USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: V. P., zast. obecným zmocněncem Mgr. D. D., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2022, č. j. 3 A 51/2022 - 53,

takto:

I. Návrh žalobce na vydání předběžného opatření ze dne 3. 6. 2022 se zamítá.

II. Soud ustanovuje zástupcem žalobce pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Luďka Straku, advokáta, se sídlem Národních hrdinů 12/1, Břeclav.

Odůvodnění:

[1]               Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) usnesením ze dne 28. 4. 2022, č. j. 3 A 51/2022 - 53, odmítl žalobu na ochranu žalobce před nezákonným zásahem žalované z důvodu vyloučení této věci spadající do soukromoprávní sféry z pravomoci soudů rozhodujících ve správním soudnictví. Nezákonný zásah žalobce spatřoval v tom, že žalovaná strhává vězňům vykonávajícím trest odnětí svobody ve věznici v Břeclavi doručené finanční prostředky (důchod) v jejich plné výši, a to v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1351/16.

[2]               Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti tomuto usnesení městského soudu kasační stížností.

[3]               Nejvyšší správní soud dne 3. 6. 2022 obdržel stěžovatelův návrh na vydání předběžného opatření podle § 38 s. ř. s. Stěžovatel v něm navrhuje, aby žalované byla uložena povinnost pozastavit zásah žalované a povinnost vyplatit stěžovateli veškeré doposud zabavené finanční prostředky. Zároveň stěžovatel žádá o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

[4]               Nejvyšší správní soud se prvotně zabýval návrhem na vydání předběžného opatření, ve kterém stěžovatel především uvedl, že rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2017, č. j. 6 As 317/2017 - 38 a ze dne 9. 4. 2020, č. j. 7 As 396/2019 – 23, jsou v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1351/16. S ohledem na výše uvedené stěžovatel označil kasační stížností napadené usnesení za čirý právní formalismus. Stěžovatel dále městskému soudu vytknul ignoranci skutečnosti, že Česká správa sociálního zabezpečení vězňům v rámci exekucí důchody nezabavuje celé. Upozornil, že je ve 3. stupni invalidity a může kdykoliv potřebovat léky a služby nehrazené ze zdravotního pojištění. Není pravdou, že má ve výkonu trestu odnětí svobody všechny potřeby plně zajištěny. Návrh na vydání předběžného opatření proto považuje stěžovatel za zcela oprávněný bez ohledu na další možná a nevratná poškození vyplývající z nezákonného zásahu žalované.

[5]               Žalovaná k návrhu na nařízení předběžného opatření uvedla, že stěžovateli jsou skutečně strhávány finanční prostředky na pohledávky, v důsledku čehož mu následně nezůstávají žádné finanční prostředky k osobní dispozici. Případně vydané předběžné opatření podle návrhu by však mělo dosah i na ostatní odsouzené, neboť má reálný potenciál vyvolat nespokojenost v řadách osob ve výkonu trestu odnětí svobody, které by ve svém důsledku mohly ohrozit bezpečnost věznic. Je třeba opětovně zdůraznit skutečnost, že stěžovateli ve výkonu trestu odnětí svobody jsou jeho základní životní potřeby zajišťovány ve věznici, aniž by musel disponovat nějakými finančními prostředky, tedy odsouzený není po dobu výkonu trestu existenčně závislý na tom, zda má na svém osobním podúčtu uloženy finanční prostředky či nikoli. Žalovaná proto nespatřuje v dopadech svého postupu hrozící vážnou újmu pro stěžovatele. Žalovaná dále konstatovala, že v posuzovaném případě vystupuje jako dlužník povinného (poddlužník), a v případě, kdy by se neřídila pravomocným exekučním příkazem, vystavovala by se riziku podání poddlužnické žaloby ze strany oprávněného.

[6]               Žalovaná proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření zamítl jako nedůvodný.

[7]               Podle § 38 odst. 1 s. ř. s., byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat. Podle § 120 s ř. s. se uvedené ustanovení přiměřeně použije na řízení o kasační stížnosti.

[8]               Předběžné opatření je výjimečným institutem, jehož účelem je zatímní úprava poměrů účastníků soudního řízení, hrozí-li pokračováním dosavadního stavu věcí nebo naopak jejich změnou vážná újma. K tomu, aby bylo možno návrhu na vydání předběžného opatření vyhovět, je především třeba v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu trvat na tom, že povinností účastníka navrhujícího předběžné opatření je dostatečně konkrétně tvrdit hrozící vážnou újmu, resp. takovou újmu odpovídajícím způsobem osvědčit. K definici vážné újmy se Nejvyšší správní soud vyjádřil například v usnesení ze dne 24. 5. 2006, č. j. Na 112/2006 ‑ 37, v němž uvedl, že „vážnou újmou je nutno zejména rozumět takový zásah do právní sféry účastníka, (…) který představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména intenzivní zásahy do intimní sféry navrhovatele, do jeho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv ústavně zaručených“.

