[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Láníčkem ve věci

žalobce:    A. S. M E.

   státní příslušnost Libyjský stát

zastoupený advokátem Mgr. Faridem Alizeyem

sídlem Stodolní 834/7, 702 00  Ostrava

proti

žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie

sídlem Olšanská 2176/2, 130 51  Praha 3

o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 5. 2022 č. j. CPR-14988-3/ČJ-2022-930310-V238 a č. j. CPR-10088-4/ČJ-2022-930310-V238  

takto:

1. Žaloba se zamítá.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

  Odůvodnění:

1. Rozhodnutím Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 18. 2. 2022 č. j. KRPT-16691-18/ČJ-2022-070022 byla žalobci uložena povinnost opustit území České republiky podle § 50a odst. 1 písm. c) zákona číslo 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), nejpozději do 60 dnů. Důvodem pro uložení povinnosti opustit území České republiky žalobci bylo zjištění, že žalobce pobývá na území České republiky neoprávněně, protože je veden v evidenci nežádoucích osob. Následně správní orgán prvního stupně samostatným rozhodnutím ze dne 14. 3. 2022 č. j. KRPT-16691-24/ČJ-2022-070022 zastavil podle § 101 písm. c) zákona číslo 500/2004 Sb., správní řád, řízení o žádosti žalobce o stanovení nové lhůty k vycestování. Proti oběma rozhodnutím podal žalobce odvolání, o kterých rozhodl žalovaný rozhodnutími identifikovanými v záhlaví tohoto rozsudku tak, že odvolání zamítl a napadená prvostupňová rozhodnutí potvrdil.

2. Proti oběma napadeným rozhodnutím žalovaného podal žalobce (prostřednictvím zástupce) včasnou žalobu, ve které navrhoval jejich zrušení a vrácení věci správnímu orgánu k dalšímu řízení a projednání. Žalobce nejprve poukázal na to, že se v případě rozhodnutí o uložení povinnosti opustit území České republiky jedná již o druhé rozhodnutí, když předchozí bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2021 č. j. 20 A 8/2021-40. Žalobce vytkl žalovanému, že opět své rozhodnutí vystavěl na ryze formalistickém výkladu zákonných podmínek odůvodňujících postup podle § 50a zákona o pobytu cizinců, aniž by se podrobně zabýval relevantními rozhodujícími skutečnostmi případu žalobce, zejména z hlediska důvodnosti jeho setrvání na území z důvodu podstoupení léčby v Lázních Darkov, která je pro žalobce vysoce přínosná a tuto zde podstupuje pravidelně již od roku 2016. Žalobce dále poukázal na to, že obdržel pobytové oprávnění na Maltě, která je členským státem EU (má zde povolen pobyt od 22. 7. 2019 do 22. 7. 2022) a pokud by byl osobou nežádoucí, pak by mu určitě členská země EU neudělila oprávnění na dobu více než 3 let. Žalobce sice respektuje názor vyslovený v předchozím kasačním rozsudku krajského soudu, podle kterého není správní orgán v tomto typu řízení kompetentní hodnotit a zjišťovat další informace, případně sám vyvozovat závěry, pro které je účastník veden v České republice v evidenci osob nežádoucích ve smyslu § 154 zákona o pobytu cizinců, nicméně má za to, že pokud je rozhodnutí o uložení povinnosti opustit území založeno právě a pouze na zařazení jeho osoby do evidence nežádoucích osob, je potřeba vzít pochybnosti o tomto zařazení v úvahu. Žalobce zdůraznil, že až do 25. 5. 2022 vůbec nevěděl o tom, že je znovu evidován jako nežádoucí osoba. Požadavek přiměřenosti podle § 174a zákona o pobytu cizinců je třeba hodnotit také s ohledem na rodinné vazby žalobce na bratra na území České republiky. Žalobce opakovaně zdůraznil, že je po těžké dopravní nehodě, utrpěl mnohačetná zranění a po přerušené léčbě v ní nadále pokračuje, léčbu řádně zaplatil a léčba je na vysoce odborné úrovni, mnohem lepší než jinde.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, v písemném vyjádření setrval na závěrech uvedených v napadených rozhodnutích a vyjádřil přesvědčení, že se zabýval všemi zjištěnými okolnostmi a zároveň respektoval názor krajského a Nejvyššího správního soudu. Žalovaný připomenul, že žalobce byl vedený v evidenci nežádoucích osob do 21. 5. 2022. Žalobce tak především nebyl oprávněn vstoupit na území České republiky poté, kdy vycestoval dne 6. 8. 2021 a pobýval na území Polska, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory a Tuniska. Tvrzení žalobce, že si nebyl vědom vedení v evidenci nežádoucích osob, vyvrací jeho výpověď v rámci předmětného řízení a žalovanému ani není známo, že by žalobce proti záznamu v této evidenci brojil. Žalovaný je rovněž přesvědčen, že napadeným rozhodnutím nebyl porušen § 174a zákona o pobytu cizinců. Žalovaný poukázal na to, že žalobce byl přes původní lékařskou zprávu schopen z České republiky vycestovat, dokonce cestovat napříč Evropou, čímž deklaroval, že lékařská zpráva je doporučující a jeho zdravotní stav neutrpěl cestováním fatální následky. Opětovnou snahu žalobce poukazovat na nutnost absolvovat léčbu na území České republiky poté, co území opustí, dokonce vědom si svého budoucího dobrovolného vycestování z důvodu vyřízení si pobytového oprávnění na Maltu, považuje žalovaný za zjevně účelovou. Ve vztahu k žádosti o stanovení nové lhůty k vycestování žalovaný uvedl, že by stanovení nové lhůty bylo v rozporu s veřejným zájmem, kterým je, aby se na území České republiky zdržovali pouze cizinci s legálním pobytovým statusem.

