33 Az 8/2021-29

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci

žalobce: A. B.

 e. č. X

 st. přísl. X

 t. č. pobytem X

 doručovací adresa X

  

proti

žalovanému:  Ministerstvo vnitra České republiky

 poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7

 

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2021, č. j. OAM-877/ZA-ZA11-K01-2020,

takto:

  1.    Žaloba  s e  z a m í t á.
  2.    Žalobce  n e m á  p r á v o  na náhradu nákladů řízení.
  3.    Žalovanému  s e  n e p ř i z n á v á  náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

  1. Včas podanou žalobou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2021, č. j. OAM-877/ZA-ZA11-K01-2020, ev. č. X (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž byla jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ust. § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o azylu“).

II. Napadené rozhodnutí

  1. Žalovaný v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve zrekapituloval obsah správního spisu a dosavadní průběh řízení. Následně se již zabýval tím, proč postupoval podle ust. § 16 odst. 2 zákona o azylu a žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou zamítl. Konkrétně žalovaný uvedl, že vycházel nejen z výpovědi žalobce a jím doložených materiálů, ale také z opatřených informací o zemi původu. V této souvislosti žalovaný zdůraznil, že Moldavsko je s výjimkou Podněstří považováno za bezpečnou zemi původu. Z podkladů pro rozhodnutí mimo jiné vyplývá, že se jedná o stát založený na principech pluralitní demokracie, který na ústavní úrovni garantuje základní lidská práva a svobody, přičemž tamní orgány spolupracují s Úřadem Vysokého komisaře OSN pro lidská práva a dalšími humanitárními organizacemi. Stejně tak Moldavsko přistoupilo jako člen Rady Evropy k řadě lidskoprávních dokumentů.
  2. Co se týče ochrany jednotlivce před zásahy veřejné moci, působí v Moldavsko jak Úřad veřejného ochránce práv, tak řada tuzemských a mezinárodních uskupení zabývajících se vyšetřování případů porušení lidských práv. Přestože nelze vyloučit individuální projevy pronásledování nebo nepřiměřeného či diskriminačně založeného trestního stíhání a postihu ze strany státní moci, jedná se především o případy politických oponentů režimu, ochránců lidských práv nebo aktivistů občanské společnosti. Žalobce však ani do jedné z uvedených kategorií nespadá.
  3. Pokud měl žalobce mít v zemi původu problémy s policií, nic mu nebránilo v tom, aby se obrátil na nadřízené nebo kontrolní orgány, což neučinil. Výpověď žalobce je navíc vnitřně rozporná, resp. obsahuje nelogický popis sledu událostí souvisejících se snahou žalobce domoci se dědictví po svém otci stížností k ESLP a s tím souvisejícím zastrašováním ze strany policistů. Současně nelze opomenout, že žalobce v řízení o správním vyhoštění naopak vypověděl, že přicestoval do České republiky z Polska z pracovních důvodů, přičemž se chce vrátit do Moldavska, kde mu nic nehrozí. O mezinárodní ochranu žalobce navíc požádal až po několika měsících pobytu na českém území, když byl ze strany policie zadržen. Podle názoru žalovaného je tedy zřejmé, že cílem žalobce byla pouze legalizace pobytu.
  4. Závěrem žalovaný připomněl, že v případě postupu podle ust. § 16 odst. 2 zákona o azylu se příslušný správní orgán nezabývá tím, zda žadatel jinak splňuje podmínky pro udělení azylu či doplňkové ochrany.

III. Žaloba

  1. V žalobě bylo namítáno, že žalovaný postupoval nesprávně, pokud žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany posoudil jako zjevně nedůvodnou. V této souvislosti bylo argumentováno tím, že žalovaný nezjistil skutkový stav věci bez důvodných pochybností, neboť si neopatřil dostatek aktuálních informací o zemi původu, které by souvisely s azylovým příběhem žalobce. Naopak žalovaný vycházel toliko z  Informace OAMP, která byla tímto správním orgánem zpracována za účelem zařazení Moldavska na seznam bezpečných zemí původu, pročež ji nelze považovat objektivní a umožňující provést individuální posouzení žádosti o mezinárodní ochranu.
  2. V této souvislosti žalobce zdůraznil, že sice pochází ze země, kterou Česká republika považuje za bezpečnou, ale z toho nelze dovozovat oprávnění žalovaného zcela rezignovat na zjišťování skutkového stavu věci. Žalobce v průběhu správního řízení vypověděl, že v zemi původu čelil výhružkám a šikaně ze strany příslušníků policie, kteří ho dokonce opakovaně napadli. Na to žalovaný nesprávně reagoval pouze obecným a formálním tvrzením, že v Moldavsku existuje určitý systém právní ochrany jednotlivce před zásahy státní moci, aniž by se zabýval tím, zda je pro žalobce reálně dostupný. Kromě toho žalovaný založil své rozhodnutí na tom, že žalobce usiloval o legalizaci svého pobytu, což nemůže být podle ustálené judikatury samo o sobě důvodem k zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu.
  3. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

IV. Vyjádření žalovaného

  1. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí. Co se týče uplatněných námitek, žalovaný k tomu s odkazem na právní ukotvení institutu zjevně nedůvodné žádosti doplnil, že v případě žalobce nebyla domněnka pojetí Moldavska jako bezpečné země původu vyvrácena. V této souvislosti žalovaný zdůraznil, že žalobce žil před odchodem z vlasti v hlavním městě, které je pod kontrolou tamní vlády. Přesto tvrzené problémy se šikanou a opakovaným napadením ze strany policistů nijak neřešil, resp. neobrátil se s žádostí o pomoc a ochranu na kompetentní orgány nebo instituce v zemi původu, ačkoliv jinak právní cestou aktivně usiloval o získání svého dědictví, a to dokonce stížností k ESLP.
  2. Žalovaný je proto toho názoru, že žalobce podal žádosti o mezinárodní ochranu účelově, aby dosáhl legalizaci svého pobytu. O tom svědčí rovněž skutečnost, že z vlasti původně vycestoval z ekonomických důvodů, aby si prostřednictvím práce v Polsku a následně v České republice zajistil lepší životní podmínky.
  3. S ohledem na výše uvedené žalovaný krajskému soudu navrhl, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. 

V. Správní spis

  1. Ve správním spisu se nachází zejména předávací protokol (včetně kopie cestovního dokladu žalobce), záznam o poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu a protokol o pohovoru k dané žádosti ze dne 5. 1. 2021.
  2. Z těchto podkladů vyplývá, že žalobce z vlasti vycestoval do Polska na základě cestovního dokladu, s jehož vyřízením neměl žádné problémy. Musel tam však zůstat nějakou dobu v karanténě, přičemž práce byla velmi těžká. Následně žalobce pracoval na území České republiky, kde požádal o mezinárodní ochranu poté, co byl ze strany policie zadržen proto, že neměl žádné platné povolení k pobytu. Do vlasti se žalobce vrátit nechce, protože má obavu o svoji bezpečnost. Důvodem je skutečnost, že byl v letech 2016 až 2018 opakovaně šikanován a napaden ze strany tamní policie, pročež hrozí, že by byl po návratu zatčen nebo jinak postižen. K tomu žalobce doplnil, že musel opakovaně čelit domovním prohlídkám a dostavovat se na předvolání k podání vysvětlení ohledně trestné činnosti, kterou nespáchal. V této souvislosti byl ze strany policie systematicky mlácen a šikanován.
  3. Žalobce situaci řešil tak, že požádal několik soukromých osob (sousedů apod.), aby svým podpisem potvrdily tvrzení žalobce, že jeho případné zmizení bude souviset s popisovanými problémy s policií. Příčinu svých problému poté žalobce spojoval s tím, že se více jak devět let soudil o své dědictví, přičemž nesouhlasil s rozhodnutím tamních soudů kvůli porušování základních procesních principů a zásad. Proto se obrátil se stížností na ESLP a chtěl celý případ medializovat, k čemuž však nakonec vlivem jednání policie nedošlo. Stížnost žalobce k ESLP byla nicméně zamítnuta. V roce 2017 žalobce odešel do Podněstří, kde neměl sice žádné podobné problémy, ale nebyl schopen zajistit si zde stabilní či vhodné životní podmínky, pročež v roce 2020 vycestoval do Polska.
  4. Na doplňující dotazy správního orgánu žalobce dále upřesnil, že policie ho měla hledat ve vlasti rovněž u jeho přítelkyně, ale ta jim sdělila, že je v zahraničí. Jiné informace žalobce nemá, takže se domnívá, že ho policie nehledá, a to od roku 2017, kdy jeho problémy ustaly, protože se odcestoval do Podněstří. V zemi původu má žalobce rodinu, se kterou je stejně jako se svoji přítelkyní částečně v kontaktu.
  5. Za účelem vydání rozhodnutí o žádosti o udělení mezinárodní ochrany byly do správního spisu založeny následující podklady: žalobcem doložená kopie rozhodnutí moldavského soudu ze dne 3. 2. 2014 a sdělení ESLP ze dne 7. 12. 2015; protokol o výslechu žalobce ze dne 21. 11. 2020 (vazba na řízení o správním vyhoštění); Informace OAMP ze dne 24. 11. 2020 – Moldavsko – Hodnocení Moldavska jako bezpečné země původu.
  6. Z protokolu ze dne 21. 1. 2021 poté vyplývá, že žalobce se seznámit s podklady pro rozhodnutí, přičemž ve vazbě na předcházející výpověď mimo jiné zdůraznil, že jeho napadení a šikana ze strany policie v zemi původu souvisela s podáním stížností k ESLP a snahou celý případ medializovat. Doplnění pokladu pro rozhodnutí nicméně žalobce nenavrhoval.
  7. Následně bylo vydáno napadené rozhodnutí, které je v současné době předmětem soudního přezkumu.

VI. Posouzení věci krajským soudem

  1. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (ust. § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), ve lhůtě stanovené v ust. § 32 odst. 1 zákona o azylu.
  2. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (nevyjádřili výslovný nesouhlas s tímto postupem) a krajský soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné. 
  3. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (ust. § 75 odst. 1 s. ř. s.) podle skutkového a právního stavu zjištěného s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice).
  4. Žaloba není důvodná.
  5. V žalobě bylo namítáno, že žalovaný v řízení dostatečně nezjistil skutkový stav věci, neboť neobstaral dostatek aktuálních informací o zemi původu, které by se přímo týkaly azylového příběhu žalobce, tedy jeho důvodné obavy z moldavské policie, ze strany které byl kvůli svému soudnímu sporu ohledně dědictví po otci již v minulosti opakovaně šikanován a napaden.
  6. Krajský soud předně uvádí, že žalovaný považoval podanou žádost o udělení mezinárodní ochrany za zjevně nedůvodnou podle ust. § 16 odst. 2 zákona o azylu, který stanovuje, že: „Jako zjevně nedůvodná se zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze.“ Ve třetím odstavci daného ustanovení je dále uvedeno, že: „Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.“
  7. V této souvislosti je v ust. § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu stanoveno, že bezpečnou zemí původu se rozumí: „stát, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště, 1. ve kterém obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, 2. který jeho občané nebo osoby bez státního občanství neopouštějí z důvodů uvedených v § 12 nebo 14a, 3. který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků, a 4. který umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv.“
  8. Základem vnitrostátního konceptu tzv. bezpečných zemí původů je právní úprava obsažená v již uvedené procedurální směrnici, která umožňuje členským státům uplatňovat domněnku, že země původu je pro žadatele o mezinárodní ochranu bezpečná, pakliže není v konkrétním případě prokázán opak. V této souvislosti mohou členské státy přistupovat k vymezení bezpečných zemí původu buďto případ od případu, nebo mohou přijmout seznam všech zemí, které považují pro účely řízení ve věci mezinárodní ochrany za bezpečné (viz body 40, 42 a 46 preambule procedurální směrnice).
  9. V České republice je uplatňován druhý z uvedených přístupů, neboť byla v souladu s ust. § 86 odst. 4 zákona o azylu přijata vyhláška č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů, která v ust. § 2 bodu 15. označuje za bezpečnou zemí původu rovněž Moldavsko, a to s výjimkou Podněstří. Krajský soud poznamenává, že v tomto ohledu byla položena předběžná otázka zdejším soudem, která je u Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) vedena pod sp. zn. C-406/22. Krajský soud však v předmětné věci nenašel natolik silné důvody, aby přerušil řízení a vyčkal rozhodnutí SDEU o předložené právní otázce.
  10. Žalobce poté sice bezprostředně před odchodem z vlasti pobýval přechodně v oblasti Podněstří, kam podle svých slov v roce 2017 z důvodu obavy z moldavské policie dobrovolně odcestoval, ale jinak pochází z města Kišiněv, poblíž kterého bydlel v obci Bubuieci. Z toho důvodu ho je možné na základě dotčené právní úpravy zásadně považovat za žadatele o mezinárodní ochranu pocházejícího ze země, která je pro něj bezpečná. V tomto směru lze přisvědčit žalovanému, že je to právě žalobce, který je povinen tvrdit a dokazovat rozhodné okolnosti svědčící o tom, že jinak uplatňovaná domněnka pojetí Gruzie jako bezpečné země původu je v jeho případě vyvrácena (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, a ze dne 15. 2. 2021, č. j. 4 Azs 325/2020 - 29; odkazovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). 
  11. V tomto ohledu žalobce argumentoval pro udělení mezinárodní ochrany tím, že v letech 2016 až 2018 čelil v zemi původu systematické šikaně a napadání ze strany policistů, což spojoval se svými soudními spory o dědictví po otci, včetně souvisejícího podání stížnosti k ESLP a záměru celý případ medializovat. Pokud by se do vlasti navrátil, hrozilo by, že budou popisované obtíže pokračovat, popř. že bude dokonce zatčen nebo jinak postižen. Ačkoliv krajský soud nezpochybňuje, že takové důvody odchodu z vlasti by mohly být za normálních okolností azylově relevantní, lze dát žalovanému za pravdu v tom, že žalobce za účelem řešení svých obtíží s policejními složkami nevyužil žádné vnitrostátní prostředky ochrany, které jsou v zemi jeho původu všeobecně k dispozici.
  12. V této souvislosti je v opatřené informace OAMP o zemi původu výslovně uvedeno pouze působení nezávislého úřadu veřejného ochránce práv a mnoha lidskoprávních organizací, což lze sice považovat za určitou formou ochrany jednotlivce před zásahy státní moci, ale nikoliv ve smyslu autoritativního přezkumu individuálního pochybení bezpečnostních složek. To ostatně vyplývá z nestátního charakteru daných organizací a omezených kompetencí veřejného ochránce práv, který sice může vést vyšetřování porušení lidských práv, ale jeho činnost má spíše monitorovací povahu.
  13. Nelze však opomenout, že zařazení nějakého státu na seznam bezpečných zemí původu z povahy věci vyžaduje, aby zde fungoval určitý mechanismus vnitřní nebo vnější kontroly bezpečnostních složek, což platí také pro Moldavsko, ze kterého žalobce pochází (k tomu viz také usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2021, č. j. 6 Azs 24/2020 – 45). Ačkoliv může být dostupnost ochrany pro některé skupiny osob omezena, jedná se podle dotčené informace zejména o politické oponenty, ochránce lidských práv nebo aktivisty občanské společnosti. Žalobce ani do jedné z uvedených kategorií osob nepatří, neboť spojoval své problémy výlučně s vedením individuálních soudních sporů. V tomto kontextu měl sice kritizovat nedodržování základních procesních zásad a principů ze strany tamních soudů, ale pouze ve vazbě uplatnění opravných prostředků, což není nic neobvyklého. Nelze se proto bez dalšího domnívat, že by mu byla vnitřní ochrana odepřena.
  14. Kromě toho je těžko uvěřitelné, že by ho státní moc systematicky pronásledovala pouze z důvodu vedení standardních soudních řízení v soukromých (dědických) záležitostech, a to navíc za předpokladu, že byla jeho stížnost k ESLP nakonec nebyla přijata. V této souvislosti pak žalovaný správně poukázal nejen na jisté nesrovnalosti v žalobcem uváděných časových údajích, ale zejména na jeho motivy k podání žádosti o mezinárodní ochranu. Je totiž nesporné, že několik let před odchodem z vlasti pobýval v oblasti Podněstří, kde neměl mít s moldavskou policií žádné další problémy. Následně bez problémů vycestoval do Polska, kde po nějakou dobu pobýval a pracoval.
  15. Podobným způsobem žalobce postupoval na území České republiky, kde byl po provedení pobytové kontroly zajištěn a bylo vůči němu zahájeno řízení o správním vyhoštění, protože nedisponoval žádným povolením k pobytu. Součástí správního spisu je také kopie protokolu výpovědi žalobce ze dne 21. 11. 2020, během které zcela v rozporu se svým nynějším azylovým příběhem uvedl, že se plánuje vrátit do Moldavska, protože se jedná o bezpečnou zemi, kde mu nic nehrozí. Bez ohledu na výše uvedené závěry stran dostupnosti vnitřní ochrany v zemi původu je tak nutné primárně vycházet z toho, že azylový příběh žalobce je s ohledem na jeho pobytovou minulost a okolnosti uváděné v řízení o správním vyhoštění zcela nevěrohodný. Současně jednoznačně svědčí o tom, že záměrem žalobce bylo využít institutu mezinárodní ochrany k legalizaci pobytu, tedy k zamezení účinků spojených se správním vyhoštěním, čemuž nelze poskytovat soudní ochranu. 

VII. Závěr a náklady řízení

  1. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud rozhodl o žalobě tak, že ji v plném rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
  2. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, respektive ani úhradu nákladů řízení nepožadoval, pročež se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 15. září 2022

 

JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D., v.r.

samosoudce