č. j. 10 A 76/2021 - 52
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci
žalobkyně: obec Horní Bradlo, IČO: 002 70 130
sídlem Dolní Bradlo 7, 539 53 Horní Bradlo
zastoupena advokátem Mgr. Ing. Ladislavem Málkem
sídlem Vinohradská 89/90, 130 00 Praha 3
proti
žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj
sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 15 Praha 1
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MMR-1723/2021 z 24. 5. 2021
takto:
Odůvodnění:
I. Vymezení věci.
1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný podle § 14j odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), zastavil řízení o žalobkynině žádosti z 13. 1. 2021 o dotaci z programu „Podpora revitalizace území“, z podprogramu „Demolice budov v sociálně vyloučených lokalitách v roce 2021“ (dále jen „Program“). Důvodem zastavení řízení byla vada žádosti spočívající v tom, že povinná příloha – souhlas stavebního úřadu s odstraněním stavby – nebyla přiložena v požadované formě, t. j. v podobě kopie s viditelným podpisem. Výzva k podávání žádostí o poskytnutí dotace, vyhlášená 30. 10. 2020 pod č. 1/2021/117D081 (dále jen „Výzva“), přitom nepřipouštěla možnost odstranění vad žádosti.
II. Řízení před soudem.
2. Žalobkyně v žalobě namítla, že ani Výzva, ani Zásady podprogramu pro poskytování dotací, jež jsou její přílohou, nikde neuvádějí požadavek na „kopii s viditelným podpisem“. Stejně tak neodkazují na interní dokument žalovaného nazvaný „Forma elektronické přílohy“, jenž u formy „prostá kopie“ uvádí: „Prostý scan dokumentu s viditelným podpisem.“ Kromě toho žalobkyně zdůraznila, že souhlas Městského úřadu Nasavrky (dále jen „MěÚ Nasavrky“) s odstraněním stavby z 21. 10. 2020 obdržela prostřednictvím datové schránky, tudíž žádnou rukou psanou parafu neobsahoval. Požadavek žalovaného tak je absurdní.
3. Žalobkyně dále poukázala na to, že úspěšnost žadatelů v daném podprogramu se mezi lety 2019 a 2021 snížila z 90,24 % na 27,02 %, což svědčí o snaze zamítat z jakéhokoli možného důvodu maximální počet žádostí (patrně kvůli tíživé situaci státního rozpočtu). To dosvědčují i jiné žalobkyni známé případy. Nakonec se žalobkyně ohradila vůči neférovému přístupu žalovaného a celé státní správy k různým žadatelům o dotace: zatímco za koncern Agrofert žalovaný aktivně bojuje i proti Evropské komisi, u malé obce využije k nepřiznání dotace nesmysl typu chybějícího podpisu na kopii jedné z příloh žádosti.
4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě připomněl, že dotační proces je v zákoně pojat jako vysoce formalizované dobrodiní státu, v jehož rámci mohou být nastavena poměrně přísná pravidla pro žadatele o dotace. Žalovaný prostřednictvím písemnosti „Forma elektronické přílohy“ žadatele dostatečně informuje, jakou formou mají předkládat jednotlivé přílohy. Lze tak učinit ve třech různých podobách, a o této skutečnosti žadatelé vědí již při podání žádosti. V případě písemnosti doručené do datové schránky mohla žalobkyně „přeposlat“ žalovanému rozhodnutí opatřené kvalifikovaným elektronickým podpisem ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, jímž správní orgány svá rozhodnutí ze zákona opatřují, nebo autorizovanou konverzi dokumentu s ověřovací doložkou. Žalobkyně však namísto toho zaslala pouze scan vytištěné verze bez jakéhokoli podpisu.
5. Žalovaný připustil, že formu závazných příloh v rámci Výzvy ani jejích příloh skutečně výslovně neupravil, ale již z povahy věci je jasné, že žadatelé v obecné rovině musejí relevantním způsobem doložit, že se jedná o autentické rozhodnutí stavební úřadu. Tyto požadavky se ostatně objevují běžně i u jiných dotačních programů či výzev a nejedná se tak o nějaké formalistické „nóvum“, které by zaváděl samotný žalovaný ve svých výzvách.
