č. j. 30 A 58/2022-37
USNESENÍ
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Küchlerové, Ph.D., a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci
žalobce: L. P.
proti
žalovanému: Magistrát města Hradec Králové
se sídlem Československé armády 408, 500 03 Hradec Králové
v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu,
takto:
Odůvodnění:
1. Ve shora označené věci podal žalobce žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu dle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Žalobce se domáhal žalobou toho, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost: „… zahájit z moci úřední řízení ve věci nepovolené změny stavby před jejím dokončením a oznámit zahájení řízení všem osobám, jejichž věcná práva jsou prokazatelně dotčena stavbou označenou jako „Domov pro osoby se zdravotním postižením v lokalitě Hradec Králové Roudnička, ul. K Polabinám na pozemcích st. p. č. XA a p. p. XB, XC v kat. území“ (dále také jen „Stavební záměr“).
2. Požadavek na zahájení řízení opíral žalobce zejména o tvrzení, že provádění Stavebního záměru neprobíhá v souladu s rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 4. 2020, č. j. MMHK/017248/2020 St1/ZB, kterým byl ve společném územním a stavebním řízení Stavební záměr schválen. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. 3. 2021. Nesoulad provádění Stavebního záměru s tímto rozhodnutím spatřoval žalobce zejména ve skutečnosti, že poloha provedených geotermálních vrtů (dále jen „GTE“) nebyla v souladu se schváleným projektem stavby, protože tři GTE byly zřízeny v těsné vzdálenosti vedle sebe v původně projektovaném místě GTE č. 8, ačkoliv podle projektu měla být vzdálenost mezi jednotlivými vrty 10 metrů.
3. Žalobce má za prokázané, že uvedenou realizací GTE došlo k negativnímu ovlivnění ustáleného režimu podzemní vody v podobě snížení hladiny podzemní vody v jeho studni o 119 cm. Tento závěr vyvozuje z provedených měření zhotovitelem stavby ve dnech 17. 3. 2022, 17. 6. 2022, 29. 7. 2022 a 29. 8. 2022.
4. V další části žaloby žalobce popsal, jakým způsobem se domáhal po žalovaném sjednání nápravy. Uvedl, že dopisem ze dne 25. 5. 2022 dal podnět „k zahájení správního řízení“. Z obsahu tohoto dopisu, který byl přílohou žaloby, krajský soud zjistil, že jím žalobce domáhal zahájení „příslušného správního řízení.“
5. Dále žalobce dle žaloby urgoval žalovaného dopisem ze dne 20. 6. 2022 ohledně „zahájení správního řízení k dodatečnému povolení změny stavby před jejím dokončením.“ Z obsahu tohoto dopisu, který byl přílohou žaloby, krajský soud zjistil, že jím žalobce žádal mimo jiné, aby stavební úřad „postupoval dle § 118 stavebního zákona“.
6. Dále žalobce v žalobě konstatoval, že dopisem ze dne 21. 7. 2022 znovu požadoval, aby žalovaný „zahájil řízení z moci úřední podle příslušných ustanovení stavebního zákona.“ Z obsahu tohoto dopisu, který byl přílohou žaloby, krajský soud ověřil, že stejný návrh vznesl žalobce i v uvedeném dopise.
7. Následně žalobce v žalobě uvádí, že jelikož žalovaný ani na základě shora uvedených podání nezahájil z moci úřední řízení „ve věci nepovolené změny stavby před jejím dokončením“, urgoval jej předžalobní výzvou ze dne 18. 8. 2022. Z obsahu této výzvy, která byla rovněž přílohou této žaloby, krajský soud zjistil, že se žalobce po žalovaném domáhal, aby „oznámil všem účastníkům řízení o schválení stavebního záměru předmětné stavby ve lhůtě do sedmi dnů od doručení této předžalobní výzvy zahájení řízení o dodatečném povolení změny stavby před jejím dokončením.“
8. V posledním odstavci na str. 3 žaloby žalobce konstatoval, že žalovaný je nečinný ve věci nepovolené změny stavby před jejím dokončením a nečinný je na podnět k zahájení řízení ve věci porušení podmínek stanovených v rozhodnutí o udělení souhlasu dle § 17 vodního zákona. Uzavřel tím, že vzhledem k tomu, že se jedná evidentně o nepovolenou změnu stavby před jejím dokončením, byl žalovaný povinen postupovat „podle ustanovení § 129 odst. 2“ stavebního zákona.
