10 Azs 210/2022 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: S. K., zast. advokátkou JUDr. Gabrielou Wagnerovou, Ruprechtická 158/12a, Liberec, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2022, čj. OAM‑85/LE‑BA01‑VL15‑PS‑2022, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2022, čj. 52 A 1/2022‑24,
takto:
Odůvodnění:
[1] Dne 13. 5. 2022 policejní hlídka zjistila, že žalobkyně a dalších 25 osob různé státní příslušnosti cestovalo bez platných cestovních dokladů, víz či oprávnění k pobytu v nákladním prostoru vozidla. Stěžovatelka cestovala z Libanonu do Německa za svým budoucím manželem, se kterým se poznala na Facebooku a ještě se s ním neviděla.
[2] Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, ze dne 18. 5. 2022 bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 a 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů.
[3] Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, ze dne 14. 5. 2022 byla žalobkyně zajištěna podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.
[4] Dne 19. 5. 2022 žalobkyně podala v zařízení pro zajištění cizinců žádost o udělení mezinárodní ochrany.
[5] Rozhodnutím ze dne 20. 5. 2022 žalovaný žalobkyni zajistil podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a s odkazem na § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovil dobu trvání zajištění do 6. 9. 2022 (v délce 110 dnů).
[6] Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2022 podala žalobkyně ke krajskému soudu žalobu, kterou krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
[7] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností. Podle jejího názoru je napadený rozsudek nepřezkoumatelný a krajský soud nesprávně posoudil právní otázku.
[8] Podle stěžovatelky nebyly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Žalovaný neprokázal, že žádost o mezinárodní ochranu podala stěžovatelka jen proto, aby zabránila svému správnímu vyhoštění. Žalovaný vycházel pouze z policejního spisu a nezjišťoval skutečnosti, které by svědčily ve prospěch stěžovatelky. Musel si být ovšem také vědom ekonomické krize v Libanonu. Z toho je podle stěžovatelky možné dovodit, že její žádost o mezinárodní ochranu je založena na relevantních důvodech. Žalovaný však stěžovatelku v tomto ohledu nevyslechl. Stěžovatelka dále odkázala na judikaturu správních soudů, která se týká žadatelů o mezinárodní ochranu z Venezuely, kde je situace obdobná jako v Libanonu.
[9] Žalovaný nevzal v úvahu, že stěžovatelka je zranitelnou osobou, se základním vzděláním, bez pracovních zkušeností a je zcela závislá na svém bratrovi. Stěžovatelka nezná právní řád ČR a postupovala pouze podle instrukcí svého bratra. Odkázala na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, podle níž jsou členské státy povinny posoudit i jiné skutečnosti než jen neoprávněný pobyt cizince. To žalovaný neučinil. Stěžovatelka tvrdí, že mířila do Německa za svým budoucím manželem, který má v Německu pobytové oprávnění (mezinárodní ochranu podle domácího práva). To stěžovatelka navrhla prokázat kopií jeho pobytové karty a pasu, avšak v tomto směru dokazování neprovedl žalovaný ani krajský soud.
[10] K závěru krajského soudu, že stěžovatelka mohla o mezinárodní ochranu požádat dříve, stěžovatelka konstatovala, že ze zákona nevyplývá povinnost k podání žádosti o mezinárodní ochranu ihned po vstupu cizince na území ČR. Stěžovatelce mohlo vzhledem k jejím znalostem a zkušenostem trvat delší dobu, než se zorientovala v právním řádu. V neposlední řadě, pokud by skutečně byla žádost učiněna pouze za účelem vyhýbání se správnímu vyhoštění, jistě by byla vyhodnocena jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. h) zákona o azylu. To se však nestalo.
[11] Stěžovatelka dále namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v otázce možnosti užití zvláštních opatření k zajištění. Důvodem pro alternativní postup byl zejména nízký věk stěžovatelky a jí tvrzené důvody pro cestu do Německa, která zjevně vypovídaly o její zranitelnosti a závislosti na jejím bratrovi, a tedy i zjevné manipulaci třetími osobami. V tomto ohledu se krajský soud nevypořádal ani se směrnicí, podle které jsou správní orgány povinny brát v úvahu i jiné skutečnosti než jen neoprávněný pobyt cizince.
