[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a ve věci

žalobce:   Pavel Nárožný, nar. 5. 6. 1975

   bytem U Žebračky 108/22, Přerov

t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Mírov, Mírov 27

zastoupen Mgr. Filipem Wágnerem, advokátem

sídlem Olšanská 2643/1a, Praha 3

proti: 

žalovanému: Vězeňská služba České republiky

                      sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4

o žalobě proti nečinnosti žalovaného správního orgánu

takto:

1.                                          Žaloba se zamítá.

2.                                       Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1        Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 7. 5. 2021 domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v tom, že žalovaný nevyřídil jeho stížnost podanou dne 12. 8. 2020 podle ust. § 16a odst. 1 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“) proti sdělení žalovaného ze dne 23. 6. 2020, č.j. VS-99970-10/ČJ-2020-800040-INFZ. Dotyčnou žádostí žalobce požadoval poskytnout informaci o oficiální podlahové ploše v metrech čtverečních pro cely na oddělení 5a (301, 302, 303 a 304) a pro cely na oddělení 7 (103 a 104). 

Žaloba

2        V žalobě žalobce uvedl, že dne 5. 10. 2020 nabylo právní moci usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2020 č.j. 10 A 89/2020-20, kterým byla postoupena žalobcova žaloba ze dne 12. 8. 2020 žalovanému s tím, že dle obsahu jde o stížnost podle ust. § 16a odst. 1 písm. c) InfZ. Žalovaný však na stížnost nijak nereagoval a zůstal nečinný. 

3        Prostřednictvím ustanoveného zástupce žalobce doplnil, že stížností postoupenou žalovanému Městským soudem v Praze vyčerpal veškeré prostředky ochrany, které mu právní předpisy umožňují. Navrhl, aby soud vydal rozsudek, kterým uloží žalovanému vydat do patnácti dnů od právní moci rozsudku rozhodnutí o stížnosti žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2020.  

Vyjádření žalovaného k žalobě

4        Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž popsal průběh správního řízení a uvedl, že žaloba je podle něj nedůvodná, když žalovaný ve věci postupoval dle zákonných ustanovení a v zákonných lhůtách. Dále uvedl, že ochrany před nečinností se žalobci může dostat jedině tehdy, pokud je správní orgán nečinný při vydání rozhodnutí, jímž má být založeno, změněno, zrušeno či závazně určeno právo nebo povinnost žalobce. Taková situace v dané věci dle žalovaného objektivně nenastala.

Shrnutí průběhu správního řízení

5        Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným a z úřední činnosti Městského soudu v Praze soud zjistil následující rozhodné skutečnosti.

6        Dne 25. 5. 2020 žalobce podal k Věznici Mírov, která je organizační složkou žalovaného, výše uvedenou žádost o poskytnutí informace v oblasti rozměrů konkrétních cel u žalovaného.

7        Dne 29. 5. 2020 byla žádost postoupena žalovanému jakožto povinnému subjektu dle ust. § 2 odst. 1 InfZ.

8        Dne 9. 6. 2020 žalovaný sdělil žalobci, že z důvodu rozsahu a náročnosti žádosti je namístě aplikovat institut prodloužení lhůty k vyřizování žádosti podle ust. § 14 odst. 7 InfZ o 10 kalendářních dnů. Důvodem byla potřeba součinnosti, konzultace mezi více složkami žalovaného.

9        Dne 19. 6. 2020 žalovaný rozhodl tak, že se žádosti o poskytnutí informace vyhovuje.

10    Dne 20. 6. 2020 podal žalobce proti rozhodnutí ze dne 19. 6. 2020 stížnost, ve které upozornil na chybné označení (překlep) oddílů a navrhl autoremedurou rozhodnutí opravit.

