č. j. 1 Ad 17/2021‑ 38

 

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci

 

žalobce: F. L.,

 bytem,

 

proti
žalované:  Česká správa sociálního zabezpečení,

Křížová 1292/25, Praha 5,

   

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 3. 2021, č. j. X,

 

 takto: 

  1. Rozhodnutí žalované ze dne 2. 3. 2021, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
  2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

  1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty jeho námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 30. 12. 2020, kterým bylo rozhodnuto o odnětí invalidního důchodu žalobci od 6. 2. 2021.
  2. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Nezákonnost namítá z důvodu, že byla dle něj porušena zásada materiální pravdy, nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci. Žalobce ve svých námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí mj. rozporoval, že dle něj nejde o lehké omezení hybnosti a funkce jednoho velkého kloubu dolní končetiny, nejde o omezení jen pro delší chůzi a stání a nedošlo ke zlepšení zkratu LDK. Svá tvrzení doložil lékařskou zprávou od ošetřujícího lékaře, která uvádí rozsah v pohybu 12-75, což není lehké omezení hybnosti, a konstatuje trvající flekční kontrakturu kolena, která má za následek funkční zkrat LDK 7 cm a závěrem uvádí nutné trvalé šetření statické a dynamické zátěže s ohledem na komplexní postižení LDK po traumatu a předepisuje chůzi o berlích dle tolerance, což není omezení jen pro delší chůzi a stání. Uvedl také konkrétní příklady, jak jej postižení omezuje, dal kontakty na ošetřující lékaře a vyzval k provedení nového posouzení.
  3. Napadené rozhodnutí však dle žalobce na jeho námitky nereagovalo. Nevyjádřilo se k lékařské zprávě, lékaři nebyli kontaktováni, žalobce nebyl vyzván, aby byl osobně přítomen. Byly zopakovány dřívější závěry s tím, že ohledně potíží bylo dodáno, že se jedná o subjektivní stesky a že doložené lékařské nálezy k námitkám neobjektivizovaly posudkově významné nové skutečnosti o zdravotním stavu. V reakci na napadené rozhodnutí proto žalobce opět navštívil ošetřujícího lékaře. Jeho závěry i další lékařská zpráva dle žalobce podporují jeho tvrzení uváděná v námitkách, kdy podle žalobce je třeba jeho zdravotní postižení řadit pod položku 8b. Napadené rozhodnutí je nesprávné, neboť uvedená položka 8b představuje snížení míry pracovní schopnosti na 30 – 40%, což odpovídá invaliditě prvního stupně.
  4. Žalovaná se v rozhodnutí nevyrovnala dále s tím, že nebyla prováděna standardní kontrolní prohlídka invalidity, nicméně šlo o přezkumné řízení iniciované žalobcem za účelem zvýšení stupně invalidity na popud jeho lékařů. Ke standardní kontrolní přehlídce by jinak nedošlo, neboť platnost posudku ze dne 6. 12. 2018 byla stanoven trvale. V případě více zdravotních postižení je třeba uvést, které z nich je dominantní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Žalovaná nevysvětlila subsumpci stále stejného zdravotního stavu (s výjimkou zhoršení stavu LDK) pokaždé pod jinou položku, nebyl správný ani její závěr ohledně stabilizace zdravotního stavu po operaci z 30. 4. 2020. Žalovaná se nevěnovala ani tvrzením žalobce ohledně snížení ohebnosti kolenního kloubu a souvisejícímu zvýšení reálného zkratu LDK, které vyústilo v problémy s krční páteří a související zdravotní komplikace. Přitom žalobce předložil několik lékařských zpráv pojednávajících o jeho stavu. Žalobce navrhl provést posouzení jeho zdravotního stavu posudkovou komisí MPSV ČR.
  5. Žalovaná uvedla, že na svém rozhodnutí trvá. Při vydání rozhodnutí vycházela z posudku ze dne 22. 2. 2021 z námitkového řízení, dle kterého žalobce nebyl shledán invalidní. Navrhla posoudit zdravotní stav žalobce posudkovou komisí MPSV ČR.
  6. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně.  
  7. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a vyšel z následujících právních předpisů.
  8. Podle § 39 odst. 1 ZDP: „Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.“
  9. Podle § 39 odst. 2 ZDP: „Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“
  10. Podle § 39 odst. 3 ZDP: „Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“
  11. Podle § 39 odst. 4 ZDP: „Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.“
  12. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.  
  13. Za účelem posouzení zdravotního stavu žalobce si soud vyžádal u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze (dále jen „Posudková komise“) odborný lékařský posudek. Posudková komise v posudku ze dne 15. 7. 2021 shledala, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., přičemž se jednalo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. Pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl stanoven nejméně o 35%, nedosahoval však více než 49%.
  14. V daném případě posudková komise zasedající v řádném složení za přítomnosti odborného lékaře z oboru fyziatrie a rehabilitační lékařství jednoznačně vymezila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce. Při vypracování posudku vycházela komise ze spisové dokumentace  PSSZ – LPS pro Prahu 8, dokumentace ČSSZ Pracoviště pro Prahu s Střední Čechy, oddělení lékařské posudkové služby a vyžádané dokumentace ošetřující praktické lékařky. Posudková komise poukázala na žalobcovu anamnézu, kdy dne 25. 4. 2001 měl motohavárii s polytraumatem. V roce 2003 utrpěl opět zlomeninu v oblasti operovaného kolenního kloubu při úrazu a v roce 2009 zlomeninu navikulární kosti. Stav po úrazu před 20ti lety řešen operativně. Pro vznik těžkých degenerativních změn s deformitou kolenního kloubu dne 30. 4. 2019 provedena náhrada kolene vlevo v posttraumatickém terénu. Komplikací byla pooperační hluboká žilní trombóza veny ileofemoralis v dubnu 2019, rok nato revize a reimplantace endoprotézy levého kolenního kloubu. V květnu 2020 provedena artrolýza kloubu s upozorněním, že jde o řešení konečné, neboť další podobná operace nese riziko infekčních komplikací. Při nefyziologickém pohybu se zatěžováním páteře vznikl vertebrogenní algický syndrom následkem degenerativních změn při vadném postavení pánve a vadném pohybovém stereotypu se syndromem bolestivých ramen, cervikobrachiální syndrom bilat. při verifikovaných těžkých degenerativních změnách a vadném postavení krční páteře s podílem iritace v dermatomu C5 oboustranně, páteř je skoliotická. 
  15. K datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce posouzen s těžkým omezením hybnosti po polytraumatu a následných iatrogenních pooperačních komplikacích, které vedly ke vzniku skoliózy a k artrotické degeneraci kolenních kloubů – vlevo provedena totální endoprotéza kloubu s následnou reoperací, končetina je i po konečné operaci zdeformována, zkrácena o 7 cm, trvající bolesti kolenních kloubů a narůstají bolesti v oblasti páteře. Chůze je nestabilní s jištěním dvou francouzských holí. Na přelomu let 2020 a 2021 se objevily potíže s krční páteří. Vyšetřen komisí. Bylo zjištěno, že žalobce se pohybuje nejistou napadavou chůzí vlevo zcela vadného stereotypu, používá opory častěji trekových než francouzských holí, popsáno zešikmení pánve vzhledem k výraznému zkrácení PDK o 5-7 cm. Blokáda obou sakroiliakiálních skloubení, v úseku L4/L5/S1, s vyhlazenou lordózou a velmi bolestivým svalem, levá kyčel ohyb 90st, výrazně zkráceny zevní i vnitřní rotace, značně bolestivé acetabulum. Jako trvalý stav je atrofovaný čtyřhlavý stehenní sval s větším množstvím pooperačních jizev a výrazným oslabením extenze. Trvá výrazný otok levého kolenního kloubu s palpační bolestivostí čéšky zvyšující se při tlak. manévrech a pohybech všem směry. Kolenní kloub je rigidní, není možné plně natáhnout, bolestivá hlavička fibuly, samotný kolenní kloub po TEP nebolestivý, bolestivé jsou ale úpony kloubu.
  16. S odkazem a podrobně popsané reziduální funkční postižení pohybového aparátu, které je již konečné a ve vyšším věku následkem předpokládaného růstu degenerativních změn se bude pouze zhoršovat, jistě nejde o poúrazové a pooperační postižení kolenního kloubu s pouhým lehkým omezením pohyblivosti a funkce, ale o středně těžkou poruchu tohoto kloubu. Tedy dle posouzení posudkové komise je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším opadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení dle kapitoly XV oddílu B položky 8b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 – 40%. Zvolena střední hodnota 35% pro charakter původního zaměstnání i další rovněž poúrazové komorbidity a jejich komplikace. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění, nicméně byla již zohledněna volbou výše poklesu pracovní schopnosti v procentuálním rozmezí pro danou položku. Žalobce byl shledán ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidním v prvním stupni. Šlo o pokles pracovní schopnosti o více než 35%, nedosahoval však více než 49%. Jedná se o trvalý stav bez předpokládaného léčebného ovlivnění, nebyla proto stanovena kontrolní prohlídka. Tento stav byl i ke dni 14. 12. 2020, posouzen jako invalidní pro invaliditu v prvním stupni bez přerušení.
  17. Posudek obsahuje veškeré náležitosti, soud jej považuje za úplný a řádně odůvodněný. O správnosti a úplnosti stanovené klinické diagnózy onemocnění žalobce, jako i o stanovení a řádné zdůvodnění procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce není žádných pochyb. Soud proto z posudku posudkové komise MPSV ČR ze dne 15. 7. 2021 při rozhodování vyšel. Komisí byly zohledněny i zprávy doložené žalobcem v soudním řízení. Pokud dle posudku byl žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 ZDP, přičemž šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) ZDP, pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl stanoven o 35 %, je žalobou napadené rozhodnutí dotčeno vadou nezákonnosti, resp. nesprávně zjištěného skutkového stavu, proto jej soud podle ust. § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil.
  18. V novém rozhodnutí je Česká správa sociálního zabezpečení povinna dle § 78 odst. 5 s. ř. s. vydat nové rozhodnutí o námitkách žalobce, ve kterém se bude řídit právním názorem soudu, resp. závěry posudkové komise.
  19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl ve věci samé úspěšný, avšak žádné náklady mu nevznikly. Žalované náhrada nákladů řízení nenáleží.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

 

V Praze dne 4. 5. 2022

 

Mgr. Kamil Tojner v. r.

soudce

 

Shodu s prvopisem potvrzuje: K. T.