[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci

žalobce: Y. K., nar. X
bytem X
právně zastoupen advokátem JUDr. Milanem Štembergem
sídlem Cyrila Boudy 1444, 272 01 Kladno

proti  

žalovanému: Nejvyšší státní zastupitelství
sídlem Jezuitská 585/4, 660 55 Brno

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 29. 7. 2021, č. j. 11 SPR 4/2021-18

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
3. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

1. Žalobou ze dne 17. 9. 2021 doručenou zdejšímu soudu téhož dne se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2021, č. j. 11 SPR 4/2021-18, označené jako „Vyjádření k žádosti ze dne 27. 4. 2021 ve znění jejího doplnění ze dne 30. 6. 2021 o sdělení informací o zpracování osobních údajů z Centrální evidence stíhaných osob“ (dále jen „napadené rozhodnutí“), a současně ochrany proti nečinnosti žalovaného, jelikož žalovaný nevyřídil původní žádost žalobce o sdělení informací o zpracování osobních údajů, ani její upřesnění ze dne 30. 6. 2021.
2. Usnesením ze dne 22. 9. 2021, č. j. 31 A 118/2021-18, v právní moci dne 29. 9. 2021, krajský soud vyloučil žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného k samostatnému řízení vedenému pod sp. zn. 31 A 129/2021.

II. Obsah žaloby

3. Žalobce úvodem vymezil motivy své žaloby, které spočívají v jeho pobytu na území České republiky v období od 8. 7. 2017 do 2. 8. 2017, během něhož orgány činné v trestním řízení činily kroky zaměřené proti žalobci (sledování žalobce na území České republiky a následné přeshraniční sledování žalobce či pokračování v pronásledování žalobce mezi Českou republikou a Belgií). Snaží se tak o přístup ke svým osobním údajům a údajům o jejich zpracování, přičemž ve Velké Británii i Belgii mu bylo potvrzeno, že takové údaje byly zpracovány.
4. Následně žalobce vymezil dva žalobní body. Prvním z nich je skutečnost, zda žalovaného jako správce Centrální evidence stíhaných osob tíží povinnost podle čl. 15 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „obecné nařízení o ochraně osobních údajů“ či „nařízení o GDPR“), jakož i podle § 28 odst. 1 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zpracování osobních údajů“), a to konkrétně povinnost sdělit žalobci jako subjektu osobních údajů, zda jsou jeho osobní údaje zpracovávány a za jakým účelem. Žalovaný je podle žalobce správcem ve smyslu čl. 4 odst. 7 obecného nařízení o ochraně osobních údajů ve spojení s § 12i odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění účinném ke dni podání žádosti (dále jen „zákon o státním zastupitelství“). Naopak se žalovaný mýlí, tvrdí-li, že mu žádný zákon nestanovuje jeho oprávnění sdělit žalobci z Centrální evidence stíhaných osob, jak bylo zacházeno s osobními údaji žalobce. I pokud by tomu tak nebylo, žalovaného tíží alespoň povinnost odpovědět žalobci ohledně údajů zpracovávaných přímo žalovaným, což žalovaný též nesplnil.
5. Za druhý žalobní bod žalobce označil nesplnění povinnosti správce osobních údajů podle čl. 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (dále jen „směrnice 2016/680“), jakož i podle § 28 zákona o zpracování osobních údajů, a to konkrétně povinnosti pravdivě sdělit subjektu osobních údajů, zda jsou jeho osobní údaje zpracovávány a za jakým účelem. Žalobce připomněl, že této povinnosti žalovaný nemusí dostát v případech specifikovaných v § 28 odst. 2 zákona o zpracování osobních údajů, kterých se však žalovaný v napadeném rozhodnutí nedomáhá.

III. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil podáním ze dne 14. 2. 2022. Předně zrekapituloval postup vyřizování žádosti žalobce. K meritu věci rozporoval závěr žalobce, že je osobou, která „správcem osobních údajů zpracovávaných soustavou státních zastupitelství zejména v systému centrální evidence stíhaných osob,“ neboť každé státní zastupitelství je samostatnou organizační jednotkou státu, vykonávající v oblasti zpracování a ochrany osobních údajů své vlastní úkoly. Žalovaný (Nejvyšší státní zastupitelství) tak není správcem osobních údajů zpracovávaných (celou) soustavou státního zastupitelství; žádný právní předpis mu takové postavení nesvěřuje. Jelikož se jedná o informace o osobních údajích spadajících do oblasti trestního řízení, resp. do oblasti prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, neuplatní se úprava v nařízení o GDPR, nýbrž hlava třetí zákona o zpracování osobních údajů (implementující směrnici 2016/680). Účel zpracování osobních údajů v Centrální evidenci stíhaných osob je určen v § 12i odst. 3 zákona o státním zastupitelství, nikoliv žalovaným. Na tento systém se vztahuje hlava třetí zákona o zpracování osobních údajů. Nahrávají se do něj údaje z informačního systému státního zastupitelství „ISYZ“, do něhož vkládají informace jednotlivá státní zastupitelství. Žalovaný je spravujícím orgánem ve smyslu § 24 odst. 3 zákona o zpracování osobních údajů, ale nikoliv v plném rozsahu, což je dáno specifickým právním zakotvením této evidence v § 12i zákona o státním zastupitelství. Spravujícími orgány osobních údajů jsou konkrétní státní zastupitelství, které osobní údaje subjektů údajů do této evidence založily cestou automatického sehrání dat z  „ISYZ“. Právě ony mohou jako jediné rozhodovat o uplatnění práva subjektu údajů na přístup k osobním údajům. Žalovaný naproti tomu zajišťuje provoz této evidence organizačně a technicky. Vyjma svých vlastních údajů poskytnutých do této evidence nemá informace k posouzení podle § 28 zákona o zpracování osobních údajů u osobních údajů původem od jiných státních zastupitelství. Žalovaný nemůže ani nahrazovat rozhodování jiného státního zastupitelství, neboť by tím mohl být ovlivňován výkon působnosti daného státního zastupitelství. Svůj postup proto shledal za správný, byť žádost u jednoho subjektu (žalovaného) je pro žalobce komfortnější.
7. Vedle toho žalovaný poukázal na tu skutečnost, že Centrální evidence stíhaných osob byla vedena již před nabytím účinnosti zákona o zpracování osobních údajů, nicméně stávající právní úprava v § 12i odst. 3 až 5 zákona o státním zastupitelství byla provedena zákonem č. 111/2019 Sb., který byl doprovodným zákonem k zákonu o zpracování osobních údajů. Zákonodárce vztah mezi hlavou III zákona o zpracování osobních údajů a § 12i zákona o státním zastupitelství upravil vztahem speciality zákona o státním zastupitelství.
8. Pokud žalobce odkazuje na jeho vyrozumění ze dne 8. 9. 2020, žádost žalobce měla v té věci jiný rozsah a Centrální evidence stíhaných osob se netýkala.
9. K samotné žádosti žalovaný poukázal na to, že si žalobce neujasnil, co vlastně požaduje a jakých právních institutů má ke svým záměrům využít. Žalobce směřoval svou žádost (a žalobní petit) též ke zpracování osobních údajů Policií České republiky, nicméně v Centrální evidenci stíhaných osob jsou vedeny údaje státního zastupitelství, nikoliv policejního orgánu. O osobních údajích vedených Policií České republiky však nemůže rozhodovat. Podstatou žádosti žalobce je snaha domoci se informací o prováděných úkonech trestního řízení v rámci trestního řízení národního nebo v rámci mezinárodní justiční spolupráce, popř. dosáhnout takové negativní informace, což však nelze považovat za osobní údaj. Uplatňováním institutu práva na přístup k osobním údajům podle § 28 zákona o zpracování osobních údajů nelze obcházet nebo nahrazovat institut nahlížení do spisu podle § 65 trestního řádu. V této části žádosti se tak nejedná o uplatnění práva na přístup k osobním údajům. Nadto žalovaný poukázal na skutečnost, že v rozsahu žalobního petitu pod bodem III se úkony trestního řízení v Centrální evidenci stíhaných osob ani neevidují.
10. Závěrem uzavřel, že neposuzoval naplnění či nenaplnění důvodů neposkytnutí informace podle § 28 odst. 2 a 3 zákona o zpracování osobních údajů, jelikož na základě výše uvedených skutečností nerozhodoval podle § 28 zákona o zpracování osobních údajů, resp. ani nezjišťoval, zda osoba žalobce je či není v Centrální evidenci stíhaných osob vedena.

