[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci

žalobce: Moravský rybářský svaz, z. s., IČO: 00547972
sídlem Soběšická 1325/84, 614 00 Brno
zastoupený advokátem Mgr. Petrem Kubicou
sídlem Kobližná 47/19, 602 00 Brno 

proti  

žalovanému: Ministerstvo zemědělství
sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1

za účasti: J. P.
zastoupený advokátem Mgr. Petrem Vodehnalem
sídlem Viktora Huga 377/4, 150 00 Praha 5
 

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. MZE-33211/2021, č. j. 33211/2021-MZE-16231,

takto:

1. Žaloba se zamítá.

2. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
3. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
4. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil správnost rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 20. 4. 2021, č. j. KUZL 17495/2021 ze dne 20. 4. 2021 kterým bylo rozhodnuto o žádosti J. P. (osoba zúčastněná na řízení) o zrušení rybářského revíru na vodní nádrži „Lubná“ tak, že vodní nádrž „Lubná“ se vyjímá z rybářského revíru ev. č. 461 110 Olšava 2A (dále jen „rybářský revír Olšava 2A“). V důsledku uvedeného byl výrokem č. 2 změněn popis revíru Olšava 2A v rozhodnutí ministerstva č. j. 201/109/93-310 ze dne 28. 1. 1993. Výrokem č. 3 bylo stanoveno, že výkon rybářského práva v předmětném revíru zůstává povolen žalobci. Výrokem č. 4 bylo stanoveno, že základní zarybňovací povinnost v rybářském revíru Olšava 2A, která byla stanovena rozhodnutím č. j. KUZL 41619/2015 ze dne 20. 7. 2015, zůstává nadále v platnosti beze změn
2. Správní orgán prvního stupně takto rozhodoval za situace, kdy k žádosti osoby zúčastněné na řízení o změnu povolení k nakládání s povrchovými vodami a žádost o změnu účelu užívání stavby -vodní nádrž „Lubná“ Městský úřad Uherský Brod, Odboru životního prostředí rozhodnutím ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. OZP/0495/18/Ze, které bylo potvrzeno rozhodnutím krajského úřadu ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. KUSP 43249/2020 ŽPZE-RH, rozhodl tak, že
3. Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí zdůraznil, že v rámci řízení o vyjmutí vodní nádrže „Lubná“ z rybářského revíru ev. č. 461 110 Olšava 2A je spornou otázkou, zda je předmětná nádrž rybníkem a tedy zda je žadatel legitimován k podání žádosti o vynětí rybníka z předmětného rybářského revíru. Naopak není sporu o tom, že pokud by vodní nádrž „Lubná“ rybníkem byla, byl by žadatel jeho vlastníkem a byl by tedy v takovém případě v souladu s § 4 odst. 6 zákona č. 99/2004 Sb., zákon o rybářství, v platném znění (dále jen „zákon o rybářství“) k žádosti oprávněn. Při posuzování splnění podmínek uvedených v § 4 zákona o rybářství krajský úřad vycházel mimo jiné z rozhodnutí Městského úřadu Uherský Brod, Odboru životního prostředí ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. OZP/0495/18/Ze (dále též „rozhodnutí vodoprávního úřadu“), a rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, Odboru životního prostředí a zemědělství, oddělení vodního hospodářství ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. KUPS 43249/2020 ŽPZE-RH. Tato rozhodnutí k žádosti o změnu povolení k nakládání s povrchovými vodami a žádosti o změnu účelu užívání stavby definují jak nakládání s povrchovými vodami, tak účel užívání stavby vodní nádrž „Lubná“ takto:

-         dle výroku I. se podle § 12 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vodní zákon"), mění povolení k nakládání s povrchovými vodami, které vydal Městský úřad Uherský Brod, Odbor životního prostředí a zemědělství pod č.j. OZP/2381/07-2/Va ze dne 9. 8. 2007, týkající se povolení vzdouvání a akumulace povrchové vody v prostoru Vodní nádrže Lubná, na vodním toku Lubná (ČHP 4-13-01-1180, IDVT 10203108) takto: Vodoprávní úřad na základě žádosti oprávněného rozšiřuje stávající povolení k nakládání s povrchovými vodami takovým způsobem, že platný výrok dle § 8 odst. 1 písm. a) bod 2. vodního zákona (povolení jejich vzdouvání, popř. akumulace) rozšiřuje o povolení nakládání s povrchovými vodami dle § 8 odst. 1 písm. a) bod 5. vodního zákona: k jinému nakládání s nimi – užívání těchto vod pro chov ryb k nepodnikatelským účelům. Ostatní ustanovení povolení nakládání s vodami č. j. OZP/2381/07-2/Va ze dne 9. 8. 2007 zůstávají beze změny a nadále v platnosti;

-         dle výroku II. se povoluje podle § 15 vodního zákona, § 127 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "stavební zákon") a § 18m vyhlášky č. 503/2006 Sb., změna v užívání stavby Vodní nádrž Lubná. Stavba byla povolena vodohospodářským stavebním povolením, které vydal Odbor vodního hospodářství, energetiky a pro věci zemědělství a lesnictví okresního národního výboru Uherské Hradiště dne 12. 8. 1965 pod č. j. Vod.1246/1704/65, kde se mj. uvádí: „Vodní nádrž bude sloužit převážně k rekreaci pionýrského tábora Přesného strojírenství Uh. Brod, ke sportovnímu rybaření a dále zajišťuje objekty tábora protipožární vodou. V menší míře možné použití vody pro závlahy na k.ú. Suchá Loz a Nivnice“. Vodoprávní úřad rozhodnutím o změně užívání stavby dosavadní výše uvedené účely užívání stavby ruší a vymezuje tyto nové účely užívání stavby VN Lubná: 1. Umělá vodní nádrž určená především k chovu ryb s možností úplného a pravidelného vypouštění; 2. Vodní nádrž plnící funkci biodiverzity a další funkce krajinotvorné. Ostatní části vodohospodářského povolení č.j. Vod.1246/1704/65 ze dne 12. 8. 1965, č. j. OZP/2381/07-2/Va, zůstávají beze změny. Podmínky, za kterých se změna povolení nakládání s vodami a změna účelu užívání stavby povoluje: 1) Vodní nádrž je možné vypouštět (s výjimkou nápravy havarijního stavu) po 31. srpnu kalendářního roku. Znovu bude napuštěna do 15. října téhož roku, v případě dalšího odbahňování pak do začátku vegetačního období následujícího roku; 2) V období od 1. 5. do 30. 6. bude vhodným hospodařením zajištěna průhlednost vody minimálně 50 cm a zároveň převaha biomasy hrubého a středního zooplanktonu nad drobným; 3) Vodní nádrž nebude využívána k intenzivnímu ani polointenzivnímu chovu ryb nebo chovu vodní drůbeže; 4) Nesmí být vysazovány nepůvodní druhy ryb, jako je např. amur bílý, karas stříbřitý, tolstolobik bílý, tolstolobec pestrý, pstruh duhový aj. 5) Změnou účelu užívání stavby VN Lubná nesmí dojít k zhoršení vodohospodářských poměrů oblasti ani k snížení protipovodňových a retenčních funkcí VD; 6) Bude zachován zůstatkový průtok z VN Lubná do VT Lubná a správci toku zaslán odsouhlasený Manipulační a provozní řád VD; 7) Vodoprávnímu úřadu bude nejpozději v termínu do 3 měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí předložen ke schválení a odsouhlasení aktualizovaný Manipulační a provozní řád pro vodní nádrž Lubná, který bude zohledňovat nově rozšířené povolení nakládání s vodami a nové účely vodní nádrže, a to zejména podmínky v tomto rozhodnutí uvedené. K aktualizovanému MŘ bude předloženo vyjádření správce vodního toku a taktéž stanovisko příslušného orgánu ochrany přírody.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

4. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhl krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil.
5. Podstatu žalobních námitek tvoří nesouhlasná polemika žalobce s právním názorem žalovaného i správního orgánu prvního stupně, kdy žalobce především namítá nesprávné posouzení otázky charakteru vodního díla vodní nádrž Lubná, neboť to nesplňuje v § 2 písm. c) zákona o rybářství, stanovené definiční znaky rybníku. Žalobce má za to, že v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně stanovené podmínky, za kterých se změna povolení nakládání s vodami a změna účelu užívání stavby povoluje. Konkrétně namítá, že nejsou splněny definiční znaky v podobě určení „především k chovu ryb“ a  v podobě regulace vodní hladiny, včetně možnosti „pravidelného, tedy neomezeného vypouštění a slovení“. Žalobce má za to, že závěr o tom, že vodní nádrž Lubná je rybníkem, se ocitá v rozporu s podmínkami, za kterých byla změna povolení nakládání s vodami a změna účelu užívání stavby povolena citovaným rozhodnutím vodoprávního úřadu č. j. OZP/0495/18-29.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě a osoby zúčastněné na řízení

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně uvádí, že námitky, které žalobce snáší v nyní projednávané žalobě, vůbec nebyly předestřeny v odvolacím řízení. Přesto má žalovaný za to, že jejich důvodnost vylučuje argumentace předestřené žalovaným i správním orgánem prvního stupně v napadených rozhodnutích. Tvrzení žalobce ohledně nesplnění definičních znaků rybníku u vodní nádrže Lubná, vymezených v § 2 písm. c) zákona o rybářství, žalovaný považuje za nesprávná a zavádějící. Pokud žalobce uvádí, že „vodní nádrž Lubná není možné vypouštět pravidelně, tedy neomezeně“, dle žalovaného slova „pravidelně“ a „neomezeně“ nelze chápat jako synonyma. Především však § 2 písm. c) zákona o rybářství neuvádí, že rybníkem je vodní dílo, které lze vypouštět neomezeně. V případě předmětné vodní nádrže Lubná lze v souladu s rozhodnutím vodoprávního úřadu vypouštět pravidelně každý rok ve stanoveném období. Žalovaný nepovažuje v případě vodního díla určeného především k chovu ryb, tj. v případě rybníka, slovení ryb za mimořádnou situaci, ale za běžné hospodaření s rybí obsádkou. Každoroční možnost řádného slovení v jednom období (na podzim) obsahuje prvek pravidelnosti i řádnosti (je možné „běžně“ a nikoliv mimořádně), a je v souladu s dlouhodobým postojem žalovaného správního orgánu k této otázce.
7. Žalovaný dále považuje za vhodné poukázat na to, že žalobce uvádí, že „v případě vodní nádrže „Lubná“ se jedná o vodní nádrž víceúčelovou, určenou mimo jiné k chovu ryb k nepodnikatelským účelům.“ Také toto tvrzení žalobce je zavádějící, neboť v uvedeném rozhodnutí vodoprávního úřadu je účel užívání stavby vodní nádrže „Lubná“ formulován takto: „1. Umělá vodní nádrž určená především k chovu ryb s možností úplného a pravidelného vypouštění.“ K žalobcem zmiňované víceúčelovosti předmětné vodní nádrže dále uvádíme, že jednou z podmínek plynoucí z definice rybníka dle § 2 písm. c) zákona o rybářství je, že rybník musí být určen především k chovu ryb. Rozhodnou skutečností je tedy účel vodního díla, přičemž není vyloučeno, že se může jednat o vodní dílo víceúčelové, neboť k chovu ryb musí být vodní dílo určeno především, nikoli výlučně.
8. Osoba zúčastněná na řízení se ve vyjádření k žalobě zcela ztotožňuje s právními závěry žalovaného i správního orgánu prvního stupně a žalobu považuje za nedůvodnou. Žalobcem vytvořenou „konstrukci“ spočívající v jeho výkladu § 2 písm. c) zákona o rybářství, podle kterého je rybníkem pouze takové vodní dílo, které je možné vypouštět kdykoliv, tj. bez jakéhokoliv časového omezení, je zcela neopodstatněná a nemá žádnou oporu v zákoně. Zákon o rybářství totiž ve svém § 2 písm. c), jež definuje charakter rybníka, o žádné „pravidelnosti“, natož pak o „neomezené možnosti“ vypouštění rybníka vůbec nehovoří.

