[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, PhD. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci

žalobce: TRIANGL CZ, a.s., IČO 26261995
sídlem náměstí Svobody 96/2, 602 00 Brno
zastoupený advokátem JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, ml.
sídlem Kobližná 47/19, 602 00 Brno

proti

žalovanému: Magistrát města Brna, Odbor územního a stavebního řízení
sídlem Malinovského nám. 3, 601 67 Brno

za účasti

osob zúčastněných

na řízení: I. Dopravní podnik města Brna, a.s., IČO 25508881

 sídlem Hlinky 64/151, 603 00 Brno

 II. EG.D, a.s., IČO 28085400

 sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno

 III. CETIN, a.s., IČO 04084063

 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha

 IV. Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje

 sídlem Zubatého 1, 614 00 Brno

 V. České Radiokomunikace, a.s., IČO 24738875

 sídlem Skokanská 2117/1, 169 00 Praha

 VI. Quantcom, a.s., IČO 28175492

 sídlem Křižíkova 36a/237, 186 00 Praha

 zastoupená advokátkou Mgr. Andreou Stachovou

 sídlem Valentinská 92/3, 110 00 Praha

 VII. Central Park Lidická, s.r.o., IČO 28359241

 sídlem Hlinky 45/114, 602 00 Brno

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2021, č. j. MMB/0096159/2021,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
3. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
4. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

1. Úřad městské části města Brna, Brno – střed, Stavební úřad (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 9. 12. 2020, č. j. MCBS/2020/0170918/SRBJ, sp. zn. 3200/MCBS/2020/0122947 (dále jen „stavební povolení“), rozhodl tak, společnosti Central Park Lidická, s.r.o. (dále jen „stavebník“) vydal stavební povolení na stavbu „ Bytový dům REIDENCE CENTRAL PARK na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, k. ú. V. obec B.“ (dále jen „Bytový dům RCP“). Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 26. 2. 2021, č. j. MMB/0096159/2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce podané proti stavebnímu povolení a toto rozhodnutí potvrdil.

II. Stanoviska účastníků řízení

2. Žalobce se domáhá zrušení správních rozhodnutí obou stupňů a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Uvádí, že si je vědom koncentrační zásady v územním řízení, ale i přesto je stěžejní samotná absence zhodnocení vlivu prováděné stavby na její okolí, které měl stavební úřad provést z úřední povinnosti. Došlo k vydání územního rozhodnutí na základě nesprávného posouzení vlivu stavby Bytového domu RCP na okolní nemovitosti, zejména pak míry denního osvětlení dvorní fasády sousedního domu č. p. 709, jenž se nachází ve vlastnictví žalobce. Vadnost posouzení spočívá v chybně vypracované „Studii denního osvětlení a proslunění okolních budov“ zpracované Ing. P. S., Ph.D. dne 23. 5. 2019 (dále jen „Studie“). Předmětná studie měla posoudit denní osvětlení a proslunění ve vztahu k budovám L. 61 a L. 55, avšak v části čl. 2.1., kde je proveden právě výpočet hodnoty denní osvětlenosti, je předmětná studie zcela zmatečná a chybná, jelikož se v této části věnuje budově na pozemku parc. č. XI v k. ú. T., tedy zcela jiné budově v jiném katastrálním území. Pokud tedy Studie pracuje s charakteristickými body BA01, BA02, BA03 a BA04, které se týkají zcela jiné stavby, nemůže logicky dospět ke správným závěrům. Na základě Studie tak nemohlo dojít k řádnému posouzení problematiky zastínění okolních budov. Povinností stavebního úřadu je mimo jiné také přezkoumat, že stavební záměr je v souladu s kritérii dle § 90 zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavením řádu (dále jen „stavební zákon“). Z výše uvedených důvodů stavební úřad nemohl této povinnosti dostát. Povolovaná stavba je v rozporu s § 11 odst. 1, odst. 2 vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Následné stavební povolení nemůže být vydáno na základě nezákonného územního rozhodnutí, stavební rozhodnutí je proto rovněž nezákonné. Žalovaný tvrdí, že chyby Studie byly opraveny údajným dodatkem. O tomto dodatku však neuvádí žádné další informace, ke dni prostudování spisu žalobcem (dne 9. 11. 2020) správní spis žádný takový dodatek neobsahoval. Žalovaný neprovedl věcný přezkum správnosti Studie, i přesto, že žalobce doložil vlastní materiál zpracovaný Ing. P. K., dle kterého dojde k poklesu činitele denní osvětlenosti nepřípustným způsobem. Rezignací na vyjádření se k rozporům mezi studiemi žalovaný nedostál základní povinnosti při postupu každého odvolacího orgánu, tedy přezkoumat soulad napadeného rozhodnutí a předchozího řízení s právními předpisy.
3. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Dodává, že nelze přezkoumávat zákonnost vydaného územního rozhodnutí o umístění stavby v řízení navazujícím na její povolení. Možné zastínění okolních budov již bylo řešeno v územním řízení, stavebník obdržel pravomocné a vykonatelné rozhodnutí. Žalobce se snaží ve stavebním řízení uplatnit námitky, které mohl a měl uplatnit v územním řízení.

