Aprk 3/2022 - 33
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Bc. M. P., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 7. 2019, č. j. RN‑860 2165627‑48091‑NM, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Ad 49/2019, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
[1] Žalobce (dále „navrhovatel“) adresoval předsedovi Krajského soudu v Ostravě (dále „krajský soud“) dne 5. 5. 2022 návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který odůvodnil tím, že soudkyně krajského soudu zadala vypracování znaleckého posudku, k čemuž stanovila nepřiměřeně dlouhou lhůtu 10 měsíců; posudek dosud nebyl vypracován, ač už uplynula velkoryse stanovená lhůta 10 měsíců k jeho vypracování, nebyl dosud ani vrácen soudu samotný spis. Navrhovatel uvádí, že vzhledem k zaměstnaneckému poměru znalce MUDr. Boháče k žalované považuje celý průtah v řízení za účelový, žalovaná a znalec záměrně zdržují spis a celý soudní spor se uměle protahuje. Poukazuje rovněž na nevhodný postup soudkyně JUDr. Šmolkové, uplatňuje k němu výhrady a dále vznáší pochybnosti o její nezaujatosti.
[2] Návrh byl v souladu s § 174a odst. 3 zákona o soudech a soudcích postoupen Nejvyššímu správnímu soudu dne 13. 5. 2022 spolu s vyjádřením soudkyně zpravodajky JUDr. Zory Šmolkové, která uvedla, že navrhovatel namítá v podstatě nepřiměřenou délku zpracovávání znaleckého posudku; posudek byl zadán usnesením ze dne 5. 3. 2021, č. j. 17 Ad 40/2019 ‑ 198, znaleckému ústavu (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví) s určením termínu do 10 měsíců, a to s ohledem na obvyklou délku zpracovávání znaleckých posudků tímto ústavem (1 rok). Znalecký ústav požádal o prodloužení lhůty vzhledem k nedostatečné kapacitě, čemuž bylo vyhověno a lhůta byla stanovena do 30. 6. 2022. Dodává, že zadání bylo určeno znaleckému ústavu, nikoli znalci MUDr. Janu Boháčovi. Návrh považuje za nedůvodný.
[3] Nejvyšší správní soud z části předloženého soudního spisu (podstatná část byla postoupena dne 26. 5. 2021 znaleckému ústavu) zjistil, že navrhovatel podal žalobu dne 18. 9. 2019; dne 15. 3. 2021 krajský soud usnesením č. j. 17 Ad 49/2019 ‑ 198, s ohledem na nutnost odborného posouzení ve věci invalidního důchodu navrhovatele ustanovil znalcem Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví; specifikoval konkrétní otázky, na které bylo třeba odpovědět (procentní míra pracovní schopnosti k datu vydání rozhodnutí žalované, stupeň invalidity, datum jejího vzniku). Je rovněž zřejmé, že navrhovatel v žalobě výslovně rozporoval posouzení svého zdravotního stavu. Rovněž tak se podává, že krajský soud požádal o posouzení poklesu míry pracovní schopnosti navrhovatele Posudkovou komisi MPSV v Ostravě; vzhledem k tomu, že výstupy posudkové komise nebyly úplné a dostačující (přičemž v citovaném usnesení o ustanovení znalce krajský soud rovněž uvedl konkrétní pasáže ze zprávy posudkové komise, které právě vyhodnotil jako sporné a nedostatečné), zadal vypracování znaleckého posudku znaleckému ústavu.
[4] Navrhovatel se svým návrhem dle § 174a zákona o soudech a soudcích domáhá, aby byl vypracován znalecký posudek a aby byl vrácen spis krajskému soudu; brojí v podstatě proti nečinnosti znaleckého ústavu. Tyto úkony však nejsou přičitatelné krajskému soudu, ale znaleckému ústavu. Nejvyšší správní soud proto navrhovatele usnesením ze dne 18. 5. 2022, č. j. Aprk 3/2020 – 25, vyzval, aby návrh na určení doplnil tak, aby bylo zřejmé, v čem spatřuje průtahy v řízení před krajským soudem a čeho se ve vztahu k němu domáhá, co navrhuje (petit).
[5] Navrhovatel na výzvu reagoval s tím, že opakovaně rozvedl své výhrady k postupu soudkyně JUDr. Šmolkové, a to především ve vztahu k zadání vypracování znaleckého posudku znaleckému ústavu, popisuje korespondenci s krajským soudem, v jeho postupu spatřuje porušení svých práv, a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud písemně pokáral jmenovanou soudkyni a uložil okamžité navrácení spisu od jí vybraného znalce, určil sankci znaleckému institutu; dále žádá o písemnou výtku krajskému soudu ohledně zjevných soudem řízených obstrukcí.
[6] Nejvyšší správní soud již v citovaném usnesení navrhovateli vysvětlil, že není dle § 174a zákona o soudech a soudcích oprávněn posuzovat nečinnost či průtahy jiného subjektu než krajského soudu; stejně tak navrhovateli sdělil, že mu v řízení o určení lhůty k provedené procesního úkonu krajského soudu především nepřísluší hodnotit a přezkoumávat rozhodovací činnost krajského soudu, nepřísluší mu ani hodnotit, zda, a jaké podklady pro své rozhodnutí si krajský soud vyžádá, a nepřísluší mu v tomto řízení ani zabývat se skutečnostmi, z nichž navrhovatel dovozuje možnou účelovost jednání či podjatost soudkyně či krajského soudu. Má-li navrhovatel výhrady k jednotlivým úkonům soudců či soudní kanceláře, je třeba tyto adresovat předsedovi krajského soudu, který je příslušný k jejich řešení.
[7] Dle § 147a odst. 6 zákona o soudech a soudcích soud návrh odmítne, byl‑li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě. Vzhledem k tomu, že navrhovatel vady svého podání neodstranil, resp. setrval na petitu, o němž není oprávněn Nejvyšší správní soud v řízení dle § 147a zákona o soudech a soudcích rozhodovat, nezbylo, než návrh odmítnout.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je‑li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. června 2022
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu