[OBRÁZEK]č. j. 15 Ad 2/2020-50

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci

žalobkyně: Ing. E. B., narozena X,
bytem X,

zastoupena advokátkou JUDr. Ing. Evou Radovou,
sídlem Na Příkopě 988/31, 110 01 Praha 1,

proti

žalované: Generální ředitelka Generálního finančního ředitelství,

sídlem Lazarská 7, 117 22 Praha 1,

1

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 3. 2020, č. j. 18292/20/7400-11196-403266,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím své právní
zástupkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 17. 3. 2020, č. j. 18292/20/7400-
11196-403266, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ředitele Finančního
úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 13. 12. 2019, č. j.
108590/19/7425-20290-505839, kterým byla žalobkyně výrokem I. s účinností od 1. 1. 2020
převedena dle § 61 odst. 1 písm. c) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o státní službě“), v rámci Finančního úřadu pro Ústecký kraj, na
služební místo č. 251244 odborný rada v Sekci Územní pracoviště v Mostě, Odboru kontrolního,
Oddělení kontrolní II, s výkonem služby na Finančním úřadu pro Ústecký kraj, v oboru služby

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.

2 15 Ad 2/2020
Daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění a hazardní hr y, se službou na služebním místě na
dobu neurčitou, se služebním označením odborný rada, se služebním působištěm v Mostě
s nástupem do služby na služebním místě dne 2. 1. 2020. Dále byla žalobkyně výrokem II.
uvedeného rozhodnutí s účinností ode dne 1. 1. 2020 zařazena do 11. platové třídy, 8. platového
stupně, s celkovým měsíčním platem ve výši 44 340 Kč (včetně osobního příplatku a zvláštního
příplatku).

2. Shora uvedeným rozhodnutím o odvolání nebyla výrokem II. přiznána náhrada nákladů právního
zastoupení žalobkyni a dále výrokem III. bylo rozhodnuto, že postupem dle § 70 ve spojení s § 93
odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“),
se opravuje zřejmá nesprávnost ve výroku I. rozhodnutí spočívající v chybném uvedení
zákonného ustanovení, dle něhož byla žalobkyně převedena na jiné služební místo, a to tak, že
návětí výroku I. znělo nově: „I. podle § 61 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě se státní zaměstnanec
s účinností od dne 1. ledna 2020 převádí…“ Ve zbytku byl ponechán výrok I. rozhodnutí správního
orgánu I. stupně beze změny.

Žaloba

3. V žalobě žalobkyně uvedla, že její dosavadní služební místo představeného bylo v rámci
systemizace vyhlášeného usnesením vlády č. 811, č. j. 74412/19/7400-20181-050409, ze dne
18. 11. 2019 (dále jen „systemizace“), zrušeno. Po rozhodnutí o odvolání ze služebního místa
představeného bylo vydáno rozhodnutí o převedení žalobkyně na nové služební místo, které je
předmětem této žaloby.

4. Rozhodnutí žalovaného je dle žalobkyně nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, neboť
v případě odkazu na § 61 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě v rozhodnutí správního orgánu I.
stupně se nejednalo o zřejmou nesprávnost písemného vyhotovení, neboť toto ustanovení
prostupuje celým odůvodněním tohoto rozhodnutí. Žalobkyně zároveň citovala pasáže
z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, kde je na § 61 odst. 1 písm. c) zákona o služebním
poměru odkazováno.

5. V daném případě měl být aplikován § 61 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě v souladu s čl. 37
odst. 1 Metodického pokynu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 1/2016, kterým se
stanoví podrobnosti ke změnám služebního poměru (č. j. MV-36310-1/OSK/2016, dále jen
„metodický pokyn 2016“), nikoliv § 61 odst. 1 písm. c) zákona o služebním poměru. Tento závěr
potvrzuje i čl. 54 odst. 1 Metodického pokynu náměstka ministra vnitra pro státní službu č.
2/2019, kterým se stanoví podrobnosti ke změnám služebního poměru (č. j. MV-168091-
1/OSK-2019, dále jen „metodický pokyn 2019“). V rozhodnutí správního orgánu I. stupně je
tedy uveden zcela jiný zákonný důvod převedení žalobkyně, než měl být aplikován. Tím, že
žalovaná změnila pouze výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně a nijak nezměnila
odůvodnění, zatížila řízení nepřezkoumatelností spočívající v nesrozumitelnosti rozhodnutí
správního orgánu I. stupně.

6. Žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné i co do splnění zákonných požadavků na
vhodnost služebního místa, na které byla žalobkyně převedena. Rozhodnutí o převedení a
související správní spis nezmiňuje ani neobsahuje seznam potenciálně volných míst, na něž bylo
možno žalobkyni převést. Dle čl. 54 metodického pokynu 2016 musí být rozhodnutí o převedení
založeno na relevantních podkladech, které budou jako podklady pro vydání rozhodnutí součástí
spisového materiálu. Jde o podklady, které budou dokládat počet a druh volných služebních míst
na témže služebním úřadě, tzn. jejich seznam (např. formou seznamu se specifikací volných
služebních míst nebo výpisu z informačního systému o státní službě), přičemž konkrétní podklad
musí dokládat, jaká konkrétní služební místa byla k dispozici ke dni vydání rozhodnutí.
Obdobnou úpravu obsahuje i čl. 62 odst. 5 metodického pokynu 2019. Rozhodnutí o převedení
ve svém odůvodnění toliko uvádí, že služební místo, na které byla žalobkyně převedena, je jediné
vhodné. Žalobkyni bylo přitom známo, že v důsledku systemizace byla zrušena i další místa
kolegů ze stejného odboru služebního úřadu, přičemž tito zaměstnanci byli od 1. 1. 2020

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.

3 15 Ad 2/2020
převedeni na služební místa v nově vzniklém Oddělení majetkových daní – tato nově vytvořená
místa však nebyla žalobkyni nabídnuta ani v rozhodnutí správního orgánu I. stupně zohledněna.
V rozhodnutí o odvolání je zmíněno, že žalobkyni bylo z důvodu systemizace dříve nabídnuto
místo specialisty v Oddělení majetkových daní, přičemž žalobkyně toto místo odmítla. Žalobkyně
však nesouhlasila ani s převedením na služební místo č. 25144 odborný rada v Odboru
kontrolním a není zřejmé, proč tedy žalovaná neposoudila také vhodnost tohoto služebního místa
dříve nabídnutého žalobkyni a nezdůvodnila, proč je pro ni z hlediska kvalifikace a zkušeností
umístění v Odboru kontrolním nejvhodnější. Ze žalobou napadeného rozhodnutí tak není
seznatelné, na základě jakých skutečností žalovaná dospěla k závěru, že rozhodnutí správního
orgánu I. stupně a jemu předcházející řízení bylo v daném ohledu v souladu s požadavky zákona
o služebním poměru a metodickými pokyny, což zakládá nepřezkoumatelnost napadeného
rozhodnutí.

7. Uvedený zvolený postup správního orgánu I. stupně nese znaky diskriminace a svévole.
V důsledku systemizace byl zrušen celý Odbor majetkových daní – oddělení majetkových daní I a
II, přičemž zrušení služebních míst se týkalo nejen žalobkyně, ale i jejích kolegů: ředitelky odboru
Ing. I. S., vedoucí Oddělení majetkových daní II. E. K. a její zástupkyně Ing. G. M. a zástupce
žalobkyně M. M. V rámci nově zřízeného Oddělení majetkových daní byla volná místa mimo jiné
i vedoucí tohoto oddělení, na které byla převedena bývalá kolegyně Ing. I. S. a na pozici zástupce
byla převedena E. K. Ani jedno z uvedených služebních míst nebylo při převedení žalobkyně
bráno do úvahy jako místo volné, natož pro žalobkyni potenciálně vhodné.

