č. j. 30 A 158/2021 - 35

 

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci

žalobce: M. Š.
zastoupený advokátem JUDr. Emilem Flegelem
sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha 10

proti

žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Kraje Vysočina
sídlem Vrchlického 46, Jihlava

o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném jím pod sp. zn. KRPJ-86721-23/ČJ-2019-160706

takto:

  1. Žaloba se zamítá.
  2. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
  3. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

  1. Vymezení věci
  1. Včas podanou žalobou se žalobce domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném jím pod č. j. KRPJ-86721-23/ČJ-2019-160706. Žalobce zastává názor, že žalovaný zůstal nečinný po vydání rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2021, č. j. 41 A 12/2020-45.
  1. Rozsudek krajského soudu ze dne 29. 9. 2021, č. j. 41 A 12/2020-45
  1. V předmětném rozsudku se krajský soud zabýval mj. otázkou, zda v příkazovém bloku nesprávné uvedení Jihlavy namísto Telče při specifikaci místa přestupku, představuje zřejmou nesprávnost, kterou lze odstranit vydáním opravného rozhodnutí v souladu s § 70 správního řádu.
  2. Z předmětného rozsudku se podává, že žalobce podle záznamu o přestupku z rychloměru jel dne 18. 3. 2019 rychlostí 74 km/h na ulici Dačické v Telči, kde mohl jet maximálně 50 km/h. Po zastavení policií souhlasil s vyřízením věci příkazem na místě, na jehož základě zaplatil pokutu 500 Kč. V kolonce týkající se času, místa a způsobu spáchání přestupku ovšem policistka uvedla „ul. DAČICKÁ, JIHLAVA“. Žalobce blok podepsal. Jako místo jeho vystavení je v něm Telč. O den později žalobce obdržel oznámení o uložení pokuty, ve kterém se jako místo přestupku objevuje ulice Dačická v Telči.
  3. Žalobce kvůli danému přestupku dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení řidičů. Dne 21. 3. 2019 ho proto Magistrát města Jihlavy („magistrát“) vyzval k odevzdání řidičského oprávnění. Žalobce podal námitky vůči všem záznamům bodů v bodovém hodnocení řidiče. Magistrát je zamítl. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal ke Krajskému úřadu Kraje Vysočina („krajský úřad“), který rozhodnutí magistrátu zrušil. Shledal rozpor v údaji o místě přestupku mezi příkazem na místě a oznámení o uložení pokuty. To podle něj vede k důvodným pochybnostem o místě spáchání přestupku žalobce a oprávněnosti záznamu bodů za toto přestupkové jednání. Místo spáchání přestupku uvedené na pokutovém bloku, tedy ulice Dačická v Jihlavě, bylo podle krajského úřadu nedohledatelné. Krajský úřad uložil magistrátu odstranit daný rozpor v novém řízení. Doporučil mu podat podnět k přezkumnému řízení a na základě jeho výsledku rozhodnout o námitce žalobce proti záznamu bodů za přestupek ze dne 18. 3. 2019.  
  4. Magistrát postupoval podle pokynu krajského úřadu a podal podnět k přezkumnému řízení, ve kterém poukazoval na rozpor mezi příkazem na místě a oznámením o uložení pokuty co do určeného místa přestupku. Spis obsahuje úřední záznamy ze dne 12. 8. 2019 a 13. 8. 2019, ve kterých policistky, které zastavily žalobce, uvádějí, že k uvedení Jihlavy namísto Telče v pokutovém bloku došlo omylem. Dodávají, že žalobce s vyřízením věci příkazem na místě souhlasil a pokutu hotově hned uhradil.
  5. Krajské ředitelství policie Kraje Vysočina, územní odbor Jihlava, dopravní inspektorát (žalovaný v nyní souzené věci) vydal dne 3. 9. 2019 opravné usnesení, kterým v příslušné kolonce příkazového bloku změnil údaj o městě spáchání přestupku. Žalobce se proti tomuto usnesení odvolal. Krajské ředitelství policie Kraje Vysočina, odbor služby dopravní policie Jihlava toto první rozhodnutí žalovaného (dopravního inspektorátu) zrušil, neboť žalovaný (dopravní inspektorát) rozhodl nesprávnou procesní formou. Namísto opravného usnesení měl podle § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“) vydat opravné rozhodnutí. To představuje legitimní procesní nástroj k opravě zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí.
