[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Spratkem, Ph.D., v právní věci

žalobce:  K. T.

zastoupený advokátem JUDr. Emilem Fleglem,

sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00  Praha 10

proti

žalovanému:   Krajský úřad Moravskoslezského kraje

sídlem 28. října 117, 702 18  Ostrava

o žalobě proti rozhodnutí č. j. MSK 1930/2021 ze dne 31. 1. 2021, o dopravním přestupku,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného č. j. MSK 1930/2020 ze dne 31. 1. 2021 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce JUDr. Emila Flegla, advokáta sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00  Praha 10.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1.      Žalobce se žalobou ze dne 4. 2. 2021 domáhá zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č. j. MSK 1930/2021 ze dne 31. 1. 2021, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Vítkov č. j. MUVI 23543/2020 ze dne 8. 10. 2020.

2.      Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (zákona o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, jehož se měl dopustit tím, že dne 24. 5. 2019 v 16:10:21 hod. v obci Vítkov-Kokočov na silnici III/4429 ve směru jízdy od obce Klokočůvek k místnímu hřbitovu při řízení motorového vozidla tov. zn. Mercedes-Benz, r. z. X nerespektoval platné právní předpisy stanovící nejvyšší dovolenou rychlost v obci na 50 km/h, kdy v měřeném úseku silničním rychloměrem ProLaser III PL-DOK II byla vozidlu naměřena rychlost 72 km/h; při zvážení možné odchylky měřícího zařízení správní orgány uzavřely, že žalobce překročil nejvyšší dovolenou rychlost o nejméně 19 km/h. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

3.      Žalobce ve své žalobě předestřel soudu toliko jediný žalobní bod, a to námitku zániku odpovědnosti za přestupek v dané věci.

4.      Žalobce uvedl, že prvoinstanční správní orgán vydal rozhodnutí č. j. MUVI 25784/2019 dne 9. 10. 2019. Tím došlo k přerušení běhu jednoroční promlčecí lhůty dle § 32 odst. 2 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „PřZ“). Toto rozhodnutí bylo žalovaným zrušeno a následně prvoinstanční orgán vydal rozhodnutí MUVI 23543/2020 až dne 16. 11. 2020, které bylo žalobci doručeno 26. 11. 2020.  Promlčecí doba však uplynula již 9. 10. 2020. Uplynutím promlčecí doby došlo k zániku odpovědnosti za přestupek, a proto bylo povinností žalovaného řízení dle § 86 odst. 1 písm. b) PřZ zastavit. Žalobce poukázal na judikaturu správních soudů, dle níž musí být rozhodnutí v promlčecí lhůtě i doručeno (rozsudky NSS sp. zn. 3 As 57/2004 ze dne 15. 12. 2005 a sp. zn. 7 As 61/2010 ze dne 30. 9. 2020). Žalobce dále uvedl, že je nepravdivé tvrzení žalovaného, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno 8. 10. 2020, neboť z doručenky datové zprávy plyne, že bylo vydáno až 16. 11. 2020.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě, replika žalobce, osoba zúčastněná na řízení

5.      Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 23. 3. 2021 navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že rozhodnutí bylo vypraveno 8. 10. 2020; bylo sice chybně doručováno poštou na adresu trvalého pobytu, ačkoli mělo být doručováno do datové schránky; tuto schránku si nicméně žalobce zřídil pouhých 5 dnů před vydáním rozhodnutí. Následně bylo rozhodnutí doručování do datové schránky, což však dle názoru žalovaného „neruší“ původní vypravení rozhodnutí dne 8. 10. 2020 a jeho účinky ve vztahu k přerušení běhu promlčecí lhůty. Žalovaný pak poukázal na obstrukční praktiky žalobce, jež se prolínají celým řízením, jakož i na obstrukční praktiky zástupce žalobce v  jiných řízeních.

6.      Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce sdělením ze dne 15. 4. 2021, kde namítal, že vydáním rozhodnutí se může myslet jen vydání v souladu se zákonnými normami. Žalobce má za to, že místo lamentování a nářků nad jeho údajnými obstrukcemi měl žalovaný autoremedurou napadené rozhodnutí zrušit a řízení zastavit.