8. Z metodického pokynu 2019 vyplývá, že za situace, kdy je vícero státních zaměstnanců, kteří
splňují odborná kritéria na výkon určitého služebního místa, a kteří nemohou vykonávat službu
na dosavadním služebním místě, má být vyhlášeno na dané služebním místo výběrové řízení.
Žalovaná argumentovala tím, že přinejmenším manažerské a vedoucí zkušenosti Ing. S. jsou
prokazatelně vyšší než žalobkyně. Žalovaná vůbec nebrala v potaz, že kandidáti na služební místo
nemusí splňovat kritéria ve shodné míře a nijak blíže se nezabývala odbornými znalostmi,
zkušenostmi a erudicí žalobkyně, aby byla schopna posoudit, zda žalobkyně nesplňuje kritéria pro
převedení na služební místo, na které byla převedena Ing. S. V případě ustanovení paní E. K. na
místo představeného – zástupce paní Ing. I. S. buď zákonný požadavek, že musí být vybíráno
z podřízených představené, nebyl splněn, neboť E. K. nebyla Ing. S. formálně podřízena, anebo
E. K. byla nejprve převedena na jiné služební místo nově vzniklého Oddělení majetkových daní,
ovšem v takovém případě toto služební místo rovněž nebylo žalobkyni vůbec nabídnuto ani
zvažováno z hlediska vhodnosti. Správní orgán I. stupně tak umožnil obsazovat volná služební
místa zcela svévolně, bez ohledu na zákonné postupy a požadavky upravené zákonem o státní
službě a metodickými pokyny.

Vyjádření žalované k žalobě

9. Žalovaná k výzvě soudu předložila správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž uvedla,
že z předloženého spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že k převedení žalobkyně došlo ve
vazbě na její odvolání ze služebního místa představeného. Ze zápisu z ústního jednání se
žalobkyní ze dne 29. 11. 2019 je zřejmé, že žalobkyně byla informována, že s účinností od 1. 1.
2020 dojde ke zrušení stávajícího služebního místa a že následně bude převedena podle § 62 odst.
1 písm. b) zákona o státní službě. Při zpracování rozhodnutí o převedení došlo ke zřejmé chybě
v psaní, a to nesprávnému uvedení § 61 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě. Žalovaná pouze
napravila dílčí administrativní pochybení tak, aby rozhodnutí po opravě odpovídalo průběhu
správního řízení. Výrok žalobou napadeného rozhodnutí je zcela srozumitelný, a to i ve vazbě na
odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, a nelze ho označit za nepřezkoumatelné.
V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je výslovně uvedeno, že na základě změny
systemizace bylo ke dni 31. 12. 2019 zrušeno služební místo představeného, na které byla
žalobkyně jmenována. Zrušené místo představeného je označeno unikátním identifikátorem, tedy
číslem systemizovaného místa č. 251051 a také názvem a je tak nezaměnitelné s jiným
systemizovaným místem. Skutečnost, že se jednalo o služební místo představeného, je

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.

4 15 Ad 2/2020
v rozhodnutí vícekrát zmiňována. Zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně pouze
z formálních důvodů by při existenci dostatečného množství podkladů mohlo být dokonce
hodnoceno jako nezákonné rozhodnutí.

10. K posouzení kritéria vhodnosti žalovaná uvedla, že setrvává na argumentaci uvedené ve svém
žalobou napadeném rozhodnutí. Správní orgán I. stupně posoudil na základě shromážděných
podkladů vhodnost volného služebního místa a dospěl k závěru, že místo je pro žalobkyni
vhodné. Nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně dříve výslovně nesouhlasila
s převedením na služební místo specialisty v Oddělení majetkových daní. Žalovaná respektovala
metodická doporučení obsažená v metodickém pokynu 2016 a metodickém pokynu 2019. Nelze
však odhlédnout od toho, že metodická doporučení jsou gramaticky formulována
v podmiňovacím způsobu, navíc ve spise jsou založeny dokumenty, které metodickým pokynem
stanovená doporučení naplňují.

11. Správní orgán I. stupně dostál i požadavkům uvedeným v čl. 62 odst. 5 metodického pokynu
2019, ve kterém je také mimo jiné uvedeno, že nelze po služebním orgánu spravedlivě požadovat,
aby detailně rozebíral každé volné služební místo a odůvodňoval, proč na něj státního
zaměstnance nepřevedl. Nelze po služebním orgánu spravedlivě požadovat, aby zdůvodňoval,
proč státního zaměstnance nepřevedl na zbytek všech potencionálně vhodných služebních míst,
kterých může být i několik desítek. V této souvislosti žalovaná poukázala na čl. 63 odst. 2 písm. j)
metodického pokynu 2019, který jako jedno z relevantních kritérií vhodnosti služebního místa
upravuje zájem na řádném výkonu služby. Pakliže správní orgán I. stupně jednal v rámci svých
diskrečních pravomocí a převedl žalobkyni na určité vhodné volné služební místo, nelze v tomto
postupu bez dalšího shledávat znaky diskriminace, netransparentnosti a libovůle.

