[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Skřivanem ve věci

žalobkyně:  L. S., nar. X, st. příslušnost X

t. č. pobytem X

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2021, č. j. OAM-581/ZA-ZA10-ZA03-2021,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
3. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou dle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Konstatoval, že žalobkyně je státní příslušnicí Gruzie, která se ve smyslu § 2 vyhlášky ministerstva vnitra č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, považuje, s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie, za bezpečnou zemi původu. Žalobkyně jako důvody žádosti uvedla pouze dluhy a špatnou ekonomickou situaci v zemi původu, žádné další problémy v zemi původu neměla.

II. Obsah žaloby

2. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně včasnou žalobu. Namítá četná porušení zákonných ustanovení a parafrázuje text zákona – pro naprostou obecnost a neprovázanost s konkrétními okolnostmi věci však toto nejsou žalobní body.
3. Konkrétněji žalobkyně uvádí  další důvody svých obav z návratu do Gruzie. Byla členkou Národní strany, která podporovala bývalého prezidenta Saakašviliho. V roce 2016 na ni začal být vyvíjen nátlak opoziční stranou, aby přešla na jejich stranu. To však žalobkyně odmítla a lidé z opozice se jí začali mstít a vyvíjet na ní nátlak. Žalobkyně byla lidmi z opozice vmanipulována do operace se svým bytem (půjčka skrze pronájem), prostřednictvím podvodu o peníze za pronájem přišla, byla nucena byt prodat a přišla o střechu nad hlavou. Žalobkyně se s lidmi, kteří na ni vyvíjeli nátlak a kteří ji podvedli, soudila, ale bohužel neuspěla, jelikož tyto osoby se navzájem kryjí. Žalobkyně tedy nemůže využít vnitrostátní ochrany. Žalobkyně v Gruzii o vše přišla, nemá tam bydlení ani možnost práce. Jediný možný způsob, jak žít v Gruzii bez toho, aniž by byla pronásledována lidmi z opozice, je, že se nebude politicky projevovat a vyjadřovat své názory. Žalobkyně by tak byla nucena žít v zemi, v níž nemá přístup k základním lidským a politickým právům a svobodám jako je svoboda projevu. Bývalý prezident Saakašvili je nyní v Gruzii uvězněn a perzekvován. Žalobkyně se obává, že tato agrese vůči němu se projeví i vůči jeho příznivcům, a tedy i jí.
4. Tyto skutečnosti neuvedla před žalovaným, jelikož se domnívala, že pro její žádost nejsou relevantní. Nyní ale rozumí tomu, že je třeba uvést všechny důvody žádosti o mezinárodní ochranu, a proto je doplnila.
5. Dále uvádí, že při využití § 16 odst. 2 zákona o azylu je třeba vždy posuzovat míru přiměřenosti dopadů jeho využití na osobu žadatele, což však žalovaný neučinil. Žalobkyně proto navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že žalobkyně v průběhu správního řízení uvedla, že v Gruzii neměla žádné problémy se státními či bezpečnostními orgány. Neměla potíže ani kvůli své rase, náboženství, národnosti, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině nebo politickému přesvědčení. Dostala se do potíží, jelikož se zadlužila v bance. Proto odjela pracovat do ČR, aby mohla své dluhy splácet. Proto žalovaný nedospěl k závěru, že by žalobkyně ve své vlasti čelila pronásledování, nebo že by jí hrozilo nebezpečí vážné újmy ve smyslu zákona o azylu. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Posouzení věci krajským soudem

7. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání.
8. Žaloba není důvodná.
9. Podle § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu se pro účely tohoto zákona rozumí bezpečnou zemí původu stát, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště, kde:

1. obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu,

2. který jeho občané nebo osoby bez státního občanství neopouštějí z důvodů uvedených v § 12 nebo § 14a,

3. který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků, a

4. který umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv.

10. Podle § 16 odst. 2 zákona o azylu se jako zjevně nedůvodná zamítne žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který ČR považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze. V souladu s § 16 odst. 3 zákona o azylu platí, že pokud jsou tu předpoklady pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany pro zjevnou nedůvodnost, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Jsou-li tu předpoklady pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany pro zjevnou nedůvodnost podle § 16 odst. 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. Podle § 86 odst. 4 zákona o azylu stanoví ministerstvo vyhláškou seznam bezpečných zemí původu, bezpečných třetích zemí a evropských bezpečných třetích zemí; seznamy zemí stanovené vyhláškou ministerstvo přezkoumá nejméně jedenkrát v kalendářním roce.
11. Základem vnitrostátní úpravy konceptu bezpečných zemí původu je směrnice č. 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany („procedurální směrnice“). Ta v bodu 40 své preambule uvádí, že pokud lze třetí zemi pokládat za bezpečnou zemi původu, měly by mít členské státy možnost označit ji za bezpečnou a vycházet z domněnky, že je pro daného žadatele bezpečná, pokud žadatel neprokáže opak. Z bodu 46 preambule vyplývá, že členské státy se mohou rozhodnout, zda budou posuzovat bezpečnost země původu případ od případu nebo označí země jako bezpečné přijetím seznamu těchto zemí. ČR zvolila druhou z těchto variant (viz výše citovaný § 86 odst. 4 zákona o azylu). Seznam bezpečných zemí původu obsahuje § 2 vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců. V souladu s bodem 7 tohoto ustanovení Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu Gruzii, s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie.
12. Pokud žadatel pochází z bezpečné země původu, předpokládá se, že jeho žádost o mezinárodní ochranu je nedůvodná, protože mu v zemi původu nehrozí pronásledování ani vážná újma. Tato domněnka je ovšem vyvratitelná. Každý žadatel pocházející z bezpečné země původu má možnost prokázat, že v jeho konkrétním případě by se domněnka bezpečnosti uplatnit neměla. Žadatel tedy musí prokázat, že právě jemu „hrozí větší riziko pronásledování nebo vážné újmy než ostatním osobám v obdobném postavení. Jak bylo uvedeno výše, obdobné podmínky nejsou u standardních žádostí o mezinárodní ochranu (minimálně, pokud jde o zkoumání podmínek pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu) vyžadovány, a tudíž označení určité země za bezpečnou zemi původu v podstatě zvyšuje důkazní břemeno na straně žadatelů o mezinárodní ochranu“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 – 70). Aby žadatel toto důkazní břemeno unesl, musí nejen tvrdit relevantní skutečnosti z hlediska důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, ale zejména tato tvrzení prokázat.
13. Skutečnosti uvedené žalobkyní v průběhu řízení o žádosti nejsou způsobilé vyvrátit domněnku bezpečnosti Gruzie. Krajský soud ověřil ze správního spisu, že žalobkyně k důvodům své žádosti uvedla, že se ve vlasti zadlužila u banky, aby mohla financovat studium a živobytí svých synů. Na úhradu dluhů jí banka prodala byt. Do Gruzie se nechce vrátit, protože je tam špatná ekonomická situace a neměla by tam z čeho žít. Do roku 2012 byla ve Sjednoceném národním hnutí, v době pohovoru již nebyla nijak politicky aktivní. Kromě dluhů žádné problémy v Gruzii neměla.
14. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že ekonomické důvody nejsou samy o sobě důvodem pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu ani doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu [srov. např. rozsudky ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 – 43, ze dne 21. 8. 2003, č. j. 2 Azs 6/2003 – 38, ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Azs 84/2005 – 63, ze dne 30. 11. 2005, č. j. 2 Azs 222/2005 – 61, či ze dne 7. 12. 2005, č. j. 3 Azs 491/2004 – 43, též § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu]. Argumentace ekonomickými důvody proto není ani způsobilá vyvrátit domněnku bezpečnosti země původu. Posouzení žalovaného je ve vztahu ke skutečnostem uváděným žalobkyní v průběhu řízení o žádosti zcela odpovídající.
15. V žalobě naproti tomu žalobkyně uvádí diametrálně odlišné skutečnosti – o byt měla přijít podvodem a nátlakem opoziční strany a vyjádřila obavy z pronásledování ze strany lidí z opozice, pokud by projevovala a vyjadřovala své názory. Zároveň upozorňuje na perzekuci bývalého prezidenta Saakašviliho. Sama žalobkyně si je přitom vědoma, že tyto skutečnosti neuvedla v řízení před žalovaným – nepovažovala je za podstatné.
16. K tomu je třeba poznamenat, že primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany je samotný žadatel o udělení mezinárodní ochrany, z obsahu jeho žádosti se pak v následujících fázích řízení o udělení mezinárodní ochrany vychází (srov. např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2013, č. j. 9 Azs 1/2013 – 38, nebo ze dne ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014 – 48). V rámci azylového řízení existují dvě základní povinnosti – břemeno tvrzení a břemeno důkazní. „Zatímco důkazní břemeno může v některých případech nést i správní orgán, povinnost tvrzení leží vždy na žadateli o azyl. Představa, že by správní orgán sám zjišťoval pronásledování či potenciální ohrožení žadatele o azyl v zemi jeho původu, je zcela nereálná. Jedině žadatel sám nejlépe ví, z jakých důvodů svou zemi původu opustil, zda byl pronásledován a z jakých důvodů. V průběhu řízení o udělení azylu musí žadatel uvést veškeré relevantní důvody, na základě kterých poté správní orgán jeho žádost posoudí.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4 Azs 151/2005 – 86). Proto pokud žadatel neuvedl všechny důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany v řízení před žalovaným, jedná se o skutečnost přičitatelnou pouze jemu, a nelze akceptovat, že by toto neunesení břemena tvrzení mohl později v řízení před soudem zhojit.
17. Uvedené pravidlo neplatí zcela absolutně, soud je povinen ve specifických situacích zohlednit nové skutečnosti, pokud existují ospravedlnitelné důvody, proč žadatel o azyl nesdělil všechny relevantní důvody pro udělení mezinárodní ochrany již v řízení před žalovaným (v podrobnostech srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 425/16).
18. V nynějším případě však nejenže nejsou u žalobkyně žádné takové specifické okolnosti dány. Nejedná se ani o doplnění výpovědi učiněné před žalovaným o další relevantní skutečnosti, ale naprosté popření této výpovědi. V řízení před žalovaným žalobkyně uvedla, že není politicky aktivní, a o dům přišla kvůli neschopnosti splácet dluh vůči bance. V žalobě se naopak obává toho, že se nebude moci politicky projevovat, a tvrdí, že o dům přišla podvodem v důsledku nátlaku ze strany opozice.
19. Příběh prezentovaný v žalobě tedy žalobkyně nejenže nesdělila žalovanému (který z těchto hledisek nemohl bezpečnost země původu hodnotit), zároveň se krajskému soudu s ohledem na rozpory s důvody sdělenými žalovanému jeví značně nevěrohodně.
20. Samotné uvěznění bývalého gruzínského prezidenta Saakašviliho (ke kterému došlo po vydání napadeného rozhodnutí) pak dle krajského soudu nemůže vést k vyvracení domněnky bezpečnosti země původu bez blíže specifikované vazby na konkrétní příběh žadatele, která však v nynějším případě chybí.
21. V průběhu řízení před soudem žalobkyně dodala soudu vlastní prohlášení, že žádala o vydání potvrzení o tom, že je aktivistkou Jednotného národního hnutí, což jí nebylo vydáno. Zároveň soudu předložila 4 listiny v gruzínském jazyce označené jako „Odpověď Magistrátu Tbilisi ohledně lhůt rehabilitace (rekonstrukce) jedné městské čtvrti“, „Prosba o návrh na zahájení řízení – Žádost k Úřadu soudních vykonavatelů“, „Rozhodnutí soudu“ a „tvrzení u soudu“, a požádala, aby je soud nechal přeložit a použil jako důkaz její výpovědi.
22. Jelikož z podání žalobkyně ani označení těchto listin nevyplývá, jakou mají mít souvislost s tímto řízením, vyzval krajský soud žalobkyni, aby ke každé listině jednotlivě uvedla 1) Stručně co je obsahem listiny; a 2) Jaká konkrétní skutečnost má být listinou prokázána. Zároveň žalobkyni poučil, že pokud ve stanovené lhůtě toto neučiní, soud nebude schopen posoudit, zda se dané listiny týkají předmětu řízení. V takovém případě překlad listin pořizovat nebude a rozhodne na základě obsahu správního spisu. Žalobkyně na danou výzvu nijak nereagovala. Krajský soud proto nepřistoupil k tomu, že by „preventivně“ nechal přeložit listiny neznámého obsahu, u nichž není známo, co jimi má být prokázáno.
23. Závěrečná žalobní námitka, že při použití § 16 odst. 2 zákona o azylu je třeba posuzovat míru přiměřenosti dopadů, které má použití tohoto ustanovení na osobu žadatele, není zcela srozumitelná. Lze pouze poznamenat, že přiměřenost dopadů použití § 16 odst. 2 zákona o azylu žalovaný nezkoumá, jeho úkolem je zhodnotit, zda jsou splněny podmínky pro použití tohoto ustanovení (tj. zda žadatel pochází z bezpečné země původu a zda prokázal, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze).
24. Lze tedy shrnout, že označení Gruzie za bezpečnou zemi původu zvýšilo důkazní břemeno a břemeno tvrzení na straně žalobkyně. Bylo na ní, aby uvedla natolik ucelená, přesvědčivá a relevantní fakta, aby z nich bylo možno usuzovat na hrozbu pronásledování či vážné újmy v zemi původu (přímo ke Gruzii srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2020, č. j. 6 Azs 62/2020 – 27). To však žalobkyně neučinila, v řízení před žalovaným uváděla pouze ekonomické problémy v zemi původu a ani v řízení před soudem nebylo zjištěno nic, co by mohlo otřást zákonností napadeného rozhodnutí.

V. Závěr a náklady řízení

25. Krajský soud z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s.
26. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nebyla úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o ní musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. 

Brno 2. srpna 2022

Mgr. Filip Skřivan, v. r.

samosoudce