[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Spratkem, Ph.D. v právní věci

žalobce:  J.G.

zastoupen obecným zmocněncem I.M.

proti

žalovanému:   Krajský úřad Moravskoslezského kraje 

sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2020, č. j. MSK 21660/2020, o dopravním přestupku,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou doručenou soudu dne 1. 6. 2020 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2020, č. j. MSK 21660/2020, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 12. 12. 2019, č. j. SMO/700091/19/DSČ/LipA, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, jehož se měl z nedbalosti dopustit tím, že dne 22. 2. 2019 v 9:10 hod. v Obci Ostrava, na ul. Lihovarské u struskárny, ve směru k ulici Šenovské, řídil nákladní automobil MAN r. z. X v době po požití alkoholického nápoje, kdy mohl být ještě pod jeho vlivem; po předchozí výzvě policisty se podrobil vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem, s výsledkem 0,32 g/kg alkoholu, přičemž po odečtení hodnoty 0,24 g/kg (zahrnující vliv nepřesnosti měření 0,04 a pesimistickou hodnotu nejistoty přepočtového faktoru 0,20 g/kg) byla jako nejnižší hladina alkoholu zjištěna hodnota 0,08 g/kg. Za přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 2 500 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců; dále mu byla uložena náhrada nákladů přestupkového řízení ve výši 6 000 Kč.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

2. Žalobce ve své žalobě namítl, že nebylo potřeba přibírat znalce, když žalobce předložil doklad o rozboru krve, dle něhož měl 0 g/kg alkoholu v krvi. Měřící přístroje jsou nespolehlivé (mohou vykazovat i 1‰ bez přítomnost alkoholu), a proto je třeba vycházet ze zjištění po odběru krve. Namítal, že chybný výsledek mohl být způsoben lihovými čističi, kouřením, kapkami na bolest apod. Zákon neupřesňuje, při jakých hodnotách je člověk pod vlivem alkoholu. Při nepatrné výši podílu alkoholu v krvi jím není člověk ovlivněn, jak uvedl Nejvyšší soud v pracovněprávní věci. Namítl zaujatost úřední osoby, neboť výběrem pokut bohatne její zaměstnavatel. Žalobce dále v podáních doručených dne 22. 7. 2022 namítal nesprávnost propočtů znalce a pochybení při doručování v rámci přestupkového řízení.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě, repliky žalobce a jednání

3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 26. 10. 2020 uvedl, že co se týče žalobních námitek, předně zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Dále zdůraznil, že analyzátorem alkoholu je z dechu kontrolované osoby zjišťována hladina alkoholu v krvi pomocí přepočtu. Pokud se týče výkladu pojmu „pod vlivem alkoholu“, odkázal žalovaný na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2010. č. j. 8 As 59/2010-78, z nějž vyplývá zásada tzv. nulové tolerance. Jestliže byla žalobci předepsaným způsobem prokázána přítomnost alkoholu v krvi vyšší než nula, vyplývá z toho řízení pod vlivem alkoholu, bez ohledu na subjektivní pocit žalobce ohledně ovlivnění alkoholem. Pokud se týče pracovněprávní judikatury, odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2017, č. j. 2 As 157/2017-42, kde je výslovně uvedeno, že závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4733/2015, nelze přenášet do oblasti dopravních přestupků. Během přestupkového řízení žalobce uváděl, že alkohol zřejmě požil v podobě léku – kapek Tramal. Tento lék ovšem alkohol neobsahuje, jak plyne ze znaleckého posudku i veřejně přístupných informací o složení léku. Žádné jiné skutkové okolnosti žalobce neuváděl, a žalovaný tak neměl povinnost nějaké takovéto hypotetické situace domýšlet a preventivně je vyvracet. Dále se žalovaný vyjádřil k doručování během přestupkového řízení.
4. Žalobce v podáních ze dne 22. 1. 2021 a 26. 1. 2021 navrhl provedení  důkazů výpověďmi policistů, úředních osob a znalce a vznášel námitky proti výroku o nákladech řízení. Dále akcentoval judikát sp. zn. 2 As 218/2017, z nějž dovozuje pouhý orientační charakter dechové zkoušky.
5. Ve věci bylo na 5. 8. 2022 nařízeno jednání, z něhož se zástupce žalobce omluvil; v podání doručeném soudu dne 4. 8. 2022 zopakoval svou argumentaci. U jednání žalovaný setrval na svém stanovisku

IV. Posouzení věci soudem

6. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil následující: Na základě oznámení přestupku Policií ČR zahájil Magistrát města Ostravy oznámením ze dne 25. 3. 2019 řízení o přestupku. Policie uvedla, že žalobce byl dne 22. 2. 2019 při dopravní kontrole vyzván k podrobení se vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem pomocí ověřeného analyzátoru dechu zn. Dräger (typ Alcotest 7510). Byly mu naměřeny tyto hodnoty: v 9:13:01 hodnota 0,37 ‰ alkoholu v krvi, v 9:18:21 hodnota 0,32 ‰ alkoholu v krvi a v 9:23:32 hodnota 0,30 ‰ alkoholu v krvi. Řidič tvrdil, že před jízdou ani během jízdy nekonzumoval žádné alkoholické nápoje a žádal o vyšetření u krve. U jednání dne 15. 4. 2019 žalobce uvedl, že před jízdou nepil alkohol, ale požil léky proti bolesti mohoucí obsahovat alkohol, snad se jednalo o lék Tramal. U jednání žalobce předložil k důkazu protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem ze dne 25. 2. 2019, dle něhož byla hladina etanolu ve vzorku krve žalobce, odebrané 22. 2. 2019 v 10:45 hod., stanovena  hodnotou 0,00 g/kg. Správní orgán následně ustanovil znalce P. K. k propočtu hladiny alkoholu v krvi a vyjádření se k možnému vlivu požité léku Tramal. Znalec v posudku ze dne 9. 8. 2019 mj. uvedl, že hladina alkoholu se u žalobce mohla 22. 2. 2019 v 9:10 hod. pohybovat v rozmezí 0,33-0,38 g/kg; aplikace léku Tramal či jiného léku obsahujícího alkohol nemohla mít vliv na hodnotu naměřeného alkoholu (hladina alkoholu v ústech při požití léku s alkoholem klesne do deseti minut na nulu); naměřené hodnoty dechovým analyzátorem neodporují stanovené koncentraci alkoholu v krvi v 10:45 – 0,00 g/kg. V mezidobí od posledního dechového měření se alkohol z krve eliminoval. U dalšího ústního jednání 21. 10. 2019 byl proveden důkaz znaleckým posudkem. Následně bylo 12. 12. 2019 vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku, jak uvedeno výše. Toto rozhodnutí napal žalobce odvoláním ze dne 8. 1. 2020, které bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto.
7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž dle § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného.
8. Podle § 65 s. ř. s. se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti.
9. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podle § 65 s. ř. s. podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Krajský soud konstatuje, že žaloba byla podána řádně a včas a splňuje všechny zákonem předepsané náležitosti.
10. Podle § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky; v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem.
11. Krajský soud k námitkám ohledně naměřené hodnoty alkoholu předně uvádí, že měření dechovým analyzátorem, který splňuje zákonem stanovené metrologické podmínky, je měřením, z jehož výsledků mohou správní orgány vycházet při rozhodování o přestupcích. Podle § 20 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb. platí, že spočívá-li orientační vyšetření na ovlivnění alkoholem v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, který splňuje podmínky stanovené jiným právním předpisem, odborné lékařské vyšetření se neprovede. V projednávaném případě tedy vyšetření analyzátorem dechu postačovalo pro závěr, že podíl alkoholu v krvi žalobce byl v době řízení automobilu nenulový. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 17. 4. 2018, č. j. 2 As 154/2017-44, publ. pod č. 3721 Sb. r. NSS, „je-li výsledek orientační dechové zkoušky spolehlivý a jednoznačný, může na něm být založen závěr o vině“. Následná krevní zkouška, jíž se žalobce z vlastního rozhodnutí podrobil, nevyloučila správnost měření na dechovém analyzátoru. Jak uvedl znalec, doba mezi poslední dechovou zkouškou a odběrem krve postačovala na odbourání alkoholu v krvi, takže pozdější zjištěná hodnota se již rovnala nule. Za dané situace nebylo pochyb o tom, že žalobce řídil, maje nenulový podíl alkoholu v krvi. Tím se nyní projednávaná situace diametrálně liší od situace v žalobcem uváděném rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 393/2017-35, kde výsledky vyšetření z krve nebylo možno uvést do souladu s výsledky dechové zkoušky.
12. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 9. 2010, č. j. 8 As 59/2010-78, publ. pod č. 2168 Sb. r. NSS, „vychází-li právní rámec z tzv. nulové tolerance k hladině alkoholu v krvi řidiče, není jeho odpovědnost vyloučena tím, že se zjištěná hladina alkoholu jeví po odečtení tzv. fyziologické hladiny (0,20 g/kg) marginální“. Ovlivnění alkoholem ve smyslu § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu je judikaturou konstantně a jednoznačně vykládáno jako stav s nenulovou zjistitelnou hladinou alkoholu v krvi. Jakékoli jiné výklady toho, jaký je význam slov „být pod vlivem alkoholu“, je proto třeba odmítnout. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 2 As 157/2017-42 ze dne 21. 7. 2017, „pro naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu není rozhodující, do jaké míry byl řidič alkoholem ovlivněn, ale postačuje, že ovlivněn byl, tj. že v jeho těle byl přítomen alkohol“. V témže rozsudku se pak i vypořádal s námitkou jiného posouzení ovlivnění alkoholem v pracovněprávních vztazích, kterou v nyní projednávané věci vznesl i žalobce, neboť v rozsudku Nejvyššího soudu ze ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4733/2015, šlo „o posouzení intenzity porušení právní normy ze strany dotčeného zaměstnance, nikoli o to, zda k porušení došlo či nikoli“.
13. Pokud se týče námitek, že pozitivní výsledek dechové zkoušky mohl být způsoben jinými látkami, pak se správní orgány náležitě vypořádaly s námitkou užití léku na bolest, kdy bylo zjištěno, že žalobcem zmiňovaný lék Tramal alkohol neobsahuje a při užití jiných léků obsahujících alkohol by naměřené hodnoty klesaly rychleji, než v případě žalobce. Správní orgány vycházejí ze skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu). Takovéto pochybnosti nemohou přinést zcela všeobecné námitky jiného zdroje přítomnosti alkoholu v ústech žalobce. Žalobce o jiných zdrojích nic konkrétního neuvedl a správní orgán nemá povinnost vymýšlet nejrůznější hypotetické možnosti a následně je vyvracet.
14. Pokud se týče namítané skutečnosti, že pokuty jsou příjmem státního rozpočtu, z něhož jsou placeni úředníci, pak tato skutečnost sama o sobě nezavdává důvod podjatosti úředních osob ve smyslu § 14 správního řádu.
15. Dalšími námitkami, které žalobce vznesl až po podání žaloby a které neměly v podané žalobě žádný předobraz, se soud nezabýval pro jejich opožděnost (srov. § 71 odst. 2 s. ř. s.).
16. Vzhledem k výše uvedenému soud pokládá žalobcovy včasné námitky za nedůvodné již na základě skutkového stavu zjištěného ze správního spisu, a proto neprováděl žalobcem navržené dokazování.

V. Závěr a náklady řízení

17. Na základě shora uvedeného krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly. Soud tedy výrokem II. tohoto rozsudku žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. 

Ostrava 5. srpna 2022

JUDr. Daniel Spratek, Ph.D.

samosoudce