12. K obsazení místa vedoucího nově vzniklého Oddělení majetkových daní, Sekce územní
pracoviště v Mostě, a jeho zástupce (Ing. I. S. a E. K.) poukázala na čl. 62 odst. 5 metodického
pokynu 2019 s tím, že je doporučeno vyhlásit výběrové řízení na služební místo, pokud je
v rozhodné době více státních zaměstnanců, kteří splňují kritéria pro převedení na služební místo
ve shodné míře (tj. ani u jednoho z dotyčných státních zaměstnanců nejsou kritéria pro převedení
na dané služební místo splněna ve zjevně převažující míře oproti ostatním zaměstnancům).
Takováto situace však nenastala, navíc jak vyplývá ze shora uvedeného, služební orgán není
povinen převést státního zaměstnance na místo, které on sám považuje pro sebe za nejvhodnější,
ale je povinen jej převést na vhodné služební místo, přičemž zvažuje i zájem úřadu a dalších
státních zaměstnanců. Z tohoto důvodu není služební orgán povinen v rozhodnutí o převedení
na jiné služební místo uvádět úvahu, zda je jiné služební místo vhodnější než jiné.

13. V doplnění vyjádření žalovaná poukázala na recentní judikaturu správních soudů, která podporuje
její názor, co se týká vhodnosti nového služebního místa, a to jak ohledně jeho vyhledávání
služebním orgánem, tak i vlastního převedení státního zaměstnance na takové služební místo.
Jednalo se o rozsudky Městského soudu v Praze č. j. 5 Ad 2/2018-93 a č. j. 10 Ad 5/2020-52, a
rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 423/2019-70.

Posouzení věci soudem

14. O žalobě rozhodl soud v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobkyně i žalovaná s projednáním věci
bez nařízení ústního jednání souhlasily.

15. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy
druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2
věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává
zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě
nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první
s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje
konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek
musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.

5 15 Ad 2/2020
návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové
nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

16. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po
prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

17. Před vlastním meritorním posouzením se musí soud zabývat otázkou, zda je žalobou rozhodnutí
přezkoumatelné a zda neobsahuje vady, které by bránily meritornímu přezkumu.

18. Žalobkyně namítla, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost
založenou výrokem III. žalobou napadeného rozhodnutí.

19. Podle § 70 správního řádu opravu zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí na
požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením provede správní orgán, který rozhodnutí
vydal. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, vydá o tom správní orgán opravné rozhodnutí.
Prvním úkonem správního orgánu ve věci opravy je vydání tohoto rozhodnutí. Právo podat
odvolání proti opravnému usnesení anebo opravnému rozhodnutí má pouze účastník, který jím
může být přímo.

20. Podle § 61 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě se státní zaměstnanec převede na jiné služební
místo, nemůže-li vykonávat službu na dosavadním služebním místě, v důsledku odvolání
ze služebního místa představeného.

21. Podle § 61 odst. 1 písm. c) se státní zaměstnanec převede na jiné služební místo, nemůže-li
vykonávat službu na dosavadním služebním místě, v důsledku zrušení jeho služebního místa z
důvodu změny systemizace.

22. Z recentní judikatury správních soudů vyplývá, že institut opravy zřejmých nesprávností podle
§ 70 správního řádu lze aplikovat pouze na zjevné omyly ohledně údajů, které jsou dostatečně
podloženy zjištěními prokazujícími jejich správné znění. S odkazem na toto ustanovení naopak
nelze měnit vlastní obsah rozhodnutí. Za zjevnou nesprávnost tak může být považována pouze
chyba, ke které došlo zjevným a okamžitým selháním v duševní či mechanické činnosti osoby, za
jejíž účasti bylo rozhodnutí vyhlášeno či vyhotoveno, a která je každému zřejmá. Zřejmost takové
nesprávnosti vyplývá především z porovnání výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, případně i
z jiných souvislostí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 Afs
58/2009-541; ze dne 3. 11. 2011, č. j. 4 Ads 139/2011-400).

