1 Azs 156/2022 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: R. Ö., zastoupen Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 1. 2022, č. j. MV‑192758‑4/SO‑2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ‑ pobočka v Pardubicích ze dne 16. 6. 2022, č. j. 52 A 9/2022‑63,
takto:
Odůvodnění:
[1] Žalovaná zamítla žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“) o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. Toto rozhodnutí napadl stěžovatel u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“). Ten však žalobě nevyhověl. Rozsudek krajského soudu proto stěžovatel napadl kasační stížností, jejíž podání spojil s návrhem na přiznání odkladného účinku. Důvody pro jeho přiznání spatřuje v délce pobytu téměř pěti let na území České republiky. Jeho manželka a nezletilá dcera, které žijí v Turecku, jsou na jeho příjmu z České republiky finančně závislé. Současně si zde vydělá více než v Turecku, jehož ekonomická situace se zhoršuje.
[2] Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedla, že stěžovatel neprokázal hrozbu natolik závažné újmy, aby splnil podmínky pro přiznání odkladného účinku. Jeho rodina žije Turecku, přičemž během pěti let se nemohly jeho vazby na zemi původu zpřetrhat natolik, aby je nebyl schopen obnovit. Navrhla proto zamítnutí návrhu.
[3] Podle § 107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej ale může na návrh stěžovatele přiznat a užije přitom přiměřeně § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[4] Újma, která musí žadateli o přiznání odkladného účinku žaloby či kasační stížnosti podle § 73 odst. 2 s. ř. s., hrozit, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, tj. taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo, že žaloba, resp. kasační stížnost odkladný účinek nemá mít (§ 73 odst. 1 s. ř. s.), nebylo výjimečně uplatněno. Jedná se tedy zpravidla o újmu takového rázu a intenzity, která působí žadateli vážné obtíže či významné poruchy v jeho životě či činnosti.
[5] Újma hrozící stěžovateli však v tomto případě není podle Nejvyššího správního soudu takového rázu a intenzity, aby odůvodnila přiznání odkladného účinku. Stěžovatel tuto újmu nespatřuje ve ztrátě jedinečného či obtížně nahraditelného výdělku, ale pouze v jeho případném snížení po návratu do Turecka. Tato skutečnost však sama o sobě neprokazuje, že by stěžovateli hrozila vážná újma.
[6] Současně nelze odhlédnout od skutečnosti, že na území České republiky nemá stěžovatel vytvořeny natolik silné vazby, v jejichž zpřetrhání by onu újmu šlo spatřovat. Naopak, rodinné zázemí má v zemi původu a Česká republika je pro něj toliko místem výkonu práce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 10. 2020, č. j. 8 Azs 125/2020‑37, v němž kasační soud nepřiznal odkladný účinek kasační stížnosti stěžovatele, který v České republice pracoval dokonce 16 let, avšak jeho rodina žila v zemi původu). Výjimečnost odkladného účinku se zrcadlí také v tom, jakou váhu lze přisuzovat délce pobytu stěžovatele. Nejvyšší správní soud v minulosti přiznal odkladný účinek kasačním stížnostem stěžovatelů, jejichž pobyt zde činil více než deset let (viz usnesení ze dne 10. 6. 2021, č. j. 7 Azs 83/2021‑26, ze dne 28. 5. 2021, č. j. 6 Azs 108/2021‑31, a ze dne 31. 5. 2021, č. j. 4 Azs 138/2022‑27). Dlouhodobost pobytu však nemusí bez dalšího znamenat, že kasační soud žádosti o odkladný účinek vyhoví. Je třeba zkoumat existenci dalších okolností, jako je způsob vedení soukromého a rodinného života v České republice, či okolnosti jeho počátku (např. že stěžovatel sem přicestoval jako dítě a je zde etablován více než v zemi původu). Samozřejmě lze vzít v úvahu také ekonomické argumenty, nicméně výše výdělku bez dalšího nepostačuje k prolomení pravidla, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Jiné okolnosti, ze kterých by bylo možné dovodit existenci vážné újmy, však stěžovatel neuvedl.
[7] Nejvyšší správní soud proto rozhodl o nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení. Vzhledem k tomu, že podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá dle položky 20 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, poplatkové povinnosti ve výši 1 000 Kč a stěžovatel byl částečně osvobozen od povinnosti hradit soudní poplatky, a to ve výši 80 %, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. Soudní poplatek ve výši 200 Kč je možno uhradit v kolcích vylepením na vyznačeném místě v příloze tohoto usnesení, nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703‑46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno, závazný variabilní symbol pro identifikaci platby: 1010515622.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. října 2022
JUDr. Ivo Pospíšil
předseda senátu