č. j. 22 A 92/2019 - 81
|
|
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci
žalobkyně: J. D.
bytem X
zastoupená advokátem Mgr. Martinem Bílým
sídlem Olivova 553/3, 709 00 Ostrava
proti
žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje
sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava
za účasti
osob zúčastněných
na řízení: 1) M. J.
2) M. J.
oba bytem X
oba zastoupeni advokátem Mgr. Jiřím Mikundou
sídlem Štefánikova 244/18a, 742 21 Kopřivnice
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2019 č. j. MSK 134708/2019, o existenci stavby
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Štramberk ze dne 28. 5. 2019 č. j. MEST/SÚ/7041/2018/MJ, kterým bylo k žádosti žalobkyně ve smyslu § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“) deklarováno, že právo existence stavby kůlny na pozemku parc. č. XA v k. ú. X ve smyslu veřejnoprávních předpisů na úseku stavebního práva vzniklo.
2. Žalobkyně v žalobě vymezila tyto žalobní body:
1) Závěr správních orgánů, že stavba hospodářské budovy kůlny na pozemku parc. č. XA v k. ú. X (dále jen „stavba“ nebo také „stavba kůlny“) byla společně s rodinným domem ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení realizována v druhé polovině 19. století a následně byla prováděna toliko její údržba, je nesprávný. Žalobkyně má za to, že v napadeném rozhodnutí není historický původ stavby kůlny dostatečně důkazně podložen, a že se jedná o stavbu současnou, což dovozuje mj. z toho, že nynější vlastník nahradil kamenné patky sloupu kůlny patkami betonovými. Doložení existence stavby kůlny prostým odkazem na její zápis do katastru nemovitostí neobstojí, neboť historický zápis do katastru nemovitostí dle žalobkyně neprokazuje současný stav stavby. Žalobkyně nezpochybňuje, že v minulosti byla kůlna v katastru nemovitostí zapsána, nicméně uvádí, že následně byla zcela zdemolována a postavena znovu. Žalobkyně se domnívá, že výměnou jednotlivých konstrukčních prvků stavby původní stavba v občanskoprávním smyslu zanikla, přestala být věcí, přičemž žalovaný v řízení nikterak nevyhodnotil skutečnost, zda k demolici původní stavby došlo či nikoliv. Žalobkyně nesouhlasí též se závěrem žalovaného o nepřiléhavosti odkazů žalobkyně na občanskoprávní judikaturu týkající se existence stavby.
2) Žalobkyně opakovaně zdůraznila, že na původní stavbě byly provedeny takové zásahy, které přesahovaly rozsah udržovacích prací původně deklarovaných osobou zúčastněnou na řízení. Správní orgány náležitě nevyhodnotily současný stav stavby.
3) Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné také z důvodu, že žalovaný, resp. správní orgán I. stupně, odmítli provést navržený důkaz ohledáním na místě samém, místo kterého použili ohledání z jiného řízení, což žalobkyně považuje za prvek libovůle. Ve spise rovněž absentuje fotografická dokumentace aktuálního stavu kůlny, zejména ve vztahu k betonáži základových patek. Závěrem žalobkyně navrhla, aby krajský soud sám provedl důkaz ohledáním věci, důkaz fotografiemi, které žalobkyně předloží, a důkaz znaleckým posudkem o stavu a době postavení kůlny a jejího vztahu k historické předloze.
3. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobní námitky kopírují námitky odvolací, s nimiž se podrobně vypořádal v napadeném rozhodnutí. Poukázal na charakter řízení dle § 142 správního řádu, jež má toliko deklarovat, zda určitý právní vztah vznikl a ve které době. Správní orgán se proto zabýval existencí práva provést stavbu, nikoliv dalšími okolnostmi vzniklými posléze. Připomněl, že realizované stavební práce prováděné na stavbě historické budovy kůlny byly dotčeným stavebním úřadem a také správním orgánem na úseku ochrany památek před podáním žádosti žalobkyně dle § 142 správního řádu několikrát k podnětu žalobkyně prověřovány se závěrem, že na stavbě byly provedeny pouze objektivně nutné udržovací práce a nebyl shledán důvod pro zahájení řízení o odstranění stavby, když bylo konstatováno, že došlo toliko k výměně konstrukčních prvků. Žalovaný dále připomněl, že stavba se nachází v památkové rezervaci, kde jsou veškeré stavební práce pod přísným dohledem, současný stav stavby je mu tedy znám. K námitce absence provedení důkazu ohledáním žalovaný uvedl, že takováto povinnost žalovanému ze správního řádu nevyplývá a jeho provedení vyhodnotil jako nadbytečné, neboť stav na místě samém byl dostatečně prověřen. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.
4. Krajský soud ve věci již jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 15. 10. 2020 č. j. 22 A 92/2019-42, který byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 17. 12. 2021 č. j. 5 As 350/2020-26. Věc byla vrácena Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
5. Krajský soud v dalším řízení přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).
6. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že dne 28. 10. 2018 podala žalobkyně u Městského úřadu Štramberk (dále jen „správní orgán I. stupně“) žádost ve smyslu § 142 správního řádu, jíž se domáhala zahájení správního řízení o určení právního vztahu existence stavby (jiná stavba bez č. e./č. p.), jež je součástí pozemku parc. č. XA v k. ú. X (dále jen „kůlna“) ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení (každý k ideální jedné polovině z celku). Žalobkyně je přitom vlastníkem sousedního pozemku parc. č. XB v k. ú. X, jehož součástí je stavba č. p. X, rodinný dům, v k. ú. X, jenž přímo se stavbou kůlny sousedí. Konkrétně požádala, nechť stavební úřad sdělí, zda na uvedeném pozemku je stavba; pokud ano, jaká a v jakém rozsahu, kdo je jejím vlastníkem a kdy byla zřízena; pokud se opírá o sousední nemovitost ve vlastnictví žalobkyně, z jakého právního titulu se tak děje; zda vzniklo právo umístit stavbu a postavit ve stávajícím prostorovém vymezení, kdy se tak stalo a jakým rozhodnutím byla stavba umístěna či povolena; pokud se jedná o stavbu nepovolenou, od kdy ji stavební úřad eviduje; zda bylo zahájeno řízení o odstranění stavby.
7. Žalobkyně k výzvě správního orgánu I. stupně ze dne 3. 1. 2019 o doplnění žádosti co do nezbytnosti žádosti k uplatnění jejích práv (srov. § 142 odst. 1 správního řádu) upřesnila podáním ze dne 14. 1. 2019, že stavba kůlny je opřená o zeď nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně bez jejího souhlasu, a zasahuje tak do jejích vlastnických práv. Potřebuje proto identifikovat jejího stavebníka pro účely civilního řízení a řízení o odstranění stavby, vědět, zda se jedná o stavbu povolenou či nikoliv. Za účelem realizace udržovacích a zabezpečovacích prací na své nemovitosti musí znát vlastníka sousední stavby. Pro účely budoucích stavebních řízení, která žalobkyně povede, je podstatné znát, zda stavba kůlny je stavbou neoprávněnou a nepovolenou.
