[OBRÁZEK]      

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Štěpána Výborného a Ivety Postulkové ve věci

o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 2. 9. 2021, č. j. MZE-42083/2021-11181,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministra zemědělství (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým zamítnul rozklad žalobce a potvrdil výrok č. II. rozhodnutí Ministerstva zemědělství (dále jen „správní orgán“) ze dne 3. 5. 2021, č. j. MZE-26309/2021-18134 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým správní orgán zamítl část žádosti žalobce dle § 29c odst. 3 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat“), o poskytnutí kompenzačního příspěvku chovateli, který v rámci podnikatelské činnosti provozoval chov zvířat pro kožešiny a svou činnost ukončil do 31. ledna 2019, ve výši 930 000 Kč.
2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti.
3. Žalobce je zemědělský podnikatel, který zahájil chov norků pro kožešiny nejpozději 30. 6. 2016 a nejpozději v tento den o provozu uvědomil krajskou veterinární správu, podal oznámení o ukončení podnikatelské činnosti podle § 5 odst. 4 písm. a) zákona č. 166/1999 Sb., veterinární zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen veterinární zákon) a svou činnost ukončil do 31. 1. 2019.
4. Žalobce žádal správní orgán o poskytnutí kompenzačního příspěvku chovateli dle § 29c odst. 3 zákona na ochranu zvířat ve výši 5 400 000 Kč za nejvyšší počet norků zjištěný v roce 2017 (1 800 jedinců).
5. Správní orgán stanovil výši příspěvku na základě údajů uvedených v dokladu Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Moravskoslezský kraj ze dne 12. 3. 2021, č. j. SVS/2021/033702-T (dále jen „doklad“) jako násobek paušální částky za každého chovaného norka dle § 29c odst. 7 zákona na ochranu zvířat a nejvyššího počtu zvířat zjištěného u žalobce při kontrolách krajské veterinární správy v letech 2014 až 2018. Dle správního orgánu byl nejvyšší počet norků 1490 kusů v roce 2014. Kompenzační příspěvek činil 4 470 000 Kč (1 490 x 3000). Správní orgán proto výrokem č. I. prvostupňového rozhodnutí poskytl žalobci příspěvek ve výši 4 470 000 Kč a výrokem č. II. zamítl zbylou část nároku uplatňovaného v žádosti ve výši 930 000 Kč.
6. Žalobce proti výroku II. rozhodnutí správního orgánu podal dne 4. 5. 2021 rozklad. Žalobce měl za to, že počet chovaných zvířat neměl být stanoven na základě jedné kontroly, ale mělo být vycházeno z nejvyššího možného počtu zvířat v daném roce.
7. Ministr zemědělství vydal dne 2. 9. 2021 napadené rozhodnutí, kterým rozklad zamítl a potvrdil výrok č. II. prvostupňového rozhodnutí.
8. Ministr zemědělství v odůvodnění rozhodnutí odkázal na § 29c odst. 2 a 8 zákona na ochranu zvířat a vysvětlil, že kompenzační příspěvek neslouží k nahrazení veškeré škody vzniklé žalobci v důsledku ukončení chovu norků pro kožešiny. Ministr uvedl, že z žádného ustanovení zákona na ochranu zvířat nevyplývá povinnost určit výši příspěvku pomocí nejvyššího počtu zvířat za období kalendářního roku, tedy zohlednit při výpočtu počet usmrcených chovných zvířat v průběhu roku. Správní orgán nemohl výši příspěvku určit pomocí hodnot neuvedených v § 29c odst. 7 a 8 zákona na ochranu zvířat. Ze zákona je jednou veličinou hodnota norka (3 000 Kč) a druhou veličinou nejvyšší počet zvířat zjištěných u chovatele při kontrolách krajské veterinární správy v letech 2014 až 2018. Příspěvek se neposkytuje za skutečné počty zvířat, které žalobce kdy choval, dle ceny v místě a čase obvyklé.
9. Dle ministra zemědělství nebylo rozhodné, zda správní orgán vycházel při stanovení nejvyššího počtu norků dle dokladu krajské veterinární správy z údaje o počtu zvířat na hospodářství v den kontroly nebo z údaje o počtu zvířat kontrolovaných. Rozhodné je, že správní orgán použil nejvyšší číslo z řady čísel zjištěných při kontrolách krajské veterinární správy. Konkrétně 1490 kusů norka zjištěných při kontrole dne 12. 6. 2014.

