[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci

žalobkyně:  J. S.

 bytem X

 zastoupena JUDr. Zuzanou Pechtorovou  

 advokátkou se sídlem Dřevařská 855/12, 602 00 Brno

proti

žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje

 se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, 602 00 Brno

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2021, č. j. JMK 174562/2021

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
3. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Podstata věci

1. Správní orgány uznaly žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku provozovatele vozidla, jehož řidič překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci. Podle žalobkyně správní orgány postupovaly nezákonně. Zejména nezohlednily to, že žalobkyně neměla reálnou možnost ovlivnit, zda řidič bude dodržovat pravidla silničního provozu. Vozidlo, jehož je provozovatelkou, jí totiž sebral její bývalý manžel. Neměla jej proto ve své dispozici.

II. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů

2. Řidič vozidla, které provozuje žalobkyně, dne 13. 10. 2020 v odpoledních hodinách na Brněnské ulici v Holasicích překročil nejvyšší povolenou rychlost o 20 km/h. Překročení rychlosti zdokumentoval radar.
3. Před zahájením správního řízení Městský úřad Židlochovice („městský úřad“) vyzval žalobkyni ke sdělení totožnosti řidiče vozidla. Žalobkyně označila za řidiče svého bývalého manžela I. S. Městský úřad mu proto adresoval výzvu k podání vysvětlení, na kterou reagoval sdělením, že si není vědom, že by vozidlo žalobkyně v dané době řídil. Městský úřad proto věc odložil a zahájil řízení se žalobkyní coby provozovatelkou vozidla. Žalobkyně odmítla vinu ze spáchání přestupku provozovatele vozidla. Uváděla, že předmětné vozidlo neměla ve své dlouhodobé dispozici. Nakládal s ním její bývalý manžel, který jí auto vzal a využíval jej sám. Žalobkyně se v tomto ohledu pokusila obrátit i na policii, což doložila. Faktickým provozovatelem vozidla tedy byl její bývalý manžel.
4. Městský úřad vydal dne 16. 4. 2021 rozhodnutí č. j. MZi-2020/530945-9 („rozhodnutí městského úřadu“). Uznal žalobkyni vinnou z přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích („zákon o silničním provozu“). Uložil jí pokutu ve výši 2.500 Kč spolu s povinností nahradit náklady řízení.
5. Proti rozhodnutí městského úřadu se žalobkyně neúspěšně odvolala. Namítala, že její bývalý manžel užívá vozidlo bez jejího souhlasu. Nemohla proto splnit požadavky, které na provozovatele vozidla klade § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu. To vylučuje její odpovědnost z přestupku. Městský úřad opomenul důkazy, kterými se žalobkyně ve správním řízení snažila prokázat, že faktickým provozovatelem vozidla byl její manžel.
6. Žalovaný pak rozhodnutím ze dne 9. 12. 2021, č. j. JMK 174562/2021, sp. zn. S-JMK 70165/2021/OD/Kš („rozhodnutí žalovaného“), odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí městského úřadu. K odvolacím námitkám žalovaný uvedl, že městský úřad učinil dostatečné kroky ke zjištění skutečného pachatele přestupku. Žalobkyní označení řidič však popřel, že by auto řídil. Prokázání zavinění u žalobkyně není nutné. Provozovatel vozidla za přestupek odpovídá objektivně. Z důkazů, které žalobkyně v řízení předložila, plyne, že její vozidlo nebylo odcizeno. Na základě vyjádření policie jde o spor mezi bývalými manželi ohledně rozdělení majetku a věc nebyla šetřena jako krádež. Správní orgán nemá povinnost provádět všechny navržené důkazy, ale pouze ty, které jsou relevantní pro posouzení věci. Městský úřad zjistil stav věci dostatečně. Navržená svědecká výpověď by byla nadbytečná.