8. Správní orgán součinností zjistil, že předmětná stavba kůlny figuruje již ve sdruženém pojištění budov ze dne 9. 2. 1952. Hranice mezi pozemky parc. č. XB a XC v k. ú. X, včetně existující stavby kůlny na pozemku parc. č. XA, byla odsouhlasena v roce 1973 tehdejšími vlastníky sousedních nemovitostí, právními předchůdci žalobkyně a osob zúčastněných na řízení notářsky ověřenými podpisy. Nemovitost žalobkyně č. p. X (rodinný dům) stojící na pozemku parc. č. XB v k. ú. X byla zapsána do katastru nemovitostí v roce 1973 na podkladě rozhodnutí Státního notářství v Novém Jičíně, nemovitost osob zúčastněných na řízení, dům č. p. X, byla zapsána do katastru nemovitostí v roce 1975 při tzv. kompletním zakládání evidence nemovitostí. Žalobkyně nabyla nemovitost parc. č. X na základě smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 25. 4. 1977 a darovací smlouvy ze dne 30. 7. 2009. Pro doplnění kůlny do katastrální mapy katastrální úřad vyhotovil záznam podrobného měření změn a v něm podle nového mapování v roce 1978 oddělil parcelu parc. č. XA – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 75 m², jejíž součástí je stavba bez č.e./č.p., zaevidováno na LV č. X vedeném Katastrální úřadem pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště X, k. ú. X, vlastnickým právem přináležejícím osobám zúčastněným na řízení. Stavební povolení ke stavbě kůlny na pozemku parc. č. XA a hlavního objektu domu č. p. X na pozemku parc. č. XC v k. ú. X, rovněž na sousední dům ve vlastnictví žalobkyně č.p. X, se nepodařilo dohledat a příslušnými vlastníky nebylo předloženo. V případě kůlny se jedná o historický objekt, který tvořil doplňkovou stavbu k objektu č. p. X, a to již v době, kdy tento byl užíván jako Poštovní úřad (kůlna sloužila jako stání pro poštovní vozy a koně). Aktuálně je kůlna využívána jako hospodářská budova a kryté parkovací stání.
9. Dne 25. 4. 2019 vyzval správní orgán I. stupně žalobkyni k uplatnění námitek a důkazů v souladu s § 50 správního řádu, přičemž zároveň upustil od ohledání na místě samém a ústního jednání s odůvodněním, že jsou mu z jeho úřední činnosti dobře známy místní poměry a sám shromáždil dostatečné podklady pro vydání deklaratorního rozhodnutí.
10. K tomu žalobkyně dne 13. 5. 2019 sdělila, že nesporuje pravost důkazů ve správním spise, který prostudovala, má však za to, že místní šetření je nezbytné pro vydání rozhodnutí.
11. Dne 28. 5. 2019 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, jímž deklaroval, že právo existence stavby kůlny na pozemku parc. č. XA v k. ú. X ve smyslu veřejnoprávních předpisů na úseku stavebního práva vzniklo. Při vydání rozhodnutí vycházel i z vlastních zjištění známých mu z úřední činnosti, a to i v jiných řízeních vedených k podnětu žalobkyně, jak jsou blíže specifikována na straně 4 až 5 prvostupňového rozhodnutí. Stavební úřad konstatoval, že předmětná kůlna představuje stavbu povolenou již v dřívějších dobách, jejíž existenci a bezkolizní užívání prokázal sám čas. Právo stavby vzniklo, byť nebylo možno dohledat dokumenty o tom, kdy stavba vznikla. Nejstarším dochovaným dokumentem prokazujícím existence stravy je doklad o pojištění objektu kůlny z roku 1952. Stavbu nepovažoval za stavbu nepovolenou, přičemž slouží účelu, pro který byla stavebně-technicky uspořádána. To, že stavba existuje, je žalobkyni známo, což plyne z jejích předchozích podnětů a podání adresovaných stavebnímu úřadu. Žalobkyně se stala vlastníkem sousedních nemovitostí dle smluv z roku 1977, resp. 2009, a existenci stavby kůlny po celá léta respektovala. Od roku 2014 nicméně brojí proti stavbě samé či účelu využití, resp. stavebně-technickému stavu a údržbě stavby. To, že se v případě stavby kůlny nejedená o stavbu nepovolenou, již stavební úřad žalobkyni sdělil. Ze shromážděných podkladů dále vyplynulo, že při výstavbě obou staveb – rodinný dům č. p. X a stavba kůlny - se vlastníci vzhledem ke stísněným místním podmínkám dohodli a stavby umístili v dobré víře a ve vzájemné shodě, jak jsou realizovány, což je stvrzeno i stavebně-technickým řešením staveb a potvrzeno i přílohou polního náčrtu č. 012 z roku 1973, jak je potvrzen tehdejšími vlastníky.
