[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Skřivanem ve věci

žalobce: R. K.

bytem X

zastoupen Mgr. Vítem Elederem, advokátem

sídlem Údolní 408/52, Brno

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 25, Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 2. 2022, č. j. X,

takto:

1. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 2. 2022, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
2. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3 146 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. Víta Eledera.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 25. 10. 2021, č. j. X, zamítla žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu a rozhodla o tom, že žalobci nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Námitky žalobce žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Vycházela z posudku ČSSZ, podle něhož rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 7b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity) – smíšená porucha osobnosti, sociální fobie, panické ataky a poruchy přizpůsobení. Pro toto postižení stanovil posudkový lékař míru poklesu pracovní schopnosti 45 % (z rozpětí 30 – 45 %), pro dělnickou profesi navýšeno na celkových 55 %. I přes zhoršení stavu (hospitalizace) se dle posouzení nadále jedná o středně těžké postižení.

II. Obsah žaloby

2. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu. Namítá nedostatečné posouzení zdravotního stavu. Posudek ČSSZ vyhotovený v námitkovém řízení dle žalobce popírá důležité skutečnosti, neuvádí všechny žalobcovy diagnózy a nedostatečně zohledňuje a ironizuje pozorování sociálních pracovníků. Posudkový lékař dostatečně nezohlednil ani dokumentaci ošetřující lékařky žalobce a souhrnnou zprávu ze dne 30. 11. 2021, která obsahuje všechny žalobcovy diagnózy. Žalobci nadále pomáhají sociální pracovníci, díky nimž se dostane ven, pokud jej nenavštíví jiný kamarád. Žalobce proto navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvádí, že z obsahu žaloby vyplývá, že žalobce nesouhlasí s medicínským posouzením svého zdravotního stavu. Navrhuje proto provedení důkazu odborným lékařským posouzením posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí dle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Neuzná-li příslušná posudková komise MPSV zdravotní stav žalobce ve vyšším stupni invalidity než druhém, navrhuje žalovaná žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Jinak ponechává rozhodnutí ve věci na úvaze soudu s ohledem na výsledky posouzení zdravotního stavu žalobce

IV. Posouzení věci krajským soudem

4. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).
5. Žaloba je důvodná.
6. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %.
7. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám a dle shora citované úpravy za tímto účelem pověří k posouzení zdravotního stavu žalobce (pokud žalobní námitky tímto směrem míří) posudkovou komisi MPSV. Posudek této posudkové komise, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 12/2013 – 22).
8. V případě invalidity musí být z posudku vždy zřejmé, že zdravotní stav posuzované osoby byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotní dokumentace i s přihlédnutím ke všem jí tvrzeným obtížím, dále v něm musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav lze podřadit pojmu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, v jakém rozsahu v důsledku zdravotního postižení poklesla schopnost pracovní činnosti posuzovaného. Procentuální míru poklesu schopnosti pracovní činnosti podle charakteru zdravotního postižení pak komise hodnotí podle přílohy k právnímu předpisu, přičemž zdravotní postižení musí být zařazeno s ohledem na druh a intenzitu postižení pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku této přílohy, a současně musí být objasněno, proč v rámci zde stanoveného rozpětí komise určila míru poklesu pracovní schopnosti v dané výši. Dále musí být zvážen i rozsah a závažnost dalšího nebo dalších zdravotních postižení pro možné zvýšení (nebo snížení) základního bodového ohodnocení a případně provedena i rámcová pracovní rekomandace (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 3 Ads 91/2012 – 19).
9. Ze správního spisu vyplývá, že žalobci byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu I. stupně v roce 2018, z důvodu zhoršení zdravotního stavu byl žalobci v roce 2020 přiznán invalidní důchod II. stupně. Pro další zhoršení zdravotního stavu požádal žalobce o změnu výše invalidního důchodu dne 30. 8. 2021.
10. Na základě žádosti byl zdravotní stav žalobce ve správním řízení v prvním stupni posouzen posudkovým lékařem OSSZ Vyškov dne 11. 10. 2021. Dle tohoto posouzení u žalobce dominuje smíšená porucha osobnosti, sociální fobie, panické ataky a poruchy přizpůsobení. Dle doložených zpráv je rozhodující pro míru poklesu pracovní schopnosti žalobce smíšená porucha osobnosti, stav nadále odpovídá invaliditě II. stupně.
11. K námitkám žalobce připojil další dokumentaci a vyjádřil přesvědčení, že jeho zdravotní stav odpovídá invaliditě III. stupně. Posudkový lékař ČSSZ v posudku v námitkovém řízení shrnul zdravotnickou dokumentaci a k vlastnímu posouzení konstatoval, že dle telefonické konzultace byl žalobce v ordinaci praktického lékaře kvůli dyspeptickým potížím, přišel samostatně bez doprovodu, nová tetováž v obličeji. Po stránce neschopnosti samostatně cestovat posudkový lékař uvádí, že žalobce žije u X, psychiatričku má v X. Až v nálezu ze dne 16. 11. 2021 je uvedeno, že byl dovezen asistentkami Prahu, poté 30. 11. 2021 doprovod asistenta z Kolumbusu, již dně 5. 1. 2022 opět zápis bez nutnosti doprovodu. Do toho měl žalobce nový vztah, s přítelkyní chodí na procházky. Na jednu stranu žalobce uvádí, že nemůže sám ven, na stranu druhou uvádí, že byl s dcerou u svých rodičů, jedenkrát u ní (nelze předpokládat, že by 9letá dcera mohla zajištovat doprovod, ten dělá žalobce dceři, mj. si žádá o zajištění styku s dcerou nejlépe 2x týdně). I v nálezu ze dne 30. 11. 2021 je uvedeno, že kvůli návštěvě u lékařky přišel o možnost jít se koulovat s dcerou (tedy opět mu dcera dělá doprovod). Řeší starosti a nemoci své přítelkyně, shání bydlení, do toho plánuje spolupráci s policií ve věci drog. Aktuálně nevychází ven z důvodu rizika konfliktu s ex přítelem kamarádky, který na něj údajně čeká před domem. Žalobce má převrácený režim, den prospí, příp. je na PC. Je pak logické, že nemůže jít do práce ani tam dojet. Při svém zdravotním postižení nastoupil do zaměstnání, které má být zřejmě chráněnou dílnou, z nálezů psychiatričky plyne, že místo kratšího úvazku pracoval naplno, pak se nelze divit, že se stav dekompenzoval. Dle posudkového lékaře lze z posudkové dokumentace konstatovat závažnou poruchu osobnosti, ovšem nejedná se o poruchy osobnosti provázené jiným závažným duševním onemocněním, nejedná se o stav, který se psychopatologickými projevy blíží jiným závažným duševním onemocněním, nejedná se o stav během roční hospitalizace. I přes zhoršení stavu (hospitalizace), ovšem poté sporný rozsah nesoběstačnosti a izolace, se nadále jedná o středně těžké postižení s poklesem pracovní schopnosti ve výši 45 %; pro dělnickou profesi byla tato hodnota zvýšena o dalších maximálně možných 10 procentních bodů, na celkových 55 %. V námitkách žalobce uvádí řadu subjektivních údajů. Ty však dle posudkového lékaře lze stěží hodnotit, navíc některé údaje nesvědčí pro až tak závažný stav, jak se ho snaží vylíčit žalobce a pracovníci sociálních služeb.