23. Porovnáme-li výrok a obsah odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně o převedení
žalobkyně, v obou částech rozhodnutí je uvedeno ustanovení § 61 odst. 1 písm. c) zákona o státní
službě. Ustanovení § 61 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě je v odůvodnění citováno a je na
něj i výslovně odkazováno. Dále je jako důvod převedení žalobkyně uváděna systemizace, což je
důvod uvedený v ustanovení § 61 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě. Z rozhodnutí správního
orgánu I. stupně je zřejmé, že ve výroku uvedené písm. c) jako důvod převedení žalobkyně nebyl
uveden omylem z důvodů nepozornosti, přehlédnutí či překlepu, ale jednalo se o záměr
správního orgánu I. stupně. Z uvedeného plyne, že nebyly splněny podmínky pro aplikaci
ustanovení § 70 správního řádu, a žalovaný tak zatížil své rozhodnutí procesní vadou. Soud pak
ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. zvažoval, jaký vliv měla tato vada na vlastní rozhodnutí.

24. Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 26. 11. 2019, jímž byla žalobkyně odvolána
ze služebního místa představeného podle § 60 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě, vyplývá, že
ke zrušení uvedeného místa představeného došlo v důsledku systemizace. V zápise z ústního
jednání se žalobkyní ze dne 29. 11. 2019 je rovněž uvedeno, že došlo ke zrušení místa žalobkyně
z důvodu systemizace a že žalobkyně bude podle § 61 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě
převedena na služební místo č. 251244 v Odboru kontrolním, Oddělení kontrolním II, Sekce
Územního pracoviště v Mostě Finančního úřadu pro Ústecký kraj. Žalobkyně s tím vyslovila
nesouhlas, neboť dle jejího názoru místo nesplňovalo všechna kritéria vhodnosti, byla
opomenuta její kvalifikace, schopnosti a dosavadní zkušenosti a v neposlední řadě přístup
k převedení a zájem na řádném výkonu služby.

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.

6 15 Ad 2/2020

25. V případě žalobkyně je zřejmé, že důvody převedení uvedené v § 61 odst. 1 písm. b) a c) zákona
o státní službě spolu úzce souvisí, neboť v daném případě bylo zrušení místa představeného
zapříčiněno systemizací přijatou usnesením vlády České republiky. Zatímco státní zaměstnanci
Finančního úřadu pro Ústecký kraj, kteří nebyli ve funkci představeného, byli převáděni podle
písm. c) uvedeného ustanovení zákona o státní službě, žalobkyně jako představená podle písm. b)
uvedeného ustanovení zákona o státní službě; tyto změny však byly provedeny jako důsledek
jedné systemizace. Vzhledem k minimálnímu a toliko formálnímu rozdílu v postupu správního
orgánu I. stupně se žalovaná snažila tuto vadu zhojit institutem opravy zřejmých nesprávností,
ačkoliv měla postupovat podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu ve spojení s ustanovením §
160 zákona o státní službě a měla rozhodnutí správního orgánu I. stupně svým rozhodnutím
změnit. Ačkoliv se soud neztotožňuje se zvoleným postupem nápravy, má zároveň za to, že se
jedná o pochybení, které nemělo dopad do veřejných subjektivních práv žalobkyně a nemohlo
mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a proto rozhodnutí z tohoto pohledu
přezkumu obstojí. Žalobkyně věděla z jakých důvodů je převáděna a že se jedná o důvod dle § 61
odst. 1 písm. b) zákona o státní službě. Soud tedy konstatuje, že zjištěná vada nemohla mít za
následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.

26. Stěžejní namítanou vadou žalobou napadeného rozhodnutí byla nevhodnost nového služebního
místa pro žalobkyni. Nejprve je třeba vymezit rozsah přezkumu správním soudem co do
posuzování vhodnosti místa, na nějž byl státní zaměstnanec převeden.