12. Odvolání žalobkyně namítající zejména skutečnost, že se již jedná o stavbu novou s ohledem na rozsah provedených prací, a původní věc tedy zanikla, žalovaný zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil dne 12. 9. 2019. Poukázal na specifický charakter řízení ve smyslu § 142 odst. 1 správního řádu a ztotožnil se se závěry prvostupňového správního orgánu, že kůlna je stavbou, která vznikla ve druhé polovině 19. století a na které byly prováděny toliko záchovné udržovací práce. Nejedná se o stavbu nepovolenou, i když se nedochovala původní dokumentace z objektivních příčin (zejména stáří budovy a následné převody vlastnictví). Správní orgán též nepochybil, pokud do okruhu účastníků zahrnul i vlastníky projednávané budovy (tedy osoby zúčastněné na řízení). Provedené dokazování žalovaný hodnotil jako dostačující, a to i s přihlédnutím k zamítnutí důkazu ohledáním na místě samém. Poukázal na definici stavby z pohledu stavebního zákona.
13. Ze správního spisu, jak byl předložen krajskému soudu, se dále podává, že stavební úřad města Štramberku eviduje od roku 2014 ze strany žalobkyně četné podněty směřující jednak ke špatnému technickému stavu kůlny, jednak argumentující zásahy do jejího vlastnického práva. Správní orgány při rozhodování v nyní posuzované věci proto čerpaly i z jiných řízení iniciovaných žalobkyní, resp. podnětů žalobkyně, k zahájení řízení, přičemž konkrétní listiny jsou specifikovány na stranách 4 a 5 rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Správní orgány též konstatovaly, že vlastnictví k předmětné kůlně mohla žalobkyně ověřit z veřejně dostupných listin, přičemž z jejích předchozích podání adresovaných stavebnímu úřadu je patrné, že jsou jí známi vlastníci, samotná existence stavby, jakož i její stav.
14. Ze spisů vedených Městským úřadem Štramberk, jak byly přiloženy ke správnímu spisu a předloženy krajskému soudu v souzené věci, soud zjistil, že:
- osoby zúčastněné na řízení podaly dne 31. 7. 2017 žádost o vydání závazného stanoviska k záměru udržovacích prací kůlny u hradební zdi za domem č. p. X na pozemku parc. č. XA, v k. ú. X, spočívající ve výměně krovu, přeložení stávající krytiny a opravě omítek. Stavba kůlny se nachází v Městské památkové rezervaci Štramberk. Městský úřad Štramberk vydal dne 18. 9. 2017, č. j. 46470/2017/RaA, závazné stanovisko, podle něhož udržovací práce na objektu kůlny spočívající ve výměně krovů, který je napaden dřevokazným hmyzem, v přeložení stávající skládané keramické střešní krytiny a opravě omítek dle stávajícího stavu přístřešku, jsou ze stavebně technického hlediska nutné a žádoucí. V rámci navržených udržovacích prací budou stávající napadené dřevěné prvky nahrazeny shodnými a stávající keramická střešní krytina bude pouze přeložena. Materiálová a tvarová a vzhledová skladba přístřešku za domem se nezmění. Z tohoto důvodu byly výše popsané udržovací práce z hlediska zájmu státní památkové péče akceptovatelné bez zásadních připomínek;
- dne 18. 9. 2017 pod č. j. 46470/2017/RaA vydal Městský úřad Kopřivnice závazné stanovisko, v jehož smyslu jsou navrhované práce přípustné dle § 14 odst. 2 a 3 zákona č. 20/1987 Sb.,
o státní památkové péči, v platném znění;
- dne 11. 10. 2017 proběhlo před stavebním úřadem Městského úřadu Štramberk ústní jednání za účasti osoby zúčastněné na řízení, jehož předmětem bylo sdělení této osoby o svém záměru provést udržovací práce na objektu kůlny;
- dne 8. 9. 2017 podala žalobkyně návrh na zahájení řízení o odstranění stavby kůlny stojící na pozemku parc. č. XA a současně na jejím pozemku parc. č. XB, vše v k. ú. X, neboť kůlna je z části postavena na jejím pozemku. Dalším důvodem pro odstranění stavby je skutečnost, že ze stavby kůlny již dlouhodobě zatéká dešťová voda při dešti na stěnu domu ve vlastnictví žalobkyně;