6. Žalobkyně v replice setrvala na svém stanovisku a zopakovala některé své dřívější argumenty. Dále podotkla, že o nízkém významu přílohy dle bodu 9.1.12 Zásad podprogramu svědčí skutečnost, že podle bodu 9.2.2 ji bylo možné doložit až po vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace. K argumentu žalovaného ohledně kvalifikovaného elektronického podpisu poukázala na § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, z nějž dovozuje, že souhlas stavebního úřadu doručovaný do datové schránky kvalifikovaný elektronický podpis nevyžadoval.
7. Soud následně vyzval MěÚ Nasavrky ke sdělení, zda byl souhlas s odstraněním stavby žalobkyni 21. 10. 2022 skutečně vydán, a případně k zaslání tohoto souhlasu v totožné podobě a totožným způsobem, jakým byl zaslán žalobkyni. MěÚ Nasavrky výzvě soudu přípisem ze 7. 10. 2022 vyhověl.
8. Při jednání konaném 27. 10. 2022 oba účastníci řízení odkázali na obsah svých procesních podání a setrvali na svých dosavadních návrzích. Soud provedl jako důkaz listiny zaslané soudu MěÚ Nasavrky: odpověď na výzvu soudu č. j. NASA 1646/2022 ze 7. 10. 2022 a potvrzení o doručení souhlasu MěÚ Nasavrky s odstraněním stavby do datové schránky žalobkyně z 23. 10. 2020. Dále soud provedl prostřednictvím počítače důkaz ohledáním elektronického dokumentu – originálu souhlasu MěÚ Nasavrky s odstraněním stavby (soubor byl poté vypálen na přiložené CD) a internetovými stránkami žalovaného obsahujícími výzvu k podávání žádostí o dotace v rámci Podprogramu, včetně jejích příloh (https://www.mmr.cz/cs/narodni-dotace/podpora-a-rozvoj-regionu/podpora-revitalizace-uzemi-2020-(1)/demolice-budov-v-socialne-vyloucenych-lokalitach; snímek obrazovky je založen v soudním spisu).
III. Posouzení věci.
9. Soud nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou. Následně vycházeje ze skutkového a právního stavu, jenž zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí, přezkoumal je na základě podané žaloby v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], včetně řízení předcházejícího jeho vydání, jakož i z hlediska vad, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Shledal při tom, že žaloba není důvodná.
10. Dotační pravidla v § 14k odst. 1 stanoví, že trpí-li žádost o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci vadami, vyzve poskytovatel v případě, že to výslovně uvedl ve výzvě k podání žádosti o poskytnutí dotace podle § 14j, žadatele o dotaci k odstranění vad; k tomu mu poskytne přiměřenou lhůtu. Dotační pravidla zároveň vylučují použití ustanovení správního řádu o odstraňování vad podání (§ 14q odst. 1).
11. Podle § 14j odst. 4 písm. c) dotačních pravidel poskytovatel dotace usnesením řízení zastaví mimo jiné v případě, že žádost trpí vadami a výzva k podání žádosti nepřipouští možnost jejich odstranění podle § 14k odst. 1.
12. Žalovaný v bodě 6.2.1 Výzvy stanovil postup žadatele, jenž spolu se založením a vyplněním nové žádosti v příslušné internetové aplikaci „vloží povinné přílohy (přílohy pro jednotlivé DT (včetně jejich formy) jsou uvedeny v odstavci č. 9 zásad podprogramu)“ [a následně vygenerovaný soubor zašle žalovanému do datové schránky]. Jednou z povinných příloh žádosti bylo dle bodu 9.1.12 Zásad podprogramu pro poskytování dotací, které tvoří dle článku 4 Výzvy její přílohu č. 1, „[o]hlášení záměru odstranit stavbu dle §128 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) odstavce (1) potvrzené stavebním úřadem nebo platné povolení odstranění stavby nebo souhlas stavebního úřadu s odstraněním stavby“ (podtrženo soudem). Forma povinných příloh ve Výzvě ani Zásadách podprogramu nijak podrobněji upravena není.
