č. j. 31 A 35/2021- 47

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Václava Štencla, MA a JUDr. Radka Malenovského ve věci

žalobce J. Z., nar. X
bytem X
zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Juříčkem,
sídlem Údolní 222/5, 602 00 Brno

proti  

žalovanému: Magistrát města Brna, Odbor dopravy
sídlem Malinovského nám. 3, 601 67 Brno

za účasti

osoby zúčastněné

na řízení: BEMETT investiční, a.s., IČO 241 81 790

 sídlem Jeremiášova 2722/2b, Stodůlky, 155 00 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 5400/OD/2019/494816-Ro-,

takto:

  1. Žaloba se zamítá.
  2. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
  3. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
  4. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

  1. Úřad městské části Brno-Slatina, Odbor výstavby a územního rozvoje, speciální stavební úřad (dále jen „stavební úřad“), rozhodnutím ze dne 19. 8. 2020, č. j. MCBSLA/04594/20/OVÚR/DS, sp. zn. S MCBSLA/02104/19/DS (dále jen „dodatečné stavební povolení“), rozhodl tak, že společnosti BEMETT investiční, a.s. (dále jen „stavebník“) vydal dodatečné stavební povolení na stavbu „Novostavba komunikace – SO 23, SO 23.1 – prodloužení komunikace Za kostelem a SO 23.2a – chodníky za kostelem na pozemcích p. č. 2060/1, 2060/2, oba k. ú. Slatina, obec Brno“ (dále jen „Komunikace a chodníky Za kostelem“). Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 5400/OD/2019/494816-Ro-, (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce podané proti prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdil.

II. Stanoviska účastníků řízení

  1. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že napadené rozhodnutí nenabylo dne 4. 2. 2021 právní moci, neboť rozhodnutí mělo být doručováno také vyvěšením na úředních deskách žalovaného a stavebního úřadu. Územní rozhodnutí ze dne 14. 2. 2018, na základě kterého stavebník prováděl předmětnou stavební činnost, bylo dne 31. 8. 2018 zrušeno. Stavebník s pracemi pokračoval, i když jej stavební úřad dne 21. 5. 2018 vyzval k bezodkladnému ukončení prací. Stavební úřad pokračování ve stavění nijak nesankcionoval, reaguje pouze tak, že stavby dodatečně povoluje. Stavebnímu úřadu vůbec nevadilo, že dne 19. 8. 2020 rozhodoval na základě stanovisek uvedených např. na str. 3 a 5 dodatečného stavebního povolení, z nichž mnohá byla vystavena již v roce 2016. Tato stanoviska tak nemohou odrážet stav v době rozhodování stavebního úřadu. Stejně tak nemohou brát v potaz ani projektovou dokumentaci, která byla vypracována teprve v březnu 2019. Stavebník v tomto i dalších řízeních obchází rozhodnutí Magistrátu města Brna, Odboru územního a stavebního řízení ze dne 19. 7. 2018, č. j. MMB/0298705/2018 a č. j. MMB/0298849/2018. Není přitom významné, zda rozhodnutí vydal obecný stavební úřad nebo speciální stavební úřad. Stav, kdy jeden úřad stavbu zakáže a druhý povolí, není z hlediska právní jistoty přijatelný. Ústní jednání ve věci neprováděl speciální stavební úřad, ale obecný stavební úřad, jedná se o úkon z jiného řízení. Žalovaný navíc nesprávně pominul námitku žalobce, že u Odboru výstavby a územního rozvoje, stavebního úřadu Územní městské části Brno-Slatina již probíhá jedno řízení, jehož předmětem je také povolení výstavby Komunikace a chodníků Za kostelem.
  2. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Uvádí, že žalobce uplatňuje stejné námitky jako v odvolání. K námitce, že stavební povolení bylo vydáno bez předchozího územního rozhodnutí, žalovaný dodává, že dodatečné povolení nahrazuje v příslušném rozsahu územní rozhodnutí, stavebník však musí prokázat, že stavba není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování. Soulad stavby s cíli a úkoly územního plánování byl konstatován v závazném stanovisku Magistrátu města Brna, Odboru územního plánování a rozvoje ze dne 26. 6. 2019, č. j. MMB/0471809/2018/Kva.