III. Obsah žaloby

7. Žalobkyně nejprve namítá zmatečnost rozhodnutí žalovaného. Žalovaný na jednom místě uvádí, že „sdělená osoba řidiče se přiznala a zažádala o možnost zaplacení pokuty. Správní orgán zahájil v rozporu se zákonem dokazování, a i po přiznání sděleného řidiče neshledal dostatečné důkazy a řízení zastavil“. Na jiném místě pak tvrdí, že „správní orgán učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku. Sdělená osoba řidiče se k řízení vozidla nedoznala“. Podle žalobkyně tato vzájemně si odporující tvrzení představují vadu, která způsobuje nicotnost rozhodnutí žalovaného.
8. Městský úřad podle žalobkyně opřel výrok svého rozhodnutí pouze o formalistický výčet zákonných ustanovení, aniž by je aplikoval na její případ. Správní orgán by měl zastavit řízení, pokud neprokázal spáchání skutku. Zákon o silničním provozu taxativně uvádí situace, ve kterých provozovatel vozidla neodpovídá za přestupek. Jednou z těchto okolností je odcizení vozidla. Režim objektivní odpovědnosti má na provozovatele působit objektivně a nikoliv v případech, ve kterých provozovatel nemá a nemůže mít na řízení vozidla jinou osobou jakýkoliv vliv. Žalobkyně přitom prokázala, že se obrátila na policii. Její bývalý manžel jí odcizil klíče a vozidlo jí bez jejího souhlasu vzal. Prokazovala, že vozidlo opatřil imobilizérem a ona neměla jakoukoliv možnost ke dni spáchání přestupku řízení vozidla kýmkoliv ovlivnit. Pokud se řidič vozidla doznal, jak žalovaný tvrdí, pak rozhodl protizákonně, uznal-li vinnou žalobkyni coby provozovatelku vozidla.

IV. Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný ve svém stručném vyjádření uvedl, že při psaní odůvodnění došlo k chybě. Ta však nemá vliv na zákonnost rozhodnutí, které odůvodnil dostatečně srozumitelně. S námitkami, které žalobkyně vznesla v odvolání, se řádně vypořádal.