13. Žalobkyně připojila k žádosti o dotaci také elektronický soubor nazvaný „priloha_9_1_12_souhlas s odstranenim stavby“. Na první pohled se jedná o scan jednostránkové listiny, v jejíž horní části je – právě v důsledku naskenování hůře čitelné – razítko Obecního úřadu Horní Bradlo s vyznačeným datem 26. 10. 2020, jež se obvykle používá pro vyznačení data přijetí listiny. Samotná listina obsahuje mimo jiné hlavičku odboru výstavby MěÚ Nasavrky, znak této obce, spisovou značku, číslo jednací, označení „Souhlas s odstraněním stavby“, na jejíž odstranění žalobkyně dotaci požadovala. Dále se na ní nachází stručné odůvodnění, poučení o opravných prostředcích a rozdělovník, podle nějž toto rozhodnutí obdrží žalobkyně „doporučeně do vlastních rukou“. Listina obsahuje rovněž označení příslušné úřední osoby: J. V., vedoucího odboru výstavby MěÚ Nasavrky. Na listině se nenachází doložka právní moci, otisk razítka stavebního úřadu ani žádný podpis, a to ani v rukou psané formě, ani ve formě elektronického podpisu typu „digitálně podepsáno dne“; elektronický podpis není ani součástí souboru samotného. K listině zároveň není připojena ověřovací doložka o autorizované konverzi ani jiná obdobná doložka a samotná listina neobsahuje ani doložku „Za správnost vyhotovení“ s vyznačením osoby, která odpovídala za písemné vyhotovení rozhodnutí, již lze podle § 69 odst. 1 věty poslední správního řádu použít pro nahrazení podpisu oprávněné úřední osoby.
14. Mezi účastníky řízení je spor výlučně o to, zda tato příloha žádosti dostála požadavkům stanoveným ve Výzvě a jejích přílohách, a zda tedy žádost trpěla vadami. Jestliže by příloha požadavky Výzvy nesplňovala, nevyhnutelným důsledkem by bylo zastavení řízení o žádosti, jak to žalovaný učinil.
15. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na svůj veřejně přístupný dokument „Forma elektronické přílohy“, jejž také zaslal soudu jako součást správního spisu. Podle něj může mít elektronická příloha trojí formu: 1) Originál, resp. elektronický originál, jímž je buď dokument s elektronickým podpisem, nebo autorizovaně konvertovaný dokument s ověřovací doložkou. 2) Úředně ověřená kopie, za kterou se považuje dokument úředně ověřený v listinné podobě a následně naskenovaný. 3) Prostá kopie, kterou je prostý scan dokumentu s viditelným podpisem.
16. Žalobkyně má pravdu v tom, že odkaz na tento dokument se ve Výzvě ani jejích přílohách nenachází. Žalovaný uvedl, že jeho obsah byl žalobkyni již v době podání žádosti znám, a k dotazu soudu při jednání vyslovil přesvědčení, že dokument se nacházel na jeho internetových stránkách spolu s Výzvou a jejím přílohami. Připustil však, že tato tvrzení není schopen prokázat, a nepodpořil je ani důkaz internetovými stránkami Podprogramu, provedený při jednání. Tyto stránky se totiž aktuálně vztahují již k následující (druhé) výzvě k podání žádosti o dotace, a ačkoli mezi přiloženými dokumenty se vyskytuje také ten sporný, není zřejmé, že tomu tak bylo již v době podání žalobkyniny žádosti. Žalobkyně sice o tomto dokumentu v žalobě hovoří, aniž by jej zmínil žalovaný v napadeném rozhodnutí. To svědčí o její znalosti tohoto dokumentu v době podání žaloby, avšak nutně z toho nevyplývá, že touto znalostí disponovala již v době podání žádosti o dotaci.
17. Jelikož žalovaný na dokument „Forma elektronické přílohy“ ve Výzvě neodkázal, nebyl součástí podmínek pro poskytování dotace, a žalovaný tudíž nemůže vyžadovat splnění podmínek v něm obsažených. To nicméně neznamená, že žalobkynina žádost byla bezvadná.
18. Žalobkyně byla podle bodu 9.1.12 Zásad podprogramu povinna k žádosti přiložit (mimo jiné) „souhlas stavebního úřadu s odstraněním stavby“. Účelem tohoto požadavku je v rozumné míře ověřit, že žadatel potřebným souhlasem disponuje. Aniž by tedy Výzva musela obsahovat jakékoli další požadavky na formu souhlasu stavebního úřadu, z povahy věci musí jeho forma potvrzovat jeho základní autenticitu (tedy že jde o autentické rozhodnutí stavebního úřadu). Ta se u rozhodnutí správního orgánu odvíjí zejména od jeho zákonných náležitostí. Z pohledu třetí osoby pak nelze o dostatečné důvěryhodnosti hovořit u písemnosti, jež postrádá některou ze zásadních obecných náležitosti rozhodnutí ve smyslu § 68 a § 69 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. (Pro úplnost soud podotýká, že ačkoli na vydání souhlasu s odstraněním stavby se dle § 128 odst. 3 věty první stavebního zákona nepoužije část druhá a třetí správního řádu, o obecných náležitostech rozhodnutí to neplatí, jak vyplývá také z § 18o odst. 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu). Mezi ty se podle přesvědčení soudu řadí také podpis oprávněné úřední osoby jako obecná náležitost rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 67 odst. 2 in fine správního řádu.