II.

Argumentace účastníků

10. Žalobce vznesl dva žalobní body:

1) Žalovaný při určení výše kompenzačního příspěvku nesprávně vycházel z dokladu, neboť tak neurčil nejvyšší počet zvířat zjištěných při kontrolách dle § 29c odst. 8 zákona na ochranu zvířat, ale vyšel z počtu zvířat v hospodářství v den kontroly.  Z dokladu navíc vyplývá, že počet chovaných zvířat byl v daném roce vyšší než počet v den kontroly. Dle § 29c odst. 7 zákona na ochranu zvířat se kompenzace týká všech chovaných zvířat v konkrétním roce, např. usmrcených chovných samců. Ustanovení § 29c odst. 3 zákona na ochranu zvířat požaduje, aby žalobce v žádosti o příspěvek uvedl počet chovaných zvířat v letech 2014-2018, tj. skutečný počet chovaných zvířat v daném roce. V dokladu je ke kontrole ze dne 21. 11. 2016 uvedeno, že žalobce choval v den kontroly 500 samic a 300 samců. Jednalo se o chovné stádo připuštěné k páření na jaře roku 2017. Doklad uvádí u kontroly ze dne 17. 5. 2017 přítomnost 200 samic, 100 samců a 1 000 mláďat. Žalobce po páření 300 chovných samic a 200 chovných samců usmrtil. Žalobce tedy v roce 2017 choval 500 samic, 300 samců a 1000 mláďat, dohromady 1 800 norků. Žalovaný pochybil, když příspěvek vypočítal na základě údajů z roku 2014 (1 490 norků).

2) Žalovaný diskriminoval žalobce oproti jiným chovatelům dotčeným zákazem chovu a usmrcování zvířat pro zisk kožešin, neboť krajská veterinární správa neprováděla kontroly s cílem zjistit počet chovaných zvířat, ale jejich blahobyt, a počty zvířat uvedené v protokolech krajské veterinární správy se výrazně liší v závislosti na tom, kdy kontrola proběhla. Kontrola před pářením zahrnuje chovné samce a samice; kontrola po páření zahrnuje pouze samice (samci byli usmrceni); kontrola po narození mláďat zahrnuje samice a mláďata; kontrola před přirozeným úhynem zvířat zachycuje doposud neuhynulé kusy apod. Krajská veterinární správa prováděla kontroly jednotlivých chovatelů v různých obdobích, u některých i několikrát ročně. Žalovaný zvýhodnil chovatele, u kterých proběhla kontrola ve vhodné době, nebo kteří byli kontrolováni vícekrát. Žalovaný měl proto z protokolů zjistit celkový počet zvířat chovaných v jednotlivých letech.

11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě v plném rozsahu odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

III.

