[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci

žalobce:  M. G.

 bytem X 

proti

žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje

 se sídlem tř. Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2021, č. j. KUZL-20944/2021,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
3. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Podstata věci

1. Správní orgány uznaly žalobce vinným ze spáchání přestupku spočívajícího v tom, že se za jízdy nepřipoutal bezpečnostním pásem. Žalobce namítá, že mu správní orány spáchání přestupku neprokázaly. Vycházely podle něj pouze z nevěrohodných svědeckých výpovědí policistů. Krajský soud proto musel posoudit, zda žalobce tuto námitku vznáší důvodně.

II. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů

2. Městský úřad Uherské Hradiště („městský úřad“) rozhodnutím ze dne 17. 2. 2021, č. j. MUUH-DSA/14076/2021/GaIP („rozhodnutí městského úřadu“), uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) ve spojení s § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích („zákon o silničním provozu“). Tohoto přestupku se žalobce měl dopustit tím, že dne 22. 9. 2020 v 8:40 v Uherském Hradišti na silnici č. I/55, na křižovatce Třídy Maršála Malinovského, příjezdové komunikaci k OD TESCO a na parkovišti u OD TESCO řídil své motorové vozidlo a za jízdy nebyl připoután bezpečnostním pásem. Městský úřad uložil žalobci pokutu ve výši 1.500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení.
3. Závěr o vině žalobce městský úřad založil zejména na výpovědi dvou zasahujících policistů R. F. a M. K. Svědek K. vypověděl, že dne 22. 9. 2020 sloužil s kolegou F. Svědek řídil policejní auto. Vyjížděli od Tesca a zastavili na křižovatce na červenou. Stáli v levém odbočovacím pruhu směrem na Kunovice. Během čekání v křižovatce kolem nich projelo vozidlo Peugeot, jehož řidič neměl připoutaný bezpečnostní pás. Vozidlo jelo ve směru od Kunovic a odbočilo směrem k Tescu. V křižovatce se proto otočili a s rozsvícenými výstražnými světly jeli za tímto vozidlem, které pokračovalo na parkoviště OD Tesco. V době, kdy toto vozidlo parkovalo, stáli za ním s rozsvíceným nápisem STOP POLICIE. Řidiče vyzvali k předložení dokladů a provedli mu dechovou zkoušku. Měla negativní výsledek. Svědek se pak řidiče dotázal, zda má potvrzení o tom, že nemusí mít připoutaný bezpečnostní pás. Odpověděl, zda je normální, aby policie kontrolovala stojící nebo odstavená vozidla. Hlídka řidiče upozornila, že bez připoutání řídil po parkovišti i na pozemní komunikaci. S přestupkem nesouhlasil.
4. Svědek dále na dotazy městského úřadu uvedl, že vozidlo žalobce nemělo tónovaná skla. Přestupkové jednání žalobce svědek pozoroval ze vzdálenosti nejvíce tří metrů. Vzhledem k tomu, že vozidlo pomalu odbočovalo, viděl řidiče asi 2 sekundy. Pak jeli za ním až do jeho zastavení. Viděli, že řidič neměl připoutaný bezpečnostní pás. Svědek to viděl přes čelní sklo a řidičovo levé boční sklo služebního vozidla. Pokud jde o vozidlo žalobce, svědek viděl, že žalobce není připoutaný, přes jeho levé přední boční, zadní boční a zadní sklo. Ve výhledu mu nebránila žádná překážka. Ve vozidle byl jen řidič. Svědek nevěděl, v jaké poloze byla spona bezpečnostního pásu. Pás jako takový visel svisle dolů u sloupku. Svědkovi položil několik otázek i žalobce. Na otázku, zda svědek ztratil vizuální kontakt mezi pozorováním a zastavením vozidla, odpověděl, že si myslí, že ne. Dodal, že otáčení policejního vozidla v křižovatce proběhlo tak, že zařadil zpátečku, couvl a vytočil se za vozidlem žalobce. On nebo kolega měli toto vozidlo stále na dohled.
5. Svědek F. pak vypověděl, že dne 22. 9. 2020 před devátou hodinou s kolegou K., který řídil, ve služebním vozidlu vyjížděli v Uherském Hradišti od Tesca, směrem na Kunovice. Stáli na světelné křižovatce na červené. Směrem od Kunovic jel Peugeot 206 a odbočoval k Tescu. Jak kolem nich projížděl, viděli, že řidič nemá zapnutý bezpečnostní pás. Proto se kolega za použití výstražného světelného zařízení otočil a jel za tímto vozidlem. Vozidlo zajelo na parkoviště u Tesca. Tam mu dali pokyn k zastavení a řidič následně zastavil na parkovacím místě. Poté kolega K. sdělil řidiči, z čeho je podezřelý. Řidič s přestupkem nesouhlasil. S řidičem prováděl silniční kontrolu kolega K. Vozidlo měli ve vizuálním dohledu pravděpodobně po celou dobu, kromě doby otáčení. V ten moment měl svědek ve výhledu kolegu, který seděl nalevo od něj. Řidič byl ve vozidle sám. Přestupkové jednání pozoroval v době, kdy vozidlo přijíždělo do křižovatky a následně projíždělo kolem jejich vozidla. Tuto dobu odhaduje zhruba na 5 vteřin.
6. Na základě dotazů městského úřadu svědek dodal, že si myslí, že vozidlo žalobce nemělo tónovaná skla. Minimálně přední určité ne. Přestupkové jednání svědek pozoroval ze vzdálenosti v nižších jednotkách metrů zhruba 5 sekund. Na řidiče viděl přes čelní a levé přední sklo. Na křižovatce stáli první, proto jim mezi jejich vozidly nic nebránilo. K poloze spony bezpečnostního pásu uvedl, že visela na páse navinutém svisle podél sloupku. K dotazům žalobce svědek K. uvedl, že nemá žádnou motivaci k udělování pokut. Nevzpomínal si již, zda jejich vozidlo měl kameru. Nedokázal říct, jaká byla největší vzdálenost mezi pozorovaným vozidlem a jejich vozidlem.
7. Městský úřad při hodnocení svědeckých výpovědí konstatoval, že oba svědci nemají na výsledku řízení žádný zájem. Jejich výpovědi jsou shodné a konzistentní. Proto z nich lze vycházet. Téměř po celou dobu měli vozidlo žalobce na očích. Svědecké výpovědi proto dostatečně dokládají přestupkové jednání žalobce.
8. Žalobce se proti rozhodnutí městského úřadu neúspěšně odvolal. Namítal zejména nevěrohodnost výpovědí policistů. Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 5. 2021, č. j. KUZL-20944/2021 („rozhodnutí žalovaného“) odvolání žalobce zamítl a potvrdil rozhodnutí městského úřadu. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu zdůvodnil, za jakých podmínek lze plně vycházet z výpovědí policistů. Nepopřel, že správní orgán má v podobných případech povinnost klást zvýšenou pozornost na posouzení věrohodnosti výpovědí. V tomto případě však výpovědi policistů i podle žalovaného obstojí. Naopak tvrzení žalobce žalovaný zpochybnil na základě toho, že se odmítl k věci vyjádřit již při ústním jednání a své stanovisko zaslal až s časovým odstupem. Poté, co slyšel výpovědi svědků. Jejich věrohodnost zpochybnil na základě tvrzení vytržených z kontextu. Podle žalovaného neexistují žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly nestrannost a objektivnost výpovědi zasahujících policistů.

