9 As 183/2020 - 106
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: město Český Těšín, se sídlem náměstí ČSA 1/1, Český Těšín, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 11. 6. 2018, č. j. ÚOHS‑R0059/2018/VZ‑17279/2018/321/EDy, za účasti osoby zúčastněné na řízení: SVOBODNÉ ZAHRADY KLUS, s.r.o., se sídlem Dolní Lištná 10, Třinec, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2020, č. j. 30 Af 81/2018‑133,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] V projednávané věci je řešena otázka stanovení podmínky pro jazyk dokladů v kvalifikační dokumentaci v užším řízení, její soulad s § 45 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), a dopad stanovení podmínky v rozporu s tímto ustanovením na zadávací řízení.
[2] Žalobce v postavení zadavatele dne 24. 5. 2017 zahájil zadávací řízení na nadlimitní veřejnou zakázku na služby zadávanou v užším řízení s názvem „Komplexní údržba zeleně ve městě Český Těšín“. V bodě 6. kvalifikační dokumentace stanovil, že „veškeré doklady musí být zpracovány v českém jazyce a vytištěny kvalitním způsobem tak, aby byly dobře čitelné“. Žalovaný v rozhodnutí ze dne 21. 3. 2018, č. j. ÚOHS‑S0313/2017/VZ‑08694/2018/512/KMo (vydaném po zrušení předchozího prvostupňového rozhodnutí předsedou žalovaného, a to rozhodnutím ze dne 16. 1. 2018, č. j. ÚOHS‑R0193/2017/VZ‑01330/2018/321/HBa), shledal, že tato podmínka je v rozporu s § 45 odst. 3 ZZVZ a zásadou zákazu diskriminace. Zadávací řízení proto zrušil, žalobci zakázal do ukončení správního řízení uzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky a uložil mu nahradit náklady řízení. Toto rozhodnutí k rozkladu žalobce předseda žalovaného potvrdil a podaný rozklad zamítl.
[3] Podanou žalobu Krajský soud v Brně zamítl s odůvodněním, že formulací uvedené podmínky v kvalifikační dokumentaci žalobce omezil možnost uchazečů předložit doklady ve slovenském jazyce a doklady o vzdělání v latinském jazyce bez překladu do češtiny, což je v rozporu se ZZVZ.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností, na základě které požaduje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Po shrnutí průběhu předcházejícího řízení stěžovatel namítá, že krajský soud zcela nesprávně interpretoval pojem nabídka a doklady. Dle závěrů v napadeném rozsudku je v pořádku, pokud je stanoveno, že nabídku je možné podat pouze v českém jazyce, nicméně požadavek na dodání dokladů pouze v českém jazyce už je nezákonný. Dle stěžovatele jde o nelogický závěr, neboť nabídka je pouze souhrnem předkládaných dokladů.
[6] Zároveň stěžovatel brojí proti tomu, aby zadávací řízení bylo zrušeno pouze pro pochybení, které žalovaný i krajský soud označují ve svých rozhodnutích za ryze formalistická či malicherná. V důsledku tohoto závěru totiž dochází k vynakládání značných finančních prostředků na opakování zadávacího řízení. Zároveň uvádí, že zadávací řízení nemohl zrušit sám z důvodu podle § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ, jelikož by tento postup byl pravděpodobně napaden námitkami.
[7] Závěrem stěžovatel shrnuje, že postupoval zcela v souladu se zákonem a není mu zřejmé, jaký je rozdíl mezi stanovením jazykového požadavku u nabídky a u předkládaných dokladů. Následně poukazuje na zadávací řízení vedené žalovaným, kde užil požadavek „nabídka musí být zpracována ve všech částech v českém jazyce“, tedy včetně dokladů. Zároveň dodává, že zadávací řízení by mohl zrušit pouze z důvodů vyplývajících z § 127 ZZVZ a že v zadávací dokumentaci nevyloučil aplikaci § 45 odst. 3 ZZVZ.