Posouzení žaloby

12. Městský soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje i všechny ostatní formální náležitosti na ni kladené. Městský soud na základě žaloby v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 soudního řádu správního), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 soudního řádu správního).
13. Městský soud v Praze rozhodl ve věci samé bez jednání, protože s tímto postupem oba účastníci řízení vyslovili souhlas (§ 51 odst. 1 soudního řádu správního).
14. Ad 1) Žalobce namítl, že žalovaný měl nejvyšší počet chovaných norků stanovit nikoli podle počtu zjištěného v den kontroly, ale nejvyššího počtu za daný rok.
15. Podle § 29c odst. 8 zákona na ochranu zvířat se stanoví počet chovaných zvířat pro výpočet podle odstavce 7 jako nejvyšší počet zvířat zjištěný u chovatele při kontrolách krajské veterinární správy provedených v letech 2014, 2015, 2016, 2017 a 2018.
16. Podle § 29c odst. 7 zákona na ochranu zvířat činí výše kompenzačního příspěvku, který je určen k úhradě skutečné škody, 3000 Kč za každého chovaného norka a 3900 Kč za každou chovanou lišku. Kompenzační příspěvek za náhradu ušlého zisku se neposkytuje.
17. Mezi účastníky soudního řízení správního bylo sporné, co se rozumí souslovím „nejvyšší počet zvířat zjištěný u chovatele při kontrolách“. Dle žalovaného šlo o nejvyšší počet zjištěný ke dni určité kontroly, nikoli nejvyšší počet za konkrétní rok, v němž proběhly kontroly.
18. Ze znění § 29c odst. 8 zákona na ochranu zvířat vyplývá, že počet chovaných zvířat pro výpočet výše kompenzačního příspěvku se určí pomocí nejvyššího počtu zvířat zjištěného při kontrole krajské veterinární správy; nikoli nejvyššího počtu zvířat za rok. Tento jazykový výklad odpovídá smyslu a účelu kompenzačního příspěvku dle § 29c odst. 7 zákona na ochranu zvířat, který spočívá v úhradě skutečné škody vzniklé kvůli zákazu chovu a usmrcování zvířat výhradně nebo převážně za účelem získání kožešin dle § 5 odst. 7 zákona na ochranu zvířat. Do nejvyššího počtu zvířat nenáleží usmrcená zvířata přede dnem provedení kontroly nebo doposud nenarozená zvířata. Z usmrcených norků již měl žalobce prospěch a za nenarozené norky nenáleží náhrada ze zákona (§ 29c odst. 7 věta druhá zákona na ochranu zvířat).
19. Správní orgán nemohl při výpočtu zohlednit 500 samic a 300 samců norka zjištěných při kontrole dne 21. 11. 2016, tvořících základní chovné stádo pro páření na jaře roku 2017. Krajská veterinární správa zjistila, že ke dni 17. 5. 2017 se u žalobce nacházelo 200 samic, 100 samců a 1 000 mláďat norka. Jak uvedl sám žalobce: 300 samic a 200 samců bylo již usmrceno. Za usmrcené norky nenáleží kompenzační příspěvek.
20. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že dle § 29c odst. 3 písm. c) zákona na ochranu zvířat musí žádost o kompenzační příspěvek obsahovat počet chovaných zvířat v letech 2014 až 2018. Správní orgán příspěvek vypočítává dle § 29c odst. 7 zákona na ochranu zvířat za „každého chovaného norka“, čímž se dle § 29c odst. 8 zákona na ochranu zvířat rozumí nejvyšší počet zvířat zjištěný u žalobce při kontrolách krajské veterinární správy. Případný nejvyšší počet chovaných norků v rozhodném období 2014 - 2018, existující mimo kontroly, není rozhodující.
21. Dle § 29c odst. 4 písm. c) zákona na ochranu zvířat si správní orgán vyžádal od krajské veterinární správy doklad potvrzující počet chovaných zvířat zjištěný u žalobce při kontrolách provedených v letech 2014 až 2018. Správní orgán na základě tohoto dokladu zjistil, že dne 12. 6. 2014 žalobce choval 1 490 norků (290 samic a 1200 mláďat), což byl nejvyšší počet za všechny kontroly provedené v zákonem požadovaném období. Toto číslo poté vynásobil paušální částkou 3 000 Kč za norka dle § 29c odst. 7 zákona na ochranu zvířat a dospěl k částce 4 470 000 Kč.