IV. Posouzení věci soudem

9. Krajský soud přezkoumal, za splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, včetně řízení předcházející jejich vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
10. Žalobce za podstatu nyní projednávané věci vymezuje nesprávné a nedostatečné právní posouzení otázky charakteru vodního díla - vodní nádrž Lubná, kdy je přesvědčen o tom, že tato nesplňuje definiční znaky rybníku ve smyslu § 2 písm. c) dle zákona o rybářství, což mělo za důsledek nesprávné rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, neboť ten (a žalovaný tento postup aproboval) provedl změnu rybářského revíru Olšava 2A č. 461 110 vyjmutím vodní nádrže Lubná na žádost vlastníka rybníka, jak to zákon o rybářství umožňuje.
11. Při posouzení této otázky krajský soud vycházel z toho, že za rybník ve smyslu a pro účely zákona o rybářství je nutno považovat každé takové vodní dílo, které vyhovuje legální definici rybníka uvedené v § 2 písm. c) zákona o rybářství. Podle tohoto ustanovení je rybníkem „vodní dílo, které je vodní nádrží určenou především k chovu ryb, ve kterém lze regulovat vodní hladinu, včetně možnosti jeho vypouštění a slovení; rybník je tvořen hrází, nádrží a dalšími technickými zařízeními.“
12. K zjištění zda je vodní dílo rybníkem či nikoliv je nutné důkladně posoudit kumulativní splnění všech zákonných náležitostí (definičních znaků) stanovených zákonem o rybářství. Musí se tedy jednat: 1. o vodní dílo, 2. které je vodní nádrží určenou především k chovu ryb, 3. ve kterém lze regulovat vodní hladinu, včetně možnosti jeho vypouštění a slovení, a 4. které je tvořeno hrází, nádrží a dalšími technickými zařízeními (shodně viz rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2017, č. j. 29 A 17/2015-44, nebo ze dne 10. 8. 2020, č. j. 29 A 252/2018-37, dostupné na www.nssoud.cz). Žalobce svými žalobními námitkami rozporuje naplnění 2. a 3. definičního znaku ve vztahu k vodní nádrži Lubná, přičemž vychází se znění podmínek, za kterých byla změna povolení nakládání s vodami a změna účelu užívání stavby – vodní nádrže Lubná povolena citovaným rozhodnutím vodoprávního úřadu č. j. OZP/0495/18-29. S tímto názorem žalobce se nicméně krajský soud neztotožňuje.
13. Pokud jde o konkrétní žalobcovu námitku, že v případě vodní nádrže Lubná nebylo prokázáno naplnění v zákoně definovaného funkčního znaku rybníka spočívajícího v „možnosti vypouštění a slovení“, který není možné vykládat jiným způsobem, než že se musí jednat o možnost pravidelnou a neomezenou, neboť dle citovaného rozhodnutí vodoprávního úřadu č. j. OZP/0495/18-29 není možné její pravidelné vypouštění podle potřeb hospodaření na vodní nádrži, respektive na rybníce (možnost jejího vypuštění je dle citovaného rozhodnutí v kalendářním roce omezena pouze na období od 31. 8. do 15. 10., tedy na možnost nepravidelného vypuštění po dobu 1,5 měsíce v kalendářním roce), krajský soud má (ve shodě s žalovaným) za to, že je založena na zavádějící a nesprávné interpretaci tohoto definičního znaku v § 2 písm. c) zákona o rybářství ze strany žalobce. Dle krajského soudu zákonný požadavek, aby se jednalo o vodní dílo, ve kterém „lze regulovat vodní hladinu, včetně možnosti jeho vypouštění a slovení“, nelze v žádném případě vykládat tak, že daná možnost jeho vypouštění a slovení musí být neomezená, tedy bez jakýchkoliv podmínek a kdykoliv, jak činí žalobce. Předně je třeba zdůraznit, že citovaný § 2 písm. c) zákona o rybářství explicitně nevyžaduje pravidelnost vypouštění i slovení, nýbrž jen možnost. Nicméně smysl tohoto požadavku je třeba hledat v souvislosti s rybníkářským hospodařením, a tedy zajištění jak možnosti pravidelné údržby (odbahňování), tak možnosti běžného hospodaření s rybí osádkou v případě rybníka určeného především k chovu ryb. V tomto se krajský soud jednoznačně přiklání k názoru žalovaného, že v citovaném rozhodnutí vodoprávního úřadu vymezená podmínka předpokládá pravidelnou každoroční možnost řádného vypouštění i slovení v jednom období (na podzim) a tato obsahuje prvek pravidelnosti i řádnosti (je možné „běžně“ a nikoliv mimořádně). Z toho důvodu krajský soud uvedenou námitku nepovažuje za důvodnou.