IV. Posouzení věci soudem

7.      Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil následující: Na základě oznámení Městské policie Vítkov zahájil Městský úřad Vítkov oznámením ze dne 30. 7. 2019 proti žalobci řízení o přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Dne 9. 10. 2019 vydal Městský úřad Vítkov rozhodnutí č. j. MUVI 25784/2019, které k odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím č. j. MSK 167634/2019 ze dne 11. 1. 2020 zrušil a vrátil věc prvostupňovému orgánu k dalšímu řízení. Městský úřad Vítkov zaslal dne 8. 10. 2020 své rozhodnutí ve věci č. j. MUVI 23543/2020 ze dne 8. 10. 2020 poštou na dvě adresy žalobce, kde si je tento nepřevzal. Správní orgán následně zjistil, že žalobce má od 3. 10. 2020 zřízenou datovou schránku, do níž mu bylo rozhodnutí dne 16. 11. 2020 zasláno a dne 26. 11. 2020 doručeno. Dne 26. 11. 2020 podal žalobce blanketní odvolání, které bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno.

8.      Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž dle § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného.

9.      Podle § 65 s. ř. s. se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti.

10.  Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podle § 65 s. ř. s. podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Krajský soud konstatuje, že žaloba byla podána řádně a včas a splňuje všechny zákonem předepsané náležitosti.

11.  Podle § 29 písm. a) PřZ odpovědnost za přestupek zaniká uplynutím promlčecí doby. V projednávané věci činila promlčecí doba dle § 30 písm. a) PřZ jeden rok. Podle § 32 odst. 2 písm. b) věty před středníkem se promlčecí doba přerušuje vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným.

12.  V projednávané věci bylo první rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku, vydáno dne 9. 10. 2019. Uvnitř jednoroční promlčecí doby bylo ze strany prvostupňového orgánu dne 8. 10. 2020 zasláno druhé rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku, na poštovní adresy žalobce, ačkoli žalobce měl již v uvedený den zřízenou datovou schránku. Podstatou sporu mezi stranami je otázka, zda toto nesprávné doručování rozhodnutí běh promlčecí doby přerušilo, nebo ne.

13.  Vydáním rozhodnutí se dle § 71 odst. 1 písm. a) správního řádu mimo jiné rozumí „předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle § 19“ citovaného zákona. Ustanovení § 19 správního řádu však předpokládá, že pokud má adresát zřízenou datovou schránku, doručuje se mu obligatorně prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Pouze v případě, že písemnost do datové schránky doručit nelze, je možno přistoupit k jiným formám doručování.

14.  Z uvedeného soud uzavírá, že doručování způsobem neaprobovaným v § 19 správního řádu nezpůsobuje „vydání rozhodnutí“ ve smyslu § 71 odst. 1 správního řádu a nepřerušuje běh promlčecí doby ve smyslu § 32 odst. 2 písm. b) PřZ. V projednávané věci tak lze za vydání rozhodnutí č. j. MUVI 23543/2020 ze dne 8. 10. 2020 pokládat až den, kdy bylo rozhodnutí zasláno do datové schránky žalobce, tedy den 16. 11. 2020. Uvedeného dne však již uplynula promlčecí doba a odpovědnost žalobce za projednávaný přestupek zanikla.

15.  Poukazy žalovaného na obstrukční jednání žalobce a jeho právního zástupce nemohl soud vzít v potaz, neboť chybné doručování ze strany prvostupňového orgánu bylo zapříčiněno pouze jeho opomenutím zkontrolovat, zda žalobce má ke dni vypravení písemnosti datovou schránku.

16.  S ohledem na uvedené skutečnosti je žaloba důvodná, a proto krajský soud napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 78 odst. 1 a odst. 4 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud vyslovil, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s).

V. Náklady řízení

17.  Procesně úspěšnému žalobci vzniklo dle § 60 odst. 1 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému.

18.    Uplatněné náklady žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč, odměna zástupce za dva úkony právní služby – a to převzetí věci a sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., přičemž výše odměny za jeden úkon činí dle ust. § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s ust. § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) částku 3 100 Kč a dva režijní paušály po 300 Kč. To vše navýšeno o 21% DPH. Celková výše náhrady nákladů řízení tedy činí 11 228 Kč. Sdělení žalobce ze dne 15. 4. 2021 soud nehodnotil jako úkon právní služby v podobě podání ve věci samé, neboť uvedené sdělení obsahovalo převážně hodnocení žalovaného a neuvádělo nové skutečnosti podstatné pro řízení samotné.

19.    Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Ostrava 28. června 2022

JUDr. Daniel Spratek, Ph.D.

samosoudce