[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Naděždy Treschlové ve věci

o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného ve věci řízení o žádosti o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky (změnu účelu pobytu) sp. zn. OAM-20493/DP-2021,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného, která měla spočívat v tom, že žalovaný v zákonem stanovené lhůtě nerozhodl ve věci řízení o žádosti o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky (změnu účelu pobytu) sp. zn. OAM-20493/DP-2021.
2. Žalobce uvádí, že je účastníkem řízení o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na  území České republiky, které bylo zahájeno dne 12. 7. 2021. Dle § 169t odst. 6 písm. a) bod 1. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, je správní orgán povinen rozhodnout o žádosti žalobce do 60 dnů ode dne podání žádosti. S ohledem na skutečnost, že tato zákonná lhůta již marně uplynula, má žalobce za to, že je žalovaný správní orgán nečinný.
3. Žalobce dále konstatoval, že vzhledem k uvedenému přistoupil dne 7. 1. 2022 k podání návrhu na provedení opatření proti nečinnosti. V reakci na podaný návrh na provedení opatření proti nečinnosti vydala Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců dne 3. 2. 2022 opatření proti nečinnosti č. j. MV-7900-3/SO-2022, kterým přikázala žalovanému správnímu orgánu vydat rozhodnutí do 30 dnů ode dne doručení tohoto opatření proti nečinnosti. Jelikož i přikázaná lhůta k dnešnímu dni marně uplynula a žalobce nebyl do dnešního dne informován o tom, že by bylo o jeho žádosti rozhodnuto, podal tuto žalobu.
4. Žalobce navrhl, aby soud žalovanému správnímu orgánu rozsudkem uložil povinnost ve věci rozhodnout v soudem stanovené lhůtě a dále mu uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.
5. Žalovaný ve vyjádření k obsahu žaloby žalovaný popírá oprávněnost podané žaloby a nesouhlasí s ní, neboť v daném případě nebyl a není nečinný. Dne 12. 7. 2021 podal žalobce žádost o změnu účelu povolení k dlouhodobému pobytu, vedené pod č. j. OAM-20493-13/DP-2021. Žalovaný pro účely řízení zkoumal, zda žalobce splňuje podmínky, které zákon stanoví pro změnu účelu povolení k dlouhodobému pobytu. Veškeré jednotlivé provedené úkony žalovaným jsou nedílnou součástí vedeného správního spisu. Dne 9. 5. 2022 bylo řízení o žádosti žalobce usnesením žalovaného, č. j. MV-152112-4/OAM-2021, zastaveno z důvodu uděleného oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany. K nabytí právní moci usnesení došlo dne 1. 3. 2022.
6. Dne 24. 10. 2022 proběhlo u soudu jednání. Žalovaný se jednání bez omluvy nezúčastnil. Žalobce setrval na svém dosavadním návrhu. Uvedl, že svůj návrh pokládá za důvodný, neboť usnesení, jímž bylo řízení, v němž spatřoval nečinnost žalovaného, zastaveno vykazuje vady. Tyto namítané vady žalobce následně specifikoval (řízení bylo zastaveno zpětně ke dni, kdy ještě zákon, na jehož základě byla žalobci udělena dočasná ochrana, nebyl účinný; byla nesprávně vyznačena právní moc usnesení o zastavení řízení). Žalovaný tak dle žalobce měl v řízení o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu pokračovat a vydat v něm meritorní rozhodnutí.
7. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. o nečinnostní žalobě soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.
8. Podle § 81 odst. 2 a 3 s. ř. s. soud uloží žalovanému správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, je-li žalobcův návrh na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu důvodný; jinak žalobu zamítne.
9. V projednávaném případě je mezi stranami nesporné, že žalovaný dne 9. 5. 2022 učinil do spisu záznam o usnesení č. j. MV-152112-4/OAM-2021, kterým bylo zastaveno řízení vedené pod sp. zn. OAM-20493/DP-2021, tj. řízení, v němž žalobce spatřoval nečinnost žalovaného, vůči níž se bránil podanou žalobou. Rovněž je nesporné, že následujícího dne byl žalobce doručením do datové schránky jeho zástupce o tomto usnesení vyrozuměn.