19. Otázku prokázání existence určitého rozhodnutí vůči třetí osobě je přitom nezbytné důsledně odlišit od poměrně běžných sporů o to, jaký vliv na povahu správního rozhodnutí má absence podpisu oprávněné úřední osoby na jeho stejnopisu zaslaném účastníkům řízení. V takových případech správní soudy setrvale judikují, že jde pouze o formální vadu, která nezpůsobuje nicotnost daného aktu (tedy že by se za rozhodnutí vůbec nepovažovalo): „Je-li součástí správního spisu vyhotovení rozhodnutí podepsané oprávněnou osobou a i jinak bezvadné, nezakládá absence podpisu na vyhotovení doručovaném účastníkům nicotnost rozhodnutí; je třeba pouze zkoumat, zda jde o vadu, která měla vliv na zákonnost konečného rozhodnutí ve věci samé.“ (Z novějších rozsudek NSS č. j. 8 Ads 133/2015-66 z 14. 3. 2016, bod 12). Naproti tomu „za nicotné by toto rozhodnutí mohlo být považováno například tehdy, kdyby se posléze ukázalo, že absence podpisu oprávněné osoby odráží fakt, že toto rozhodnutí bylo vydáno zcela bez jejího vědomí“ (rozsudek NSS č. j. 2 Azs 64/2003-54, č. 199/2004 Sb. NSS z 29. 1. 2004).
20. V nynější věci však jde o spor mimo rámec správního řízení mezi osobou, která vystupuje jako tvrzená držitelka oprávnění plynoucího ze správního rozhodnutí, a třetí osobou, které existenci tohoto oprávnění prokazuje. V tomto kontextu má podpis oprávněné úřední osoby pro třetí osobu podstatně větší váhu než pro účastníka správního řízení, jenž obdrží stejnopis rozhodnutí bez takového podpisu od správního orgánu příslušného k jeho vydání. Z pohledu třetí osoby, které předkládá písemnost soukromý subjekt, je podpis úřední osoby (spolu s případnou doložkou právní moci nebo otiskem razítka) jedním ze zásadních atributů vytvářejících dojem, že jde o veřejnou listinu vydanou k tomu oprávněným orgánem veřejné moci. Zatímco totiž samotný text rozhodnutí může v textovém editoru na základě veřejně dostupných písemností („vzorů“) a údajů o příslušném úřadu vytvořit každý počítačově gramotný člověk, napodobení podpisu konkrétní oprávněné úřední osoby již vyžaduje větší míru padělatelského umu a odvahy. Navíc by se tak potenciální pachatel vystavoval podstatně většímu riziku trestního stíhání pro spáchání trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny dle § 348 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
21. Jelikož žalovaný coby poskytovatel dotace ve Výzvě zvlášť neupravil požadavky na formu povinných příloh, nemohl klást na žadatele žádné mimořádné požadavky, na příklad na předložení úředně ověřené kopie listiny nebo jejího stejnopisu s doložkou právní moci. Nadále však byl oprávněn požadovat předložení příloh obsahujících zákonné náležitosti, jež zaručují jejich elementární důvěryhodnost. V případě písemnosti původně v listinné podobě by šlo o prostou kopii s viditelným podpisem (resp. její scan). V případě písemnosti původně v elektronické podobě by takové záruky skýtal zejména samotný soubor obsahující kvalifikovaný elektronický podpis nebo jiné spolehlivé identifikační údaje jeho původce; scan listiny, do níž byl elektronický dokument autorizovaně konvertován ve smyslu § 22 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů; nebo scan vytištěného elektronického dokumentu s viditelným vyznačením toho, že dokument byl opatřen kvalifikovaným elektronickým podpisem (jak je tomu na příklad u vytištěné kopie napadeného rozhodnutí ve správním spisu, na němž je uvedeno „Digitálně podepsal Ing. M. T. Datum: 2021.05.24 05:37:05 +02‘00‘“).