4. Krajský soud přezkoumal při ústním jednání napadená rozhodnutí v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona číslo 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“)], přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

5. Krajský soud předesílá, že již jednou rozhodoval ve věci povinnosti žalobce opustit území České republiky ze shodných důvodů (neoprávněný pobyt na území České republiky). Rozsudkem ze dne 29. 11. 2021 č. j. 20 A 8/2021-40 krajský soud rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2021 ve věci povinnosti žalobce opustit území republiky a související rozhodnutí o povinnosti zaplatit náklady řízení zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. K námitkám žalobce proti jeho zařazení do evidence nežádoucích osob krajský soud uvedl, že o zařazení do této evidence se rozhoduje v samostatném řízení (resp. spíše procesním postupu, který nemá povahu správního řízení v užším smyslu podle části druhé správního řádu) a nikoliv v rámci (průběhu) jiných řízení v pobytových věcech, ve kterých jsou naopak správní orgány povinny vycházet z toho, že příslušný cizinec byl označen za nežádoucí osobu a zařazen do této evidence. Současně krajský soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2020 čj. 7 Azs 391/2019-43 poskytl žalobci návod, jak se může pokusit dosáhnout výmazu osobních údajů vztahujících se k jeho osobě v evidenci nežádoucích osob pro porušení § 154 odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Oproti tomu shledal krajský soud důvodné námitky žalobce proti způsobu, jakým se žalovaný vypořádal s přiměřeností dopadů rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života, a to zejména s ohledem na lékařskou zprávu ze dne 8. 6. 2021, ve které ošetřující lékař doporučil prodloužit délku pobytu žalobce v Lázních Darkov o 6 až 12 měsíců, aby mohlo dojít k lepším výsledkům a především uvedl, že pro klienta (žalobce) není vhodné, aby byl delší dobu bez fyzioterapie a že z lékařského hlediska momentálně není možné jeho cestování. Současně žalovanému vytkl, že pokud považoval lékařskou zprávu ze dne 8. 6. 2021 (ohledně závěru o nemožnosti vycestování žalobce) za nekonkrétní a neúplnou, měl pokračovat v dokazování ohledně zdravotního stavu žalobce, neboť podle § 50 odst. 3 věty druhé správního řádu platí, že v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Této povinnosti žalovaný nedostál a nezjistil dostatečně skutkový stav ohledně otázky, zda zdravotní stav brání žalobci ve vycestování. Z uvedeného důvodu krajský soud obě napadená rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud následně rozsudkem č.j. 7 Azs 4/2022-19 ze dne 30. 3. 2022 kasační stížnost žalovaného proti výroku o věci samé zamítl a ztotožnil se s názorem zdejšího krajského soudu ohledně povinnosti žalovaného postupovat podle § 50 odst. 3 věty druhé správního řádu, pokud měl pochybnosti o obsahu lékařské zprávy ze dne 8. 6. 2021.