IV. Replika žalobce

11. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou ze dne 7. 3. 2022. Žalovaný toliko opakuje svou předchozí argumentaci. Důvodem, proč je žalovaný správcem osobních údajů, je skutečnost, že žalovaný je ex lege správcem Centrální evidence stíhaných osob. Má tak nepochybně postavení správce osobních údajů ve vztahu k údajům, které jsou v této evidenci vedeny. Současně je přesvědčen, že aktivita orgánů činných v trestním řízení uskutečněná vůči němu od 8. 7. 2017 do 2. 8. 2017 musela být nutně schválena a kontrolována státním zastupitelstvím, tj. musela být zanesena do Centrální evidence stíhaných osob. V dané věci neshledává žádný nezbytný nebo přiměřený důvod pro omezení či odepření jeho práva na přístup k jeho údajům. Žalovaný je na základě § 12i odst. 3 zákona o státním zastupitelství správcem této evidence a jakým způsobem se této povinnosti zhostí (zda zřídí 97 lokálních systémů či nikoliv) není pro věc rozhodné. Označení správce Centrální evidence stíhaných osob nemůže mít jiný význam než správce osobních údajů podle zákona o zpracování osobních údajů. Je přitom správcem rovněž ve smyslu směrnice 2016/680. I pokud by tomu tak nebylo, tíží jej povinnost žalobci alespoň odpovědět ohledně údajů zpracovávaných přímo žalovaným, což žalovaný též nesplnil. Ve zbytku zopakoval svou argumentaci obsaženou v žalobním návrhu.

V. Jednání

12. Na nařízeném jednání konaném dne 7. 9. 2022 účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích.

VI. Posouzení věci krajským soudem

13. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
14. Podstatou sporu v projednávané věci je otázka, zda žalovaný je správcem Centrální evidence stíhaných osob a zda má povinnost poskytnout na základě žádosti určitého subjektu informace o jeho osobních údajích uvedených v této evidenci a zda toto žalovaný učinil alespoň ve vztahu k údajům, za které je v této evidenci odpovědný čistě on.
15. K této otázce vyplývají ze spisového materiálu následující rozhodné skutečnosti. Dne 27. 4. 2021 žalobce prostřednictvím svého zástupce podal u žalovaného žádost o sdělení informací o zpracování osobních údajů., v níž se na žalovaného obrátil jako na správce osobních údajů v systému Centrální evidence stíhaných osob se žádostí o:

„a) sdělení informace o všech osobních údajích žadatele a všech případech zpracování, ke kterým došlo či dochází u Policie České republiky a kterékoliv její organizační složky, a to od 8. července 2017 do dnešního dne.

b) Žadatel žádá zejména o sdělení informace dle písmene a) ve všech případech, kdy došlo ke sledování žadatele, přeshraničnímu sledování žadatele, pokračování v pronásledování žadatele na území cizího státu, sledování osob a věcí, které se týkalo žadatele, dohledu nad činností žadatele, použití agenta proti žadateli, použití zpravodajské techniky vůči žadateli, pronásledování žadatele, odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vůči žadateli či jiné užití oprávnění dle trestního řádu a/nebo zákona o policii vůči žadateli,

c) v případě, že osobní údaje žadatele nebyly užity, zpracovány ani shromážděny z důvodu podle písmene b), o sdělení této skutečnosti výslovně,

d) kopii osobních údajů žadatele v souladu s níže uvedenými předpisy,

e) sdělení všech právních důvodů, ze kterých ke každému a kterémukoliv zpracování podle písmene a) dochází

f) pokud je přístup k některým osobním údajům či jejich části zdejším správcem osobních údajů omezen, sdělení této skutečnosti a sdělení právního důvodu,

g) pokud této žádosti nelze v jakékoliv části vyhovět, sdělení této skutečnosti a sdělení právního důvodu.

