[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci

v řízení o žalobě ze dne 5. 4. 2022 proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 1. 2022, č. j. X, o invalidní důchod

takto:

1. Rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 31. 1. 2022, č. j. X a jemu předcházející rozhodnutí ze dne 22. 10. 2021, č. j. X se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalované.

2.     Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Napadená rozhodnutí

1. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 10. 2021, č. j. X byl žalobkyni snížen stupeň invalidity a výše invalidního důchodu podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. e) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dál jen zákon č. 155/1995 Sb.), tak, že ode dne 8. 11. 2021 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně jí náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, neboť dle lékařského posudku OSSZ Plzeň – sever ze dne 21. 7. 2021 byla žalobkyně od téhož dne invalidní pro invaliditu druhého stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 60 %. Invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně činil ke dni vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně 9 837 Kč měsíčně.
2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, o nichž bylo rozhodnuto rozhodnutím žalované ze dne 31. 1. 2022, č. j. X, kterým žalovaná zamítla její námitky a potvrdila výše uvedené rozhodnutí s tím, že žalobkyně je dle nového posudku o invaliditě vypracovaného lékařem ČSSZ dne 20. 1. 2022 od 21. 7. 2021 invalidní pro invaliditu druhého stupně dle ustanovení § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. Jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje duševní, smyslové nebo fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V (Duševní poruchy a poruchy chování), položce 4d (Afektivní poruchy - poruchy nálady; těžké postižení) přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 60 %. Lékař ČSSZ zvolil tuto položku na základě doložených lékařských zpráv a charakteru postižení se zohledněním dalšího zdravotního postižení a nároků profese žalobkyně. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu ustanovení § 3 a § 4 citované vyhlášky nebyla změněna. Nejzávažnější zdravotní postižení, které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, je duševní onemocnění, periodická depresivní porucha, poslední hospitalizace v 10/2018. Jde o těžké postižení žalobkyně, bez psychotických příznaků, léčebně rezistentní. Na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně se také posudkově nevýznamnou měrou podílí stav po těžké kontuzi levého oka s amblyopií, praktická slepota. Toto zdravotní postižení je nižší posudkové významnosti, bylo však zohledněno při výsledném stanovení míry poklesu pracovní schopnosti. Na základě provedeného přezkumu se ztotožnil lékař ČSSZ s posudkovým závěrem lékaře OSSZ. V případě žalobkyně se mělo jednat o těžké funkční postižení s podstatně omezenou úrovní sociálního fungování, kdy výkon některých denních aktivit je podstatně omezen, bez psychotických příznaků, léčebně rezistentní. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu a k nárokům profese žalobkyně zvolil lékař procentní míru poklesu pracovní schopnosti 60 %.

      II.

Žaloba

3. Včasnou žalobou ze dne 5. 4. 2022 doručenou zdejšímu soudu téhož dne se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované, neboť se závěry vyjádřenými v napadeném rozhodnutí žalovanou nesouhlasí. V úvodu žaloby žalobkyně uvedla, že dlouhodobě trpí periodickou depresivní poruchou, umocněnou rodinnou zátěží, kdy je pro stejnou diagnózu léčen i bratr a matka. Na základě diagnózy a závažnosti nemoci byla žalobkyni přiznána po invaliditě druhého stupně od 11. 7. 2016 invalidita třetího stupně. Po celou dobu trvání nemoci byla léčena ambulantně a je stále pod silnou medikací léky. Kromě toho byla několikrát hospitalizována na Psychiatrické klinice FN v Plzni a v Psychiatrické nemocnici v Dobřanech. V posledních měsících, kdy prodělala periodickou ataku nemoci, bylo po konzultaci s ošetřující lékařkou zvoleno upuštění od hospitalizace, které bylo nahrazeno akutní péčí rodiny. Tato metoda se zdá i přes náročnost kladenou na okolí vhodnější, a to i vzhledem ke střídavé péči o 12-letou dceru. Žalobkyně je přesvědčena, že její stav neumožňuje stálé zaměstnání dle její kvalifikace a není fyzicky ani psychicky schopna vykonávat jakoukoliv pracovní činnost. Žalobkyně byla dále toho názoru, že oba posudky o invaliditě ze strany ČSSZ neřešily do hloubky charakter a závažnost onemocnění, soustředily se pouze na teoretickou bodovou kategorizaci a pominuly aspekt širší souvislosti s vyřazením z běžného i základního fungování v životě. V tomto směru žalobkyně namítala, že posudky LPS ČSSZ se nevypořádaly s fakty uvedenými ve zprávě ošetřující odborné lékařky, kdy bylo řečeno, že choroba má pořád stejnou intenzitu a že se od minulého období, kdy byl pacientce opakovaně přiznán třetí stupeň invalidity, nic nezměnilo. Žalobkyně považovala posudky ČSSZ, které sloužily jako podklad pro rozhodnutí o odebrání stupně invalidity, za formální a odborně povrchní. Žalobkyně rovněž podotkla, že posudkový lékař nemůže mít atestaci ze všech medicínských oborů a psychiatrie je velice složitá a neexaktní problematika. Bylo proto možné i v dobré víře učinit mylné rozhodnutí a posouzení konkrétní diagnózy. Žalobkyně navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení.

III.

Vyjádření žalované k žalobě

4. Žalovaná dne 21. 4. 2022 ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že s ohledem na námitky žalobkyně, která namítá výhradně posouzení svého zdravotního stavu, navrhuje přezkoumání jejího zdravotního stavu PK MPSV. Rozhodnutí soudu poté ponechala žalovaná na výsledku dokazování a úvaze soudu.

IV.

Posouzení věci soudem

5. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.).
6. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
7. Soud ve věci rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 2 s.ř.s. a § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.

V.

Rozhodnutí soudu

8. Námitku žalobkyně týkající se toho, že míra poklesu její pracovní schopnosti odpovídá i nadále třetímu stupni invalidity, tj. že ke změně invalidity došlo na základě nedostatečně zjištěného stavu věci, shledal soud důvodnou.
9. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).
10. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů [§ 77 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).
11. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 26. 5. 2022 za účasti odborných lékařů z oboru psychiatrie, jemuž žalobkyně nebyla přítomna. Z obsahu tohoto posudku soud mimo jiné zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí (31. 1. 2022) byla žalobkyně invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., šlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., neboť šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70 %, doba platnosti (lhůta KLP): trvale, vznik ke dni 11. 7. 2016 - pokračování. Komise uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotním stavu žalobkyně je periodická depresivní porucha těžká s nutností opakovaných hospitalizací. PK MPSV poté konstatovala svůj nesoulad s posudkovým hodnocením OSSZ Plzeň-sever a posudkovým hodnocením námitkového řízení a konstatovala, že u žalobkyně se jedná o zvláště těžké postižení, depresivní epizoda těžká a chronická nebo závažná mánie, často s psychotickými příznaky, nutnost opakovaného poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu, závažné narušení výkonu téměř všech denních aktivit. Na spodní hranici taxace hodnoceno s ohledem na to, že poslední hospitalizace byla v roce 2019, zatím se propady daří zvládat ambulantně za pomoci CDZ Plzeň. Z doložených lékařských nálezů nelze prokázat u ostatních uvedených onemocnění takové závažné funkční postižení, aby byla splněna podmínka pro použití § 3 odstavce 1 vyhl. č. 359/2009 Sb. Nebyl shledán ani důvod pro použití § 4 odstavce 1 citované vyhlášky. Celková ztráta míry poklesu pracovní schopnosti činí 70%. Pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav není žalobkyně dle PK MPSV schopna výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek. K datu vydání napadeného rozhodnutí PK MPSV konstatovala invaliditu podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Datum vzniku 14. 7. 2016 – trvá. Stanovena platnost trvale, z dosavadního průběhu onemocnění je naprosto jasné, že stav se nemění.
12. Podle § 39 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a jestliže poklesla o nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
13. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. V této věci podmínky pro zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti nebyly PK MPSV shledány.
14. Podle § 38 písm. a) zákona 155/1999 Sb., o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.
15. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované, jímž došlo od 8. 11. 2021 ke snížení výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně s odůvodněním, že dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 21. 7. 2021 i dle posudku lékaře ČSSZ ze dne 20. 1. 2022 byla žalobkyně shledána invalidní ve druhém stupni, nikoliv ve třetím stupni invalidity. Po doručení shora uvedeného posudku PK MPSV ze dne 26. 5. 2022 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70%, a proto byla žaloba podána důvodně. Soud proto napadené rozhodnutí žalované ze dne 31. 1. 2022, č. j. 726 119 2191-44091-HS a jemu předcházející rozhodnutí ze dne 22. 10. 2021, č. j. R-22.10.2021-425/726 119 2191 rozsudkem zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku) pro vady řízení (§ 78 odst. 1, 4 s. ř. s.) spočívající v nedostatečném posudkovém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně, neboť žalovaná si neopatřila ve správním řízení takové důkazy, které by prokázaly skutečný stav věci, jelikož dle citovaného posudku PK MPSV zdravotní stav žalobkyně ke dni vydání uvedených rozhodnutí odpovídal třetímu stupni invalidity, když míra poklesu její pracovní schopnosti činila 70 %, avšak lékařem OSSZ a lékařem ČSSZ byl maximální pokles pracovní schopnosti žalobkyně stanoven v míře 60 %. Datum vzniku invalidity je 11. 7. 2016 - pokračování. 
16. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalovaná vycházet ze zjištění, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí dle posudku PK MPSV ze dne 26. 5. 2022 invalidní pro invaliditu třetího stupně, o čemž vydá rozhodnutí, které bude mimo jiné obsahovat i důvod vydání rozhodnutí – změněný stupeň invalidity u žalobkyně. Vydáním nového rozhodnutí bude realizován tento rozsudek, když rozhodnutí o znovu přiznání třetího stupně invalidity by byla vydala žalovaná již na základě posouzení zdravotního stavu žalobkyně v rámci řízení správního orgánu prvého stupně či v řízení o námitkách. Právním názorem soudu je žalovaná vázána, jak vyplývá z § 78 odst. 5 s. ř. s.

VI.

Náklady řízení

17. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s. ř. s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Úspěšná žalobkyně nepožadovala náhradu nákladů řízení, neboť jí nevznikly žádné náklady v rámci řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.). 

V Plzni dne 13. června 2022

Mgr. Jaroslava Křivánková v.r.

samosoudkyně