[8] Žalovaný ve svém vyjádření poukazuje na to, že stanovená podmínka předkládání dokladů pouze v českém jazyce je v rozporu s § 45 odst. 3 ZZVZ. Pokud by dodavatel přiložil k nabídce doklady ve slovenském jazyce, zadavatel by jej mohl či musel vyloučit [§ 48 odst. 2 písm. a) nebo odst. 8 ZZVZ]. Zároveň nelze přisvědčit ani argumentaci, že stěžovatel nevyloučil aplikaci ZZVZ v této části, neboť zákon se dle zadávacích podmínek měl použít pouze v rozsahu, který zadávací dokumentace nereguluje, což není tento případ. S poukazem na odbornou literaturu pak žalovaný uvádí, že pokud bude pro podání nabídek povinně stanoven český jazyk, musí dodavatel tuto podmínku splnit s tím, že připojené doklady mohou být ve slovenštině (či příslušné diplomy v latině). Stanovením sporného pravidla v zadávací dokumentaci ovšem stěžovatel takový postup neumožnil. Kasační stížnost proto navrhuje zamítnout.
[9] Osoba zúčastněná na řízení se nevyjádřila.
[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti, namítaných důvodů, včetně důvodů, ke kterým přihlíží z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] V projednávané věci je klíčové posouzení souladu podmínky „veškeré doklady musí být zpracovány v českém jazyce“, kterou zadavatel uvedl v kvalifikační dokumentaci veřejné zakázky zadávané v užším řízení, s § 45 odst. 3 ZZVZ.
[13] Dle relevantní části § 45 odst. 3 ZZVZ, [p]okud tento zákon nebo zadavatel vyžaduje předložení dokladu podle právního řádu České republiky, může dodavatel předložit obdobný doklad podle právního řádu státu, ve kterém se tento doklad vydává; tento doklad se předkládá s překladem do českého jazyka. […] Doklad ve slovenském jazyce a doklad o vzdělání v latinském jazyce se předkládají bez překladu […].
[14] Nejvyšší správní soud se předně ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že § 45 ZZVZ se obecně uplatní na předkládání jakýchkoli dokladů v průběhu zadávacího řízení (bod 22. napadeného rozsudku). To ostatně vyplývá i ze systematického výkladu, kdy toto ustanovení je zařazeno v části druhé ZZVZ s názvem Základní ustanovení o zadávacích řízeních.
[16] Žádostí o účast se obecně dle § 28 odst. 1 písm. d) ZZVZ rozumí údaje nebo doklady prokazující kvalifikaci dodavatele, které dodavatel podal písemně zadavateli na základě zadávací dokumentace. Žádostí o účast tak nemusí vždy být pouze doklady, jak uvádí stěžovatel. Její součástí může být i přímo informace o kvalifikaci dodavatele či jiné údaje vyžadované zadavatelem, které nejsou obsahem dokladů. Vytvoření těchto dalších částí žádosti o účast je totiž v rukou dodavatele. Ten tedy jednoduše ovlivní jazyk těchto dokumentů. Proto má zadavatel větší volnost při určování jazyka zpracování žádosti o účast.
[17] To stejné ovšem neplatí pro doklady prokazující kvalifikaci, které jsou zpravidla vydávány v jazyce vydávajícího orgánu či osoby, což nemůže (zahraniční či domácí) dodavatel jakkoliv ovlivnit. I proto se podle § 45 odst. 3, věty první části za středníkem, ZZVZ takové doklady v jiném než v českém (a slovenském a latinském – viz dále) jazyce přikládají s překladem. Účelem takového pravidla bezpochyby je umožnit českému zadavateli pochopit obsah předloženého dokladu bez větších obtíží.
[18] Tomu zcela odpovídá i zákonná možnost předložit jakékoliv doklady ve slovenštině či doklady o vzdělání v latině dle § 45 odst. 3, věty třetí, ZZVZ. Doklady v těchto jazycích jsou pro českého zadavatele snadno srozumitelné i bez překladu, čímž se zároveň snižuje byrokratická zátěž dodavatelů a usnadňuje a rozšiřuje soutěž ve veřejných zakázkách. Jak ostatně ve vztahu k dřívější úpravě v § 148 odst. 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, uvedl Nejvyšší správní soud, „použití latinského jazyka […] nezpůsobuje pochybnosti o osvědčení dosaženého vysokoškolského vzdělání. Krajský soud správně poukázal na to, že při ověřování dosaženého vysokoškolského vzdělání se toto běžně činí předložením diplomů v latinském jazyce, aniž by to bylo na překážku srozumitelnosti“ (rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2018, č. j. 10 As 168/2016‑38, odst. [12]).
