[OBRÁZEK]č. j. 11A 224/2021 - 44

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudkyně
JUDr. Jitky Hroudové a soudce Mgr. Marka Zimy v právní věci

žalobců: a) D. G., narozené dne X,
státní občanky Slovenské republiky,
bytem X,

b) Š. S., narozeného dne X,
státního občana Slovenské republiky,
trvale bytem v X,

 obou zastoupených Mgr. Kateřinou Hasalovou Klimtovou, advokátkou
se sídlem v Plzni, Bezručova 33,

proti

žalovanému: Magistrátu hlavního města Prahy,
se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2,

 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 8.11.2021, č.j. MHMP
1767213/2021

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 8. 11. 2021, č. j. MHMP
1767213/2021, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 16 520

Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobců Mgr.
Kateřiny Hasalové Klimtové, advokátky.

Odůvodnění

Vymezení věci

1. Žalobci se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhali přezkoumání a zrušení
rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru živnostenského a občanskosprávního,
(dále též „žalovaný“) jímž bylo zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Úřadu

2 11A 224/2021 pokračování

městské části Praha 8, občanskosprávního odboru, ze dne 22. 7. 2021, č. j. MCP8 265754/2021.
Bylo tak pravomocně rozhodnuto o zamítnutí žádosti žalobců o povolení změny příjmení u
žalobkyně z „G.“ na „S. G.“, u žalobce ze „S.“ na „S. G.“ a u nezletilého syna J. G., narozeného
dne 26. 6. 2020 z „G.“ na „S. G.“.

Žalobní body

2. Žalobci v podané žalobě namítli, že napadené rozhodnutí je nezákonné, když správní orgán
nesprávně posoudil skutkový stav věci a dospěl k nesprávnému právnímu posouzení. Žalovaný se
nedostatečně vypořádal s důvody žádosti o povolení změny příjmení a žalobci tyto důvody i
nadále považují za vážné. Žalovaný se rovněž nevypořádal dostatečně s tím, jaký veřejný zájem
povolení změny příjmení žalobců brání, respektive tímto aspektem se vůbec nezabýval.

3. Žalobci poukázali na to, že uvedli několik důvodů svědčících pro změnu (zdvojení) jejich
příjmení. Jedná se o vlastní přesvědčení a vzájemnou úctu k rodinám obou žalobců včetně
zachování rodinné linie, prezentování pospolitosti a jednoty rodiny společným příjmením bez
nutnosti vyloučit jedno z příjmení manželů, princip rovnosti, kontinuita identity, identifikace
rodiny evropské národnosti a v neposlední řadě z důvodu profesního. Každý z těchto důvodů byl
žalobci precizně odůvodněn. Žalobci se neztotožnili s odůvodněním napadeného rozhodnutí a
mají za to, že přes proklamaci uvedenou v písemném odůvodnění se žalovaný žádostí řádně
nezabýval a nepostupoval správně při výkladu neurčitého právního pojmu. Pro žalobce
nepochopitelně žalovaný vyhodnotil, že jejich důvody pro změnu příjmení nejsou vážné, vůbec se
nezabýval jejich vůlí a nezabýval se ani veřejným zájmem, který by vůli žalobců převyšoval.

4. Žalobci brojí zejména proti odůvodnění rozhodnutí na straně 15 – 16, kdy zde uvedené úvahy
žalovaného jsou zásahem do osobní a rodinné sféry žalobců a doporučovaný postup žalovaného
neodpovídá tomu, oč žalobci usilují. Podle názoru je v rozporu s principem rovnosti, pokud je
žalobcům vytýkáno, že při uzavření manželství své potřeby neakcentovali, v té době ponechání si
svých rodných příjmení byla pro ně ze všech taxativně zákonem nabízených možností ta
nejpřijatelnější. Při uzavření manželství oba věděli, že budou společně o změnu příjmení
v požadovaném tvaru žádat, což při podání žádosti o uzavření manželství deklarovali v čestném
prohlášení ze dne 27. 5. 2020. Podle názoru žalobců zákon umožňuje, aby manželé o změnu
příjmení za trvání manželství požádali. Způsob, jakým žádají změnu svých příjmení, není
v rozporu s ustanovením § 660 občanského zákoníku a zdvojené příjmení chtějí nést oba
manželé. Tato forma není při uzavírání manželství možná. Proto žalobci dospěli k potřebě zvolit
tento postup. Pokud zákon řetězení příjmení umožňuje, nemůže být žádost žalobců o povolení
změny příjmení za příjmení zdvojené v rozporu s veřejným zájmem a žalovaný svým
podsouváním využití možnosti zvolit si příjmení podle § 660 písm. c) občanského zákoníku a
vyvracením argumentů žalobců při využití možnosti dle písm. b) téhož ustanovení porušuje
negativní závazek státu nezasahovat do práva na jméno.

5. Žalobci jsou přesvědčeni, že v jejich případě došlo nevyhověním žádosti k porušení pozitivního
závazku státu, neboť žalovaným nebyl požadovaný veřejný zájem ospravedlněn a dostatečně
konkrétním způsobem odůvodněn. Současně byla porušena základní lidská práva žalobců.
Napadené rozhodnutí nebylo dostatečně odůvodněno, když žalovaný neospravedlnil veřejný
zájem, ale dokonce se tím, jaký konkrétní veřejný zájem vyhovění žádosti o změnu příjmení brání,
vůbec nezabýval. Z tohoto důvodu žalobci navrhli, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil
a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Vyjádření žalovaného k žalobě

6. Žalovaný správní orgán ve vyjádření k podané žalobě poukázal na to, že obecné podmínky pro
povolení změny příjmení jsou stanoveny v ustanovení § 72 odst. 2 zákona o matrikách, podle
něhož se změna příjmení povolí zejména tehdy, jde-li o příjmení hanlivé nebo směšné, nebo je-li
pro to vážný důvod. Zákon přitom neobsahuje taxativní výčet případů, které lze podřadit pod

3 11A 224/2021 pokračování

 neurčitý právní pojem „vážný důvod“. Užití neurčitého pojmu tudíž poskytuje dané právní normě
obsahovou pružnost, umožňuje zohlednit všechny okolnosti konkrétního případu a nalézt
spravedlivou rovnováhu mezi vůlí žadatele směřující ke změně příjmení a veřejným zájmům na
stálosti příjmení osob.

7. Žalovaný poukázal na recentní judikaturu Nejvyššího správního soudu a zdůraznil, že při
posuzování žádosti o změnu příjmení na více příjmení se projeví zásada omezené přípustnosti
užívání více příjmení v přísném zkoumání, zda požadovaná změna je odůvodněna tak
výjimečnými skutečnostmi, pro které nepostačí změna jediného příjmení na jiné jediné příjmení.
Důvody, které žalobci pro povolení změny příjmení uvedli, jsou natolik soukromé a subjektivní,
že je lze jen stěží prokázat objektivními důkazy. Žadatelé podle žalovaného musí být schopni
důvody pro povolení změny příjmení dostatečně specifikovat a prokázat. Proto žalovaný nesdílí
námitku žalobců, že se dostatečně nevypořádal s důvody, které žalobce k podání žádosti o
povolení změny příjmení vedly, když z obsahu o rozhodnutí o odvolání je zcela zřejmé, že se
podrobně zabýval všemi žalobci uvedenými důvody a všechny tyto důvody vážil.

8. Důvod žalobců spočívající v identifikaci rodiny evropské národnosti žalovaný neshledal
relevantním. Z tohoto pojmu a jeho nejasného obsahu není vůbec zřejmé, jakou souvislost má
s požadovanou změnou příjmení. To není zřejmé ani z obsahu podané žaloby. Pokud jde o
dosažení rodinné pospolitosti a jednoty, zde žalovaný odkázal na možnost sjednocení příjmení
rodiny a příjmení jednoho ze žalobců pouhým prohlášením podle § 661 odst. 2 občanského
zákoníku, když žalobci požadovaná změna není odůvodněna tak výjimečnými skutečnostmi, pro
které nepostačí změna jediného příjmení na jiné jediné příjmení.

9. Žalovaný nezpochybnil právo žalobců zvolit si při uzavření manželství jakoukoli z variant užívání
příjmení po uzavření manželství, které právní řád České republiky nabízí, a nezpochybňuje ani
právo žalobců podat po uzavření manželství žádost o povolení změny příjmení. Současně však
nevnímá ustanovení § 660 písm. c) občanského zákoníku jako diskriminační a nerovné, pokud
umožňuje jednomu z manželů připojit své dosavadní příjmení za příjmení společné.

10. Pokud jde o zachování rodinné linie, žalovaný vzal v úvahu, že stávající příjmení žalobců nesou
další členové jejich rodin a rodinná linie je zachována. Jedná se tak o důvod, který v současné
době vůbec neexistuje.

11. Pokud jde o poslední důvod, o který žalobci opírali žádost o povolení změny příjmení na
příjmení zdvojené, je jím tvrzený dopad na profesní život žalobců v případě, pokud by přistoupili
na změnu příjmení na příjmení manžela či manželky. Žalobci však ve správním řízení žádali o
změnu příjmení všech členů rodiny, což je razantní zásah do identifikačních údajů členů rodiny a
tento zásah není o nic menší, než je tomu u změny příjmení pouze u jednoho z členů rodiny.
Podle názoru žalovaného v případě, že jeden ze žalobců změní své příjmení, nic nebrání tomu,
aby ve svém profesním prostředí tuto změnu dal najevo a nadále užíval v publikační či jiné
profesní činnosti své rodné příjmení jako pseudonym podle § 79 občanského zákoníku. Ani
dilema žalobců nemůže tvořit relevantní důvod, pro který by jim měla být povolena změna
příjmení z dosud užívaných příjmení na příjmení zdvojená.

12. Podle názoru žalovaného je na místě ve správním řízení vedeném o povolení změny příjmení
poměřit konkrétní okolnosti daného případu formující individuální zájem s veřejným zájmem na
stabilitě příjmení a snadné identifikaci osob. Důvody, pro které žalobci v tomto konkrétním
případě o povolení změny příjmení požádali, podle názoru žalovaného co do vážnosti,
prokazatelnosti a objektivity v tomto hodnocení neobstály.

13. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

4 11A 224/2021 pokračování

Průběh řízení před správními orgány

14. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, byly
zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

15. Na základě společné žádosti D. G. a Š. S. o povolení změny jejich dosavadních příjmení na
společné příjmení „S. G.“ a „S. G.“ a příjmení jejich nezletilého syna J. G. na příjmení „S. G.“
bylo dne 28. 4. 2021 zahájeno správní řízení, o čemž byli žadatelé téhož dne písemně vyrozuměni.

16. Žadatelé prokázali svoji totožnost průkazy o povolení k trvalému pobytu, doklady o státním
občanství Slovenské republiky a k žádosti předložili svoje slovenské rodné listy, český oddací list
a český rodný list nezletilého J. Ve své žádosti pak uvedli důvody, které je vedly k podání žádosti
o povolení změny dosavadních příjmení na příjmení zdvojené. Těmito důvody je rodinná
pospolitost a jednota, vlastní přesvědčení a vzájemná úcta k oběma rodinám, zachování rodinné
linie, princip rovnosti, kontinuita identity, profesní dopad a identifikace rodiny evropské
národnosti.

17. O podané žádosti rozhodl Úřad městské části v Praze 8 jako správní orgán prvého stupně
rozhodnutím ze dne 22. 7. 2021, jímž žádosti nevyhověl s odůvodněním, že jednotlivé důvody
žadatelů pro povolení změny jejich dosavadních příjmení na společná obě dosavadní příjmení
žadatelů, ať už samostatně nebo v jejich souhrnu, s posouzením těchto důvodů totožně
uváděných žadatelkou i žadatelem ve vztahu k žadatelce i ve vztahu k žadateli individuálně i ve
vzájemných souvislostech nejsou natolik výjimečnými, aby odůvodňovaly k povolení změny
dosavadních příjmení žadatelů na společná obě příjmení žadatelů.

18. Proti uvedenému rozhodnutí podali žalobci včasné odvolání, v němž se - stejně jako v podané
žalobě - neztotožnili s odůvodněním napadeného rozhodnutí a domnívají se, že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutkového zjištění. Správní orgán prvního stupně
se podle jejich mínění dostatečně nevypořádal se všemi okolnostmi, které jsou dle odvolatelů pro
rozhodnutí ve věci stěžejní, když důvody uvedené v žádosti o povolení změny příjmení
posuzovali jednotlivě, byť ve svém odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí opak. Správní
orgán nepostupoval v souladu s ustanovením § 50 odst. 4 správního řádu a nesplnil povinnost
pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo včetně toho, co uvedli účastníci.

19. O podaném odvolání rozhodl žalovaný odvolací správní orgán žalobou napadeným rozhodnutím
ze dne 8. 11. 2021, odvolání žalobců zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil s odůvodněním, že
důvody, které odvolatele vedly k podání žádosti o povolení změny příjmení při veškerém úsilí
nelze vnímat jako natolik vážné či výjimečné, aby odůvodňovaly změnu nynějšího jediného
příjmení odvolatelů u jejich nezletilého syna na dvě příjmení. Odvolací orgán dospěl k témuž
závěru jako správní orgán prvého stupně a nepřisvědčil námitce odvolatelů, že správní orgán
nepřihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a nevypořádal se se všemi důvody, které odvolatele
k podání žádosti vedly. Správní orgán prvého stupně přistoupil k hodnocení důkazů se vší
pečlivostí a vzal v úvahu veškerá tvrzení i argumenty odvolatelů, na něž v odůvodnění
napadeného rozhodnutí také podrobně reagoval. V postupu správního orgánu nebyly shledány
pochybení a nedostatky toho typu ostatně odvolatelé ani nenamítali. Z tohoto důvodu bylo
rozhodnuto, jak ve výroku napadeného rozhodnutí uvedeno.

Řízení před soudem

20. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před
správními orgány obou stupňů z hlediska žalobních námitek uplatněných v podané žalobě a při
přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného
rozhodnutí (ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“). Vzhledem k tomu, že žalobci nepožádali výslovně na
dotaz soudu o nařízení ústního jednání a žalovaný správní orgán vyjádřil souhlas se zamýšleným
postupem soudu rozhodnout ve věci samé bez nařízení ústního jednání, postupoval Městský

5 11A 224/2021 pokračování

soud v Praze podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. a o podané žalobě rozhodl, aniž ústní jednání
nařizoval. Věc soud posoudil takto:

21. Žalobci se podanou žalobou domáhali přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž byla
pravomocně zamítnuta žádost žalobců o povolení změny příjmení u žalobkyně z „G.“ na „S. G.“,
u žalobce ze „S.“ na „S. G.“ a u nezletilého syna J. G., narozeného dne X z „G.“ na „S. G.“.

Posouzení důvodnosti žaloby soudem

22. Městský soud v Praze se podanou žalobou zabýval nejprve z hlediska splnění formálních
náležitostí. Konstatoval, že žalobci jsou osobami oprávněnými k podání žaloby, neboť byli
účastníky řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo. Žaloba byla podána včas.

23. Soud poté posuzoval důvodnost žaloby. Zkoumal přitom nejprve to, zda napadené rozhodnutí
žalovaného netrpí vadami, které by musel zohlednit z úřední povinnosti, byl proto povinen
přihlédnout k případné nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Nejvyšší správní soud
konstantně judikuje, že přezkoumá-li krajský soud rozhodnutí žalovaného, které pro absenci
odůvodnění nebylo přezkoumání vůbec způsobilé, zatíží vadou nepřezkoumatelnosti i své
rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5Afs 115/2006 –
91; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2009, č. j. 1As 110/2008 – 99 – všechny
zde citované rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné online na www.nssoud.cz).
Žalobci nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí explicitně nenamítali, nicméně shledal-li by
nyní soud, že napadené rozhodnutí skutečně bylo nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů,
byl by dán důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí (ustanovení § 76 s. ř. s.).

24. Podle judikatury Ústavního soudu je smyslem a účelem odůvodnění především ozřejmit, proč
správní orgán rozhodl, jak rozhodl, neboť jen tak lze ověřit, že důvody rozhodnutí jsou v souladu
s právem a nejsou založeny na libovůli (nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 1997, sp. zn. III. ÚS
271/96, všechna zde uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na
http://nalus.ussoud.cz). Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že z
odůvodnění správního rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky
účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí,
proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně
provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při
hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje pouze obecný odkaz na to, že
napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými, je
nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí (viz např. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8Afs 66/2008 - 71, ze dne 17. 1. 2013, č. j.
1Afs 92/2012 - 45). Nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se
všemi uplatněnými námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v
nedostatku jeho důvodů. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nedostatek
důvodů nelze zhojit ve vyjádření k žalobě (viz již výše zmíněné rozsudky Nejvyššího správního
soudu č. j. 8Afs 66/2008 – 71 a č. j. 1As 110/2008 – 99).

25. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí vadou
nepřezkoumatelnosti netrpí. Žalovaný správní orgán, stejně jako správní orgán prvého stupně,
podrobil žádost žalobců o změnu příjmení včetně v ní uvedených důvodů podrobnému
zkoumání a v odůvodnění napadeného rozhodnutí se náležitě vypořádal i s jednotlivými žalobci
uváděnými důvody pro podání žádosti. Odlišný názor účastníka řízení na posouzení rozhodných
skutkových či právních okolností projednávané věci pak sám o sobě nemůže být důvodem pro
vyslovení závěru o nezákonnosti rozhodnutí. Obdobně pak jistě není smyslem a účelem soudního
přezkumu, aby v odůvodnění rozsudku znovu podrobně opakoval argumentaci správního orgánu
k jednotlivým námitkám, které se opakují z podaného odvolání i v podané žalobě a tím zcela
kopíroval odůvodnění rozhodnutí žalovaného.

6 11A 224/2021 pokračování

26. Soud se však neztotožnil s právními závěry vyjádřenými žalovaným v odůvodnění napadeného
rozhodnutí. Při posouzení jednotlivých důvodu pro podání žádosti o změnu příjmení na příjmení
zdvojené soud dospěl k odlišným závěrům než správní orgány obou stupňů, takže shledal
důvodnou žalobní námitku nesprávného právního posouzení věci, respektive námitku, ve které
žalobci namítali, že zákon umožňuje, aby manželé o změnu příjmení za trvání manželství
požádali. Způsob, jakým žádají změnu svých příjmení, není v rozporu s ustanovením § 660
občanského zákoníku a zdvojené příjmení chtějí nést oba manželé. Tato forma není při uzavírání
manželství možná. Proto žalobci dospěli k potřebě zvolit tento postup. Pokud zákon řetězení
příjmení umožňuje, nemůže být žádost žalobců o povolení změny příjmení za příjmení zdvojené
v rozporu s veřejným zájmem a žalovaný svým podsouváním využití možnosti zvolit si příjmení
podle § 660 písm. c) občanského zákoníku a vyvracením argumentů žalobců při využití možnosti
dle písm. b) téhož ustanovení porušuje negativní závazek státu nezasahovat do práva na jméno.

27. Příjmení jednotlivce je ústavně chráněno článkem 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen
„Listina“). Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (rozsudek Evropského soudu
pro lidská práva ze dne 22. 2. 1994 ve věci Burghartz proti Švýcarsku, č. 16213/90, § 24, všechna
zde uvedená rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva jsou dostupná online z
http://hudoc.echr.coe.int) je ochrana příjmení součástí práva na ochranu soukromého a
rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“).

28. Z tohoto práva vyplývá státu nejen negativní závazek nezasahovat do příjmení jednotlivců (stát
jednotlivci nesmí nařizovat změnu příjmení), ale i pozitivní závazek umožnit jednotlivci změnu
příjmení, pakliže tomu nebrání veřejný zájem (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze
dne 25. 11. 1994 ve věci Stjerna proti Finsku, č. 18131/91, § 38). Zároveň je však třeba zdůraznit,
že Evropský soud pro lidská práva dává vnitrostátnímu zákonodárci široký prostor pro uvážení,
neboť je věcí zákonodárce, aby v ústavou vytyčených mantinelech rozhodl o vnitrostátní politice
úpravy jmen a příjmení. Jak upozorňuje Evropský soud pro lidská práva, právní úprava změny
jmen a příjmení je mezi členskými státy značně odlišná (rozsudek Evropského soudu pro lidská
práva ve věci Stjerna proti Finsku, § 39).

29. Nevyhovění žádosti o změnu příjmení nicméně nemusí založit porušení tohoto ústavně
chráněného práva (již zmiňovaný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Stjerna
proti Finsku, § 38; podobně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2011, č. j. 1As
26/2011 – 55). V souladu s ustálenou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva je třeba v
každém jednotlivém případě hledat spravedlivou rovnováhu mezi zájmy individuálními a zájmy
veřejnými. Veřejným zájmem, který může odůvodňovat nevyhovění žádosti o změnu příjmení, je
například zájem na jednoznačné identifikaci osob, řádné vedení evidence obyvatelstva nebo
přiřazení osoby k rodině nesoucí shodné příjmení (již zmiňovaný rozsudek Evropského soudu
pro lidská práva ve věci Stjerna proti Finsku, § 38 - 39; obdobně též rozsudek Evropského soudu
pro lidská práva ze dne 6. 9. 2007 ve věci Johansson proti Finsku, č. 10163/02, § 34 - 35).

30. Podobně též Ústavní soud ustáleně judikuje, že veřejná moc je oprávněna zasahovat do
základních práv jednotlivce pouze ve výjimečných případech a je-li takový zásah „ospravedlněn
určitým veřejným zájmem, který však musí vést v konkrétním případě k proporcionálnímu omezení příslušného
základního práva“ (nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. I. ÚS 167/04 či ze dne 4. 11.
2015, sp. zn. IV ÚS 3900/14).

31. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je třeba „[z]mnoha myslitelných výkladů zákona […] v
každém případě použít pouze takový, který respektuje ústavní principy“ (nález Ústavního soudu ze dne 3.
2. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 19/98). Orgány veřejné moci mají povinnost „interpretovat a aplikovat právo
pohledem ochrany základních práv a svobod“ (nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 1998, sp. zn. III. ÚS
139/98). S ohledem na princip ústavně konformního výkladu a princip prozařování základních
lidských práv je třeba ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a

7 11A 224/2021 pokračování

 příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů („zákon o
matrikách“), vykládat v souladu s výše uvedenou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva
a Ústavního soudu.

32. Podle ustanovení § 72 odstavec 2 zákona o matrikách se změna příjmení povolí zejména tehdy,

jde li o příjmení hanlivé, nebo směšné, nebo je-li pro to vážný důvod.

33. Ustanovení § 72 odst. 2 zákona o matrikách je normou uvádějící demonstrativní a nikoli taxativní
výčet důvodů, pro které lze změnu příjmení povolit. Demonstrativní výčet je neúplným výčtem,
jenž obsahuje několik typických prvků, avšak danou právní normu lze aplikovat i v případě
splnění jiných podmínek. Slovem „zejména“ pak zákonodárce vymezuje prvky či podmínky pro
danou právní normu typické, tudíž jiné prvky či podmínky by měly být obdobné již uvedeným
(srov. KNAPP, Viktor. Teorie práva. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 124–126, 173). Z uvedeného
plyne, že vedle hanlivosti a směšnosti může připadat v úvahu i jiný srovnatelný důvod.

34. Podle ustanovení § 660 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších
předpisů, platí, že snoubenci při sňatečném obřadu prohlásí, že a) příjmení jednoho z nich bude
jejich příjmením společným, b) si oba svá příjmení ponechají, nebo c) příjmení jednoho z nich
bude jejich příjmením společným, a ten, jehož příjmení nemá být příjmením společným, bude ke
společnému příjmení na druhém místě připojovat své dosavadní příjmení.

35. V nyní posuzované věci si žalobci při sňatečném obřadu rozhodli ponechat oba svá dosavadní
příjmení s tím, že následně požádají o změnu na příjmení zdvojené, neboť tuto možnost při
uzavření manželství zákonná úprava neobsahuje. Žádost proto bylo třeba posoudit podle výše
citovaného § 72 odstavec 2 zákona o matrikách.

36. K pojmu „vážný důvod“ Nejvyšší správní soud opakovaně uvádí, že zákon nikterak neomezuje
skupinu případů, které lze podřadit pod tento neurčitý právní pojem. Užití neurčitého právního
pojmu poskytuje dané právní normě značnou obsahovou pružnost, umožňuje zohlednit všechny
okolnosti konkrétního případu a nalézt spravedlivou rovnováhu mezi vážně míněnou vůlí
žadatele směřující ke změně příjmení a veřejným zájmem na stálosti příjmení osob a snadné
identifikaci osob. Tento neurčitý právní pojem proto již v sobě zahrnuje všechny další
srovnatelné důvody. Vyhovět žádosti o změnu příjmení lze jen z důvodu hanlivosti, směšnosti či
srovnatelných důvodů, případně je-li dán vážný důvod, není-li současně tento důvod v rozporu s
veřejným zájmem.

37. V souladu s výše uvedenými ústavními východisky vykládá Nejvyšší správní soud ve své ustálené
judikatuře neurčitý pojem „vážný důvod“ tak, že „umožňuje zohlednit okolnosti konkrétního případu a
nalézt spravedlivou rovnováhu mezí vůlí žadatele směřující ke změně příjmení a veřejným zájmem“. S ohledem
na striktní přístup zákonodárce k možnosti užívat více příjmení, který je vyjádřen taxativním
výčtem v § 70 odst. 1 zákona o matrikách, dovodil Nejvyšší správní soud, že v případech, kdy jde
o změnu příjmení na více příjmení, jako je tomu v nyní posuzovaném případě, je třeba zkoumat,
zda „požadovaná změna je odůvodněna výjimečnými skutečnostmi, pro něž nepostačí změna příjmení na jiné
jediné příjmení“ (již zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 26/2011 – 55).

38. Při hledání spravedlivé rovnováhy mezi individuálními a veřejnými zájmy nelze paušálně a bez
uvedení důvodů usuzovat na existenci veřejného zájmu na stálosti příjmení. V konkrétním
případě je třeba posoudit nejenom zájem jednotlivce, ale i veřejný zájem, který ospravedlňuje
zásah do základního práva jednotlivce (z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2.
2016, č. j. 2As 324/2015 – 16).