9. Krajský soud citoval tak rozsáhle a důsledně ze shora uvedených podání žalobce a z obsahu žaloby (včetně žalobního petitu) proto, aby zdůraznil fakt, který z uvedeného plyne, a to že žalobce si evidentně není jist, zahájení jakého správního řízení se po žalovaném vlastně domáhal a domáhá.
10. Nicméně hledání odpovědi na tuto otázku není předmětem daného soudního řízení a není ani relevantní pro posouzení důvodnosti žaloby. A to z následujících důvodů.
11. Krajský soud předně považuje za zásadní uvést judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se projednávané věci. V rozsudku ze dne 26. 6. 2007 č. j. 4 Ans 10/2006-59, stanovil Nejvyšší správní soud, že “žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu nemá místo v jakémkoli případě pasivity správního orgánu, ale pouze tehdy, pokud hmotné právo zakládá subjektivní nárok žalobce na vydání rozhodnutí ve věci samé či osvědčení. Nelze s úspěchem podat žalobu proti nečinnosti v případech, kdy právní předpisy nezakládají povinnost správního orgánu vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, tak je tomu zejména v případech, kdy je podání toliko podnětem – sdělením rozhodných skutečností, a nikoli návrhem, kterým je správní řízení zahájeno. Žalobou na ochranu proti nečinnosti se nelze domáhat toho, aby bylo správnímu orgánu uloženo zahájit řízení, ale jen toho, aby vydal – v řízení již zahájeném – rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.” A ze stejného rozsudku také “… aby bylo založeno veřejné subjektivní právo na vedení řízení a vydání rozhodnutí ve věci, jež se navíc závažným způsobem dotýká práv jiných osob, musí tak stanovit zákon.” Dále v rozsudku ze dne 22. 5. 2013 č. j. 1 Ans 21/2012-42, Nejvyšší správní soud uvedl, že “česká právní úprava ani soudní judikatura tedy nedává soudu prostor pro překvalifikování žalobního petitu v případě, že se žalobce „netrefí“ do správného žalobního typu.“ K tomu také z téhož rozsudku: Soud nemá „poučovat účastníka řízení o tom, čeho se má ve své žalobě dožadovat, aby byl ve věci úspěšný, případně, jak má formulovat žalobní petit. Taková právní úvaha je na účastníkovi řízení, respektive na jeho právním zástupci. Výše popsanou změnu právní úpravy a z toho vyplývající změnu možností prostředků obrany proto měla stěžovatelka reflektovat již při podání své žaloby.“
12. Jak vyplývá z výše uvedené judikatury, nečinností žaloba má sloužit pro ty případy, kdy zákon stanoví veřejné subjektivní právo žalobce na vydání rozhodnutí nebo osvědčení v již probíhajícím správním řízení. To ostatně zakotvuje i samotné ustanovení § 79 odst. 1 s. ř. s. Dle něho ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.
13. Z obsahu žaloby a jejích příloh lze učinit nepochybný závěr, že v tento okamžik žádné správní (stavební, vodoprávní) řízení, jehož by byl žalobce účastníkem, neprobíhá. Domáhat se nečinnosti správního orgánu tedy za této skutkové situace pojmově nepřichází v úvahu.
14. Nejsou tak splněny podmínky pro zahájení řízení o nečinnostní žalobě vymezené ve shora citovaném ustanovení § 79 odst. 1 s. ř. s., přičemž tento nedostatek je neodstranitelný. Krajskému soudu tak nezbylo, než žalobu odmítnout dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Za této situace krajský soud ani neopisoval obsah vyjádření žalovaného k žalobě, neboť nebyl pro jeho shora uvedený závěr významný.
15. S ohledem na skutečnost, že není z obsahu žaloby a jejích příloh zřejmé ani to, zahájení jakého správního řízení se žalobce domáhá (viz shora), nemůže v daný okamžik soud přičinit ani žádnou teoretickou úvahu ohledně možnosti obrany za dané situace.
16. Krajský soud nemusel rozhodovat o návrhu žalobce na vydání předběžného opatření ve věci, neboť rozhodl rovnou o věci samé.
17. Ohledně nákladů řízení postupoval krajský soud s odkazem na ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
18. Krajský soud taktéž rozhodl o vrácení soudního poplatku uhrazeného žalobcem a to v plné výši. Vychází přitom z § 10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť žaloba byla odmítnuta před prvním jednáním.
Poučení:
Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.)
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Hradec Králové 22. září 2022
JUDr. Jan Rutsch v. r.
předseda senátu