- k návrhu žalobkyně vydal Městský úřad Štramberk dne 16. 10. 2017 pod č. j. MEST/SÚ/5063/2017/MJ sdělení, z něhož se podává, že stavba kůlny byla postavena ve druhé polovině 19 století a tvořila doplňkovou stavbu k hlavní stavbě č. p. X, rodinný dům. K tomuto si zajistil mj. stanovisko Městského úřadu Kopřivnice, památkové péče ze dne 20. 9. 2017, č. j. 46976/2017/RaA, z něhož plyne, že stavba kůlny u hradební zdi za městským domem č. p. X na pozemku parc. č. XA, k. ú. X tvoří nedílnou součást památkově chráněné zástavby na území Městské památkové rezervace Štramberk. Městský úřad shrnul, že v případě předmětné kůlny nelze prohlásit, že by se z pohledu předpisů veřejného práva, tedy stavebního zákona, jednalo o stavbu nepovolenou. Dále vyjádřil názor, že by se v případě stavby části kůlny na pozemku parc. č. XB mohlo případně jednat o stavbu neoprávněnou ve smyslu občanského zákoníku, přičemž uvedené je na místě řešit civilně-právní cestou;
- dne 18. 5. 2018 oznámily osoby zúčastněné na řízení stavebnímu úřadu, že téhož dne zahajují udržovací práce na objektu kůlny, konkrétně údržbu krovu, překlad střešní krytiny;
- dne 22. 5. 2018 stavební úřad pod č. j. MEST/SÚ/3408/2018/MJ sdělil osobám zúčastněným na řízení, že udržovací práce na objektu kůlny – údržba krovu, překlad střešní krytiny, nevyžadují stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu;
- dne 9. 5. 2018 podala žalobkyně návrh na zahájení řízení, v jehož rámci bude okamžitě zjištěn stav provádění udržovacích prací na pozemku parc. č. XA v k. ú. X, v němž mj. uvedla, že v rámci udržovacích prací osoby zúčastněné na řízení zakládají novou stavbu, přičemž kůlna se nachází částečně na pozemku parc. č. XB v k. ú. X ve vlastnictví žalobkyně. Aktuálně je hloubena jáma pro betonový základ. Nejedná se proto o udržovací práce, ale o stavbu, která vyžaduje stavební povolení. Žalobkyně navrhla šetření na místě samém a zastavení prací;
- dne 30. 5. 2018 proběhla kontrolní prohlídka na stavbě „udržovací práce na objektu kůlny“ k podnětu žalobkyně ze dne 9. 5. 2018 za přítomnosti zástupců stavebního úřadu, osob zúčastněných na řízení a zástupce orgánu památkové péče Městského úřadu Kopřivnice. V rámci kontrolní prohlídky se osoba zúčastněná na řízení (M. J.) vyjádřila tak, že patky jsou na původním místě, původně byly kamenné s cementovo-vápenným pojivem, provedl ztužení původních patek betonem. Původně byly v přední části dva sloupky, které nahradil jedním sloupkem. Poškozené napadené prvky krovu vyměnil. Oplechování bude provedeno v mědi. Za orgán památkové péče bylo konstatováno, že z hlediska památkové péče práce probíhají v souladu se závazným stanoviskem č. j. 46470/2017/RaA ze dne 18. 9. 2017. Zástupce stavebního orgánu konstatoval, že prováděné práce byly zkontrolovány, bylo provedeno ztužení původních patek, výměna poškozených prvků krovu na jedné polovině kůlny včetně přeskládaní krytiny. Obvodové zdivo rodinného domu č. p. X ze strany kůlny je i po včerejších přívalových deštích suché;
- dne 6. 6. 2018 bylo žalobkyni pod č. j. MEST/SÚ/3224/2018/MJ, stavebním úřadem k jejímu návrhu na zahájení řízení ze dne 9. 5. 2018 sděleno, že prováděné práce na předmětné kůlně jsou v souladu s § 103 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění, (dále jen „stavební zákon“) a nevyžadují stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu. Stavební úřad neshledal důvod pro zastavení prováděných udržovacích prací, ani důvod pro zahájení a vedení řízení z moci úřední.