[19] Nejvyšší správní soud tak shrnuje, že požadavek na jazykové zpracování žádosti o účast je nutné odlišovat od téhož požadavku pro přikládané doklady. U dokladů je vždy nutné připustit jejich předložení i ve slovenském jazyce a u dokladů o vzdělání i latinském jazyce.
[20] Pro úplnost pak Nejvyšší správní soud dodává, že s tímto závěrem souhlasí i odborná literatura. Ta u obsahově obdobného pojmu nabídka (odst. [15] tohoto rozsudku) dovozuje, že „[v] případě, kdy zadavatel určí za jazyk nabídky pouze český jazyk, je nutné cizojazyčné doklady překládat do českého jazyka, pakliže ovšem zadavatel nestanoví výjimku v tomto smyslu; vždy je však nutné připustit předložení dokladů v jazyce slovenském (a u dokladů o vzdělávání v jazyce latinském)“ (ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 340).
[21] Argumentace stěžovatele možností zrušit zadávací řízení z důvodů v § 127 ZZVZ není přiléhavá, neboť v projednávaném případě o takový postup zadavatele nešlo, a soud se tak k hypotetické možnosti postupu zadavatele nebude vyjadřovat.
[22] K dalším námitkám stěžovatele ohledně obdobného zadávacího řízení žalovaného a výslovného nevyloučení aplikace § 45 odst. 3 ZZVZ v zadávací dokumentaci odkazuje Nejvyšší správní soud na předcházející rozhodnutí v této věci (bod 103. prvostupňového rozhodnutí; bod 33. napadeného rozhodnutí; a body 27. a 28. napadeného rozsudku), která se s touto argumentací již vypořádala, a stěžovatel v kasační stížnosti nevznáší žádné konkrétní námitky proti tomuto vypořádání, ačkoliv je to jeho povinností (např. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012‑351, odst. [140]; či rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2017, č. j. 1 Azs 249/2016‑38, odst. [12]).
[23] Nejvyšší správní soud se na tomto základě ztotožňuje se žalovaným i krajským soudem a uzavírá, že stěžovatelem stanovená podmínka „veškeré doklady musí být zpracovány v českém jazyce“ je v rozporu s § 45 odst. 3 ZZVZ.
[24] Argumentaci stěžovatele nízkou závažností svého provinění neshledává Nejvyšší správní soud důvodnou, neboť v kasační stížnosti závěry předchozích rozhodnutí dezinterpretuje. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že „byť se zadavateli může jevit postup Úřadu ryze formalistickým, je třeba […] konstatovat,” že jde o vysoce formalizovaný proces a zadavatel nese objektivní odpovědnost za správnost zadávací dokumentace (bod 38. napadeného rozhodnutí). Obdobně pak krajský soud uzavírá „přestože se dané pochybení zadavatele může na první pohled zdát malicherné, je nutné zdůraznit“ vysokou formálnost procesu, kdy i formální vady mohou vést k odrazení potenciálních zájemců a ovlivnění nejvhodnější nabídky (bod 30. napadeného rozsudku). V žádném případě tedy krajský soud ani žalovaný nepovažovali pochybení zadavatele za nízké závažnosti, naopak vyzdvihovali potenciální dopady sporného pravidla na okruh zájemců, a tedy i výslednou cenu.
[25] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s.
[26] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému nevznikly náklady nad rámec úřední činnosti.
[27] Osobě zúčastněné na řízení přísluší pouze náhrada nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností uložených soudem podle § 60 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož předpisu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud jí žádnou takovou povinnost neuložil, nemá osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2022
JUDr. Radan Malík
předseda senátu