III. Posouzení věci krajským soudem

4. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování soud vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování.
5. Soud nejprve přistoupil k rekapitulaci průběhu řízení, jež soudnímu řízení předcházelo. Dne 19. 10.2020 stavební úřad opatřením č. j. MCBS/2020/0147292/SRBJ oznámil zahájení stavebního řízení, jehož předmětem bylo povolování výstavby Bytového domu RCP stavebníkem. Následně bylo vydáno územní rozhodnutí o umístění stavby ze dne 29. 10. 2020, č. j. MCBS/2019/0177148/ŠKAR, které nabylo právní moci dne 11. 6. 2020. Dne 30. 10. 2020 žalobce proti plánovanému záměru uplatnil řadu námitek, jedna z nich směřovala proti nepřiměřené výšce budovy, v důsledku které dojde k překročení povolených normových hodnot pro denní osvětlení a proslunění okolních budov. Na následném ústním jednání došlo k částečné dohodě o uplatněných námitkách. Stavební úřad pak dne 9. 12. 2020 vydal stavební povolení pro Bytový dům RCP. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl a rozhodnut potvrdil. Stěžejním argumentem napadeného rozhodnutí je, že žalobce brojil proti překročení povolených normových hodnot pro denní osvětlení a proslunění v rámci stavebního řízení, přičemž vliv záměru na proslunění okolních budov je řešen v územním řízení.
6. Územní a stavební řízení jsou na sebe navazujícími řízeními. Obě řízení jsou zcela fundamentální pro schválení stavebního záměru, jejich účel je však odlišný. Předmětem územního řízení je rozhodování o tom, zda může být zamýšlená stavba v daném místě umístěna. Primárně se tak zkoumá vliv stavebního záměru na okolní stavby a veřejné zájmy chráněné zákonem, současně se také zjišťuje soulad záměru s územně-plánovací dokumentací. Výsledkem územního řízení je rozhodnutí o umístění stavby do území, současně jsou také známy její „hrubé“ technické parametry (zejména poloha a rozměry). V navazujícím stavebním řízení se poté stavební úřad zabývá tím, jakým způsobem bude stavba realizována, jaké budou její konkrétní technické parametry a jakým způsobem bude užívána.
7. Posuzování vlivu stavebního záměru na osvětlení okolních budov je tak součástí územního řízení. Vliv na osvětlení okolních budov je totiž určen na základě polohy a výšky budovy, tyto parametry jsou určeny již v územním řízení. Stejný názor vyslovil také Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) v rozsudku ze dne 9. 4. 2014, č. j. 10 As 29/2014-65, „[s]těžovatelem namítaná problematika osvětlení a oslunění je přitom právě otázkou související s výškou a odstupy (polohou) stavby (viz. § 1, § 20 odst. 1 a § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, a § 11, § 12 odst. 4,5 a § 13 vyhlášky č. 268/2009 Sb.). Účel stavebního řízení je tedy odlišný od řízení územního a nelze v něm opakovaně zkoumat (navzdory již vydanému územního rozhodnutí) otázku zastínění v souvislosti s odstupem (polohou) a výškou navrhované novostavby“ (všechna zde citovaná judikatura je dostupná na www.nssoud.cz). Krajský soud tak dospěl ke stejnému závěru jako žalovaný, že vliv záměru na osvětlení okolních staveb je posuzován v rámci územního řízení.
8. Podle § 114 odst. 2 zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), se k námitkám účastníků řízení, které byly nebo mohly být uplatněny při územním řízení, při pořizování územně plánovací dokumentace nebo při vydání územního opatření o stavební uzávěře anebo územního opatření o asanaci území, nepřihlíží. Tento projev principu právní jistoty chrání účastníky řízení před tím, aby mohly být v pozdějších řízeních uplatněny námitky vůči pravomocnému rozhodnutí o umístění stavby. Jak již soud uváděl výše, stavební řízení má zcela jiný účel a nelze se v jeho rámci vracet k otázkám, které již byly závazně řešeny v územním řízení.