15. Podáním ze dne 14. 2. 2020 předložila žalobkyně soudu znalecký posudek ze dne 11. 11. 2019.
16. Podáním doručeným krajskému soudu dne 14. 7. 2020 žalobkyně doplnila žalobní tvrzení, kdy uvedla, že její zástupce po nahlédnutí do správního spisu u krajského soudu dne 9. 6. 2020 dospěl k závěru, že ve správním spise jsou listiny, které v něm nebyly při nahlížení do spisu před vydáním rozhodnutí, a to např. protokoly z kontrolních prohlídek stavby z jiných spisů. Správní spis stavebního úřadu je veden chaoticky, listiny jsou poskládány bez věcné či časové souslednosti v různých složkách a bez správného označení. Ve spise se nachází různé vytištěné články z internetu a rozsudky v jiných věcech. Soupis písemností je datován ke dni 22. 11. 2019, napadené rozhodnutí však bylo vydáno dne 28. 5. 2019. Ve spise je založena barevná fotografie s popiskem data fotografie po vydání rozhodnutí, přitom není zřejmý důvod jejího zařazení do spisu, pokud nebyla provedena k důkazu. Na str. 4 – 5 rozhodnutí správního orgánu I. stupně je obsažen popis listin, z nichž stavební úřad vycházel, v soupisu písemností však některé listiny nejsou uvedeny, např. protokoly z kontrolních prohlídek. Žalobkyně z uvedeného dovodila, že předmětné listiny nebyly provedeny k důkazu a správní orgán tak zatížil rozhodování procesní vadou. Žalobkyně již v podání ze dne 13. 5. 2019 namítla, že správní úřad vychází z neúplných podkladů a že by měl provést místní šetření. Kdyby se ve spise v uvedenou dobu nacházely protokoly o kontrolních prohlídkách stavby, pak by proti nim žalobkyně brojila, když např. v protokolu z kontrolní prohlídky ze dne 30. 5. 2018 absentuje fotodokumentace měření, záznam, jak staveniště vypadalo, takže nemá žádnou hodnotu.
17. Podáním ze dne 1. 2. 2022 se k žalobě vyjádřily osoby zúčastněné na řízení a namítly, že žádosti žalobkyně o určení právního vztahu nemělo být správním orgánem vůbec vyhověno co do samé podstaty žádosti. Osoby zúčastněné na řízení mají za to, že argumentace Krajského soudu v Ostravě ve zrušeném rozsudku byla přiléhavá. Žalobkyně podle žalobců neosvědčila právní zájem na určení právního vztahu a jeho nezbytnost, když všechny údaje, jejichž určení se žalobkyně domáhá, jsou žalobkyni známy z předchozího správního řízení. Žalobkyně se zcela absurdně domáhá sdělení k otázkám, jež byly předmětem dřívějších řízení stavebního úřadu na základě jejích vlastních podnětů. Žalobkyně se žádostí o vydání rozhodnutí dle § 142 správního řádu pokouší obejít civilní sporné řízení. Osoby zúčastněné na řízení uvedly, že přes tuto svoji námitku považují za správné i argumenty, na základě kterých správní orgány rozhodly o žádosti žalobkyně. Osoby zúčastněné na řízení navrhly zamítnutí žaloby.
18. Podle § 142 odst. 1 správního řádu správní orgán v mezích své věcné a místní příslušnosti rozhodne na žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv, zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zanikl a kdy se tak stalo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto
rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.
Ostrava 30. března 2022
JUDr. Monika Javorová, v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje P. S.