  6. Žalovaný (dopravní inspektorát) proto vydal opravné rozhodnutí ze dne 2. 12. 2019, č. j. KRPJ-86721-23/ČJ-2019-160706 („rozhodnutí dopravního inspektorátu“), přičemž jako zřejmou nesprávnost nahradil v části 5 pokutového bloku označené jako „Popis skutku – čas, místo, způsob spáchání“ text „DNE 18. 3. 2019 v 9:44 hod ul. DAČICKÁ JIHLAVA“ textem „DNE 18. 3. 2019 v 9:44 hod ul. DAČICKÁ TELČ“. Zmínil, že policistka uvedla Jihlavu namísto Telče omylem. Přesné místo spáchání přestupku přitom jednoznačně vyplývalo ze záznamu o přestupku z rychloměru a snímku, který rychloměr vygeneroval. Stvrzovala ho i fotodokumentace na záznamu o přestupku z rychloměru. Zmínil i GPS souřadnice, údaj o dotčené komunikaci v záznamu o přestupku ve znění „Telč, komunikace č. II/406 ul. Dačická u restaurace Egypt, směr jízdy Dačice“ a místo projednání přestupku uvedené na bloku. Proto uvedení města Jihlavy žalovaný (dopravní inspektorát) považoval za zjevnou nesprávnost.
  7. Žalobce se proti rozhodnutí dopravního inspektorátu odvolal a namítal, že cestou opravného rozhodnutí podle § 70 správního řádu nelze měnit vlastní skutková zjištění. Lze jím odstranit jen méně významné překlepy. Krajské ředitelství policie Kraje Vysočina, odbor služby dopravní policie Jihlava však rozhodnutím ze dne 5. 2. 2020, č. j. KRPJ-86721-32/ČJ-2019-1600DP-JIR („rozhodnutí o odvolání“), odvolání žalobce zamítl. Konstatoval, že ze skutkových zjištění plyne, že uvedení Jihlavy namísto Telče byla jen písařská chyba, kterou mohl dopravní inspektorát opravit podle § 70 správního řádu.    
  8. Žalobce brojil proti rozhodnutí o odvolání žalobou.
  9. Krajský soud zrušil rozhodnutí o odvolání pro vady řízení [§ 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Konstatoval, že nepřesnost uvedení města spáchání přestupku nebyla zřejmou nesprávností ve smyslu § 70 správního řádu a dopravní inspektorát proto nemohl ve věci vydat opravné rozhodnutí. Krajský soud z důvodu procesní ekonomie přistoupil nejen ke zrušení rozhodnutí o odvolání, ale také ke zrušení rozhodnutí dopravního inspektorátu, který se vydal uvedenou nesprávnou procesní cestou (§ 78 odst. 3 s. ř. s.). Věc vrátil žalovanému správnímu orgánu (Krajskému ředitelství policie Kraje Vysočina, odbor služby dopravní policie Jihlava) k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.).
  10. Pro úplnost krajský soud dodal, že cestou nápravy dané nepřesnosti resp. záměny dvou měst mohly být – za splnění formálních zákonných podmínek – mimořádné opravné prostředky, tj. přezkumné řízení podle § 94 a násl. správního řádu či obnova řízení podle § 100 a § 102 správního řádu.
  1. Obsah žaloby
  1. Žalobce v podané žalobě poukazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne 29. 9. 2021, č. j. 41 A 12/2020 - 45. Uvádí, že krajský soud nespecifikoval, jak má ono další řízení vypadat a jaké konkrétní úkony mají správní orgány učinit, nicméně s odkazem na § 9 správního řádu, má žalobce za to, že Krajské ředitelství policie Kraje Vysočina, odbor služby dopravní policie Jihlava, byl povinen po doručení výše zmíněného rozsudku věc vrátit dopravnímu inspektorátu (tj. žalovanému v nyní souzené věci) a ten měl ve věci rozhodnout ve lhůtách stanovených dle § 71 odst. 1 nebo odst. 3 správního řádu.
  2. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2021, č. j. 41 A 12/2020-45, nabyl právní moci dne 1. 10. 2021. Jelikož žalovaný ve věci následně neučinil žádný úkon, žalobce dne 12. 11. 2021 podal žádost o ochranu před nečinností, která byla nadřízenému orgánu doručena dne 15. 11. 2021. Nadřízený správní orgán na tuto žádost do dne podání žaloby (30. 12. 2021) nereagoval. Žalobce tak bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu (správní řád) stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu.
  3. Lhůta stanovená dle § 71 správního řádu pro vydání rozhodnutí marně proběhla nejpozději dne 1. 12. 2021, žaloba je tedy podávána ve lhůtě jednoho roku ve smyslu § 80 s. ř. s.
  4. Žalobce navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí ve správním řízení vedeném pod č. j. KRPJ-86721-23/ČJ-2019-160706 do 15 dnů od doručení rozsudku.
  1. Vyjádření žalovaného
