žalobkyně:

OŠTĚP Plzeň s. r. o., IČ 63509458,

sídlem Slovanské údolí 394/27, Plzeň,

zastoupená advokátem Mgr. Marianem Francem,

sídlem Škroupova 796/10, Plzeň,

proti

žalovanému:

Odvolací finanční ředitelství,

sídlem Masarykova 427/31, Brno,

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.  

1. Finanční úřad pro Plzeňský kraj rozhodnutími č. j. 506972/20/2301-51521-401794, č. j. 507005/20/2301-51521-401794, č. j. 507034/20/2301-51521-401794, č. j. 507062/20/2301-51521-401794 ze dne 24. 3. 2020 žalobkyni doměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad až prosinec 2017 a leden až únor 2018 a současně jí uložil povinnost uhradit penále z doměřené daně, poněvadž nesplnila podmínky pro odpočet daně dle § 72 a 73 zákona o dani z přidané hodnoty. Následná odvolání žalobkyně Odvolací finanční ředitelství zamítlo rozhodnutím č. j. 11114/21/5300-21441-712599 ze dne 16. 4. 2021 a potvrdilo rozhodnutí finančního úřadu. Podstata těchto rozhodnutí spočívala v tom, že žalobkyně deklarovala přijetí služeb v podobě subdodávky zahradnických prací pro jednotlivé městské obvody města Plzně od společnosti EVG Success, s. r. o. Podle orgánů finanční správy se žalobkyni nepodařilo prokázat, které všechny služby skutečně přijala od tohoto dodavatele, resp. že je vůbec přijala právě od něj.
2. Proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství žalobkyně brojila žalobou. Neztotožnila se s hodnocením předložených důkazů, neboť z pohledu orgánů finanční správy by byl slabý, nedostatečný, případně neuspokojivý jakýkoliv důkaz, který žalobkyně předložila. Žalobkyně si vybrala dodavatele, jehož standardně prověřila a který byl rovněž ochoten zakázku provést. Není v možnostech žalobkyně, aby vynaložila nadměrné úsilí k prověření dodavatele a tím upozadila svou podnikatelskou činnost. V rozhodnutí se uvádí, že žalobkyně neprokázala, že plnění přijala právě od dodavatele EVG Success, s. r. o., ačkoliv samotné plnění bylo poskytnuto. A to i přesto, že se původně správce daně domníval, že celé plnění je jen simulované ve snaze snížit daňové zatížení. Jakmile bylo evidentní, že plnění musel činit subdodavatel, se změnil přístup správce daně, který začal zpochybňovat dodavatele EVG Success, s. r. o. Následně zyvšoval své požadavky na prokázání této skutečnosti do míry, které nebylo možné dostát. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že se tímto postupem vytváří obrovský prostor pro libovůli. Daňový poplatník si nemůže být jist žádným dokladem či důkazem, který si pro plnění opatří, čímž dojde k neúměrnému administrativnímu zatížení. Žalobkyně vstoupil do obchodního vztahu se společností, jež je zapsána v obchodním rejstříku včetně osoby V. N. coby jednatele. Ač byla společnost EVG Success, s. r. o., shledána jako nespolehlivý plátce Ministerstvem financí až dne 3. 9. 2019, v době uzavírání obchodu jím však nebyla. Žalobkyně je plátcem DPH a prokázala, že EVG Succses, s. r. o. najímala brigádníky a ty dopravovala na místo provádění prací (doloženo výslechem V. M.). Faktická činnost tímto byla prokázána. Odvedení prací není ani zpochybňováno.
3. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že se skutkovým stavem a právním posouzením věci zevrubně zabýval již v napadeném rozhodnutí. Žalobce nikterak nerozporuje závěry žalovaného, nýbrž s nimi pouze nesouhlasí, přičemž není efektivní totožné argumenty shrnuté v napadeném rozhodnutí opětovně předkládat. Po žalobci nebyl požadován nadměrný důkazní standard k prokázání jeho tvrzení.

Posouzení věci

4. Ve věci nebylo sporné, že správci vznikly vážné a odůvodněné pochybnosti o tom, že žalobkyně přijala od společnosti EVG Success, s. r. o. jako plátce daně z přidané hodnoty plnění v podobě subdodávky zahradnických prací pro jednotlivé městské obvody města Plzně. Následkem toho byl přenos důkazního břemene na žalobkyni.
5. V této fázi důkazního řízení je na daňovém subjektu, aby prokázal soulad jím deklarovaných obchodních případů se skutečností, tj. aby setrval na svých původních tvrzeních a doložil, že přes vzniklé pochyby se sporný účetní případ udál tak, jak je o něm účtováno, anebo aby naopak korigoval svá původní tvrzení, nabídl tvrzení nová, reflektující existenci pochyb o souladu účetnictví se skutečností, a tato svá revidovaná tvrzení prokázal. Důkazní prostředky zde budou pravidelně pocházet ze sféry mimo účetnictví a de facto nahradí či doplní nevěrohodné, neúplné, neprůkazné či nesprávné účetnictví.
6. Identifikace dodavatele na faktuře, kterou je uplatňován nárok na odpočet DPH, je formální podmínkou uplatnění tohoto nároku. Postavení poskytovatele služeb jako osoby povinné k dani je naproti tomu věcnou podmínkou nároku na odpočet DPH. Je proto na osobě nárokující odpočet daně, aby na základě objektivních důkazů prokázala, že dodavatel měl postavení osoby povinné k dani (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. 1 Afs 334/2017-208 ze dne 23. 3. 2022 a tam citovanou judikaturu Soudního dvora EU), a také aby prokázala rozsah poskytnutého plnění.
7. To v souzené věci žalobkyně neprokázala, neboť z předložených důkazů neplyne, že (1) zahradnické služby žalobkyni poskytla skutečně společnost EVG Success, s. r. o., neboť nebylo prokázáno, že žalobkyně skutečně jednala s touto osobou, a nebylo ani prokázáno, že tato osoba fakticky poskytla zdanitelné plnění; (2) společnost EVG Success, s. r. o. nebo jiná osoba povinná k dani poskytla žalobkyni subdodávku zahradnických prací v deklarovaném rozsahu, neboť není zřejmé, jaké služby kdo provedl, a pode čeho byla určena jejich cena.
8. V této souvislosti lze odkázat na podrobné odůvodnění napadených rozhodnutí, které má oporu ve správním spisu. Z nich lze zdůraznit:
9. U společnosti EVG Success, s. r. o. se pokynutí plnění nepodařilo ověřit, protože byla nekontaktní. Nepodařilo se dohledat jednatele této společnosti, neboť cizinec tohoto jména nebyl veden v evidencích cizinecké policie a ani v evidencích rumunské daňové správy (odst. 31 až 36 rozhodnutí žalovaného). Zároveň tato společnost nebyla registrována jako zaměstnavatel a zaměstnávání jakýchkoliv pracovníků netvrdila (odst. 33 rozhodnutí žalovaného). Nebylo zjištěno ani zázemí, ani personální síly, které by umožňovaly společnosti EVG Success, s. r. o. práce provést (odst. 41 rozhodnutí žalovaného).
10. Závěr orgánů daňové správy spočívá na tom, že k subdodávce zahradnických prací pro žalobkyni došlo, protože žalobkyně je fakticky nemohla provést sama a jejich provedení následně vykázala vůči jednotlivým městským částem jako svým odběratelům. Kdo však práce provedl, nevyplynulo ani z výslechů svědků (odst. 42 rozhodnutí žalovaného). Brigádník provádějící některé tyto práce vypověděl, že kontaktní osobou pro něj byl blíže neurčený E., který práci zadával a vyplácel odměnu. Nad rámec prostého tvrzení, že šlo o brigádu pro společnost EVG Success, s. r. o., nepředložil žádný další důkaz. Pracovník žalobkyně, který byl v kontaktu s brigádníky fakticky provádějícími práci, byl taktéž schopen jen označit blíže neurčeného E. Ani z jeho výpovědi s jistou nevyplynulo, že brigádníci pracovali pro společnost EVG Success, s. r. o. Celkově lze tyto výpovědi shrnout tak, že oba svědci mluvili o provedení prací touto společností, protože jim někdo jiný řekl, že práce provádí společnost EVG Success, s. r. o. Nad rámec toho svědci žádné další důkazy či opěrné body pro další doplnění dokazování neposkytli. Za toho stavu správce daně nepochybil, když výpovědím neuvěřil (kdyby E. svědkům řekl něco jiného, neměli by jinou možnost, než to po něm opakovat).
11. Konečně je třeba zdůraznit, že s jistotou nebyl prokázán ani rozsah prací, které měla společnost EVG Success, s. r. o provést. Určení jejich rozsahu z hlediska jejich zadání a následného převzetí a způsob stanovení odměny taktéž neplynou z důkazů předložených žalobkyní. Argumentaci žalobkyně lze shrnout tak, že nebylo třeba podrobněji práce specifikovat ani v objednávce, ani v následném přejímacím protokolu, protože to fakticky nebylo třeba: práce byla zadávána na jednotlivých místech jejího výkonu a nebyla by vůbec převzata, kdyby vykazoval vady. Stejně tak byla cena prací určena kvalifikovaným odhadem a odměna vyplacena na místě v hotovosti, aby bylo možné bezprostředně vyplatit brigádníky údajně pracující pro společnost EVG Success, s. r. o.
12. K tomu lze jen stručně uvést, že tento postup možná fakticky zúčastněným osobám vyhovoval, nicméně pro případ problému, které ve věci následně nastaly, nevytváří ověřitelnou vazbu mezi dokladem a poskytnutím služby (tj. spolehlivou auditní stopu, srov. rozsudek NSS č. j. 5 Afs 99/2015-106 ze dne 10. 2. 2016). Z důkazů předložených žalobkyní tak nelze ověřit, kdo práce provedl, jaké práce provedl a komu byla vyplacena hotovost. Orgány finanční správy přitom správně poukázaly na to, že ve vztahu mezi žalobkyní a jejími odběrateli – městskými obvody města Plzně – byla praxe zcela jiná: byla jasně určen rozsah a čas provedení prací, stanoveny jednotkové ceny, byly podány konkrétní objednávky a v návaznosti na ně byly vyhotoveny podrobné přejímací protokoly (odst. 54 až 56 rozhodnutí žalovaného).
13. Celkově lze zjištěný skutkový stav shrnout tak, že subdodávku zahradnických prací někdo pro žalobkyni provedl. Zda to byla společnost EVG Success, s. r. o., jiný plátce daně z přidané hodnoty, nebo zcela jiná osoba, nelze s jistotou zjistit. Rozsah těchto prací zjistit také nelze. Žalobkyně tedy neprokázala, že její dodavatel měl postavení osoby povinné k dani, a neprokázala ani rozsah poskytnutého plnění. Neprokázala proto ani svůj nárok na odpočet daně z přidané hodnoty.
14. Soud se neztotožnil s tím, že by orgány daňové správy kladly na žalobkyni nepřiměřené požadavky. Žalobkyně ve skutečnosti situaci podcenila a nebyla schopna pro případ problémů hodnověrně doložit, že přijala službu od plátce daně z přidané hodnoty. Důkazní břemeno leželo na ní a předložené důkazy měly nedostatečnou vypovídací hodnotu. To není známkou nepřiměřených požadavků, ale toho, že žalobkyně předložila málo důkazů, nadto šlo o důkazy slabé (odst. 60 až 63 rozhodnutí žalovaného). Měla přitom dostatek možností předkládat důkazy ve svůj prospěch. Orgány daňové správy tak provedly dokazování v nezbytném rozsahu a své úvahy co do rozsahu i vlastního hodnocení důkazů rozumně odůvodnily. Soud proto neshledal, že by bylo třeba toto dokazování opakovat či nějak doplnit, neboť by šlo o činnost nadbytečnou.
15. Kladla-li žalobkyně důraz na registraci společnosti EVG Success, s. r. o. k DPH, absenci údaje o nespolehlivém plátci a údaje v obchodním rejstříku, soud odkazuje na závěry žalovaného. Pro posouzení rozsahu důkazní povinnosti a hodnocení důkazů nejde o skutečnosti nijak významné (odst. 49, 52 a 53 rozhodnutí žalovaného).

Závěr

16. Soud proto žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s.  Žalobkyně neměla ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.