12. Jelikož žalobce v žalobě nesouhlasil s posouzením svého zdravotního stavu, vyžádal krajský soud ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení posouzení zdravotního stavu posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. Zdravotní stav žalobce byl posudkovou komisí posouzen dne 14. 9. 2022, členem posudkové komise byl také lékař se specializací v oboru psychiatrie. U jednání posudkové komise byl přítomen žalobce a byl přítomným psychiatrem přešetřen.
13. Dle objektivního posouzení před posudkovou komisí je žalobce lucidní, plně orientovaný, ochotně navazuje slovní kontakt, odpovědi formálně přiměřené, nálada mrzutá, dysforická, výraznější emoční labilita, známky nízké frustrační tolerance a maladaptavity. Ve slovním projevu výrazně hostilní až paranoidní nastavení, dává najevo, že kromě nejbližších osob nevěří nikomu, mnohokrát se v životě zklamal. Hovoří o silných úzkostech, které se projeví zvláště při pohybu venku a v sociálních situacích, které mu blokují samostatný pohyb mimo dům a vytváření vztahu s druhými lidmi. V anamnéze opakovaný sklon k autoagresivnímu jednání. V současné době bez závažných suicidálních tendencí. Struktura osobnosti je těžce narušena, jsou přítomny rysy emoční nestability, impulsivity, paranoidního vnímaní skutečností, rysy narcistické a disociální. Celkově porucha dosahuje těžkého stupně závažnosti.
14. Vlastní odůvodnění posudkového závěru uvádí, že v popředí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je smíšená porucha osobnosti těžkého stupně. Jde o osobnost s rysy narcistními, impulzivními, emočně nestabilními, paranoidními a disociálními. Jedná se o těžkou poruchu osobnosti, kdy je těžce narušen výkon většiny aktivit. Jde o funkčně významné poruchy osobnosti provázené sociálními fóbiemi, panickými ataky a poruchami přizpůsobení. Těžké porušení adaptability s prakticky vymizelým pracovním potenciálem.
15. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je tedy dle posudkové komise těžká porucha osobnosti. Toto onemocnění zařadila posudková komise pod kapitolu V, položka 7c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s mírou poklesu pracovní schopnosti 70%. Tento stav je poprvé dokumentován psychiatrickým vyšetřením MUDr. N. z 31. 11. 2021 (pozn. soudu: jedná se o zjevnou chybu v psaní, vyšetření proběhlo dne 30. 11. 2021).
16. Od přiznání invalidita II. stupně dne 30. 10. 2020 do 29.11.2021 tedy byl žalobce dle posudkové komise invalidní ve druhém stupni podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Od data 30. 11. 2021 byl žalobce invalidní ve třetím stupni podle § 39 odst. 2 písm. c) téhož zákona. Krajský soud se tedy zabýval tím, zda označený posudek posudkové komise poskytuje úplný a přesvědčivý obraz o zdravotním stavu žalobce a zda se posudková komise při svém hodnocení vypořádala se všemi skutečnostmi, které v řízení vyšly najevo, a to zejména na základě zdravotní dokumentace a vlastního vyšetření před posudkovou komisí.
17. Krajský soud přitom nezjistil v dané věci nad rámec shora shrnutých skutečností nic, co by závěry posudkové komise podstatným způsobem zpochybnilo. Z podkladů dávkového a posudkového spisu vyplývá, že zdravotní stav žalobce se postupně zhoršoval. Žalobce od roku 2010 několik let soustavně docházel do běžného zaměstnání, od 24. 10. 2017 do 21. 8. 2018 byl z důvodu zhoršení zdravotního stavu v dočasné pracovní neschopnosti, vznik invalidity prvního stupně konstatován ke dni 4. 6. 2018. Poté v roce 2020 byl žalobci po dalším zhoršení zdravotního stavu přiznán invalidní důchod pro invaliditu II. stupně. Předmětem sporu je nyní zejména to, zda další zhoršení zdravotního stavu, k němuž u žalobce postupně dochází (to výslovně konstatují také posudkoví lékaři ve správním řízení) mělo v průběhu řízení před žalovanou za následek pokles pracovní schopnosti žalobce o alespoň 70 %.
18. Posudková komise dospěla k závěru, že ano, třebaže nikoliv od data podání žádosti, nýbrž k pozdějšímu vyšetření žalobce dne 30. 11. 2021.
19. Z lékařské dokumentace vyplývá, že průběhu roku 2021 žalobce zkoušel najít práci, v lednu dělal také brigádu. V květnu nastoupil do práce, která měla být chráněnou dílnou, ovšem namísto 5 hod. denně dle vlastního vyjádření pracoval 8 hod. denně, na konci června byl na 3 týdny hospitalizován v PN Brno. Vzhledem k neschopnosti soužití žalobce se spolupacienty na psychoterapeutickém oddělení a pro jeho odmítavý postoj ke skupinové psychoterapii (ta se jeví jako základ pro terapeutickou práci se sociální fóbií), lékaři další hospitalizaci nedoporučili – obj. kverulatorní tendence, ladění dysforické, úzkostné stavy. Poté je ve zdravotní dokumentaci popisován vztahový rámec žalobce, úzkosti z budoucnosti, sociální fobie.