6. Není sporné, že žalobce po vydání původních rozhodnutí žalovaného z území České republiky dne 6. 8. 2021 vycestoval a po jejich zrušení se dne 13. 1. 2022 do České republiky vrátil.

7. Další rozhodující skutkové okolnosti zjišťoval krajský soud ze správního spisu, když žádné jiné důkazní návrhy ani nebyly označeny. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že v rámci pobytové kontroly v Lázních Darkov, a. s. konané dne 19. 1. 2022 bylo zjištěno, že zde žalobce pobývá a je veden v evidenci nežádoucích osob do 21. 5. 2022. Téhož dne byl žalobce u správního orgánu prvního stupně vyslechnut a mimo jiné uvedl, že dne 6. 8. 2021 opustil Českou republiku a pobýval na území Polska, Bosny, Černé Hory, Tunisu a dne 13. 1. 2022 přicestoval do Vídně. K dotazu, zda je seznámen se skutečností, že je veden v evidenci nežádoucích osob od 21. 5. 2021 do 21. 5. 2022, žalobce uvedl, že je to asi známo pouze jeho zmocněnému zástupci, ví pouze, že byl povinen vycestovat. Součástí spisové dokumentace je také výpis z evidence nežádoucích osob, ve které je u žalobce v kolonce „Platnost ENO“ uvedeno: 21. 5. 2021 - 21. 5. 2022 a dále lékařská zpráva o výsledku léčení ze dne 1. 2. 2022, ve které se doporučuje prodloužit délku pobytu žalobce v Lázních Darkov o 6 – 12 měsíců, aby mohlo dojít k lepším výsledkům, a mimo jiné se v ní uvádí doslovně: „Jako aj nemůže t.č. cestovat a sediet dlho v lietadle lebo može mat zlý dopad na jeho zdravie.“ Poté rozhodly správní orgány, jak shora uvedeno.      

8. Předmětem soudního přezkumu jsou rozhodnutí žalovaného správního orgánu, kterými byla žalobci (ve spojení s prvostupňovými rozhodnutími ze dne 18. 2. 2022 a 14. 3. 2022) uložena povinnost opustit území České republiky podle § 50a odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců a zastaveno řízení o jeho žádosti o stanovení nové lhůty k vycestování.

9. Krajský soud se nejprve zabýval tím, zda ze strany správních orgánů nedošlo k procesnímu pochybení v souvislosti s novým zahájením řízení o povinnosti žalobce opustit území České republiky. Jak se totiž podává z výše uvedené geneze sporů žalobce, tak krajský soud předchozí odvolací rozhodnutí ve věci povinnosti žalobce opustit území zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Ze spisu se však nepodává, že by žalovaný formálně pokračoval v řízení a napadená rozhodnutí byla vydána v nově zahájeném řízení na základě výsledků nové pobytové kontroly ze dne 19. 1. 2022. Přestože není zcela zřejmé, zda a jakým způsobem bylo první řízení („obživlé“ po zrušení odvolacích rozhodnutí soudem) formálně ukončeno nebo zda správní orgány vedly dvě paralelní řízení o povinnosti žalobce opustit území České republiky, neshledal krajský soud při absenci konkrétních žalobních námitek, že by zde byla vada řízení, která by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí a ke které by měl soud přihlédnout z úřední povinnosti. Bylo tedy možné se zabývat napadenými rozhodnutími věcně.

10.                      Podle § 50a odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců platí, že rozhodnutí o povinnosti opustit území policie vydá cizinci, který je držitelem platného oprávnění k pobytu vydaného jiným členským státem Evropské unie a na území pobývá neoprávněně, u něhož nebyly shledány důvody pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění nebo pokud by důsledkem rozhodnutí o správním vyhoštění byl nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života.