III. Posouzení věci krajským soudem

  1. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování soud vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování.
  2. V úvodu žaloby žalobce poukazuje na to, že napadené rozhodnutí nebylo vyvěšeno na úřední desce stavebního úřadu a žalovaného, v důsledku čehož napadené rozhodnutí dosud nenabylo právní moci.
  3. K uvedené námitce krajský soud uvádí, že ve správním spise se nachází doklady o vyvěšení napadeného rozhodnutí na úředních deskách žalovaného i stavebního úřadu. Podle Potvrzení o vyvěšení z elektronického systému spisové služby Úřadu městské části Brno-Slatina ze dne 11. 2. 2021 bylo napadené rozhodnutí vyvěšeno na úřední desce stavebního úřadu od 26. 1. 2021 do 11. 2. 2021. Podle Výběru záložky Vypravení ze dne 3. 5. 2021 bylo napadené rozhodnutí vyvěšeno od 12. 3. 2021 do 29. 3. 2021. Oba dokumenty se nacházejí na čl. 4 správního spisu žalovaného. Je tedy zřejmé, že tvrzení žalobce o nevyvěšení napadeného rozhodnutí na úředních deskách správních orgánů není pravdivé.
  4. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), neobsahuje vlastní úpravu doručování rozhodnutí o odvolání, proto se subsidiárně použije úprava obsažená ve správním řádu. Podle § 91 odst. 1 věty druhé správního řádu se stane rozhodnutí o odvolání pravomocným okamžikem doručení všem odvolatelům a účastníkům podle § 27 odst. 1 správního řádu. Jelikož je řízení o dodatečném povolení stavby řízením o žádosti, jsou jeho účastníky dle § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu. Rozhodnutí o odvolání, jež bylo podáno proti rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, se tak stane pravomocným, pokud bude doručeno všem odvolatelům a osobě, která podala návrh na dodatečné povolení stavby (dle § 129 odst. 3 stavebního zákona se může jednat buď o stavebníka, nebo o vlastníka stavby).
  5. Aby napadené rozhodnutí nabylo právní moci, musel by jej žalovaný doručit žalobci a stavebníkovi. Dle správního spisu žalovaný oběma těmto subjektům napadené rozhodnutí doručil přímo, rozhodnutí tak nabylo právní moci dne 27. 1. 2021. Nejen, že napadené rozhodnutí bylo na úředních deskách vyvěšeno, jeho případné nevyvěšení by tak navíc nemělo vliv na právní moc rozhodnutí. Rozhodnutí je pravomocné, námitka žalobce tak není důvodná.
  6. Dodatečné stavební povolení upravené v § 129 odst. 3 stavebního zákona umožňuje stavebníku nebo vlastníku stavby provedené bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, aby tento nežádoucí stav napravil. Z povahy věci tak vyplývá, že realizace dodatečně povolovaného projektu probíhala zcela či z části bez stavebního povolení nebo v rozporu se stavebním povolením (resp. jiným opatřením). Účelem řízení o dodatečném povolení stavby je zejména zjištění, zda stavba může v dané lokalitě zůstat nebo musí být odstraněna. Proto zákon mimo jiné výslovně vyžaduje, aby žadatel prokázal, že stavba není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území nebo s předchozími rozhodnutími o území. Dodatečné stavební povolení také v příslušném rozsahu nahrazuje územní rozhodnutí.
  7. V tomto případě stavebník realizoval výstavbu projektu „Bytové domy Brno Slatina – III. etapa“. Součástí tohoto projektu byla také výstavba Komunikace a chodníků Za kostelem. Magistrát města Brna, odbor územního plánování a stavebního řízení vydal dne 19. 7. 2018 rozhodnutí č. j. MMB/0298705/2018 a č. j. MMB/0298849/2018, kterými určil, že oznámení stavebního záměru výstavby „Bytové domy Brno Slatina – III. etapa“ nemají právní účinky. Jelikož stavebník dále pokračoval se stavebními pracemi stavební úřad dne 2. 8. 2018 rozhodnutím č. j. MCBSLA/05405/18/OVÚR/Kre, nařídil zastavení prací na stavbě. Stavebník se proto dále snaží získat dodatečné stavební povolení dílčích staveb projektu výstavby bytových domů, v tomto případě se jedná o dodatečné povolení Komunikace a chodníků Za kostelem.
