USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: J. P., proti žalovanému: Vězeňská služba České republiky, Generální ředitelství, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2022, č. j. 14 A 141/2021‑58,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1]                Podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“). Tímto usnesením městský soud podle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“) odmítl žalobu stěžovatele proti eskortnímu příkazu žalovaného ze dne 8. 4. 2021, č. j. 27 ‑ 011998, jímž byl stěžovatel přemístěn z výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Kašperk nad Ohří do Věznice Horní Slavkov (dále též „příkaz“), neboť shledal, že tento není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. 

[2]                Kasační stížnost podal sám stěžovatel, a to aniž by současně předložil plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti, resp. aniž by doložil, že on či jeho zaměstnanec má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Nebyla tak splněna podmínka řízení stanovená v § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel však současně s podáním kasační stížnosti požádal Nejvyšší správní soud o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Tento návrh Nejvyšší správní soud zamítl usnesením ze dne 21. 9. 2022, č. j. 7 As 200/2022‑28. Výrokem II uvedeného usnesení soud stěžovatele současně vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení předložil plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné době prokázal, že on či jeho zaměstnanec má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Stěžovatel byl předmětným usnesením poučen i o tom, že nebude‑li vyhověno výzvě k předložení plné moci nebo prokázání příslušného vzdělání, soud kasační stížnost odmítne.

[3]                Citované usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 21. 9. 2022. Patnáctidenní lhůta určená usnesením tak uplynula dne 6. 10. 2022 (srov. pravidla o počítání lhůt obsažená v § 40 odst. 1 a 2 s. ř. s.).

[4]                Stěžovatel tak byl řádně vyzván k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo k prokázání, že on či jeho zaměstnanec má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Současně byl stěžovatel poučen o následcích, které nastoupí v případě, že tak neučiní. Navzdory této výzvě a náležitému poučení však splnění podmínky § 105 odst. 2 s. ř. s. ve stanovené lhůtě (a ani do rozhodnutí soudu) nedoložil.

[5]                S ohledem na uvedené, Nejvyšší správní soud konstatuje, že i přes výzvu stěžovatel neodstranil nedostatek podmínek řízení o kasační stížnosti. Soud proto jeho kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona odmítl.

[6]                Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla‑li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. listopadu 2022

Tomáš Foltas

předseda senátu