20. Teprve zpráva MUDr. N. ze dne 30. 11. 2021 popisuje aktuální zdravotní stav podrobněji. Uvádí se diagnóza smíšená porucha osobnosti těžkého stupně, osobnost s rysy narcistními, impulzivními, emočně nestabilními, paranoidními a disociálními, dále sociální fobie a panická porucha – epizodická záchvatovitá úzkost. Dle závěru lékařky má tedy žalobce těžkou poruchu osobnosti, je nevyzrálý, nově i sociální fobie a panické ataky. Není schopen práce, chybí schopnost konstruktivně řešit problémy, sžít se s pracovním kolektivem, akceptovat hierarchii a pravidla, adaptovat se na změny. Potřebuje vedení, jinak reaguje sebeublížením, somatizací či útokem. V posledních měsících již ztratil pracovní návyk, vytrvalost, není schopen komunikace v kolektivu, jelikož zcela postrádá schopnost empatie, své selhání racionalizuje okolnostmi, ev. mezilidské interakce zpracovává vztahovačně. Prognóza se jeví nepříznivá. Možnosti terapie pro rigiditu, zkratkovitost v myšlení s vyhýbavým chováním a maladaptivitu velmi omezené.
21. Úvahy posudkové komise jsou srozumitelné a mají oporu ve shromážděné zdravotnické dokumentaci. Jak již bylo uvedeno, zdravotní stav žalobce se zhoršoval postupně, v průběhu roku 2021 zřejmě ještě nebyl pracovní potenciál žalobce úplně vymizelý – žalobce také několik týdnů pracoval (patrně ve vyšší intenzitě než by odpovídalo jeho zdravotnímu stavu, což vedlo k dekompenzaci stavu, jak uvádí i posudkoví lékaři). Po hospitalizaci na přelomu června a července se začaly obtíže žalobce prohlubovat, dříve než k datu lékařského vyšetření dne 30. 11. 2021 však nelze na základě dostupných podkladů objektivizovat takové zhoršení zdravotního stavu, které by bylo relevantní z hlediska změny stupně invalidity.
22. Z úvodního obecného vymezení plyne, že možnosti krajského soudu zkoumat věcnou správnost odborných lékařských závěrů posudkové komise jsou z důvodu absence potřebných odborných znalostí omezené. Podstatné je, že posudek splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi – vychází z kompletní zdravotnické dokumentace a vlastní posudkové hodnocení této dokumentaci odpovídá.
23. Jiné dokazování krajský soud při jednání neprováděl, neboť zástupce žalobce sdělil, že na důkazních návrzích uvedených v žalobě netrvá. Lékařská zpráva ze dne 1. 11. 2022 založená do soudního spisu popisuje výhradně zdravotní stav žalobce po vydání napadeného rozhodnutí, a není tedy pro posouzení relevantní.
24. Jestliže tedy bylo posudkem posudkové komise MPSV prokázáno, že od 30. 11. 2021 poklesla pracovní schopnost žalobce o 70 %, což odpovídá III. stupni invalidity, a tento stav trval ke dni vydání napadeného rozhodnutí, zatímco dle napadeného rozhodnutí poklesla pracovní schopnost žalobce pouze o 55 %, což odpovídá II. stupni invalidity, nemůže napadené rozhodnutí z důvodu nesprávného posouzení stěžejní skutkové otázky zdravotního stavu žalobce obstát.    

V. Závěr a náklady řízení

25. Krajský soud z uvedených důvodů zrušil žalobou napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalované k dalšímu řízení. V dalším řízení žalovanou váže právní názor krajského soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
26. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. Procesně úspěšný žalobce má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení. Zástupce žalobce učinil v řízení dva úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení a účast na jednání před soudem dle § 11 odst. 1 písm. a) a g) ve spojení s § 7 bodem 3. a § 9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu]. Krajský soud tedy vycházel z tarifní hodnoty 5 000 Kč ve věcech důchodového pojištění dle speciálního ustanovení § 9 odst. 2 advokátního tarifu. Náklady řízení sestávají z nákladů na provedené dva úkony v celkové výši 2 000 Kč a dále paušální náhrady hotových výdajů v celkové výši 600 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 2 600 Kč. Náhrada za promeškaný čas zástupci žalobce nenáleží. Jelikož zástupce žalobce je registrovaným plátcem DPH, je třeba zvýšit přiznanou částku o 546 Kč, která odpovídá 21% sazbě této daně. Částku ve výši 3 146 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Víta Eledera.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o ní musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. 

Brno 30. listopadu 2022

Mgr. Filip Skřivan, v. r.

samosoudce