  8. Žalobce namítá, že stavební úřad zcela rezignoval na výkon státní správy, když stavebníku udělil dodatečné stavební povolení místo toho, aby dále sankcionoval provádění stavebních prací v rozporu se zákazem stavebního úřadu. K tomu však soud uvádí, že v řízení o dodatečném povolení stavby se nezjišťuje, jakým způsobem stavebník při předcházející činnosti porušil zákon, neboť tato skutečnost není faktorem rozhodným pro dodatečné povolení stavby. Těmito faktory jsou soulad stavby s cíli a úkoly územního plánování, politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací, případně s územním opatřením o stavební uzávěře, územním opatřením o asanaci území nebo s předchozími rozhodnutími o území. Naopak protiprávnost stavební činnosti je de facto nutnou podmínkou pro dodatečné povolení stavby, neboť právě náprava protiprávního stavu je účelem tohoto právního institutu. Výkon stavební činnosti přes zákaz stavebního úřadu může být předmětem sankčního řízení (v režimu práva správního a případně také trestního), které je ovšem řízením zcela samostatným a jeho výsledek je zcela nezávislý na výsledku řízení o dodatečném povolení stavby. Otázky týkající se možného uložení sankce za takové protiprávní jednání proto vybočuje z rámce tohoto soudního přezkumu, jehož předmětem je právě pouze rozhodnutí o dodatečném povolení stavby (resp. rozhodnutí o odvolání proti takovému rozhodnutí). Námitka žalobce, že stavební úřad vydal stavebníku dodatečné stavební povolení, i když mu předtím stavební úřad výstavbu zakázal, tak není důvodná.
  9. Žalobce dále poukazuje na skutečnost, že stavební úřad v odůvodnění dodatečného stavebního povolení odkazuje na 5 stanovisek dotčených orgánů, která byla vydána již v roce 2016. Dle žalobce stanoviska vydaná před více jak čtyřmi lety nemohou odrážet stav v době rozhodování stavebního úřadu a nemohou zohledňovat novou projektovou dokumentaci z března 2019.
  10. Časová platnost stanovisek a závazných stanovisek není nijak obecně upravena. Zpravidla je jejich časová platnost neomezená, pokud zákon nestanoví jinak (což není případ stanovisek, na které žalobce upozorňuje). Stanoviska jsou tak použitelná do doby, dokud nedojde ke změně poměrů, v důsledku níž by stanovisko již nereflektovalo skutečný stav v území. Žalobce však netvrdí, že by v předmětném území došlo k jakékoliv změně, která se mohla konkrétním způsobem promítnout do odlišného hodnocení dopadu stavby na chráněné zájmy, a díky které by již proto nešlo využít stanoviska z roku 2016. Žalobce pouze tvrdí, že stanoviska ztratila výpovědní hodnotu na základě plynutí času. Samotné plynutí času však nemá vliv na možnost využití stanovisek dotčených orgánů, pokud tak zákon výslovně nestanoví.
  11. K souladu stanovisek s projektovou dokumentací soud dodává následující. Součástí projektu výstavby bytových domů byla také výstavba komunikace a chodníků Za kostelem. Předmětná ohlášení, která výstavbu bytových domů umožňovala, byla prohlášena za nicotná. Stavebník se proto rozhodl získat dodatečná stavební povolení pro dílčí části původního stavebního projektu mimo jiné také pro výstavbu předmětné komunikace a chodníků. Oba projekty počítají s výstavbou stejné komunikace a stejných chodníků, což potvrzuje také sám žalobce, když v závěru žaloby namítá, že v předmětném řízení je dána překážka litispendence. Soud proto nemá důvod zpochybňovat (nečiní-li tak ani žalobce), že projektová dokumentace z března 2019 nemění technické vlastnosti a parametry předmětných staveb.
  12. Jestliže se žalobcem uváděná stanoviska vztahují k povolení realizace výstavby komplexu stavebních objektů, mezi které patřily i předmětné stavby, jsou tato stanoviska podle názoru soudu použitelná také v případě dodatečného povolení záměru, který tvoří pouze výstavba těchto dílčích stavebních objektů. Smyslem stanovisek dotčených orgánů je totiž v procesu povolování stavebních záměrů zajistit ochranu zákonem chráněných zájmů. Pokud jsou povinnosti stanovené v těchto stanoviscích dostatečné pro ochranu těchto zájmů v případě výstavby většího komplexu stavebních objektů (tj. bytových domů a přidružené komunikace a chodníků), pak jsou zcela jasně dostatečné také v případě pouhé výstavby dílčích staveb – předmětné komunikace a chodníků. Stanoviska dotčených orgánů se totiž vždy vztahují k povolovanému záměru, ne ke konkrétní projektové dokumentaci. Proto pokud z formálních důvodů (podání žádosti o dodatečné stavební povolení pouze na dílčí stavební objekt) došlo k vytvoření nové dokumentace, ale nedošlo k materiální změně projektu ve vztahu k předmětnému stavebnímu objektu, jsou původní stanoviska dotčených orgánů použitelná také v kombinaci s novou projektovou dokumentací. Opačně by tomu mohlo být v případech, kdy by v důsledku faktické změny záměru mohlo dojít k většímu zásahu do chráněných zájmů. V předmětném řízení tomu však nic nenasvědčuje. Žalobce netvrdí, že by byl záměr komunikace a chodníků oproti původnímu projektu změněn, natož aby tvrdil, že tato změna by mohla představovat větší zásah do chráněných zájmů. Naopak lze logicky předpokládat, že výstavba komunikace a chodníků bude v dané lokalitě představovat menší zásah než výstavba bytových domů spolu s těmito stavebními objekty. Námitka žalobce tudíž není důvodná.
  13. Žalobce dále namítá, že rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru územního plánování a stavebního řízení ze dne 19. 7. 2018, č. j. MMB/0298705/2018 a č. j. MMB/0298849/2018, představují překážku věci rozhodnuté. Krajský soud s názorem žalobce nesouhlasí. Rozhodnutí, na která žalobce poukazuje, prohlásila ohlášení výstavby projektu „Bytové domy Brno Slatina – III. etapa“ za nicotná. Z tohoto vyplývá, že předmětem tohoto řízení bylo posuzování účinků ohlášení učiněných stavebníkem. Na druhou stranu, předmětem napadeného a prvostupňového rozhodnutí, je dodatečné povolování stavby Komunikace a chodníky Za kostelem. Magistrát města Brna se přitom v rozhodnutích ze dne 19. 7. 2018 naopak otázkou možného dodatečného povolení stavby vůbec nezabýval. Předměty obou řízení jsou tak zcela rozlišné, nemůže být proto dána překážka věci rozhodnuté. Krajský soud se sice neztotožňuje s argumentací žalovaného, že překážka věci rozhodnuté není dána z toho důvodu, že v dřívější věci rozhodoval obecný stavební úřad a v pozdější speciální stavební úřad (totožnost rozhodujících správních orgánů totiž není podmínkou nastoupení překážky věci rozhodnuté – viz § 48 odst. 2 správního řádu), nicméně samotný závěr žalovaného o neexistenci překážky věci rozhodnuté je správný.
  14. Žalobce poukazuje na protokol z ústního jednání ze dne 11. 6. 2020, z jehož hlavičky vyplývá, že jednání neprováděl speciální stavební úřad ale obecný stavební úřad. Na protokolu je taktéž uvedena sp. zn. S MCBSLA/05284/19/DS, což dle žalobce svědčí o tom, že se jednalo o úkon v cela jiném řízení. Krajský soud souhlasí s žalobcem do té míry, že předmětný protokol skutečně obsahuje namítané vady, nejedná se však o vady, které by měly vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Obě vady protokolu se nacházejí v předtištěné části hlavičky, je tak zřejmé, že se jedná o chyby ryze formálního charakteru, které stavební úřad učinil při přípravě na ústní jednání. Hlavička protokolu navíc obsahuje dostatečné množství správných údajů (označení stavebního záměru, stavebníka apod.) na to, aby bylo možné bez pochyb přiřadit protokol k předmětnému řízení. Nelze proto předpokládat, že by tyto chyby mohly mít jakýkoliv vliv na průběh jednání a výsledek řízení. To ostatně potvrzuje také zápis průběhu jednání, který žádné problémy neobsahuje. Závěr, že se jedná pouze o formální chyby a že protokol zjevně nebyl sepisován v jiném řízení, podporuje také prezenční listina, která obsahuje již správnou spisovou značku. Chybné uvedení spisové značky na protokolu tedy nemohlo žádným způsobem zasáhnout do práv účastníků řízení a ani sám žalobce ostatně netvrdí, že byl tímto pochybením konkrétním způsobem poškozen. Soud nesouhlasí se žalobcem ani v tom, že jeho tvrzení podporuje skutečnost, že se oprávněná úřední osoba zapsala v prezenční listině jako zástupce „stavebního úřadu“ a ne „speciálního stavebního úřadu“. Odpovídající kolonka prezenční listiny je totiž rozměrově poněkud malá na to, aby do ní bylo možno zapsat „speciální stavební úřad“. Nelze přitom v tomto případě hovořit ani o vadě, neboť speciální stavební úřad je stále stavebním úřadem [srov. např. § 12 odst. 1 písm. e) stavebního zákona]. Soud proto dospěl k závěru, že protokol z ústního jednání ze dne 11. 6. 2020 obsahuje formální chybu, která však nemá vliv na zákonnost řízení, a tudíž ani na zákonnost dodatečného stavebního povolení.
  15. Žalobce stejně tak poukazuje na existenci překážky litispendence. Tu spatřuje v řízení sp. zn. S MCBSLA/06039/18/MUS vedeném u stavebního úřadu ÚMČ Brno-Slatina, odbor výstavby a územního rozvoje. Toto řízení bylo zahájeno z podnětu stavebníka a týká se dodatečného povolení stavby nazvané „Ul. Za Kostelem, Novostavby dvou obytných domů „E, F“ vč. napojení na dopravní a technickou infrastrukturu na pozemcích p. č. 2194/731, 2194/42, 2060/1, vše v k. ú. Slatina, obec Brno“. Součástí tohoto stavebního záměru je také výstavba Komunikace a chodníků Za kostelem. Jedná se o stejnou stavbu, která je předmětem napadeného rozhodnutí. Řízení je v současnosti přerušeno.
  16. Překážka litispendence je ve správním řádu upravena v § 48 odst. 1, dle kterého zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 13. 6. 2013, č. j. 6 Ads 139/2012-58 (veškerá zde citovaná judikatura je dostupná na www.nssoud.cz), je překážka litispendence dána pouze tehdy, pokud jsou kumulativně naplněny dvě podmínky, a to, že jde o řízení „v téže věci“, a dále, že jde o řízení „z téhož důvodu“. Totožnost věci je přitom určována totožností práva nebo povinnosti, totožností účastníků a současně totožností předmětu řízení. U totožnosti důvodů pak rozhoduje, zda je řízení zahájeno na základě žádosti nebo z moci úřední.