22. Správní orgán při výpočtu výše kompenzace  postupoval v souladu se shora citovanými ustanoveními zákona na ochranu zvířat, žalovaný nepochybil, když výrok č. II. prvostupňového rozhodnutí potvrdil a rozklad zamítl. Žalobní námitka není důvodná.
23. Městský soud pro úplnost dodává, že totožně rozhodl o obdobných žalobách v rozsudcích ze dne 11. 5. 2022, č. j. 9 A 99/2021-45, body 33 až 38; ze dne 17. 10. 2022, č. j. 17 A 102/2021‑42, body 20 až 26; a ze dne 16. 11. 2022, č. j. 6 A 93/2021‑39, bod 11.
24. Ad 2) Žalobce měl za to, že byl diskriminován oproti jiným chovatelům, kteří byli kontrolováni vícekrát nebo ve výhodnějším okamžiku.
25. Ustanovení § 29c odst. 8 zákona na ochranu zvířat váže nejvyšší počet zvířat na okamžik provedení kontroly krajskou veterinární správou. Skutečnost, že se čas kontrol a jejich počet různí mezi chovateli, není sama o sobě diskriminační. Zákonodárce současně stanovil, že se počet zvířat pro výpočet výše příspěvku stanoví jako nejvyšší počet chovaných zvířat dle kontrol provedených v letech 2014 až 2018. Výše příspěvku se neodvíjí od výsledku jedné kontroly provedené shodou okolností ve dne, kdy měl žalobce v důsledku chovného cyklu podstatně menší počet norků než obvykle. Pětileté období kontrol slouží právě k tomu, aby správní orgán vycházel při výpočtu kompenzačního příspěvku z údajů, které budou pro žalobce nejvýhodnější. Jedná se o dobrodiní.
26. Krajská veterinární správa kontrolovala žalobce v letech 2014 až 2018 celkem desetkrát, přičemž při šesti kontrolách se zabývala celkovým počtem zvířat v den kontroly. Kontroly proběhly v rozdílných částech chovných cyklů, např. po usmrcení samců a narození mláďat dne 12. 6. 2014; před usmrcením samců a narozením mláďat dne 18. 3. 2015; nebo po usmrcení mláďat dne 21. 11. 2016. Soud podotýká, že kontroly ve dnech 12. 6. 2014, 17. 5. 2017, a 14. 6. 2018 se uskutečnily po podstatném zvýšení počtu norků v důsledku narození mláďat. Nelze říct, že se všechny kontroly odehrály pouze v jedné části chovného cyklu, kdy měl žalobce přirozeně nejméně norků. Žalovaný zjistil, že žalobce měl nejvyšší počet norků ve smyslu § 29c odst. 8 zákona na ochranu zvířat v roce 2014, kdy choval 1 490 jedinců.
27. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že krajská veterinární správa kontrolovala chovatele jedenkrát až dvakrát ročně dle víceletého plánu kontrol Státní veterinární správy. Ze správního spisu nevyplývá, že krajská veterinární správa kontrolovala jiné chovatele častěji a důkladněji než žalobce. Případné vyšší počty zvířat jiných chovatelů proto nelze bez dalšího připisovat rozdílnému zacházení se žalobcem. Pro všechny chovatele platí stejné podmínky výpočtu příspěvku: výše paušální částky vynásobená nejvyšším počtem zvířat zjištěných při kontrolách v letech 2014 až 2018.
28. Žalobce nebyl diskriminován oproti jiným chovatelům, protože krajská veterinární správa provedla 6 kontrol počtu zvířat nacházejících se u žalobce v den kontroly, a to v rozdílných částech chovného cyklu. Tři z těchto kontrol proběhly až po podstatném navýšení počtu norků, což byl pro žalobce nejpříznivější okamžik.

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

29. Městský soud z výše uvedených důvodů neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 soudního řádu správního zamítl.
30. Žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly. Soud tedy ve druhém výroku rozsudku v souladu s § 60 soudního řádu správního rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 13. prosince 2022

JUDr. Karla Cháberová v. r.

předsedkyně senátu