22. Dokazováním soud zjistil, že žalobkyně souhlas s odstraněním stavby od MěÚ Nasavrky skutečně získala, a to v elektronické podobě jako soubor v datovém formátu PDF. Dokument jí byl doručen do datové schránky a byl opatřen platným kvalifikovaným elektronickým podpisem J. V., vedoucího odboru výstavy MěÚ Nasavrky. Žalobkyni tedy postačovalo tento elektronický dokument bez jakýchkoli úprav přiložit k její (rovněž elektronické) žádosti, a o jeho pravosti by nebylo nejmenších pochyb. Namísto toho žalobkyně přiložila k žádosti dokument, jenž byl již na první pohled scanem písemnosti v listinné podobě. Je tak zcela pochopitelné, že žalovaný zformuloval výtky vůči této příloze jako „absenci viditelného podpisu“, neboť nic nenasvědčovalo tomu, že by předložený dokument vznikl jako scan vytištěného elektronického dokumentu. Na předloženém dokumentu nebyl vidět vlastnoruční podpis jakékoli úřední osoby ani žádný náznak toho, že byl podepsán elektronicky (třeba i jen v prostě podobě „digitálně podepsáno dne“ s vyznačeným datem, jako je tomu třeba u sdělení MěÚ Nasavrky ze 7. 10. 2022), a neobsahoval ani kopii osvědčení o autorizované konverzi elektronického dokumentu do listinné podoby. Dokument naopak vyvolával další pochybnosti o své důvěryhodnosti, zejména kvůli absenci doložky „Za správnost vyhotovení“ s uvedením jména odpovědné úřední osoby. Soud zde opětovně zdůrazňuje, že věrohodnost tohoto dokumentu je třeba hodnotit z pohledu třetí osoby, která nemá přístup ke spisovému materiálu MěÚ Nasavrky ani možnost původ předloženého dokumentu ověřit nebo žadatele o dotaci vyzvat k odstranění vad jeho žádosti. K dotazu soudu při jednání nebyla žalobkyně s to uvést žádný důvod, proč postupovala právě popsaným způsobem (s výjimkou domněnky, že souhlas možná neobdržela od stavebního úřadu ve formátu PDF vyžadovaném žalovaným, což však bylo při dokazování vyvráceno).
23. Lze shrnout, že tato příloha neobsahovala zásadní náležitosti rozhodnutí správního orgánu, které by osvědčovaly jeho základní autenticitu. Nejednalo se tak o „prostou kopii“ souhlasu stavebního úřadu s odstraněním stavby, nýbrž z pohledu poskytovatele dotace vůbec nebylo možno považovat přílohu za takový souhlas stavebního ve smyslu odstavce 9.1.12 Zásad podprogramu. Žalobkynina žádost tak trpěla vadami, jejichž odstranění Výzva nepřipouštěla, a proto muselo být řízení o ní zastaveno. Žalobkyně při jednání obecně podotkla, že obdobný postup žalovanému u jiných dokumentů nevadil, avšak neuvedla žádný příklad, kdy by žalovaný akceptoval jako přílohu veřejnou listinu trpící shodným nedostatkem. Naprosto nepřípadný je žalobkynin odkaz na § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., podle nějž úkon učiněný osobou oprávněnou prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob. Toto ustanovení totiž upravuje provádění úkonů soukromých subjektů vůči orgánům veřejné moci a nijak se nevztahuje na náležitosti správního rozhodnutí.