11.                      Žalobce v žalobě brojil jednak proti vedení jeho osoby v evidenci nežádoucích osob, dále namítal dopady rozhodnutí do jeho soukromého života s ohledem na jeho zdravotní stav.

12.                      Pokud jde o první žalobní bod (námitky proti vedení v evidenci nežádoucích osob), tak krajský soud setrvává na právním názoru vysloveném již v předchozím kasačním rozsudku, podle kterého nejsou takové námitky v řízení o povinnosti opustit území relevantní. Pokud byl žalobce přesvědčen, že je v evidenci nežádoucích osob veden neoprávněně, měl možnost podat žádost o provedení výmazu osobních údajů vztahujících se k jeho osobě podle § 29 odst. 2 zákona o zpracování osobních údajů pro tvrzené porušení § 154 odst. 5 zákona o pobytu cizinců (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2020 čj. 7 Azs 391/2019-43, zejména bod 21). Ze žaloby není zřejmé, zda žalobce podnikl kroky ke zjištění důvodů vedení v evidenci nežádoucích osob, popř. k výmazu z této evidence a s jakým výsledkem, což ale není pro rozhodnutí v této věci podstatné. Pro rozhodnutí ve věci je naopak rozhodující, že podle lustrace správního orgánu je žalobce zapsán v této evidenci s platností od 21. 5. 2021 do 21. 5. 2022 (viz výpis na straně 12 správního spisu) a bylo tak na žalobci, aby pro účely tohoto řízení doložil, že byl v této evidenci veden neoprávněně nebo že byl z této evidence vymazán, což se mu v řízení nepodařilo. Žalobní bod proto důvodný není.

13.                      Pokud jde o druhý okruh námitek zaměřených na zásah do rodinného a soukromého života žalobce, tak krajský soud připomíná, že původní rozhodnutí ve věci povinnosti žalobce opustit území České republiky zrušil proto, že se žalovaný nedostatečně zabýval zdravotním stavem žalobce z hlediska toho, zda mu nebrání ve vycestování. Klíčovou pro závěr soudu byla především lékařská zpráva ze dne 8. 6. 2021, podle které ošetřující lékař doporučil prodloužit délku pobytu žalobce v Lázních Darkov o 6 až 12 měsíců, aby mohlo dojít k lepším výsledkům s tím, že pro žalobce není vhodné, aby byl delší dobu bez fyzioterapie a zejména, že z lékařského hlediska momentálně není možné jeho cestování. V době rozhodování správního orgánu prvního stupně uplynulo od vydání citované lékařské zprávy více než 8 měsíců (v době rozhodování žalovaného již téměř celý rok) a žalobce od té doby dokázal nejen dne 6. 8. 2021 vycestovat z území České republiky, ale podle své vlastní výpovědi pobýval na území Polska, Bosny, Černé Hory, Tunisu a následně se vrátil do České republiky.     