III. Obsah žaloby

9. Žalobce nejprve namítá, že rozhodnutí žalovaného nesprávně uvádí, že žalobci bylo rozhodnutí městského úřadu doručeno dne 8. 10. 2021. To podle žalobce svědčí o tom, že si žalovaný usnadňuje práci kopírováním textu předešlých rozhodnutí.
10. Žalovaný podle žalobce nesprávně přistupuje k hodnocení svědeckých výpovědí zasahujících policistů. Nekriticky je považuje za pravdivé, zatímco výpověď žalobce za lživou. Z výpovědi policistů přitom plyne, že si nebyli jisti, zda pronásledovali vozidlo, které kolem nich projelo. Svědek K. na otázku, zda s vozidlem ztratil vizuální kontakt, odpověděl, že si myslí, že ne. Podobně svědek F. uvedl, že vozidlo žalobce měli ve vizuálním dohledu pravděpodobně po celou dobu, kromě doby otáčení.
11. Výpověď svědka K. žalobce považuje za nevěrohodnou, protože popisoval událost tak, jak se nemohla stát. Tvrdil, že přestupkové jednání viděl i v momentu, kdy se vydali za vozidlem. Dle svých slov musel nejprve zapnout výstražné znamení, couvnout a pak se znovu rozjet. Během těchto úkonů, které trvaly několik vteřin, se vozidlo neustále vzdalovalo a muselo ujet alespoň 100 metrů. Na takovou vzdálenost nemohli vidět, zda byl řidič připoutaný. Za absurdní žalobce považuje také výčet oken, přes která měl svědek K. pozorovat přestupkové jednání. Uváděl levé přední boční, zadní, zadní boční a zadní u kufru. Tolik oken auto žalobce ani nemá. Auto žalobce má tónovaná skla. Výpověď policistů tomu neodpovídá. Nemohli proto ani vidět, že pás byl namotaný u sloupku.
12. Správní orgány podle žalobce porušily princip přiměřenosti. Žalobce se ptá, jaké ohrožení bezpečnosti představuje řidič, který není připoutaný na parkovišti. Větší riziko představovali zasahující policisté, kteří se otáčeli v křižovatce.
13. Není pravdou, že by policisté žalobce neznali. I žalovaný přiznává, že se žalobcem řeší ještě další přestupek. I v tomto případě figuruje policista K. Nesrovnalosti ve výpovědích policistů však zde byly tak velké, že prvostupňové rozhodnutí zrušil sám žalovaný.
14. Žalobce namítá absenci dalších důkazů, přestože v dnešní době jsou kamery na každém kroku. Žalovaný se navíc nevypořádal s navrženými důkazními prostředky.