24. Žalobkyně v replice naznačila, že souhlas s odstraněním stavby vůbec nebyla povinna k žádosti přiložit, neboť podle bodu 9.2.2 Zásad Podprogramu tak šlo učinit až po vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace. To předně není pravda: citovaný bod umožňuje žadateli tento souhlas v některých případech předložit později, a to ve fázi po obdržení Registrace akce (která se dle bodu 12.6 vystavuje žadatelům vybraným pro poskytnutí dotace), avšak stále před vydáním rozhodnutí o poskytnutí dotace (srov. bod 12.8 Zásad Podprogramu). Žalovaný vysvětlil tuto konstrukci k dotazu soudu na jednání tak, že je určena pro případy, kdy souhlas s odstraněním stavby nebyl ve fázi podávání žádosti z důvodu rozestavěnosti ještě vydán, což nebyl žalobkynin případ. Z hlediska soudního přezkumu je však zásadní to, že žalobkyně uplatnila tuto námitku poprvé až v replice z 25. 10. 2021, tedy více než tři měsíce po podání žaloby. Přitom ji nelze podřadit pod žádný existující žalobní bod. V žalobě totiž žalobkyně svou povinnost přiložit k žádosti souhlas s odstraněním stavby nijak nezpochybnila a svou argumentaci stavěla výlučně na tom, že tuto povinnost splnila. Tato námitka obsažená v replice tak představuje zásadní změnu žalobní konstrukce, kterou se soud nemůže pro její nepřípustnost zabývat (§ 72 odst. 1 ve spojení s § 71 odst. 2 větou druhou s. ř. s.).
25. Odhlédnout nelze ani od skutečnosti, že oprávněnými žadateli o dotaci mohly být podle článku 3 Zásad podprogramu výlučně obce. Tedy subjekty, jejichž orgány zpravidla vykonávají nejen samostatnou působnost, ale také přenesenou působnost, v jejímž rámci fungují jako kontaktní místa veřejné správy. Všemožné nakládání s veřejnými listinami, opatřenými shora popsanými formálními náležitostmi, používání kvalifikovaných elektronických podpisů, provádění autorizovaných konverzí dokumentů nebo ověřování podpisů je tak zvaně jejich každodenním chlebem. Jejich obeznámenost s fungováním a významem těchto postupů je tak nutně na profesionální úrovni a lze ji předpokládat v podstatně vyšší míře než třeba u pověstné „babičky z Podkrkonoší“ (k tomuto pojmu srov. rozsudek NSS č. j. 10 Afs 414/2019-39 z 8. 4. 2020). Kontaktním místem veřejné správy je přitom také obecní úřad obce Horní Bradlo (příloha vyhlášky č. 553/2020 Sb., o seznamu obecních úřadů a úřadů městských částí nebo městských obvodů, které jsou kontaktními místy veřejné správy). Přitom není podstatné, že v nynějším sporu žalobkyně vystupuje jako soukromý subjekt, nikoli jako orgán veřejné moci; popsané znalosti a zkušenosti má bez ohledu na své postavení. Ačkoli u již řečené babičky z Podkrkonoší by mohl být předestřený právní názor vnímán jako nepřiměřeně přísný, soud je přesvědčen, že u žalobkyně jako svého druhu profesionálky v oboru jsou tyto relativně vysoké nároky opodstatněné.
26. Nakonec soud připomíná, že je oprávněn přezkoumat postup žalovaného pouze v tomto konkrétním případě. Ani případný, žalobkyní tvrzený pokles úspěšnosti žádostí o dotace v rámci podprogramu, nebo nezákonný postup v jiné věci, by nemohl mít vliv na rozhodnutí soudu, pokud v posuzované věci žalovaný postupoval v souladu se zákonem a Výzvou. A tak tomu při posuzování žalobkyniny žádosti bylo. Soud lidsky chápe, že žalobkyně může mít na základě veřejně dostupných informací dojem, že vnitrostátní poskytovatelé dotací neměří všem žadatelům o dotace stejným metrem. Pokud tomu tak skutečně je a některý žadatel (skupina žadatelů) má „privilegované postavení“, pak náprava musí být zjednána ve vztahu k tomuto „privilegovanému žadateli“ a nemůže spočívat v tom, že budou dotace poskytovány subjektům, které nesplní podmínky stanovené v příslušné výzvě k podávání dotací, jakkoli mohou být tyto podmínky vnímány jako náročné nebo do značné míry formální.
IV. Závěr a náklady řízení.
27. Přestože žalovaný ve Výzvě nijak specificky neupravil požadavky na formu povinných příloh, veškeré přílohy, které byly rozhodnutím správního orgánu, musely nutně obsahovat jeho zákonné náležitosti a mít podobu, která bude v nezbytné rozumné míře vzbuzovat důvěru v to, že skutečně jde o příslušné rozhodnutí správního orgánu. Těmto požadavkům žalobkyně v posuzované věci nedostála. Soud proto žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalovanému nevznikly žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 27. října 2022
JUDr. Ing. Viera Horčicová
předsedkyně senátu