[12] Doba zajištění v délce 110 dnů pak stěžovatelce odepřela právo na pravidelný soudní přezkum jejího zajištění v rozumných intervalech, který jí zaručuje čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod i platná judikatura ESLP (např. rozsudek ESLP ze dne 9. 1. 2003 ve věci Chichkov proti Bulharsku, stížnost č. 38822/97).
[13] Stěžovatelka navrhla, aby NSS zrušil nejen napadený rozsudek krajského soudu, ale též rozhodnutí žalovaného.
[14] Podle žalovaného není kasační stížnost důvodná. Jeho rozhodnutí i napadený rozsudek jsou v souladu s právními předpisy. Napadený rozsudek je přezkoumatelný. Rozhodné skutečnosti, na základě kterých žalovaný rozhodl, rozvedl v žalobou napadeném rozhodnutí. V podrobnostech žalovaný odkázal na své rozhodnutí a napadený rozsudek.
[15] Žalovaný navrhl, aby NSS kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, případně ji zamítl.
[17] Kasační stížnost je nepřijatelná. NSS neshledal žádné pochybení krajského soudu, které by v této věci založilo přijatelnost kasační stížnosti (ani stěžovatelka sama nezdůvodnila, proč by měla být její kasační stížnost přijatelná).
[18] Podle NSS byly splněny všechny podmínky pro zajištění stěžovatelky podle § 46a odst. 1 písm. e) [srov. např. rozsudky NSS ze dne 19. 1. 2017, čj. 10 Azs 288/2016‑27, a ze dne 28. 6. 2017, čj. 1 Azs 349/2016‑48]. Cílem zajištění podle tohoto ustanovení je zabezpečit dostupnost žadatele pro výkon rozhodnutí o vyhoštění pro případ, že by se rozhodnutí o správním vyhoštění stalo vykonatelným v důsledku negativního výsledku řízení o mezinárodní ochraně, a zamezit tak zneužívání řízení o mezinárodní ochraně pro nelegální migraci či jiné nelegální aktivity (rozsudky NSS ze dne 21. 6. 2017, čj. 3 Azs 287/2016‑27, ze dne 5. 3. 2013, čj. 3 Azs 24/2013‑42, ze dne 15. 2. 2017, čj. 10 Azs 284/2016‑35, ze dne 28. 2. 2017, čj. 4 Azs 9/2017‑31, či ze dne 28. 6. 2017, čj. 1 Azs 349/2016‑48).
[19] Stěžovatelka požádala o mezinárodní ochranu v zařízení pro zajištění cizinců. Existovaly také oprávněné důvody k domněnce, že žádost o mezinárodní ochranu podala stěžovatelka pouze s cílem vyhnout se hrozícímu správnímu vyhoštění. To žalovaný i krajský soud náležitě vysvětlili a nevycházeli pouze z toho, že stěžovatelka pobývala na území ČR neoprávněně. Poukázali zejména na to, že stěžovatelka o mezinárodní ochranu požádala teprve ve chvíli, kdy jí bylo uloženo správní vyhoštění, tedy několik dnů po jejím zadržení policií. V řízení přitom nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly pozdější podání žádosti o mezinárodní ochranu. O možnosti podat takovou žádost přitom byla stěžovatelka poučena již při svém zadržení. V zemi původu jí podle jejích slov nehrozí žádné nebezpečí, neexistují překážky, které by jí bránily vrátit se zpět do Libanonu; vrátit se tam ovšem nechce. V úvahu vzali též skutečnost, že stěžovatelka od začátku tvrdila, že se chce dostat za svým budoucím manželem do Německa. Bylo zřejmé, že o mezinárodní ochranu stěžovatelka požádala jen proto, aby se vyhnula správnímu vyhoštění a dostala se do Německa za svým budoucím manželem.
[20] K námitkám stěžovatelky NSS dále uvádí, že z jejích tvrzení nevyplývá, že by byla osobou zranitelnou ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu. Je zdravá, v zemi původu nemá žádné problémy. Zranitelnou osobou ji ve smyslu zákona o azylu bez dalšího nečiní nízký věk, nízké vzdělání či nedostatek pracovních zkušeností, stěžovatelka netvrdila nic o vážných formách fyzického a psychického násilí.