Tato žádost o sdělení informací o zpracování osobních údajů se podává podle čl. 15 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), jakož i podle § 28 odst. 1 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů.“

16. Podáním ze dne 14. 6. 2021, č. j. 11 SPR 4/2021-8, žalovaný vyzval žalobce k doplnění jeho podání o specifikaci, vůči kterým osobním údajům žádost směřuje, neboť v žádosti žalobce objevil zjevný rozpor (odkaz na Centrální evidenci stíhaných osob spravovanou žalovaným, zatímco v dalším odstavci se požadují údaje vedené policejním orgánem).
17. Na tuto výzvu reagoval žalobce doplněním žádosti o sdělení informací a zpracování osobních údajů ze dne 30. 6. 2021 následovně:

„a) žadatel si je vědom zpracovávání jeho osobních údajů v důsledku činnosti osob či orgánů činných v trestním řízení (tedy subjektů, jejichž činnost by měla být zanesena v systému centrální evidence stíhaných osob podle § 12i odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství) v době od 8. července 2017 do 2. srpna 2017,

b) z uvedeného důvodu proto žádá o vydání informace o zpracování jeho osobních údajů zejména v uvedeném období, a následně od 8. července 2017 do současnosti.

c) Povaha činnosti osob či orgánů činných v trestním řízení (tedy subjektů, jejichž činnost by měla být zanesena v systému centrální evidence stíhaných osob podle § 12i odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství), které byl žadatel adresátem, bylo sledování žadatele na území ČR a následně přeshraniční sledování žadatele či pokračování v pronásledování žadatele mezi Českou republikou a Belgií.“

18. Poté žalovaný vydal napadené rozhodnutí, v němž uvedl, že ve smyslu § 12i odst. 3 zákona o státním zastupitelství je správcem Centrální evidence stíhaných osob, avšak dle odst. 4 téhož ustanovení je tato evidence neveřejná. Žalovaný je správcem této evidence, v níž se nacházejí údaje zaslané z decentralizovaného agendového informačního systému užívaného jednotlivými složkami státního zastupitelství, které jsou však samostatnými správci, resp. spravujícími orgány, osobních údajů v rámci jimi vyřizovaných věcí. Za údaje uvedené v Centrální evidenci stíhaných osob odpovídají jednotlivá státní zastupitelství. Agenda zpracování a ochrany osobních údajů nepatří do výkonu působnosti státního zastupitelství, ale je výkonem správy státního zastupitelství, viz § 13a zákona o státním zastupitelství, přičemž dle § 13a odst. 2 zmíněného zákona „[v]ýkon správy státního zastupitelství nesmí narušovat plnění úkolů vyplývajících z jeho působnosti,“ tudíž ani žalovaný není oprávněn pro účely nespadající do výkonu své působnosti přistupovat k datům v Centrální evidenci stíhaných osob, byť by se jednalo o lustraci osoby na její žádost. Proto nemohla být provedena ani lustrace k osobě žalobce v Centrální evidenci stíhaných osob. U žalovaného tak nelze uplatnit ani právo subjektu na přístup k jeho údajům ve smyslu ustanovení § 28 zákona o zpracování osobních údajů. O tom, že není možné poskytovat údaje z Centrální evidence stíhaných osob, informují všechny složky státního zastupitelství v rámci zásad zpracování osobních údajů zveřejněných na webu.
19. Podle § 28 odst. 1 zákona o zpracování osobních údajů spravující orgán na žádost subjektu údajů sdělí, zda zpracovává osobní údaje vztahující se k jeho osobě. Jestliže takové údaje spravující orgán zpracovává, předá je subjektu údajů a sdělí mu informace o a) účelu zpracování osobních údajů, b) právních předpisech, na základě kterých tyto údaje převážně zpracovává, c) příjemcích, popřípadě kategoriích příjemců, d) předpokládané době uchování nebo způsobu jejího určení, e) právu požádat o opravu, omezení zpracování nebo výmaz osobních údajů a f) zdroji těchto údajů.
20. Dle § 30 odst. 1 téhož zákona spravující orgán vyřídí žádost podle § 28 nebo 29 bez zbytečného odkladu, nejdéle však do 60 dnů ode dne jejího podání. Dle odst. 4 téhož ustanovení o vyřízení žádosti podle § 28 nebo 29 spravující orgán subjekt údajů písemně informuje. Informace o vyřízení žádosti obsahuje odůvodnění, s výjimkou případů, kdy se žádosti vyhovuje v plném rozsahu. Je-li subjekt údajů zastoupen, může spravující orgán požadovat, aby byl podpis na písemné plné moci úředně ověřen; úřední ověření není třeba, pokud byla plná moc udělena před spravujícím orgánem.
21. Na tomto místě krajský soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu učiněný v rozsudku ze dne 18. 11. 2020, č. j. 4 Azs 246/2020-27, dle něhož písemná informace o vyřízení žádosti o přístup k osobním údajům poskytnutá podle § 30 odst. 4 zákona o zpracování osobních údajů je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.
22. Podle § 12i odst. 1 zákona o státním zastupitelství může státní zastupitelství zpracovávat osobní údaje, pokud je to nezbytné pro výkon jeho působnosti. Osobní údaje může zpracovávat i k jinému účelu, než pro který byly původně shromážděny.
23. Dle odst. 3 téhož ustanovení Nejvyšší státní zastupitelství je správcem centrální evidence stíhaných osob, v níž jsou za účelem předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech, zpracovávány tyto kategorie osobních údajů:

a) spisová značka a označení orgánu, který evidovaný úkon učinil,

b) identifikační údaje osoby, proti které se trestní řízení vede,

c) identifikační údaje poškozených a dalších osob na trestním řízení zúčastněných,

d) právní kvalifikace skutku, pro který se trestní řízení vede, s vyznačením jejích změn a

e) rozhodnutí, opatření a příkazy vztahující se k osobě, proti které se řízení vede, včetně údajů o jejich výkonu.

24. Podle navazujícího odst. 4 téhož ustanovení je centrální evidence stíhaných osob neveřejná. Přístup do centrální evidence stíhaných osob mají pouze státní zastupitelství pro potřeby výkonu své působnosti a ostatní orgány činné v trestním řízení a Probační a mediační služba pro účely trestního řízení. Pro účely plnění úkolů v Eurojustu má přístup do centrální evidence stíhaných osob také národní člen Eurojustu. Pro účely plnění úkolů podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních lze údaje z centrální evidence stíhaných osob v nezbytném rozsahu poskytnout na vyžádání též ministerstvu.
25. Dle odst. 5 téhož ustanovení osobní údaje vedené v centrální evidenci stíhaných osob se vymažou po uplynutí skartační lhůty spisu, ve kterém byl učiněn úkon, na základě kterého byl záznam osobních údajů v centrální evidenci stíhaných osob proveden.
26. Odkazované odst. 3 až 5 ustanovení § 12i zákona o státním zastupitelství byly do tohoto zákona vloženy novelou – zákonem č. 111/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů (část devátá tohoto zákona). Citovaná právní úprava tak byla přijata právě v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů. Lze proto souhlasit se žalovaným ohledně vztahu zákona o zpracování osobních údajů a citovaných ustanovení zákona o státním zastupitelství, mezi nimiž je vztah obecného a speciálního předpisu.
27. Důvodová zpráva k části deváté zákona č. 111/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů, tj. k části, kterým došlo ke změně zákona o státním zastupitelství, na s. 113 až 115 uvádí, že novelizované znění zákona o státním zastupitelství „ve vazbě na čl. 4 směrnice 2016/680 poskytuje obecný titul pro zpracovávání osobních údajů státním zastupitelstvím a naplňuje tak zásadu zákonnosti zpracovávání osobních údajů a omezení zpracování osobních údajů pro určité a legitimní účely (úkoly státního zastupitelství jsou v obecné rovině vymezeny v § 4 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů). Zároveň toto ustanovení umožňuje zpracovávání osobních údajů i k jiným účelům, než pro který byly původně shromážděny, což je nezbytné pro výkon trestní i mimotrestní působnosti státního zastupitelství. Toto zpracovávání zahrnuje jakákoliv operace se shromážděnými osobními údaji (…).