27. Zákon o státní službě představeným ani dalším státním zaměstnancům neposkytuje jistotu
zachování stávajícího služebního místa. Naopak v případě schválení nové systemizace a
organizační struktury služebního úřadu umožňuje služební zařazení státních zaměstnanců změnit
a v krajních případech jejich služební poměr z organizačních důvodů ukončit. Souhlas státního
zaměstnance s převedením v takových případech není třeba. Povinností správních soudů jako
ochránců veřejných subjektivních práv je náležitě posoudit, zda příslušná systemizace a
organizační struktura služebního úřadu nejsou ve vztahu k následnému rozhodnutí ve věcech
státní služby výrazem libovůle služebních orgánů (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze
dne 15. 9. 2020, č. j. 4 Ads 423/2019-70; rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2021, č.
j. 43 Ad 1/2020-64). V jednotlivých případech vyplývá z § 62 odst. 1 zákona o státní službě a
z metodických pokynů 2016 a 2019 povinnost služebního orgánu vždy při převedení posuzovat
vhodnost místa pro státního zaměstnance (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21.
10. 2021, č. j. 10 Ad 16/2019-110; rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 2.
2017, č. j. 15 Ad 4/2016-65).

28. Pokud služební orgán, který se řídil metodickými pokyny a řádně shromáždil podklady do spisu,
nalezl vhodné volné služební místo pro státního zaměstnance, a tak již dále neprováděl další
zjišťování vhodných volných služebních míst, je takovýto postup možný. Překážkou převedení
není, pokud státní zaměstnanec činnost, kterou má nově vykonávat, dosud nevykonával. Státní
zaměstnanec nemá právo na to, aby byl převeden na služební místo pro něj subjektivně
nejvhodnější, nýbrž může být převeden na kterékoli jiné pro něj vhodné služební místo (srov.
rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2020, č. j. 5 Ad 2/2018-93; rozsudek Městského
soudu v Praze ze dne 21. 10. 2021, č. j. 10 Ad 16/2019-110).

29. Vzhledem k tomu, že metodický pokyn 2019 ze dne 27. 11. 2019 a rozhodnutí správního orgánu
I. stupně až dne 13. 12. 2019, má soud za to, že se v daném případě se aplikuje metodický pokyn
2019, nikoliv metodický pokyn 2016.

30. Posuzování vhodnosti nového služebního místa je uvedeno v čl. 62 a čl. 63 metodického pokynu
2019. Ve vztahu k projednávanému případu jsou relevantní následující části.

31. Podle čl. 62 odst. 3 metodické pokynu 2019 platí, že: „Rozhodnutí o převedení musí být rovněž založeno
na relevantních podkladech, které budou jako podklady pro vydání rozhodnutí součástí spisového materiálu – jde
o podklady, které budou dokládat počet a druh volných služebních míst v témže služebním úřadě, tzn. jejich
seznam (např. formou seznamu se specifikací volných služebních míst nebo výpisu z evidence obsazovaných
služebních míst informačního systému o státní službě, popř. z personálního systému), přičemž konkrétní podklad

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.

7 15 Ad 2/2020
musí dokládat, jaká konkrétní volná služební místa jsou aktuálně (v době rozhodování) k dispozici; je-li však
služebnímu orgánu známo, že nějaké služební místo v době rozhodování ještě neexistuje, ale že bude existovat v
době převedení, měl by je do svých úvah zahrnout (např. vydává před koncem kalendářního roku rozhodnutí
o převedení s účinností od 1. ledna následujícího roku z důvodu, že služební místo státního zaměstnance bude na
základě systemizace zrušeno dnem 31. prosince, ale současně ví, že 1. ledna vznikají nová služební místa).
Součástí spisu musí být též další podklady, na jejichž základě služební orgán posuzuje vhodnost služebního místa,
týkající se osoby státního zaměstnance (zejména dokumenty z jeho osobního spisu, např. doklady o vzdělání,
charakteristiky služebních míst, na kterých byl dosud zařazen, služební hodnocení apod. – lze řešit i tím, že
osobní spis bude na dobu řízení o převedení učiněn přílohou správního spisu ve věci převedení ve smyslu § 17 odst.
1 SŘ).“

32. Čl. 62 odst. 4 metodického pokynu 2019 mimo jiné stanoví: „Pokud nastanou důvody převedení uvedené
v § 61 ZSS, služební orgán ve služebním úřadu, v němž je státní zaměstnanec zařazen, by měl nejprve posoudit,
zda existuje vhodné volné služební místo v rámci téhož služebního úřadu, neboť to odpovídá též zásadě procesní
ekonomie a lze předpokládat, že i z hlediska vhodnosti služebního místa dle níže uvedených kritérií bude v zásadě
vždy vhodnější, aby státní zaměstnanec zůstal zařazen v témže služebním úřadu….“