11    Dne 23. 6. 2020 žalovaný vyhověl žalobcově stížnosti a požadovanou (opravenou) informaci poskytl.

12    Dne 12. 8. 2020 podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze. V podané žalobě zpochybnil údaje poskytnuté rozhodnutím ze dne 23. 6. 2020 a snažil se domoci toho, aby žalovaný poskytnuté informace přehodnotil a poskytl údaje správné a úplné.

13    Dne 29. 9. 2020 vydal Městský soud v Praze usnesení č.j. 10 A 89/2020-20, jímž žalobu ze dne 12. 8. 2020 odmítl a postoupil ji žalovanému jako stížnost podle ust. § 16a odst. 1 písm. c) InfZ.

14    Dne 7. 10. 2020 žalovaný postoupil stížnost spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu, kterým je ministerstvo spravedlnosti.

15    Z obsahu správního spisu a z podané žaloby pak vyplývá, že podaná stížnost nebyla nadřízeným orgánem dosud vyřízena.

Posouzení věci soudem

16    O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť účastníci řízení na výzvu soudu nesdělili, že trvají na nařízení jednání. Jednání nebylo třeba nařizovat ani za účelem dokazování, jelikož soud nepokládal za potřebné provádět důkazy na rámec toho, co plyne ze správního spisu. 

17    Žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu ust. § 79 odst. 1 s. ř. s. se po bezvýsledném vyčerpání prostředků k nápravě nečinnosti ve správním řízení lze domáhat, aby v případě nečinnosti správního orgánu soud uložil příslušnému nečinnému správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Žalovaným je podle odst. 2 téhož ustanovení ten správní orgán, jenž má podle žalobního tvrzení povinnost rozhodnutí vydat. Podle ust. § 81 odst. 1 s. ř. s. soud o této žalobě rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

18    Městský soud v Praze nejprve připomíná, že správní soudnictví je ovládáno zásadou dispoziční, podle níž je pouze na žalobci, aby v případě, že se bude domáhat ochrany svých práv žalobou u soudu, v této žalobě jasně vymezil, čeho konkrétně se podanou žalobou domáhá, a z jakých skutkových a právních důvodů tak činí. Správní soud je pak takovým vymezením rozsahu vázán a nemůže jej překročit.  

19    S přihlédnutím k této zásadě Městský soud v Praze uvádí, že pro seznámení se s danou věcí shledal, že žalobce se žalobou nedomáhal rozhodnutí žalovaného o žádosti o informace ze dne 25. 5. 2020, ale domáhal se rozhodnutí o stížnosti proti způsobu vyřízení žádosti. Uvedený závěr městský soud učinil nejen s ohledem na obsah podané žaloby, kde žalobce jednoznačně namítal nečinnost žalovaného ve věci nevyřízení stížnosti dle InfZ, ale i z pozdější odpovědi žalobce na výzvu soudu, v níž žalobce, již zastoupen advokátem, požadoval, aby soud uložil žalovanému vydat rozhodnutí o stížnosti žalobce proti rozhodnutí ze dne 23. 6. 2020.

20    Podle ust. § 16a odst. 6 InfZ nadřízený orgán při rozhodování o stížnosti podle odstavce 1 písm. a), b) nebo c) přezkoumá postup povinného subjektu a rozhodne tak, že

a) postup povinného subjektu potvrdí,

b) povinnému subjektu přikáže, aby ve stanovené lhůtě, která nesmí být delší než 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí nadřízeného orgánu, žádost vyřídil, případně předložil žadateli konečnou licenční nabídku, a neshledá-li důvody pro odmítnutí žádosti v případě, kdy dostupné informace o právním a skutkovém stavu nevyvolávají důvodné pochybnosti, postupuje obdobně podle § 16 odst. 4, nebo

c) usnesením věc převezme a informaci poskytne sám nebo vydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti; tento postup nelze použít vůči orgánům územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti.

