č. j. 1 Ad 7/2021‑ 45

 

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci

 

žalobkyně: I. R.,

 bytem ,

   zastoupena Mgr. Janem Švarcem, advokátem,

   sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1,

proti
žalované:  Česká správa sociálního zabezpečení,

Křížová 1292/25, Praha 5,

   

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 1. 2021, č. j. X,

 

 takto: 

  1. Rozhodnutí žalované ze dne 29. 1. 2021, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
  2. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 146,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

  1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty její námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 10. 2020, č. j. X, kterým byla žalobkyni snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.
  2. V žalobě uvádí, že jí v minulosti byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Z důvodu zhoršení stavu požádala žalobkyně na doporučení lékařů o zvýšení stupně invalidity, na místo toho však došlo k jeho snížení, což žalobkyně nepovažuje za správné. Za problematické považuje, že nebyla lékařem ČSSZ osobně vyšetřena, nýbrž lékař vycházel pouze z lékařských zpráv. Považuje za nestandardní a nepředvídatelný závěr lékaře ČSSZ, který hodnotí předchozí zdravotní posouzení jako proklientské. V době podání první žádosti o přiznání invalidního důchodu, kdy byl žalobkyni přiznán druhý stupeň, trpěla bolestí páteře, což jí mělo způsobovat velmi silné migrény. K těmto zdravotním problémům přetrvávajícím do dnešního dne se v mezidobí přidaly další problémy. Žalobkyně v současné době kromě již uvedených problémů s páteří a bolestí hlavy trpí začínajícím zeleným a šedým zákalem očí, má artrózu v pravém koleni, po prodělané mozkové příhodě není schopna zvednout levou ruku nad hlavu a po prodělané operaci pravého ramene, není schopna nad hlavu zvednout ani pravou ruku. Tyto vleklé zdravotní komplikace mají samozřejmě dopad i na psychický stav, žalobkyně musela být hospitalizována na psychiatrii, vlivem psychiky došlo k selhání organismu, nemohla se postavit na vlastní nohy. Objevují se u ní i sebevražedné sklony, má poruchy přizpůsobení a trpí depresivním syndromem, který se projevuje dlouhodobými úzkostmi. Žalobkyně má proto za to, že o jejím nároku na vyšší invalidní stupeň nebylo ve vztahu k jejím zdravotním problémům rozhodnuto správně, kdy lékař ČSSZ nevzal mimo jiné v potaz zejména mozkovou příhodu se všemi jejími následky a psychický stav, který vygradoval psychickým šokem vedoucím k hospitalizaci. Žalobkyně s ohledem na výše uvedené v současné době pracuje v ochranné dílně (normální zaměstnání dle jejích slov za současného zdravotního stavu nepřipadá v úvahu), kam dochází pouze na 4 hodiny denně, a to se sebezapřením z důvodu konstantní bolesti páteře a bolesti hlavy, delší pracovní dobu není schopna vydržet. Toto potvrzuje i lékařská zpráva z ÚVN ze dne 25. 2. 2021. Žalobkyně má čtyři děti, kdy dvě nejmladší (X a X let) studují a žijí s žalobkyní ve společné domácnosti, partnera žalobkyně nemá. Rozhodnutí žalované proto způsobuje žalobkyni finanční problémy a do budoucna může stav potenciál přerůst do existenční krize. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně za to, že by jí měl být přiznán trvale invalidní důchod pro invaliditu druhého či třetího stupně.
  3. Žalovaná uvedla, že napadené rozhodnutí vychází z posudku z námitkového řízení ze dne 16. 12. 2020. Navrhla přezkoumání zdravotního stavu posudkovou komisí MPSV ČR a zamítnutí žaloby.
  4. Ve vyjádření ze dne 1. 3. 2022 žalobkyně sdělila, že má za to, že prokázala, že její zdravotní stav odpovídá minimálně invaliditě II. stupně.
  5. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně.  
  6. Soud ve věci rozhodl bez jednání a vyšel z následujících právních předpisů.
  7. Podle § 39 odst. 1 ZDP: „Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.“
  8. Podle § 39 odst. 2 ZDP: „Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“
  9. Podle § 39 odst. 3 ZDP: „Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“
  10. Podle § 39 odst. 4 ZDP: „Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.“
  11. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.  
  12. Za účelem posouzení zdravotního stavu žalobkyně si soud vyžádal u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze (dále jen „Posudková komise“) odborný lékařský posudek. Posudková komise v posudku ze dne 22. 6. 2021 shledala, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., přičemž se jednalo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. Pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl stanoven nejméně o 50%, nedosahoval však více než 69%. Invalidní ve druhém stupni bez přerušení.
  13. V daném případě posudková komise zasedající v řádném složení za přítomnosti odborného lékaře z oboru neurologie jednoznačně vymezila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně. Při vypracování posudku vycházela komise ze soudního spisu, spisu sociálního zabezpečení zdravotnické dokumentace praktického lékaře.
  14. Podle komise se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Vzhledem k tomu, že nelze dle komise ve sledovaném období prokazatelně objektivním způsobem doložit stabilizaci nebo zlepšení zdravotního stavu v porovnání s obdobím, ve kterém byla žalobkyně uznána invalidní ve druhém stupni, konstatovala komise splnění předpokladu pod podřazení zdravotního postižení pod kapitolu XIII oddíl E položku 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. o posuzování invalidity. Komise zvolila horní hranici rozmezí (30-40%) vzhledem k průběhu postižení a přidruženým postižením. Pro omezení některých denních aktivit a vzhledem k rozsahu a tíži příznaků duševní poruchy splňuje žalobkyně hlediska § 3 odst. 1 vyhlášky, komise zvýšila hodnotu o 10% na celkových 50%. Na základě lékařských nálezů nebylo shledáno posudkově medicínské odůvodnění pro hodnocení stavu dle písm. d) položky. Vzhledem k právní úpravě postižení neodpovídá § 6 vyhlášky. Nejde tak o totožné hodnocení jako bylo učiněno posudkem PSSZ a ČSSZ. Podle názoru komise byl posudkově podhodnocen dopad opakované dočasné pracovní neschopnosti a opakovaného prodloužení nemocenských dávek na pracovní schopnost žalobkyně při jeho komplexním zhodnocení, z funkčního hlediska zvládání zátěže i schopnost sociálního zapojení a sociálního fungování. Za rozhodující příčinu nebyla označena duševní porucha, nepochybně se však jednalo o psychosociální faktor zvyšující riziko vývoje chronických obtíží. Žalobkyně je schopna vykonávat bez zdravotní újmy soustavnou pracovní činnost v podmínkách vhodných pro vertebropata. Vyloučena je náročná práce spojená s fyzickou námahou, manipulace s těžkými břemeny, práce ve vynucené nebo nefyziologické poloze, v nepříznivých klimatických podmínkách. Vyloučena je také práce náročná psychicky. Komise se zabývala i doloženými lékařskými nálezy po době rozhodné pro posouzení a konstatovala, že korespondují se zjištěným zdravotním stavem a funkčním postižením.
  15. Posudek obsahuje veškeré náležitosti, soud jej považuje za úplný a řádně odůvodněný. O správnosti a úplnosti stanovené klinické diagnózy onemocnění žalobkyně, jako i o stanovení a řádné zdůvodnění procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně není žádných pochyb. Soud proto z posudku posudkové komise MPSV ČR ze dne 22. 6. 2021 při rozhodování vyšel. Komisí byly zohledněny i doložené lékařské nálezy. Pokud dle posudku byla žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 ZDP, přičemž šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) ZDP, pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl stanoven o 50%, je žalobou napadené rozhodnutí dotčeno vadou nezákonnosti, resp. nesprávně zjištěného skutkového stavu, proto jej soud podle ust. § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil.
  16. V novém rozhodnutí je Česká správa sociálního zabezpečení povinna dle § 78 odst. 5 s. ř. s. vydat nové rozhodnutí o námitkách žalobkyně, ve kterém se bude řídit právním názorem soudu, resp. závěry posudkové komise.
  17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně byla ve věci samé úspěšná, proto jí přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za právního zastoupení - 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 1 000 Kč (tj. převzetí zastoupení, podání žaloby, neboť odměna advokáta je určena tarifní hodnotou 5 000 Kč, tedy 1 000 Kč za úkon (§ 9 odst. 2 advokátního tarifu - ve věcech nároků fyzických osob v oblasti sociálního zabezpečení, důchodového, nemocenského a všeobecného zdravotního pojištění se považuje za tarifní hodnotu částka 5 000 Kč). K tomu rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k tomu v usnesení č. j. 6 Ads 209/2019 - 62  ze dne 10. 11. 2020 uvedl : Zvláštní tarifní hodnota pro věci sociálního zabezpečení dle § 9 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), obecně neporušuje zásadu rovnosti (čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) ve spojení s právem podnikat a právem získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny.  Dále soud přiznal 2x režijní paušál po 300 Kč, včetně DPH.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).

 

V Praze dne 5. 5. 2022

 

Mgr. Kamil Tojner v. r.

soudce

 

 

 

Shodu s prvopisem potvrzuje: K. T.