V. Posouzení věci krajským soudem

10. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; „s. ř. s.“) v zákonné lhůtě (§ 72 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání.
11. Žaloba není důvodná.
12. Ve své první námitce žalobkyně namítá zmatečnost rozhodnutí žalovaného. Krajský soud v prvé řadě upozorňuje, že s. ř. s. zná pojem zmatečnost pouze v kontextu řízení před krajským soudem, coby důvod kasační stížnosti [srov. § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Zmatečnost rozhodnutí správního orgánu nezná ani zákon č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“). Trpí-li rozhodnutí správního orgánu vnitřní rozporností, může být v závislosti na povaze dané vady nicotné podle § 77 odst. 1 správního řádu, případně nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost.
13. Nicotné je takové rozhodnutí, které „trpí natolik intenzivními vadami, že jej vůbec za rozhodnutí ani považovat nelze. Takovými vadami jsou například absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu, zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo založení práva něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje, či nedostatek právního podkladu k vydání rozhodnutí.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 6 A 76/2001-96). Nicotnost naopak nezpůsobují dílčí nedostatky.
14. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí způsobená jeho vnitřní rozporností pak vznikne v případě, že z odůvodnění tohoto rozhodnutí nebudou sehnatelné skutečné důvody jeho výroku. Rozhodnutí však není nepřezkoumatelné, „pokud lze jeho formulační nedostatky nebo vnitřní rozpornost odstranit výkladem rozhodnutí jako celku, a to i v kontextu obsahu správního spisu, úkonů správních orgánů a účastníků, takže po provedené interpretaci již nebudou počáteční pochybnosti přetrvávat“ (Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 616).
15. Rozhodnutí žalovaného netrpí vadou způsobující jeho nicotnost nebo nepřezkoumatelnost. Je sice pravdou, že odůvodnění rozhodnutí obsahuje pasáž, podle které se označený řidič přiznal k řízení vozidla. Z kontextu celého rozhodnutí žalovaného podloženého obsahem správního spisu je však zřejmé, že tato pasáž se v textu odůvodnění ocitla pouze nedopatřením. Předchází jí totiž shrnutí odvolacích námitek a následuje za ní informace, že městský úřad o podaném odvolání sám nerozhodl a spolu se svým stanoviskem jej předal žalovanému. Byť lze žalovanému v tomto ohledu vytknout nedostatek pečlivosti, nejedná se o vadu, která by zakládala nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného či dokonce jeho nicotnost. Rozhodnutí žalovaného ostatně tvoří jeden celek s rozhodnutím městského úřadu. A z tohoto celku je zřejmé, že žalobkyní označený řidič se k řízení vozidla nepřiznal, naopak jej popřel.
16. Nelze také souhlasit s tím, že by správní orgány postupovaly nezákonně při vyvození přestupkové odpovědnosti žalobkyně. Žalobkyně v tomto ohledu poukazuje na to, že jí manžel odebral vozidlo, jehož je provozovatelkou, a proto reálně neměla možnost dodržet povinnost podle § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu. Má za to, že objektivní odpovědnost provozovatele vozidla za přestupek řidiče nemůže vzniknout v případě, že provozovatel nemá vliv na dodržování povinnosti řidiče. Takto však ustanovení o odpovědnosti provozovatele vozidla vykládat nelze.
17. Provozovatel vozidla má povinnost zajistit, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem (§ 10 odst. 3 zákona o silničním provozu). Porušení této povinnosti zakládá přestupek podle § 125f zákona o silničním provozu. Pro vznik odpovědnosti provozovatele vozidla se podle zákonné úpravy nevyžaduje jeho zavinění (§ 125f odst. 3 zákona o silničním provozu). Zákon zároveň upravuje dvě specifické situace (tzv. liberační důvody), za kterých provozovatel vozidla za přestupek neodpovídá. Je tomu tak tehdy, pokud prokáže, že v době před porušením povinnosti řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích a) bylo vozidlo, jehož je provozovatelem, odcizeno nebo byla odcizena jeho tabulka s přidělenou státní poznávací značkou, a b) pokud podal žádost o zápis změny provozovatele vozidla v registru silničních vozidel (§ 125f odst. 6 zákona o silničním provozu). V jiných než v uvedených dvou případech provozovatel vozidla nese odpovědnost za porušení jeho povinnosti stanovené v § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu. Bez ohledu na okolnosti, které vedly k tomu, že nedokázal zajistit, aby řidič jeho vozidla při užití jeho vozidla dodržoval své povinnosti a pravidla silničního provozu.
18. V případě žalobkyně nenastal žádný ze zákonem předvídaných důvodů, které by ji vyvazovaly z její odpovědnosti coby provozovatelky vozidla. Jak správně uvedl žalovaný ve svém rozhodnutí, z dokumentů, které žalobkyně ve správní řízení doložila, neplyne, že by její vozidlo bylo odcizeno. Jednalo se toliko o civilní spor mezi žalobkyní a jejím bývalým manželem. Žalobkyně také netvrdila, že by před spácháním přestupku podala žádost o zápis změny provozovatele. Pokud ovšem v konkrétní věci neexistuje liberační důvod, pak pro vznik přestupkové odpovědnosti provozovatele vozidla není rozhodné, zda mohl jakkoli ovlivnit to, jestli řidič dodržuje své povinnosti a pravidla silničního provozu. Právě v tom totiž spočívá podstata tzv. objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla, nevyžadující jeho zavinění.
19. Krajský soud si uvědomuje, že žalobkyně může nastalou situaci vnímat nespravedlivě. Je totiž pravdou, že v některých případech provozovatel vozidla ani při vynaložení maximálního představitelného úsilí jednoduše nemůže zajistit, aby osoba, která jeho vozidlo řídí, dodržela všechna pravidla silničního provozu. Odpovědnost žalobkyně za přestupek provozovatele vozidla je však důsledkem nastavení platné právní úpravy stanovené zákonodárcem, kterou i Ústavní soud posvětil jako ústavně konformní (srov. nález ze dne 16. 5. 2018, č. j. Pl. ÚS 15/16).
20. Žalobkyně proto nedůvodně namítá, že správní orgány neprokázaly její odpovědnost za spáchání přestupku. Vzhledem k tomu, že šlo o přestupek provozovatele vozidla, zavinění prokazovat nemusely. Žalobní námitky – jak je žalobkyně formulovala a v jejichž rozsahu soud rozhodnutí žalovaného přezkoumal (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) – jsou proto nedůvodné.

VI. Závěr a náklady řízení

21. Krajský soud pro nedůvodnost žalobních námitek žalobu zamítl. Neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému náklady řízení nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly.  

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, pokud má stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.

Brno 26. července 2022

Martin Kopa, v. r.

samosoudce