IV. Vyjádření žalovaného

15. Žalovaný upozorňuje, že žalobce stejné námitky vznášel již ve svém odvolání. Polemizuje s obsahem svědeckých výpovědí policistů. Selektivně z nich vybírá pasáže, které se snaží zasadit do kontextu vlastní verze událostí. Žalovaný se s těmito námitkami řádně vypořádal ve svém rozhodnutí. V plném rozsahu na něj proto odkázal.
16. Žalobce ve správním řízení žádné konkrétní důkazy nenavrhl. Není úkolem žalovaného domýšlet důkazy za žalobce. Jeho povinností je pouze z moci úřední přezkoumat řízení před správním orgánem prvního stupně a zákonnost rozhodnutí. A to žalovaný udělal.
17. Pokud jde o výtku žalobce k uvedené nesprávného data doručení rozhodnutí městského úřadu, žalobce má pravdu. Jedná se však pouze o běžnou chybu v psaní.

V. Posouzení věci krajským soudem

18. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“) v zákonné lhůtě (§ 72 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaný s tím souhlasil a žalobce včas neprojevil nesouhlas.
19. Žaloba není důvodná.
20. Krajský soud má ve shodě se žalovaným za to, že svědecké výpovědi dvou policistů jsou v tomto případě dostatečně přesvědčivým důkazem o tom, že žalobce spáchal přestupek, který mu správní orgány kladou za vinu. Nelze tvrdit, jak naznačuje žalobce, že by správní orgány vždy zcela automaticky připisovaly větší váhu výpovědi policistů, než výpovědi žalobce. Jisté mantinely pro hodnocení svědecké výpovědi policistů, staví ustálená judikatura Nejvyššího správního takto: „[p]olicistu lze obecně považovat za nestranného a věrohodného svědka, neprokáže-li se v konkrétním případě něco jiného. Je tomu tak proto, že policista zásadně nemá na věci a jejím výsledku jakýkoli zájem, vykonává jen svoji služební povinnost, při níž je vázán závazkem, aby případný zásah do práv a svobod osob, jimž by v souvislosti s jeho činností mohla vzniknout újma, nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo úkonem. (…) O případy, v nichž je možné pochybovat o věrohodnosti či nestrannosti policisty v pozici svědka, půjde zejména tehdy, pokud jsou ve výpovědích policistů rozpory, je-li hodnoceno jednání obtížně pozorovatelné pouhým okem, existují-li důkazy svědčící o zaujatosti policistů vůči osobě obviněného, pokud je policista hodnocen či odměňován podle toho, s jakou úspěšností se mu daří dosahovat postihu jednotlivců za přestupky, nebo v případě šikanózního postupu policistů, který spočívá v provádění přehnaně horlivé a rozsáhlé kontroly, aniž by k tomu byl rozumný důvod.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2016, č. j. 6 As 126/2015-42).
21. Žalovaný ani městský úřad při hodnocení výpovědi dvou svědků z těchto mantinelů nijak nevybočili. Řádně zdůvodnili, proč se přiklonili ke skutkové verzi prezentované policisty. Žalovaný správně poukazuje zejména na to, že se žalobce zpočátku odmítl k věci jakkoli vyjádřit. A svou verzi celého příběhu poskytl až po pěti měsících od spáchání přestupku. Poté, co si vyslechl svědecké výpovědi. Je proto pochopitelné, že správní mu orgány neuvěřily.
22. Krajský soud se žalovaným zároveň souhlasí, že oba svědci popsali skutkový děj ve shodě. Bez rozporů při ústním jednání před městským úřadem. Jejich výpovědi jsou konzistentní a vzájemně souladné. V případě žalobce krajský soud nespatřuje žádnou ze skutečností, které by vyvolávaly pochybnosti o věrohodnosti výpovědí policistů. Nic konkrétního v tomto ohledu nenamítl ani žalobce. Jejich nevěrohodnost dovozuje pouze ze způsobu, jakým podle své výpovědi pozorovali, že žalobce nemá připoutaný pás. Žalobce to považuje za nemožné. Krajský soud však žalobcovo přesvědčení nesdílí.