Stejně jako v obdobných ustanoveních dalších předpisů není nutné uvádět výslovně, že státní zastupitelství může zpracovávat „jakékoliv“ osobní údaje, včetně údajů „citlivých“ nebo jiných, protože je to nepochybné.

V souvislosti se zrušením § 5 odst. 2 zákona 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů, který vázal zpracování primárně na souhlas subjektu údajů a teprve v případě jeho absence uváděl další tituly pro zpracování, již není nutno ani z důvodu posílení právní jistoty připomínat, že pokud má nějaký orgán oprávnění zpracovávat osobní údaje k plnění svých úkolů ze zákona, má jej i v případě absence souhlasu, resp. že takový orgán si nemusí souhlas subjektu údajů opatřovat ani se o to pokoušet. Centrální evidence stíhaných osob se upravuje v souladu se stávajícím zněním § 12i odst. 1 věty druhé platného zákona o státním zastupitelství, pouze se výslovně zdůrazňuje, že tuto evidenci vede Nejvyšší státní zastupitelství, které je správcem této evidence. Nadále platí, že centrální evidence stíhaných osob není informačním systémem veřejné správy ve smyslu zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Je sice vedena Nejvyšším státním zastupitelstvím jako orgánem veřejné moci, ale má povahu specifické evidence údajů z trestního řízení sloužících pro potřeby státního zastupitelství, a dále pak jiným orgánům činným v trestním řízení a Probační a mediační službě (v rozsahu plnění jejích úkolů) pro účely trestního řízení, národnímu členu Eurojustu pro účely plnění úkolů v Eurojustu a Ministerstvu spravedlnosti pro účely plnění úkolů podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Má tedy obdobnou povahu, jako jsou kriminalisticko-technické, kriminalisticko-taktické a podobné evidence policie, které rovněž nejsou informačními systémy veřejné správy [viz § 3 odst. 3 písm. b) zákona č. 365/2000 Sb.], navíc tu platí i další výluka z věcné působnosti zmíněného zákona podle jeho § 3 odst. 3 písm. c), podle něhož se zákon nevztahuje na informační systémy veřejné správy vedené orgány činnými v trestním řízení v souvislosti s trestním řízením, s výjimkou evidence Rejstříku trestů. Jiným osobám a pro jiné účely, než jsou uvedeny v § 12i odst. 4, se údaje neposkytují, databáze není veřejně přístupná.

Zákon vymezuje nově účel vedení centrální evidence stíhaných osob i kategorie osobních údajů, které jsou v centrální evidenci stíhaných osob zpracovávány. Vzhledem k potřebě zachovat nezbytnou míru flexibility jde o jejich obecné vymezení (stanovení kategorií – např. „rozhodnutí, opatření a příkazy vztahující se k osobě, proti které se řízení vede, včetně údajů o jejich výkonu“), přičemž bližší specifikace, které konkrétní druhy osobních údajů budou takto zpracovávány (např. základní údaje o zadržení a vazbě, datum vzetí do vazby, datum počátku vazby, datum propuštění z vazby), bude obsaženo v interních předpisech.

Bližší podrobnosti týkající se bližší specifikace zpracovávaných osobních údajů, přístupových práv jednotlivých osob k této databázi, podrobnosti její správy, zabezpečení vkládání dat a jejich aktualizace, přístupu do databáze, na poskytnutí informací o údajích o ní vedených, budou obsaženy v interních předpisech státního zastupitelství, a to v pokynu obecné povahy (v současné době jde o pokyn obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně ze dne 19. června 2009 č. 2/2009) a provozním řádu centrální evidence stíhaných osob (v současné době opatření nejvyššího státního zástupce ze dne 20. dubna 2012 č. 4/2012).

Nově se v souladu s čl. 5 směrnice 2016/680 stanovuje doba, po jejímž uplynutí dochází k likvidaci vedených osobních údajů. Tato doba je navázána na uplynutí skartační lhůty spisu, ve kterém byl učiněn úkon, na základě kterého byl záznam osobních údajů v centrální evidenci stíhaných osob proveden, tj. po skartaci spisu dojde rovněž k likvidaci z něj „pocházejících“ osobních údajů vedených v centrální evidenci stíhaných osob.“ (pozn. zvýraznění doplněno zdejším soudem).

28. Komentář k předmětnému ustanovení § 12i zákona o státním zastupitelství (LATA, J.; PAVLÍK, J. a ZEZULOVÁ, J. Zákon o státním zastupitelství. Komentář. Wolters Kluwer: Praha, 2020. ISBN: 978-80-7598-800-3.) rovněž zdůrazňuje, že Centrální evidence stíhaných osob je neveřejná a „zákon přímo vymezuje okruhy osob, které mohou CESO využívat, a též i účel, ke kterému může být využívána. Státní zastupitelství může CESO využívat k výkonu své působnosti (§ 4 zák. o státním zastupitelství), ale nemůže CESO využívat pro účely správy státního zastupitelství.“ „Přístup do CESO se uskutečňuje buď za pomoci webového rozhraní nebo prostřednictvím informačního systému (ISYZ pro státní zastupitelství, ISAS pro soudy).“ Potvrzuje, že jeho správcem je žalovaný, který však neurčuje účel zpracování informací obsažených v Centrální evidenci stíhaných osob, neboť tento vyplývá ze zákona, tudíž žalovaný určuje především podmínky provozování tohoto informačního systému. Účelem zpracování osobních údajů v této evidenci je i dle komentáře „předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech. Jde tedy o oblast zpracování osobních údajů spadající pod Hlavu III zákona o zpracování osobních údajů; k tomuto blíže viz výše odstavec 1 komentovaného ustanovení.“ Poukazuje rovněž na podrobnější úpravu Centrální evidence stíhaných osob, která „je na úrovni státního zastupitelství provedena interně, a to především pokynem obecné povahy č. 2/2009, o centrální evidenci stíhaných osob. Tento pokyn obecné povahy blíže upravuje oblast správy CESO, ochranu dat, vkládání data přístup jak státních zastupitelství, tak i jiných orgánů činných v trestním řízení či jiných orgánů do CESO, ale i kontrolu využívání CESO. Bližší organizační a technické podmínky provozu CESO jsou upraveny v opatření nejvyššího státního zástupce č. 4/2012, jímž se vydává provozní řád centrální evidence stíhaných osob a mění organizační a aprobační řád Nejvyššího státního zastupitelství. Přístupy soudů k CESO a vkládání údajů z informačního systému soudů do CESO upravuje instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 31.12.2008, sp. zn. 13/2008-OI-SP, kterou se upravuje postup soudů při vkládání údajů do Centrální evidence stíhaných osob a při využívání údajů z této evidence.“
29. Z výše uvedeného vyplývá, že Centrální evidence stíhaných osob je neveřejnou databází, do které dle § 12 odst. 4 zákona o státním zastupitelství mají přístup pouze taxativně vyjmenované subjekty. Jiným subjektům, než které jsou v tomto ustanovení uvedeny, se údaje neposkytují, jak plyne i z výše citované důvodové zprávy k novele zákona o státním zastupitelství, kterou byla přijata úprava vztahující se k Centrální evidenci stíhaných osob. Zákon o státním zastupitelství tak předpokládá, že v § 12i odst. 3 specifikované osobní údaje budou v Centrální evidenci stíhaných osob evidovány, avšak již nepočítá s tím, že by tyto údaje byly poskytovány osobám či subjektům neuvedeným v § 12i odst. 4 zákona o státním zastupitelství.
30. Pokud žalobce vymezil první žalobní bod tak, zda „žalovaného jako správce Centrální evidence stíhaných osob tíží povinnost podle čl. 15 odst. 1 obecného nařízení o ochraně osobních údajů“ (nařízení o GDPR), jakož i podle § 28 odst. 1 zákona o zpracování osobních údajů, a to konkrétně povinnosti sdělit žalobci jako subjektu osobních údajů, zda jsou jeho osobní údaje zpracovávány a za jakým účelem,“ soud připomíná, že předmětná žádost žalobce spadá pod pojem předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech,“ v důsledku čehož se na ni obecné nařízení o ochraně osobních údajů neuplatní, použila by se toliko úprava v zákoně o zpracování osobních údajů (implementující směrnici č. 2016/680, nicméně je potřeba zohlednit již uvedený vztah speciality mezi tímto zákonem a zákonem o státním zastupitelství, a to konkrétně ustanovením § 12i odst. 3 až 5, které se váže k Centrální evidenci stíhaných osob. Žalovaného tak vzhledem k neveřejnosti této evidence a zákonem taxativně vymezenému okruhu subjektů, které mají do této evidence přístup, netíží povinnost vyhovět žádosti žalobce a sdělit mu jím požadované osobní údaje.