14.                      Žalovaný se možnými dopady povinnosti žalobce vycestovat do jeho soukromého života zabýval důkladně na stranách 5 až 7 napadeného rozhodnutí a mimo jiné konstatoval, že pokud byl žalobce schopen dne 8. 6. 2021 (správně 6. 8. 2021 – poznámka krajského soudu) vycestovat z území České republiky, následně pobývat mimo jiné v Černé Hoře a dne 13. 1. 2022 přicestovat letecky do Rakouska, vzápětí vstoupit na území České republiky, je jeho vycestování možné, aniž by mělo zásadní či devastující vliv na jeho současný zdravotní stav. Uvedená úvaha podle přesvědčení krajského soudu reflektuje zjištěný skutkový stav a krajskému soudu se nejeví jako excesivní nebo zjevně nesprávná. Krajský soud připomíná, že úkolem soudu ve správním soudnictví není nahradit správní orgán v jeho odborné dozorové kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním, ale v rámci vymezeném žalobními body posoudit, zda správní orgán řádně a úplně zjistil skutkový stav, zda nedošlo k porušení procesních práv účastníka nebo zda napadené rozhodnutí není z jiných důvodů v rozporu se zákonem. Žádné zásadní pochybení žalovaného při hodnocení zjištěných skutkových okolností krajský soud neshledal. Také podle krajského soudu pobytová historie žalobce v posledním roce do značné míry relativizuje jeho tvrzení o nemožnosti cestovat, přinejmenším je zřejmé, že především sám žalobce subjektivně nevnímá svůj zdravotní stav jako překážku pro cestování, včetně letecké dopravy. Pokud by se přitom mělo jednat pouze o odjezd z České republiky v důsledku předchozího rozhodnutí, bylo by možné mít pro takové chování pochopení a naopak kvitovat, že se žalobce dobrovolně podřídil pravomocnému rozhodnutí správních orgánů, ale žalobce podle nezpochybněných zjištění správního orgánu prvního stupně v předchozím roce nadále cestoval po Evropě a Africe (Polsko, Bosna, Rakousko, Tunis) a především přicestoval zpět na území České republiky, přestože mu mělo být z předchozího řízení známo, že jeho pobyt v České republice nebyl oprávněný. Krajský soud přitom neuvěřil žalobci, že nevěděl o tom, že je v České republice veden jako nežádoucí osoba. Přinejmenším je i z jeho výpovědi ze dne 19. 1. 2022 před správním orgánem zřejmé, že žalobce o povinnosti vycestovat z České republiky uložené předchozím správním rozhodnutím věděl, přičemž důvody tohoto vycestování mu byly vysvětleny ve správních rozhodnutích a v rozsudku krajského soudu ze dne 29. 11. 2021, ve kterém bylo potvrzeno vedení žalobce v evidenci nežádoucích osob a předestřeny možnosti, jak se může domáhat výmazu svých osobních údajů z této evidence. Rozhodně však žalobce ani z rozsudku krajského soudu nemohl nabýt legitimního očekávání, že je jeho pobyt v České republice legální. Krajskému soudu nepřísluší hodnotit komunikaci mezi advokátem a jeho klientem, ale i kdyby se snad žalobci nedostaly ze strany zástupce přesné informace, nelze to v tomto řízení zohledňovat v jeho prospěch.

15.                      Krajský soud uzavírá, že pokud sám žalobce svůj zdravotní stav nevnímal jako překážku pro cestování, tak ani ve vydání napadených rozhodnutí nelze spařovat zásah do jeho soukromého žalobce ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců a podle přesvědčení krajského soudu se již žalobce nebyl za daného stavu oprávněn svého špatného zdravotního stavu dovolávat. Ani z nové lékařské zprávy ze dne 1. 2. 2022 přitom nevyplývá, že by ke zhoršení zdravotního stavu žalobce došlo až po jeho opětovném příjezdu do České republiky nebo že by cestování letadlem bylo u žalobce ze zdravotních důvodů objektivně zcela vyloučeno a s ohledem na nové skutkové okolnosti popsané výše již nepovažoval krajský soud za potřebné, aby byl zdravotní stav žalobce prověřován dalším dokazováním. Důvodem pro setrvání žalobce na území České republiky nemůže být ani vyšší kvalita lékařské péče v České republice ani vazba na bratra, k jehož pobytu v České republice žalobce ve správním řízení ani v žalobě nic konkrétního netvrdil, naopak při výslechu dne 19. 1. 2022 uvedl, že v České republice pobývá sám.        

16.                      Pokud jde o druhé rozhodnutí o zastavení řízení o stanovení nové lhůty k vycestování, tak proti němu žalobce v žalobě žádné samostatné žalobní body neuvedl, proto se krajský soud omezuje na konstatování, že v napadeném rozhodnutí ani v postupu předcházejícím jeho vydání neshledal žádné vady s negativním vlivem na jeho zákonnost, ke kterým by měl přihlédnout z úřední povinnosti.       

17.                      Z výše uvedených důvodů krajský soud žalobu proti oběma rozhodnutím zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

18.                      O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. a v návaznosti na procesní výsledek sporu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, protože žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovanému podle obsahu spisu v řízení žádné náklady (nad rámec jeho běžné úřední činnosti) nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.

Ostrava 30. září 2022

JUDr. Martin Láníček

samosoudce