žalobkyně:

Mgr. A. Š., narozená X,

bytem X,

proti

žalované:

Česká správa sociálního zabezpečení,

se sídlem Křížová 25, 125 08  Praha 5,

1. Žalobkyně se v řízení před žalovanou domáhala invalidního důchodu. Její žádost žalovaná zamítla, neboť na základě posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň-sever dospěla k závěru, že žalobkyně není invalidní. Lékař stanovil míru poklesu pracovní schopnosti na 25 %. Podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, invaliditu druhého stupně podmiňuje pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %.
2. Žalobkyně proti tomuto závěru brojila námitkami, které žalovaná zamítla. V řízení o nich nechala žalovaná vypracovat posudek svým lékařem, z něhož vyplynulo, že hlavní příčina nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně spadá pod kapitolu V (Duševní poruchy a poruchy chování), položku 4c (Afektivní poruchy – poruchy nálady; středně těžké postižení) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Pro míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje rozmezí 30­­–­­45 %. Vzhledem k charakteru postižení zdravotního stavu žalobkyně a doloženým lékařským zprávám lékař žalované upřednostnil dolní hranici 30 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 4 cit. vyhl. nemění.
3. Proti rozhodnutí žalované brojila žalobkyně žalobou, v níž namítla, že na jednání posudkové komise nebyla přizvána, tudíž si posudkový lékař nemohl učinit odpovídající představu o jejím zdravotním postižení. Nebyla zohledněna ani žádost o změnu posudkového lékaře v rámci námitkového řízení, ani námitka jeho podjatosti. Posudkový lékař podle žalobkyně nezhodnotil její celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity vzhledem k položce 4c), kapitoly V, přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. Podle žalobkyně zpráva dr. M. ze dne 11. 5. 2021 dokládá, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě neuspokojivý, jedná se o trvalý stav středně těžkých až těžkých depresí bez psychotických příznaků se značně sníženou úrovní sociálního fungování, kdy dochází k omezení výkonu většiny denních aktivit. Lékařka upravila některá předešlá konstatování ve druhém posudku o invaliditě s tím, že se nedozvěděla nic nového. Proti tomuto posudku žalobkyně podala stížnost a požádala o změnu lékaře v rámci námitkového řízení ze dne 20. 5. 2021. Žádosti o změnu lékaře nebylo vyhověno a námitka podjatosti nebyla vyřešena. Podle žalobkyně posudkový lékař nevzal v úvahu, že se její stav zhoršuje a opakovaně není přihlédnuto k dalším onemocněním. Opakovaně je zdůvodňována nejnižší míra bodového rozhraní novými skutečnostmi, v prvním posudku tím, že se jedná o epizody, což bylo vyvráceno, ve druhém posudku lázněmi. Žalobkyně tvrdila, že chce nadále zachovat alespoň částečnou svoji práceschopnost a vykonávat svoji profesi učitelky, které se věnuje přes 30 let.
4. Žalovaná ve vyjádření sdělila, že důvodem uznání invalidity nejsou subjektivní pocity a úvahy žalobkyně, vlastní vyhodnocení zdravotního stavu, nýbrž jedině posudková rozvaha vycházející z objektivně zjištěného zdravotního stavu posudkovými lékaři dle platné vyhlášky o invaliditě. Toto oprávnění nepřísluší žádným jiným lékařům. Osobní účast posuzované osoby není při posouzení právními předpisy vyžadována, pouze v případě pochybností či nejasností. S ohledem na povahu námitek žalobkyně navrhla žalovaná důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci.

Posouzení věci

5. Napadený výrok rozhodnutí žalované krajský soud přezkoumal podle § 75 odst. 2 soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
6. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobkyně na invalidní důchod, tedy na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)].  O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)].
7. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).
8. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).
9. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby posudková komise, konkrétně odbor posudkové služby v Plzni, vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobkyně.
10. Posudková komise dospěla k závěru, že pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí poklesly nejméně o 50 %, a proto se v jejím případě jedná o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Posudková komise u žalobkyně shledala středně těžké postižení, jak ho vymezuje kapitola V, položka 4c vyhlášky o posuzování invalidity, tedy: depresivní porucha s recidivujícími dekompenzacemi, v posl. časovém období i s těžkými depresivními epizodami s ojedinělou přítomností i mikromanického ladění.  Pro míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje hodnotu 45 %. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace se podle § 3 odst. 2 cit. vyhl. zvyšuje tato hodnota o 5% na celkových 50%. Za datum vzniku příslušného stupně invalidity posudková komise určila den 11. 5. 2021, tj. den psychiatrického vyšetření. Platnost stanovena do září 2022, a to vzhledem k průběhu onemocnění.
11. Posudek splňuje formální náležitosti vyžadované § 7 vyhlášky o posuzování invalidity, včetně závěru o tom, že žalobkyně není schopna výkonu nadměrně psychicky náročné práce, těžké fyzické práce, práce spojené s termínovanými úkoly a nočními směnami, ve zvýšeně vypjatých stresových situacích. Je schopna výkonu práce odpovídající dosaženému vzdělání s respektováním stanovených kautel. Obsahově se posudek úplně vypořádal s námitkami žalobkyně a s lékařskými zprávami, které předložila v řízení před soudem. Žalobkyně byla jednání posudkové komise přítomna. Soud posudek vyhodnotil jako úplný a přesvědčivý. V řízení před soudem byli účastníci seznámeni se složením posudkové komise a obsahem posudku, přičemž proti nim nic nenamítli.
12. Protože posudek splňuje požadavky setrvale kladené na tento typ důkazu, řádně prokazuje skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jasně z něj plyne, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně odpovídá nejméně 50 %, což podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění odpovídá invaliditě druhého stupně, která byla dána ke dni napadeného rozhodnutí žalované o námitkách.
13. Jelikož žalovaná v námitkovém řízení vycházela z toho, že není žalobkyně invalidní, byla obě její rozhodnutí založena na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Soud proto obě její rozhodnutí zrušil pro vady podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc jí vrátit k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1, 4 s. ř. s.).
14. Žalovaná je v dalším řízení vázána skutkovým stavem zjištěným na základě provedeného dokazování v soudním řízení, tedy že invalidita druhého stupně žalobkyně vznikla ke dni 11. 5. 2021. Z toho bude vycházet při novém posouzení stavu žalobkyně (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).
15. Procesně úspěšná žalobkyně má vůči neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 věty první s. ř. s.).  Žalobkyně však žádnou náhradu neuplatnila, proto nebyla žádnému z účastníků přiznána.

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.). Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. (§ 12 odst. 1, § 102, § 104a, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.).