31. Namítá-li žalobce, že žalovaného tíží alespoň povinnost odpovědět žalobci ohledně údajů zpracovávaných přímo žalovaným, což dle něj žalovaný rovněž nesplnil, soud poukazuje na textaci žalobcovy žádosti ze dne 27. 4. 2021, v níž výslovně žádal o osobní údaje zpracované Policií České republiky [viz písm. a) jeho žádosti], přičemž v dalších bodech své žádosti tento požadavek zpřesňoval. Explicitně se tak žalobce nedomáhal údajů, které v souvislosti s Centrální evidencí stíhaných osob činil přímo žalovaný. Pokud mu za této situace žalovaný ničeho nesdělil, nelze s ohledem na formulaci své žádosti vnímat tento postup za nesprávný.
32. Rovněž v případě druhého žalobního bodu lze zdůraznit tu skutečnost, že zákon o státním zastupitelství, novelizovaný zákonem č. 111/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů, v § 12i odst. 4 explicitně uvádí subjekty oprávněné vstupovat do Centrální evidence stíhaných osob, přičemž žalobce takovou osobou není. Vzhledem k této skutečnosti, jakož i zákonem stanovené neveřejnosti Centrální evidence stíhaných osob, žalovaný nebyl povinen specifikovat některý z důvodů dle § 28 odst. 2 zákona o zpracování osobních údajů, proč žalobcem požadované osobní údaje neposkytne, jak se žalobce domnívá.
33. Argumentuje-li žalobce odpovědí na jeho předchozí žádost, lze k tomu předně poukázat na skutečnosti, které jsou mezi stranami nesporné (obě strany dokládají k tomuto tvrzení shodné písemné podklady). Žalobce požádal dne 11. 7. 2020 žalovaného jako správce o přístup k veškerým osobním údajům vztahujícím se k osobě žadatele [zda žalovaný zpracovává osobní údaje žadatele; informace o účelu a důvodu zpracování a uchování osobních údajů; informace o právních předpisech, na jejichž základě jsou tyto údaje zpracovány; informace o příjemcích, předpokládané době uchování či způsobu jejího určení a zdroji těchto údajů, jakož i údaje zpracovávané žalovaným a vedené v databázi spravované určitou třetí osobou, o jaké databáze se jedná, zda a kdy byly údaje z těchto databází zpřístupněny žalovanému, případně sdíleny se zahraničními subjekty nebo orgány; současně též žádal o zaslání kopie všech osobních údajů (včetně obrazových záznamů) vztahujících se k osobě žadatele, které žalovaný v pozici správce uchovává nebo jakkoli jinak zpracovává]. Na tuto žádost žalovaný odpověděl sdělením ve věci žádosti subjektu údajů o přístup k osobním údajům ze dne 8. 9. 2020, č. j. 1 SPR 125/2020-23. Žalobce se tak domnívá, že na obdobnou žádost žalovaný v minulosti reagoval, zatímco v nyní souzené věci toto odmítl. Nicméně soud při posouzení této námitky souhlasí se žalovaným a uvádí, že v této předchozí žádosti žalobce požadoval typově jiné údaje, než v nyní projednávané věci, což ostatně je zřejmé už jen z toho, že žalobce ve své předchozí žádosti neuváděl Centrální evidenci stíhaných osob. Ani námitku rozdílného postupu žalovaného při vyřizování žádostí žalobce proto soud neshledal jako důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí.

VII. Shrnutí a náklady řízení

34. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem a shora uvedené žalobní námitky uplatněné žalobcem nejsou důvodné. Soudu tedy nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítnout.
35. Výroky o nákladech řízení mají oporu v § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěšný nebyl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 7. září 2022

JUDr. Jaroslava Skoumalová v. r.

předsedkyně senátu