  1. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout. Uvádí, že po shora zmíněném zrušujícím rozsudku bylo předmětné správní řízení vráceno k datu doručení podnětu k přezkumnému řízení magistrátu, tj. 7. 8. 2019. Dále žalovaný poukazuje na skutečnost, že rozhodnutí ze dne 18. 3. 2019, č. j. KRPJ-33235/PŘ-2019-160706 – pokuta příkazem na místě uložená dle § 91 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), ke kterému se podnět na přezkum váže, nebylo jakýmkoli úkonem správních orgánů nebo rozsudkem soudu dotčeno. S ohledem na uplynutí lhůty pro zahájení přezkumného řízení (§ 101 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky) žalovaný nemohl konat jinak, než s ohledem na zásadu poskytování pomoci a poučení (§ 4 odst. 2 správního řádu) žalobce o této skutečnosti vyrozumět, a to sdělením č. j. KRPJ-33235-6/PŘ-2019-160706 zaslaným žalobci dne 31. 10.2021. Na žalobcovu žádost o ochranu před nečinností žalovaný reagoval opakovaným zasláním sdělení č. j. KRPJ-33235-6/PŘ-2019-160706 a znovu předložil právní odůvodnění, které mu neumožňuje zahájit přezkumné řízení z důvodu uplynutí objektivní lhůty podle § 101 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou, zmatečnou a soudní řízení za účelové a šikanózní.
  1. Posouzení věci krajským soudem
  1. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 81 odst. 1 s. ř. s. rozhodl na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí, přičemž vycházel z obsahu předloženého správního spisu a podání účastníků.
  2. Žaloba není důvodná.
  3. Podle § 9 správního řádu správní řízení je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že takové osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá.
  4. Podle § 2 s. ř. s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon.
  5. Podle § 79 odst. 1 věty první s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.
  6. Relevantní skutkový stav není mezi účastníky sporný. Z žaloby je zjevné, že se žalobce dovolává soudní ochrany proti údajné nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod č. j. KRPJ-86721-23/ČJ-2019-160706 po vydání zrušujícího rozsudku zdejšího soudu ze dne 29. 9. 2021, č. j. 41 A 12/2020-45.
  7. K tomu je třeba v obecné rovině uvést, že pokud soud po zrušení žalovaného rozhodnutí a případně též rozhodnutí prvostupňového orgánu vrací dle dikce zákona věc žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení, neznamená to, že správní orgán bude vždy nutně povinen vydat rozhodnutí ve věci. Naopak může nastat situace, kdy správní orgán nebude moci ve věci již jakkoli rozhodovat resp. bude povinen řízení zastavit, či dokonce věc vyřídit jinak, neformálně [srov. KÜHN, Z., KOCOUREK, T., MIKEŠ, P., KADLEC, O., ČERNÍN, K., DIENTSBIER, F., BERAN, K. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, komentář k § 78 odst. 4 (dostupný v ASPI)]. Tak tomu bylo i vy nyní souzeném případě.
  8. Po zrušení rozhodnutí o odvolání a prvostupňového rozhodnutí dopravního inspektorátu již žádné správní řízení ve smyslu § 9 správního řádu mezi žalobcem a žalovaným neprobíhalo a žalovaný tak nemohl být nečinný. Pokud správní řízení mezi žalobcem a žalovaným po vydání zrušujícího rozsudku neprobíhalo a věc byla ukončena konstatováním soudu, že v dané věci napadená rozhodnutí vydána být neměla, v souvislosti se zrušením napadených rozhodnutí nelze uvažovat o povinnosti žalovaného vydat další rozhodnutí v totožné věci; tato povinnost nevyplývá ani z jiných okolností (žalobce ani takové netvrdil).
  9. Krajský soud musí dále konstatovat, že v předmětném zrušujícím rozsudku soud nezavázal správní orgán ke konkrétnímu následnému procesnímu postupu, přičemž výrok soudu odpovídal jeho zákonným možnostem (viz ust. § 78 odst. 4 s.ř.s.).
  10. S ohledem na výše uvedené krajský soud uzavírá, že žalobce vyšel z mylného předpokladu, že po vydání shora zmíněného zrušujícího rozsudku měl žalovaný povinnost vydat ve správním řízení rozhodnutí, kterému by odpovídalo veřejné subjektivní právo žalobce na vydání takového rozhodnutí. Žalovaný však nebyl v nyní souzené věci povinen vydat rozhodnutí dle § 65 odst. 1 s. ř. s., a tak nemohl být nečinný ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s.

V. Závěr a náklady řízení

  1. Krajský soud na základě výše uvedených skutečností a úvah neshledal žalobu důvodnou, proto ji podle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítl.
  2. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

 

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má‑li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.

 

Brno 22. 6. 2022

 

 

 

 

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu