USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: B. T. N., zastoupeného advokátem Mgr. Vratislavem Tauberem, náměstí 28. října 1898/9, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2021, čj. OAM‑506/ZA‑ZA11‑HA13‑2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2022, čj. 22 Az 41/2021‑30,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1]                Žalobce (stěžovatel) přicestoval z Vietnamu do Česka v roce 2008 za účelem podnikání. Od té doby zde žije (do listopadu roku 2017 měl platné povolení k dlouhodobému pobytu), jen se dvakrát vrátil asi na tři měsíce navštívit rodinu. V červenci 2021 požádal o mezinárodní ochranu. Uvedl, že má strach se vrátit do Vietnamu, neboť tam má velké dluhy u věřitelky, která mu slovně vyhrožovala. Stěžovatel se bojí, aby si na něj nenajala vraha, pokud by se obrátil na policii. V Česku by chtěl získat pobyt, vydělat si peníze, splatit dluh a vrátit se.

[2]                Ministerstvo vnitra stěžovatelovu žádost zamítlo. Stěžovatelovy obavy z věřitelky vyhodnotilo jako účelové a spekulativní. Pokud by se stěžovatel skutečně cítil ohrožen, může se obrátit na domovské státní orgány. Stěžovatel podal proti rozhodnutí ministerstva žalobu, tu však krajský soud zamítl.

[3]                Nyní stěžovatel podává kasační stížnost. Krajský soud podle něj nesprávně vyhodnotil otázku, zda stěžovatel musel nejprve využít vnitrostátních prostředků ochrany: státní orgány mu totiž nebyly schopny poskytnout efektivní ochranu před věřitelkou a současně byla opodstatněná stěžovatelova nedůvěra v ně. (Krom toho stěžovatel namítl, že ministerstvo si neobstaralo dostatečně aktuální a adresné informace o zemi původu. Tuto námitku však uplatnil poprvé až v kasační stížnosti, je proto nepřípustná.)

[4]                Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS nejprve zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není‑li tomu tak, odmítne kasační stížnost jako nepřijatelnou (usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006‑39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021‑28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).

[5]                Kasační stížnost je nepřijatelná. Krajský soud se nedopustil žádného pochybení, které by založilo přijatelnost kasační stížnosti (ani stěžovatel sám přijatelnost nezdůvodnil).

[6]                Ministerstvo ve svém rozhodnutí vysvětlilo, proč stěžovatel nesplňuje podmínky pro udělení azylu či doplňkové ochrany, a veškerá jeho skutková zjištění mají oporu ve správním spisu. NSS nemá výhrady ani vůči tomu, jak se ministerstvo a krajský soud vypořádaly s otázkou vnitrostátních prostředků ochrany. Břemeno tvrzení o nedostupnosti ochrany v zemi původu leželo na stěžovateli (rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2008, čj. 5 Azs 50/2008‑62). Stěžovatel však jen vágně tvrdil, že se neobrátil na policii z obavy před věřitelčinou mstou. Subjektivní nedůvěra však nezbavuje žadatele povinnosti neúspěšně vyčerpat prostředky vnitrostátní ochrany (usnesení NSS ze dne 25. 7. 2013, čj. 5 Azs 11/2012‑23).

[7]                Opodstatněnost této nedůvěry nevyplynula ani z informací o zemi původu založených ve správním spisu (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008‑70, č. 1749/2009 Sb. NSS). Ministerstvo naopak shromáždilo podklady, podle nichž jsou si vietnamské orgány vědomy problémů spojených s nezákonným půjčováním a vymáháním peněz a řeší je legislativně i fakticky. Ze zprávy britského Ministerstva vnitra ze září 2019 skutečně vyplývá, že půjčovatelé si někdy najímají zločince, aby vymáhali dluh. To vyvolává v lidech strach do té míry, že nechtějí s policií spolupracovat. Tato informace však nic nevypovídá o efektivitě ochrany ani o opodstatněnosti nedůvěry stěžovatele v ni.

[8]                Krajský soud posoudil věc v souladu s ustálenou judikaturou NSS, podle níž mohou potíže se soukromými osobami v domovském státě odůvodňovat udělení mezinárodní ochrany jen tehdy, pokud by orgány domovského státu, u nichž by se žadatel skutečně domáhal poskytnutí ochrany, nebyly schopny či ochotny poskytnout ochranu před takovým jednáním (srov. např. rozsudky NSS ze dne 27. 8. 2003, čj. 4 Azs 5/2003‑51; ze dne 10. 3. 2004, čj. 3 Azs 22/2004‑48; či ze dne 31. 1. 2007, čj. 2 Azs 81/2006‑85). Případná nižší efektivita takové ochrany ještě nezakládá azylový důvod (rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2008, čj. 7 Azs 43/2008‑47). Stěžovatel nevyužil prostředky vnitrostátní ochrany před tvrzenými výhrůžkami, ministerstvo dostatečně odůvodnilo a podložilo svůj závěr, že takové prostředky jsou ve Vietnamu dostupné.

[9]                Závěry krajského soudu neodporují ani požadavku na posuzování budoucího rizika pronásledování nebo vážné újmy. Od roku 2008, kdy stěžovatel pobývá v ČR, jej totiž věřitelka nekontaktovala (ačkoli byl mezitím dvakrát ve Vietnamu na návštěvě). To svědčí o tom, jak moc pravděpodobně mu něco hrozí nyní, kdyby se vrátil zpět.

[10]            Soud proto kasační stížnost odmítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020‑33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ministerstvu, které by jinak toto právo mělo, žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. září 2022                                 

Ondřej Mrákota

předseda senátu