9. Soud se sice ztotožňuje s názorem žalobce, že stavební úřad má učinit posouzení vlivu záměru na okolní stavby z úřední povinnosti, nicméně má tak činit v řízení, v němž je příslušný vliv posuzován. V případě osvětlení a oslunění se jedná o vlivy, které jsou zkoumány výlučně v územním řízení, proto právě v tomto řízení měl žalobce své námitky uplatnit. Ostatně sám žalobce odkazuje na § 90 stavebního zákona, který upravuje posuzování záměru v územním řízení. Soud se přitom neztotožňuje s názorem žalobce, že by se měl stavební úřad zabývat otázkou vlivu Bytového domu RCP na osvětlení okolních budov také znovu ve stavebním řízení, a to přes existenci pravomocného územního rozhodnutí. Ve stavebním řízení se již těmito otázkami stavební úřad nejen zabývat nemusí, nýbrž ani nemůže, neboť již byly pravomocně posouzeny.
10. Je přitom zcela lhostejné, jakou konkrétní vadu ve vztahu k posouzení vlivu stavby na osvětlení okolních budov žalobce namítá. Ať už se jedná o námitku nesprávnosti posouzení, nedostatečnosti posouzení, nepřezkoumatelnosti posouzení, nedostatku podkladů pro posouzení, vždy se jedná o námitky, které mají být uplatněny v územním řízení.
11. Stavební úřad tak postupoval správně, když k námitce žalobce nepřihlédl. Ani žalovaný nepochybil, když tento postup stavebního úřadu aproboval.
12. Jelikož je v projednávaném případě předmětem přezkumu rozhodnutí o odvolání proti stavebnímu povolení, nemůže se ani soud věcně zabývat námitkami, které míří proti rozhodnutí vydanému v jiném řízení, konkrétně v řízení územním. Územní rozhodnutí je samostatně soudně přezkoumatelné, nelze proto k jeho přezkumu v nyní projednávané věci přistoupit ani na základě § 75 odst. 2 s. ř. s.  Nelze přitom přisvědčit ani argumentaci žalobce, že vydané územní rozhodnutí zapříčiňuje nezákonnost stavebního rozhodnutí. Předmětné územní rozhodnutí je totiž pravomocné a vykonatelné a platí presumpce jeho správnosti (a zákonnosti). Promeškal-li žalobce lhůtu pro uplatnění námitek v rámci územního řízení a toto své pochybení se snaží napravit zpochybňováním stavebního řízení, jedná se o postup nepřípustný. S ohledem na zásadu vigilantibus iura scripta sunt je po žalobci možné legitimně žádat, aby nesl negativní důsledky spojené s tím, že své námitky neuplatnil v územním řízení.
13. Vzhledem k tomu, že žalobní argumentace směřuje vůči územnímu rozhodnutí, které není žalobou napadeno, soud se nezabýval žalobními námitkami týkajícími se zmatečnosti Studie vlivu na denní osvětlení a existence dodatku ke Studii, který měl údajně odstranit její vady, jelikož tyto námitky nemohou mít vliv na výsledek řízení. Ze stejného důvodu soud neprovedl důkaz svědeckou výpovědí T. S., jelikož tento důkaz měl dle žalobce prokázat skutečnosti, které taktéž nemohou mít vliv na výsledek tohoto řízení.

IV. Shrnutí a náklady řízení

14. Krajský soud na základě shora provedeného posouzení neshledal žalobu důvodnou, a proto ji ve smyslu § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.
16. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jim soudem nebyla uložena žádná povinnost, v souvislosti s níž by jim náklady vznikly (§ 60 odst. 5 s. ř. s. a contrario).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 24. srpna 2022

JUDr. Jaroslava Skoumalová v. r.

předsedkyně senátu