14. Stejně tak za nedůvodnou krajský soud hodnotí i námitku žalobce ohledně nesplnění definičního znaku, že v případě vodní nádrže Lubná se nejedná o „vodní nádrž určenou především k chovu ryb.“ Hlavním východiskem je to, že víceúčelovost vodní nádrže, nijak nevylučuje, aby se jednalo o vodní nádrž určenou „především k chovu ryb.“ To je jednoznačné z užití pojmu především, z něhož vyplývá, že chov ryb nemusí být na dané vodní nádrži účelem výlučným. Je to tedy spíše otázka vyhodnocení významu jednotlivých účelů, přičemž chov ryb musí mít z hlediska významu přední místo. Žalovaný se tímto hodnocením zcela správně zabýval, když konstatoval, že účel vodního díla, tj. k jakému účelu bylo vodní dílo vybudováno a k jakému účelu slouží, je třeba chápat jako objektivní skutečnost stanovenou příslušnými autorizovanými dokumenty nebo správními akty, kterými jsou provozní řád, schválený manipulační řád, povolení k nakládání s povrchovými vodami apod. V daném případě je prvním takovým relevantním dokumentem založeným ve správním spise citované rozhodnutí vodoprávního úřadu č. j. OZP/0495/18-29, kterým byla povolena změna v užívání stavby vodní nádrž „Lubná“. Druhým relevantním dokumentem je schválený Manipulační řád pro vodní nádrž Lubná z 08/2020. Manipulační řád udává jako účel předmětného vodního díla v uvedeném pořadí 1. rybochovné využití, 2. zadržení vody v krajině, 3. zpomalení odtoku vody z území prostorem, 4. krajinotvorný prvek, 5. zlepšení kvality vody samočistícím procesem. Žalobce pravděpodobně považuje všechny účely vodní nádrže za rovnocenné, nicméně tento argument lze vyvrátit odkazem na seznam účelů uvedených ve schváleném manipulačním řádu, kde je chov ryb uveden na prvním místě (následují funkce retenční a akumulační; krajinotvorná optimalizace vodního režimu v dané lokalitě; vodní biotop). Tento seznam je třeba vykládat v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 písm. b) bodu 3 vyhlášky č. 216/2011 Sb., o náležitostech manipulačního řádu a provozního řádu vodních děl, které stanoví, že v případě více účelů se jejich pořadí uvede podle jejich důležitosti. Krajský soud má rovněž za to, že některé z uvedených účelů by ani nebylo možné považovat za „konkurující“ účelu chovu ryb, jelikož jsou spjaty se samotnou existencí vodní nádrže.

V. Závěr a náklady řízení

15. Krajský soud proto na základě výše uvedeného žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, neboť není důvodná.
16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta) a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, pročež mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Nadto žalovaný náhradu nákladů řízení ani nepožadoval.
17. O náhradě nákladů osoby zúčastněné na řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení soud plnění žádné povinnosti neuložil, krajský soud této osobě náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí v souvislosti s plněním povinnosti, uložené soudem, žádné náklady nevznikly, a na náhradu jiných nákladů řízení ze zákona nárok nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 27. září 2022 

JUDr. Zuzana Bystřická v.r.

předsedkyně senátu