10. Za rozhodné pro posouzení podané žaloby soud považoval smysl a obsah soudní ochrany, která je soudy poskytována prostřednictvím žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu a vztah této žaloby k žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Uvedenou problematikou se zabývalo usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008-98. Podle tohoto usnesení je účelem nečinností žaloby umožnit, aby soud přinutil správní orgán vydat rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. ve věci samé nebo osvědčení. Soud tak zjišťuje, zda je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nebo osvědčení a pokud shledá, že tomu tak je, uloží správnímu orgánu takový akt vydat. Jedná-li se o akt přezkoumatelný na základě žaloby proti rozhodnutí, soud správnímu orgánu neuloží, jaký obsah má dotčený akt mít, nýbrž toliko povinnost jej vydat. Obsahová stránka takového rozhodnutí pak může být přezkoumána poté, co bude vydáno, v případném následném řízení o žalobě proti rozhodnutí. Na základě uvedeného rozšířený senát Nejvyššího správního soudu dovodil, že nečinnostní žaloba je ve vztahu k žalobě proti rozhodnutí přípravným a pomocným prostředkem. Na výše uvedené usnesení navázalo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2011, č. j. 9 Ans 11/2011-21, podle kterého smysl nečinnostní žaloby spočívá v tom, „aby účastník řízení, jehož práva a povinnosti mohou být tímto řízením a jeho výsledkem dotčena, nesetrvával ve stavu právní nejistoty za situace, kdy již příslušné úkony směřující ke změně jeho právního postavení byly jím samým nebo příslušným správním orgánem učiněny a kdy tedy již pouze zbývá vydat ono správní rozhodnutí, proti němuž by se pak mohl případně bránit správní žalobou“. Z novějších rozhodnutí pak soud poukazuje na rozsudek ze dne 8. 11. 2019, č. j. 5 As 272/2019-31, podle kterého „[S]mysl a účel nečinnostní žaloby tkví v eliminaci případných průtahů v řízení před správním orgánem, jehož účelem je vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a proto je v rámci tohoto žalobního typu posuzováno toliko to, zda je žalovaný správní orgán opravdu povinen vydat rozhodnutí či osvědčení anebo nikoli. Vydání rozhodnutí (osvědčení) je tedy základním dělícím okamžikem mezi oběma zmíněnými žalobními typy – tedy mezi žalobou na ochranu proti nečinnosti a žalobou proti rozhodnutí. Jinými slovy, vydal-li správní orgán rozhodnutí (osvědčení), nemůže být nečinný, ledaže by vydal např. rozhodnutí jen o části předmětu řízení či rozhodnutí nicotné“.
11. Aplikuje-li soud východiska výše uvedených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na projednávaný případ, nelze dospět k jinému závěru, než že pro posouzení důvodnosti předmětné nečinnostní žaloby je rozhodující otázka, zda správní orgán v daném případě konal, tj. vydal rozhodnutí, či nikoliv. Zákonnost případně takto vydaného rozhodnutí však soud není oprávněn v rámci nečinnostní žaloby posuzovat.
12. Vzhledem k tomu, že soud posuzuje otázku nečinnosti ke dni svého rozhodnutí podle § 81 odst. 1 s. ř. s., přičemž žalovaný prokázal – a je to i mezi stranami nesporná skutečnost –, že v projednávané věci bylo řízení před správním orgánem zastaveno, je nečinnost správního orgánu k dnešnímu dni pojmově vyloučena, a proto nezbylo zdejšímu soudu nežli žalobu podle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítnout jako nedůvodnou.
13. Pokud při jednání u soudu poukazoval žalobce na vady usnesení o zastavení řízení vedeného pod sp. zn. OAM-20493/DP-2021, nepřísluší soudu – jak ostatně plyne ze shora uvedeného – se těmito vadami v nynějším řízení zabývat. To by neplatilo jen v případě, kdyby se jednalo o vady, které by vyvolávaly nicotnost (a tedy neexistenci) dotčeného usnesení o zastavení řízení. Takové vady však žalobce neuváděl (nicotnosti dotčeného usnesení vůbec nedovolával) a ani soud takové vady neshledal. (Pojem nicotnosti správního rozhodnutí byl vysvětlen v unesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 6 A 76/2001-96.)
14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, kterému v řízení náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly a ani náhradu nákladů řízení nepožadoval. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 24. října 2022

Mgr. Milan Tauber v. r.

předseda senátu