[9]               Smyslem institutu předběžného opatření není předběžné posouzení důvodnosti podaného návrhu ve věci samé. Předběžné opatření je vydáváno v zásadě bez ohledu na důvodnost návrhu ve věci samé, podmínkou pro jeho vydání je existence bezprostředně hrozící vážné újmy (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2021, č. j. 6 Ao 2/2021 ‑ 98). Předběžným opatřením zpravidla ani nelze dosáhnout stejného výsledku, jakého se účastník domáhá ve věci samé. Tím by totiž byla popřena zmíněná povaha tohoto institutu jako dočasného, prozatímního a naopak rozhodování o věci samé by bylo takovým předběžným opatřením předurčeno, ze své podstaty by ztratilo smysl a bylo by pouze formálním rozhodováním (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2021, č. j. 4 Ao 1/2021 ‑ 56, a ze dne 19. 5. 2021, č. j. 7 Ao 13/2021 ‑ 72).

[10]            V posuzované věci argumentace stěžovatele uvedená v návrhu na přiznání předběžného opatření směřuje především do věci samé, a není tedy z hlediska přiznání předběžného opatření relevantní. Stěžovatelem zmíněná skutečnost, že může kdykoli potřebovat léky a služby nehrazené ze zdravotního pojištění, je hypotetická úvaha, která tudíž nemůže být důvodem pro přiznání předběžného opatření. Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření zamítl jako nedůvodný.

[11]            Nejvyšší správní soud se dále zabýval žádostí stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta Mgr. Luďka Straky, kterou opakovaně vznáší ve svých podáních.

[12]            Ze soudního spisu kasační soud zjistil, že městský soud usnesením ze dne 14. 4. 2022, č. j. 3 A 51/2022 – 4, stěžovatele osvobodil od placení soudních poplatků. Přiznané osvobození se přitom podle § 36 odst. 3 in fine s. ř. s. vztahuje i na řízení o kasační stížnosti. O návrhu na osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti tudíž již kasační soud nerozhodoval.

[13]            Podle § 35 odst. 10 věty první s. ř. s., navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.

[14]            Podle § 36 odst. 3 věty první až třetí s. ř. s., účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.

[15]            Z prvně citovaného ustanovení vyplývá, že stěžovateli lze ustanovit zástupce pouze tehdy, pokud jsou současně splněny dvě podmínky: 1) u stěžovatele jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) je to nezbytně třeba k ochraně jeho práv.

[16]            Nejvyšší správní soud vyšel z toho, že u stěžovatele jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s., a to vzhledem k tomu, že městský soud stěžovatele osvobodil od placení soudních poplatků.

[17]            Ke druhé podmínce Nejvyšší správní soud uvádí, že řízení o kasační stížnosti je specifické v tom, že zastoupení advokátem je podle § 105 odst. 2 s. ř. s. podmínkou řízení o kasační stížnosti. Tato je proto splněna již z povahy věci.

[18]            Nejvyšší správní soud proto návrhu stěžovatele vyhověl a ustanovil mu pro řízení o kasační stížnosti jako zástupce Mgr. Luďka Straku, advokáta, se sídlem Národních hrdinů 12/1, Břeclav. Konkrétního zástupce Nejvyšší správní soud zvolil zejména s ohledem na návrh stěžovatele a sídlo ustanoveného zástupce. Jak již totiž zdejší soud judikoval v rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2009, č. j. 7 Azs 24/2008 - 141, č. 1995/2010 Sb. NSS, jestliže účastník řízení splňující předpoklady pro ustanovení zástupce podle § 35 odst. 8 s. ř. s. navrhne ustanovit svým zástupcem konkrétní osobu a zjistí-li soud, že tento návrh je opřen o rozumné a věcně oprávněné důvody, pak zpravidla takovému návrhu vyhoví.

[19]            Spolu s tímto usnesením zasílá Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci stěžovatele podklady k převzetí zastoupení, a to kasační stížnost, její doplnění, žalobu, napadené usnesení, informaci o probíhajícím řízení o kasační stížnosti a na vědomí vyjádření žalované ke kasační stížnosti ze dne 21. 6. 2022.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. června 2022

Mgr. Petra Weissová

předsedkyně senátu