[21] NSS souhlasí se stěžovatelkou, že ze zákona nevyplývá povinnost podat žádost o mezinárodní ochranu ihned po vstupu na území. V dané věci je podstatné to, že stěžovatelka měla možnost podat žádost o mezinárodní ochranu již dříve a zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že jsou splněny podmínky pro zajištění stěžovatelky podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu.
[22] Jak již bylo uvedeno, účelem zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je zabezpečení realizace správního vyhoštění ve chvíli, kdy žádost cizince o mezinárodní ochranu nebude důvodná. Správní orgány v řízení o zajištění zjišťují pouze naplnění podmínek podle § 46a odst. 1 zákona o azylu. Nezabývají se skutečnostmi, které podle názoru stěžovatelky žalovaný měl zjišťovat. Stěžovatelkou namítané okolnosti jsou především skutečnosti, které se zjišťují až v řízení o mezinárodní ochraně.
[23] Stěžovatelka také namítala, že krajský soud se možností aplikace alternativních opatření (srov. § 47 odst. 1 zákona o azylu) nezabýval přezkoumatelným způsobem. K otázce nepřezkoumatelnosti viz např. rozsudky NSS ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004‑73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 8. 4. 2004, čj. 4 Azs 27/2004‑74; a ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003‑75, č. 133/2004 Sb. NSS). Krajský soud se vypořádal s použitím zvláštních opatření v souladu se zákonem a judikaturou NSS. Skutečnosti, u nichž stěžovatelka namítá, že je krajský soud nevzal v úvahu, na posouzení užití zvláštních opatření nemají vliv. Ke skutečnostem, které se posuzují, viz např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 28. 2. 2017, čj. 5 Azs 20/2016‑38, č. 3559/2017 Sb. NSS, body 36 a 37, a rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2017, čj. 1 Azs 349/2016‑48). NSS opět zdůrazňuje, že žalovaný nevycházel pouze ze skutečnosti, že stěžovatelka na území ČR pobývala nelegálně.
[24] Pro rozhodnutí ve věci je bez dalšího také irelevantní, že údajný stěžovatelčin budoucí manžel má v Německu pobytové oprávnění.
[25] K námitce, která se týká délky a požadavku na pravidelný soudní přezkum zajištění, jenž vyplývá z čl. 5 odst. 4 úmluvy, NSS odkazuje na rozsudky NSS ze dne 7. 2. 2019, čj. 1 Azs 316/2017‑43, body 35 – 37, a ze dne 16. 12. 2021, čj. 9 Azs 197/2021‑43, bod 19. V souladu s touto judikaturou byla délka zajištění stěžovatelky, která byla stanovena na 110 dnů, přiměřená a v souladu s požadavky čl. 5 odst. 4 Úmluvy. NSS dále odkazuje na rozsudek ESLP ze dne 2. 10. 2012 ve věci Abdulkhakov proti Rusku, stížnost č. 14743/11, odst. 214 a 216 odůvodnění, podle kterého je přezkum zajištění cizince v intervalu dvou až čtyř měsíců v souladu s čl. 5 odst. 4 Úmluvy. Je nutné ale vždy přihlížet k individuálním okolnostem případu (srov. rozsudek ESLP ze dne 20. 7. 2017, ve věci Lorenz proti Rakousku, stížnost č. 11537/11). K tomu viz také např. nález Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. Pl. ÚS 12/19, bod 76.
[26] NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost.
[27] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 a § 120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020‑33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51–53). Stěžovatelka úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak toto právo měl, žádné náklady nevznikly.
[28] NSS usnesením ze dne 15. 7. 2022 stěžovatelce ustanovil zástupkyni JUDr. Gabrielu Wagnerovou, advokátku, jejíž odměnu a hotové výdaje podle § 35 odst. 10 s. ř. s. hradí stát. Zástupkyni NSS přiznal odměnu za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení
a doplnění kasační stížnosti) a dále paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby v souladu s § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. b) a d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), celkem tedy 6 800 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2022
Ondřej Mrákota
předseda senátu