23. Oba policisté ve svých svědeckých výpovědích shodně popsali, že jasně viděli, že žalobce nemá připoutaný pás, jakmile je jeho vozidlo míjelo na křižovatce. Policejní vozidlo v tom okamžiku stálo na červené. Oba policisté proto měli dostatek času k tomu, aby zaznamenali, že řidič vozidla nemá zapnutý bezpečnostní pás. Oba také uznali, že na malý časový okamžik zřejmě vozidlo ztratili z dohledu, během otáčení se na křižovatce, po němž se za ním rozjeli. Zároveň však ani jeden z nich neměl pochybnosti o tom, že na parkovišti u Tesca kontrolovali stejné vozidlo, jako bylo to, které viděli v křižovatce. Krajský soud na rozdíl od žalobce nepovažuje za nemyslitelné, aby policisté dokázali rozpoznat, že řidič není připoutaný, i při pohledu zezadu. Tvrzení, že toto vozidlo ujelo 100 metrů, než se policejní vozidlo otočilo a vydalo se za ním, je pouhá spekulace. Zda vozidlo žalobce mělo tónovaná skla či nikoliv, a jaký to případně mělo vliv na schopnost policistů vidět, že řidič nemá bezpečnostní pás i při pohledu přes zadní okno, krajský soud nemůže posoudit. Žalobce své tvrzení v tomto ohledu nijak nedokládá. I pokud by tomu tak skutečně bylo, krajský soud považuje za podstatné, že oba svědci se jednoznačně shodli v tom, že žalobce viděli nepřipoutaného přes přední sklo jeho vozidla, když je žalobce míjel na křižovatce.
24. V tomto případě byly svědecké výpovědi obou policistů dostačujícím důkazem o vině žalobce. Není proto vadou, že městský úřad neprováděl další důkazy. Tou není ani neexistující kamerový záznam. Není také pravdou, jak žalobce namítá, že by se žalovaný nevypořádal s důkazními návrhy žalobce. Žalobce žádné důkazy nenavrhl.
25. Nedůvodná je i námitka „porušení principu přiměřenosti“, která zjevně míří na nenaplnění materiální stránky přestupku. Žalovaný se však tímto aspektem zabýval. Odkázal na přiléhavý rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2017, č. j. 10 As 318/2016-46, podle kterého „[n]erespektoval-li stěžovatel povinnost použít za jízdy bezpečnostní pás a naplnil-li tím formální znaky skutkové podstaty přestupku (…), je zásadně naplněn i znak materiální, ledaže by existovaly zvláštní okolnosti případu, jež by nebezpečnost příslušného jednání snižovaly natolik, že by materiální znak naplněn nebyl (…). Takové zvláštní okolnosti NSS neshledal. Smyslem zákona o silničním provozu je zajištění větší bezpečnosti účastníků silničního provozu. Povinnosti uložené tímto zákonem nelze vnímat jen z pohledu újmy, která může hrozit jiným účastníkům silničního provozu, jak činí stěžovatel. To, že stěžovatel jel pomalu, nebo že jel v motorovém vozidle sám, není podstatné. NSS opakuje, že řidič se musí připoutat již před začátkem jízdy, resp. od okamžiku, kdy uvede vozidlo do pohybu vpřed, až do ukončení jízdy (…).“
26. V případě žalobce přitom nenastaly žádné zvláštní okolnosti, které by nebezpečnost jeho jednání snižovaly. Není pravdou, že byl nepřipoutaný pouze na parkovišti. Bezpečnostní pás podle svědeckých výpovědí neměl ani během jízdy.

VI. Závěr a náklady řízení

27. Krajský soud pro nedůvodnost žalobních námitek žalobu zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly (§ 60 s. ř. s.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát.

Brno 17. června 2022

Martin Kopa, v. r.

samosoudce