[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM   REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna ve věci žalobce: M. W., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 2. 2022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2022, čj. 20 Ad 6/2022‑33,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2022, čj. 20 Ad 6/2022‑33, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

[1]               Žalobce (stěžovatel) se u krajského soudu domáhal zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, kterým mu byl snížen invalidní důchod. Při jednání požádal o ustanovení advokáta. Krajský soud tuto žádost zamítl, neboť ustanovení zástupce nepovažoval za nezbytné k ochraně stěžovatelových práv. Stěžovatel je podle soudu schopen jednat samostatně, navíc výsledek řízení závisí výhradně na posouzení stěžovatelova zdravotního stavu posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. Jde tak o věc právně i skutkově jednoduchou, ve které se stěžovatel zvládne hájit sám.

[2]               Stěžovatel podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. V ní trvá na ustanovení zástupce. Protože je stěžovatel téměř nevidomý, není schopen kontroly psaného textu a ke své věci by mohl nanejvýš vypovídat. Nemůže tak plně chránit svá práva a ustanovení zástupce je u něj nezbytné.

[3]               NSS připomíná, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí správního soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014‑19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Usnesení, jímž krajský soud zamítl návrh na ustanovení zástupce, nepochybně je takovým procesním rozhodnutím. Stěžovatele tedy netíží poplatková povinnost. Stejně tak není stěžovatel povinen být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.

[4]               Kasační stížnost je důvodná.

[5]               Podle § 35 odst. 10 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je‑li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování platí v takovém případě stát.

[6]               Zákon vyžaduje pro ustanovení zástupce splnění dvou podmínek. První podmínkou je splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, druhou nezbytnost ochrany práv účastníka řízení. O naplnění první podmínky není v této věci sporu. Krajský soud však neshledal splnění druhé podmínky. Dospěl k závěru, že stěžovatel je schopen hájit se sám.

[7]               Podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy. Toto právo zesiluje, jde‑li v řízení o uplatnění jiného základního práva. Právo je zaručeno bez omezujících podmínek a právní pomoc musí být dostupná i těm, kteří si ji nemohou opatřit smluvně.

[8]               Pokud soud rozhoduje o ustanovení zástupce ve věcech důchodového pojištění a sociálního zabezpečení, musí posoudit konkrétní okolnosti případu, zejména kvalifikaci druhé strany sporu, obtížnost procesních postupů a řešených právních otázek, složitost dokazování, vzdělání a zkušenosti navrhovatele, jeho profesi, schopnost argumentace ve sporu a důležitost sporu pro navrhovatele. Je přitom nutné vzít v úvahu, že výsledek sporu o hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci bude pro navrhovatele zpravidla existenčně důležitý. Proti navrhovateli navíc stojí specializovaný správní orgán, který pravidelně vystupuje v těchto typech řízení jako žalovaný, a má proto mnohem více zkušeností se soudním řízením správním. Pokud tedy soud zjistí, že navrhovatel splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a vzhledem k okolnostem případu není schopen se sám účinně hájit, zástupce mu zpravidla ustanoví (rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2013, čj. 6 As 23/2013‑9).

[9]               Okolnosti stěžovatelova případu svědčí ve prospěch ustanovení kvalifikovaného zástupce.

[10]            Stěžovatel se u krajského soudu domáhá ochrany svého základního práva na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci (čímž zesiluje jeho právo na právní pomoc). Sporný je stupeň stěžovatelovy invalidity, a tedy i výše jeho invalidního důchodu. Ten je pro stěžovatele – coby osobu nezpůsobilou k práci – primárním zdrojem prostředků na živobytí. Stěžovatel je nyní odkázán jen dávky státní sociální podpory: invalidní důchod ve výši 8 000 Kč, příspěvek na bydlení ve výši 2 500 Kč a příspěvek na dopravu ve výši 500 Kč. Jde proto o spor, jehož výsledek je pro stěžovatele existenčně důležitý.

[11]            Zároveň je omezena i stěžovatelova schopnost účinně se bránit. I když je stěžovatel schopen jednat samostatně, formální a obsahová stránka jeho podání je na nízké úrovni: neplynou z nich žádné kvalifikované a strukturované argumenty, jen obecné stížnosti na jeho zdravotní stav. Ty jsou navíc podány velmi nepřehlednou formou – argumentace obsahuje i množství nepotřebných formálních údajů z různých listin, z nichž stěžovatel cituje. (K tomu stěžovatel ve spisu uvádí, že text svých podání jen diktuje a není schopen jej poté zkontrolovat.) Z těchto podání i z obsahu soudního spisu je patrné, že stěžovatel nemá dostatečné vzdělání, zkušenosti ani argumentační schopnosti k tomu, aby se mohl sám účinně hájit. To mu komplikuje i jeho zdravotní postižení. Proti němu navíc stojí specializovaný a zkušený správní orgán.

[12]            Správná není ani úvaha krajského soudu, podle které není stěžovateli advokáta třeba, protože výsledek řízení závisí výhradně na posouzení stěžovatelova zdravotního stavu. Přezkum správního rozhodnutí v řízení před krajským soudem se odvíjí především od toho, jaké žalobní námitky zformuluje účastník. Pokud ten nemá dostatečné schopnosti na to, aby rozpoznal případné vady řízení a vznesl jiné námitky než o svém zdravotním stavu (například o porušení procesních postupů a procesních práv), nelze úzce vymezený rozsah přezkumu považovat za důvod, proč zástupce neustanovit.

[13]            To nevylučuje ani judikatura, na kterou odkazuje krajský soud[*)]: podle ní zástupce není třeba ustanovit, je‑li formální a obsahová stránka žaloby či jiného podání na vysoké úrovni, a je proto zřejmé, že žalobce bude schopen sám bránit svá práva. V opačném případě, jako je ten stěžovatelův – kdy je formální a obsahová stránka podání na nízké úrovni a ostatní okolnosti nasvědčují tomu, že stěžovatel není schopen se sám účinně hájit – je však nezbytné zástupce ustanovit.

[14]            NSS tak dospěl k závěru, že ustanovení zástupce je nezbytné k ochraně stěžovatelových práv. Zrušil proto napadené usnesení a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. Pokud krajský soud zjistí, že stěžovatel splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, ustanoví mu zástupce.

[15]            O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2022

Ondřej Mrákota

předseda senátu

[*)] Rozsudky NSS ze dne 27. 5. 2004, čj. 4 As 21/2004‑64; ze dne 31. 5. 2011, čj. 5 Afs 20/2011‑62; a ze dne 4. 12. 2013, čj. 1 As 117/2013‑17.