  17. V projednávaném případě pak není dána totožnost věcí, jelikož řízení mají odlišný předmět, neboť jejich předmětem jsou různé stavební objekty a řízení jsou postavena na částečně odlišných skutkových okolnostech (k tomu viz též KÜHN, Z., KOUCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 369). Předmětem dřívějšího řízení je dodatečné povolení stavby „Ul. Za Kostelem, Novostavby dvou obytných domů „E, F“ vč. napojení na dopravní a technickou infrastrukturu na pozemcích p. č. 2194/731, 2194/42, 2060/1, vše v k. ú. Slatina, obec Brno“, předmětem pozdějšího řízení je dodatečné povolení stavby Komunikace a chodníky Za kostelem. Soud souhlasí se žalobcem, že shodnost předmětů řízení nelze dovozovat pouze z názvu povolovaných záměrů (lišilo-li by se pouze pojmenování stavby), v tomto případě je však již z názvů záměrů zcela zřejmé, že dřívější řízení se vztahuje k několika stavebním objektům, které vůbec nejsou předmětem nyní přezkoumávaného řízení o dodatečném povolení stavby. Překážku litispendence nevytváří ani fakt, že komunikace a chodníky Za kostelem jsou jedněmi z dílčích stavebních objektů dřívějšího povolovacího řízení, neboť stěžejními stavebními objekty, pro které jednoznačně platí přísnější veřejnoprávní požadavky a které měly být komplexně posuzovány pouze v onom dřívějším řízení, jsou jednoznačně bytové domy. Je zřejmé, že otázky, které měly být předmětem posouzení v nyní projednávané věci, tvořily mnohem užší rámec. Odlišnou skutkovou okolností je i formálně odlišná projektová dokumentace (byť materiálně se ve vztahu k předmětnému objektu neliší), která byla podkladem napadeného rozhodnutí.
  18.  Existence obou řízení přitom není nijak v rozporu ani se smyslem překážky litispendence, kterým je zabránění duplicitního posuzování týchž otázek a naplnění zásady hospodárnosti řízení. Předně v posuzovaném případě ono dříve zahájené řízení v době rozhodování správních orgánů vůbec neprobíhalo, neboť bylo přerušeno. Žádné nadbytečné náklady tudíž z povahy věci nevznikaly. Pokud pak jde o možnost, že by vznikly po pokračování v řízení, pak je nutno zdůraznit, že nezbytnou podmínkou toho, aby mohla být stavba dodatečně povolena, je skutečnost, že dosud povolena nebyla. Ve vztahu ke stavebnímu objektu, který již povolen byl, proto stavební úřad vůbec nemusí žádost věcně posuzovat a zkoumat splnění zákonných podmínek pro dodatečné povolení, tj. posuzovat otázky, které byly zkoumány v této věci. Stavební úřad musí v tomto jiném řízení naproti tomu zkoumat celou řadu otázek, které vůbec předmětem nyní napadeného rozhodnutí nebyly, neboť se týkají jiných, mnohem významnějších stavebních objektů. Opakované posuzování týchž otázek a vznik zbytečných nákladů v souvislosti s tím tedy reálně vůbec nehrozí. Nelze přitom ani opomenout skutečnost, že předmět onoho dřívějšího (v době rozhodování správních orgánů neprobíhajícího) řízení není určen definitivně a může doznat změn, neboť se jedná o řízení o žádosti (viz § 45 odst. 4 správního řádu). Není proto důvod pro to, aby takové řízení, jehož předmět je z podstatné části odlišný a které bylo navíc v rozhodné době přerušeno, bránilo vedení samostatného řízení ohledně dílčího stavebního objektu.

IV. Shrnutí a náklady řízení

  1. Krajský soud na základě shora provedeného posouzení neshledal žalobu důvodnou, a proto ji ve smyslu § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
  2. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.
  3. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jim soudem nebyla uložena žádná povinnost, v souvislosti s níž by jim náklady vznikly (§ 60 odst. 5 s. ř. s. a contrario).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 27. července 2022

 

 

 

JUDr. Jaroslava Skoumalová v. r.

předsedkyně senátu