21    Z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2010, č.j. 7 Ans 5/2008 - 164, č. 2181/2011 Sb. NSS, vyplývá, že „[u]stanovení § 79 s. ř. s. vymezuje okruh tvrzení, která musí žalobce uplatnit, aby jeho procesní úkon (žaloba) měl zamýšlené účinky, tj. dal vzniknout příslušnému procesně-právnímu vztahu, a vedl soud k rozhodnutí směřujícímu k ochraně veřejného subjektivního práva, v daném případě práva na vydání rozhodnutí či osvědčení správního orgánu. V průběhu řízení se poté zkoumá, zda žalobce tvrzenou věcnou legitimaci k podání žaloby skutečně měl, resp. zda se žalovaný tvrzené nečinnosti dopustil, zda je tedy skutečně věcně pasivně legitimován. V tomto smyslu je třeba institut aktivní legitimace chápat v tradičním pojetí jako oprávnění vyplývající z hmotného práva; má ji ten z účastníků, komu svědčí právo nebo povinnost, o něž se v řízení jedná. […] posouzení toho, zda je správní orgán nečinný ve smyslu § 79 s. ř. s., je otázkou důvodnosti žaloby (součástí rozhodnutí ve věci samé), nikoliv otázkou existence podmínek řízení.“

22    Aby tedy žalobce dosáhl věcného posouzení žaloby, musí v žalobě tvrdit, že správní orgán, který má vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, je nečinný, a že žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky, které mu příslušný právní předpis k ochraně proti nečinnosti stanoví. Podle přesvědčení Městského soudu však podaná žaloba uvedené náležitosti nesplňuje, a to z následujících důvodů.  

23    Předně městský soud uvádí, že žalobce se nedůvodně domáhá ochrany proti nečinnosti proti žalovanému jako povinnému subjektu, ačkoli ten při vyřízení stížnosti (zřejmě na rozdíl od nadřízeného správního orgánu) fakticky nečinný nebyl. Za průběh řízení o stížnosti je odpovědný výhradně nadřízený správní orgán, jemu jsou přičitatelné případné průtahy. Povinným subjektem tedy v tomto případě není žalovaný, ale jemu nadřízený orgán, chybí tak pasivní legitimace žalovaného ve smyslu ust. § 79 odst. 2 s. ř. s.

24    Soud k otázce pasivní legitimace odkazuje i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2016, č.j. 5 As 154/2015-57, ve kterém je uvedeno: „Označení žalovaného v žalobě na ochranu proti nečinnosti je v dispozici žalobce, přičemž soud je tímto označením vázán. Soud např. nezkoumá, zda pravomoc vydat rozhodnutí dle zákona o svobodném přístupu k informacím má jiný správní orgán.“  Z uvedeného plyne, že při nedostatku pasivní legitimace v dané věci nelze než žalobu zamítnout.

25    I kdyby však městský soud odhlédl od uvedeného argumentu nedostatku pasivní legitimace, nemůže být žaloba úspěšná. Ve spisovém materiálu předloženém žalovaným se totiž nenachází žádné podání, které by bylo možno považovat za žádost žalobce o opatření proti nečinnosti ve věci vyřízení předmětné stížnosti. Žalobce sice prostřednictvím právního zástupce na výzvu soudu uvedl, že opatřením proti nečinnosti je podaná žaloba ze dne 12. 8. 2020, tato se však vztahuje k vyřízení žádosti ze dne 25. 5. 2020; z povahy věci tak nemůže být žádostí o opatření proti nečinnosti v projednávané věci.  

26    S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud uzavírá, že u žalovaného neshledal ke dni podání žaloby ani ke dni vydání tohoto rozsudku nečinnost ve smyslu ust. § 79 odst. 1 s. ř. s., a tudíž předmětnou žalobu vyhodnotil jako nedůvodnou a výrokem I. rozsudku ji podle ust. § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

27    Současně soud v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve výroku II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a navíc je ani nepožadoval.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty
na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha dne 16. května 2022

JUDr. Ladislav Hejtmánek v. r.

předseda senátu