, čj. 8 Afs 161/2006-93.
[2] Usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, čj. 7 Afs 106/2009-77, č. 2103/2010 Sb. NSS; ze dne 28. 5. 2020, čj. 9 Azs 101/2020-17, body 11 a 12; nebo ze dne 30. 6. 2020, čj. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS.